Od uliček středověkého města Averoigne hemžících se upíry až po zářivé kupole posledního obydleného světadílu Zothique nás Clarke Ashton Smith, tento čaroděj světové fantastiky, provádí po zapomenutých říších nekromancie a nočních můr, ztracených světů a dalších dimenzí. V kouzelných krajích Hyperborey, Atlantidy a Xiccarphu se v záři blednoucích paprsků zapadajícího slunce setkáváme s ničivou magií, démonickými činy a zástupy nemrtvých… Dvousvazkové Vybrané spisy Clarka Ashtona Smithe (1893–1961) přinášejí vůbec první knižní překlady povídek tohoto spisovatele u nás. Smith, který spolu s H. P. Lovecraftem a Robertem E. Howardem patřil k tzv. „velké trojce“ autorů kultovní časopisu Weird Tales, sice prakticky přestal psát v roce 1937, ale zanechal po sobě jedinečné dílo, které se čirou silou své imaginace řadí po bok velikánů světové literatury – a to nejen v žánru sci-fi a fantasy.
Clark Ashton Smith was a poet, sculptor, painter and author of fantasy, horror and science fiction short stories. It is for these stories, and his literary friendship with H. P. Lovecraft from 1922 until Lovecraft's death in 1937, that he is mainly remembered today. With Lovecraft and Robert E. Howard, also a friend and correspondent, Smith remains one of the most famous contributors to the pulp magazine Weird Tales.
Dal by som tak 3,5, lebo mi to fakt padlo do noty. Nikoho zasväteného neprekvapí, že poviedky CAS pripomínajú štýlom i tematicky Lovecrafta, a to najmä jeho rané veci z dunsanyovského obdobia, prípadne jeho snový cyklus. Čo však musím povedať, je to, že raný Clark Ashton Smith bol lepší štylista ako raný Lovecraft. Z dnešného hľadiska sú jeho poviedky čitateľnejšie a niektoré aj pomerne nápadité, hoci väčšina ma nejako neoslnila (všetky tie hrobky, mestá v púšti a podobne som extra nemusel ani u HPL). Páčili sa mi najmä príbehy z Averoigne, Smithova iterácia stredoveku obohateného o upírov a ďalšie stvorenia z kozmu mi prišla ako svet, v ktorom by sa mohlo udiať pár zaujímavých príhod. Inak je to taký ten klasický weirdtalesovský pulp so všetkým, čo k tomu patrí. Oceňujem, že sa Plus do tohto pustil (aj keď si mohli dať viac záležať s korektúrami, preklepov tam bolo naozaj dosť) a dúfam, že aj potom, čo ich vcucla Kniha Zlín, sa k Spisom CAS ešte vrátia a nenechajú ich otvorené.
Poviedková zbierka Mimo Prostor a čas je ideálna na zoznámenie sa s tvorbou Clarka Ashtona Smitha. Obsahuje 21 poviedok, ktoré vás zavedú raz do reálnejších, inokedy snovejších, vzdialenejších svetov. Smithov štýl je bohato obrazný, archaizujúci a vyvoláva atmosféru dávnych, zabudnutých čias. Milovníci Lovecrafta si takmer isto prídu na svoje – každá poviedka je ako okno do iného, často zlovestného vesmíru, no zároveň očarujúceho svojou originalitou. Napríklad v poviedke "Město spektrů" sa vydávame do zaniknutého mesta plného tieňov a prízrakov, kde sa realita prelína s nočnou morou. Je to temne poetická vízia skazy a zabudnutia. V "Zothique", ktorá patrí do rovnomennej série príbehov zo vzdialenej budúcnosti, kde umiera slnko, sa snúbi dekadencia a mystika v príbehu o nekromancii, zatratení a márnej túžbe po nesmrteľnosti. Príjemné čítanie na "lovercraftovský" spôsob.
Když už jsme teď jel v hororech, zkusil jsem i návrat do minulosti - knížku, ze které budou nadšení všichni příznivci Lovecrafta, protože autorem je jeho kolega a přispěvatel do světa starých bohů, Clark Ashton Smith. A je fakt, že když to člověk čte, uvědomí si, že horory nestárnou - jen získávají patinu. Působí v dnešní době trochu jako temné pohádky. Jsou naivní, jednoduché, ale přesto v sobě mají svou sílu. Ano, už se u podivných bytostí z temných hlubin nebojíte, ale stejně mají tyhle příběhy atmosféru a dokáží zaujmout vizuálními nápady. Přičemž další plus je že ty povídky nejsou moc dlouhé. Na 330 stránkové knížce je nejdelší třicetistránková předmluva - na zbytek se vešlo 23 povídek. Něco je klasický horor, s prokletými místy, pomstami ze záhrobí... ale přišlo mi, že zábavnější jsou příběhy zapadající do fantasy, které zálibou v bizarnostech připomínají pozdějšího Jacka Vance. Smith mě v mnohém bavil i třeba trochu víc než Lovecraft. Taky stojí na popisech, na náladě... ale občas tam proniká ironie, zábavná morbidnost, má živější hrdiny a není z toho tak cítit nezvratnost osudu. Plus je C.A.S. komornější a i když tam jsou temné božstva, tak pokud jim nevlezete do obýváku, nechávají vás obvykle na pokoji. Jsem spíš fanda modernějšího hororu, ale návrat do minulosti taky neškodí. Zvláště, když je dobrý.