Tildas Leben läuft prima, und eigentlich hat sie allen Grund, zufrieden zu sein. Doch manchmal fragt sie sich, was sie daran hindert, wirklich glücklich zu sein. All diese Gedanken werden unwichtig, als ihr auffällt, dass ihr Vater immer mehr Dinge vergisst. Angst greift nach ihr – denn das hat sie schon einmal als ihr Großvater Amandus an Alzheimer erkrankte. Und plötzlich sieht sie wieder das 11-jährige Mädchen vor sich, das sie damals war, voller Mut, Liebe und Abenteuergeist. Am Abend stöbert sie in den Tagebüchern, die sie über diese traurigste, verrückteste und intensivste Zeit ihres Lebens geschrieben hat. Alles begann, als Oma starb …
Marmeláda v srdci, to je ten pocit, když člověk někoho silně miluje. Med v hlavě, takové je to zapomínat a ztrácet sám sebe...
Med v hlavě, marmeláda v srdci je úžasně dojemný a humorný příběh o dědečkovi, který trpí Alzheimerem. Tahle kniha nabízí mnoho krásného i smutného. Je o boji s neúprosnou nemocí, která nebere ohledy na to, jak moc své blízké milujeme. Zároveň je i o chvílích s dědečkem, plných porozumění a lásky. :)
Tato kniha mě zasáhla! Byla tak krásná, krásná a zároveň smutná, ale smutná takovým "veselým" způsobem. Dojímaly mě pasáže, z Tildina deníčku o dědečkovi s demencí. O dědečkovi, který pro dětské oči tropil bláznivé vylomeniny. Tohle byla kniha o lásce, životě, o tom kam směřujeme a také o nemoci, která je jako med v hlavě.
Láskavá a zároveň dojímavá kniha o vzťahu vnučky a dedka. On trpí Alzhaimerovou chorobou, ktorá spôsobuje, že má ,,med v hlave", zabúda veci, pletie si súvislosti, ale ona presne vie, čo potrebuje. Starostlivosť a láskavosť rodiny, pocit byť potrebný a dôležitý, aj keď príde deň, keď nebude vedieť, kto sú všetci okolo neho. Výlet do Benátok, na miesto, ktoré bolo pre deduška dôležité, je jednou z posledných vecí, ktoré podnikli spolu. Obaja cítili tú ,,marmeládu v srdci" - pocit, že niekoho veľmi silno milujú. V knihe sa prelína súčasnosť s minulosťou, kedy si na základe denníkových zápiskov hlavná hrdinka spomína na svoje 11-ročné ja a deduška, v dospelosti si zopakuje cestu do Benátok a zároveň sa tak vyrovnáva so svojimi problémami (syn - z jeho správania som mala pocit nejakej poruchy, manžel - rozídu sa?, chorý otec - zabúdanie - bude ako starký?). Ale asi nebudem patriť medzi zástupy nadšených obdivovateľov tejto knihy... Miestami mi vadil naivný pohľad mladej na všetko ,,vtipné", čo starký spravil (mám práve takto staré deti a som si istá, že by reagovali viac realisticky, aj čo sa týka toho výletu, kde jej rodičia takmer zošediveli od strachu) a zároveň jej spomienkový optimizmus. Forma písania je však tak jednoduchá, že to žiaden lekvár nenahradí... Ale zase na druhej strane ide o reálnu skúsenosť autorky, takže ostávam na hodnotení 3*.
Kniha vypráví příběh o mezilidských vztazích, o rodině, o lásce a o přátelství. Styl je velmi čtivý. Přestože je jedním z motivů neurodegenerativní nemoc, autorka vše popisuje s lehkostí a citlivostí, nesnaží se na čtenáře příliš tlačit, naopak mu vše servíruje velmi vkusně. Je zajímavé sledovat, jak jiný mají pohled na svět děti a staří lidé. S dospíváním jako bychom postupně ztráceli zrak a přestaly vnímat všechny ty obyčejné maličkosti, které dokážou přinést člověku radost.