The Ochrana: The Russian Secret Police

by A.T. Vassilyev, René Fülöp-Miller (Introduction)

Originally published in 1930, these are the memoirs of the last Tsarist chief of police, Okhrana, who was arrested by the revolutionaries, refused to be a Bolshevik spy, escaped to France, became a railway porter and died penniless.

The book tells of the part he played in Rasputin’s death and his experiences during WWI and the Revolutions, and the comparison between the Okhrana and the Cheka, the Soviet secret police, in which he describes a kinder, gentler Okhrana.

Richly illustrated throughout.

Genres: History

386 pages, Kindle Edition

Published June 28, 2017

Reviews

[Elgyn · Rating 1 out of 5]

Miluju Pekkalu. A pokud se tímhle inspiroval Sam Eastland, tak jsem ji prostě musela přečíst.
Ale bolelo to.
Naprosto zbytečně rozvláčná zmatená předmluva.
Je potřeba si přiznat, že ani samotné dílo není žádným literárním skvostem. Některé věty jsem musela číst i čtyřikrát, abych tak přibližně pochopila, co tím vlastně chtěl říct.
Nechápala jsem, proč ji nikdo za celé ty roky nepřeložil a nevydal. Teď už to chápu.
Tohle je nuda k uzoufání. Dokonce i kapitoly o Rasputinovi jsou nudné.
Autor měl potřebu zdůraznit, že rozhodně Rasputinovi nenadržuje. Takže to jenom tak vypadá, že v celém Rusku nebylo lepšího člověka.
A taky to vypadá, že začal vyšetřovat Rasputinovu smrt hned ráno, aniž by měli tělo.
Dva policisté v noci slyšeli výstřely.
Usoudili, že to bylo u Jusupova.
Z nějakého důvodu šli vyslechnout Rasputinovi příbuzné, kde se dozvěděli, kam Rasputin šel.
Jestli by to nemělo být obráceně.
Ale je zjevné, že za celý život autora nerozrušilo nic víc než Rasputinova smrt.

Část o revoluci byla docela zajímavá. Až to vypadá, že ji psal někdo jiný.

Po útěku autor dokonce žil i v Praze, kde jeho bratr pracoval na univerzitě. Věnoval tomu celou jednu větu, takže nevíme, jak se jeho bratr jmenoval a jestli tam učil, nebo zametal chodby.

Připadá mi zvláštní, že poslední zmínka o carovi je, jak se vracel vlakem a vzdal se trůnu.

chapter IV
W. K. Plehve, the Minister for Home Affairs
V kapitole III je obrázek: Body of Plehve, Minister of the Interior
To je matoucí.

[Eric Lee · Rating 5 out of 5]

This 1930 book is not about that Russian secret police — the one that comes to mind — but about an earlier one, the one which author A.T. Vassilyev commanded until the collapse of the Romanov regime in 1917. The first half of the book offers a decent overview of the history of the tsarist political police, with information about the notorious “internal agency” which is what the Okhrana called its network of agents provocateurs.

Vassilyev’s book is a defence of the Okhrana and its tactics, which were entirely legal and ethical, he assures us. He goes on at some length to explain that all the talk about the tsarist regime being antisemitic is absolute nonsense — and then tells us that the Okhrana was full of the most decent and honourable men and of course did not have any Poles or “Hebrews” in its employ. A further chapter goes on to explain how all of Russia’s troubles were due to the Jews.

Much of the second half of the book is devoted to Rasputin, the “mad Monk”, who according to Vassilyev seems to have gotten bad press. He was really a rather good guy, as was the Tsar and the lovely Tsarina. Pity that it all fell apart.