Une logique de la communication

by Paul Watzlawick, Janet Helmick Beavin, Don D. Jackson

A perennial bestseller in hardback, now in Norton paperback—one of the best books ever about human communication, this book has formed the foundation of much research in interpersonal communication.

Genres: Psychology, Nonfiction, Communication, Philosophy, Linguistics, Anthropology, Language

288 pages, Pocket Book

First published January 1, 1967

About the author

Was an Austrian-American psychologist and philosopher. A theoretician in communication theory and radical constructivism, he has commented in the fields of family therapy and general psychotherapy. He was one of the most influential figures at the Mental Research Institute and lived and worked in Palo Alto, California, until his death at the age of 85

Reviews

[Jim Parker · Rating 5 out of 5]

While I first read this book and listened to lectures on it in 1969 it still very much alive for me today. I'm posting this review today because once again I will be teaching from this text in one of my classes.

Some of the ideas have fallen out of favor such as using double binds as an explanation for schizophrenia but much of what is in the book is still very valuable for understanding how we humans interact.

Despite the oversimplification of the first axiom, which states "one cannot not communicate", there is much wisdom in those words. I have tortured students with this book for over 30 years and plan to continue.

The main basis of the book is systems theory. Watzlawick, Beavin, and Jackson were some of the first authors to introduce these concepts to communication.

This is one of the many things in life to which I owe Ed Wotring a debt of gratitude.

[Claudio · Rating 5 out of 5]

Otro libro que cae en mi personal definición de "DEBE leerse". El texto presenta las "leyes" de la comunicación y una forma de analizar sistémicamente las relaciones de las personas para explicar ciertas enfermedades. Su efecto es como el de una vacuna, creando anticuerpos al reconocer cuando se está en relaciones enfermas, y permitiendo actuar en consecuencia.

[Meike · Rating 4 out of 5]

This is just a delight to read for anyone interested in the psychology of communication with and beyond verbal language.

[Mona · Rating 5 out of 5]

During my second year of psychology, I had to take a course of counseling, in which the teacher practically made us learn by heart the five axioms of communication. This is where I first came across Watzlawick and his fellows work on the pragmatics of human communication. Very intrigued and honestly, quite fascinated by what the axioms imply on a practical level, I looked his publications up and there came this book.
When you first read the title (and subtitle), you immediately know it is not only going to be theory. The first chapter may have been a bit destabilizing at first, for it made references to some mathematical theories that the average psychology student is unaware of. But they had to explore this domain because this is where information and feedback theories come from. Then, the more I read, the more "Aha!" I made, because this book explores basic communicational struggles that you encounter on a regular basis, but with a perspective that makes you realize that the things you thought you knew, you did not. Every chapter introduced a problematic in theory and then the following chapter discussed the same topic in an empirical way. The authors included thorough examples and sometimes even their own anecdotes to make sure the reader got his way around. One chapter that I found most striking was probably the fifth chapter about the play "Who's afraid of Virginia Woolf?". I have not read this play prior to reading this book, but I had heard that it was purely psychotic. In sense, it is. But this is exactly why it is interesting to study it in a communicational point of view. The authors deconstruct the craziness surrounding the play to show that in the final analysis, it once again comes down to a systemic (and not causal) approach: why Martha and George are acting the way they are, and how they came to be rooted in a twisted "game" like theirs.
In my opinion, this book is truly a must read for anyone wishing to learn more about the impact of communication on the human behavior! Utterly fascinating.

[soulAdmitted · Rating 4 out of 5]

Testo sacro per chi sia punto o punta da vaghezza riguardo all'argomento. Un tema centrale: la comunicazione paradossale come scambio relazionale in cui non puoi né essere né non essere chi sei.

[Ilengopb · Rating 4 out of 5]

L'argumentation est bien construite, et les exemples tiré de pratique thérapeutique et d'œuvres littéraires permettent de bien cerner qui que les auteurs cherchent a communiquer. L'utilisation de doubles contraintes en thérapie était fascinante et fait en effet réfléchir le pouvoir du langage sur notre psychè. C'est aussi sur ça que mon seul point de doute vient se poser, c'est possible que quelque chose m'échappe, mais je trouve qu'une importance trop grande est donnée au langage, comme si nous étions prisonnier de ses contraintes. Dans un contexte pathologique, cela me paraît fort probable, mais plus généralement, je ne pense pas qu'une contradiction logique dans le langage reflète une contradiction dans la "réalité", les limitations du langage à encapsuler la réalité ne limite pas la réalité elle-même.

[Gianni Dellea · Rating 3 out of 5]

The first half of the book contains a lot of important concepts still valid if with some elaboration and contextualisation needed. The second half is outdated and pretty useless.
I know this book it's from the '60s but the exemples about couple relationship... My god they are sexists...

[Jonas · Rating 3 out of 5]

Wat psychologie en informatica met elkaar gemeen hebben

[Domenico · Rating 5 out of 5]

“Pragmatica della comunicazione umana” non è solo un libro per addetti ai lavori, bensì qualcosa di più: è un’avventura entusiasmante. Gli autori, tra cui quello di spicco è sostanzialmente Paul Watzlawick, uno dei massimi studiosi della comunicazione nonché uno dei fondatori della scuola di Palo Alto, ridefiniscono il paradigma comunicativo statico e lo arricchiscono con modelli teorici mutuati da altre discipline: dalla filosofia della scienza (Popper un nome fra tutti), alla cibernetica (con un riferimento particolare alla seconda rivoluzione epistemologica attuata da Heinz von Foerster), dall’ecologia alla teoria dell’informazione, dalla logica allo studio dei conflitti interpersonali. E’ un volume molto impegnativo che contiene in nuce le idee che hanno caratterizzato tutta la produzione successiva di Watzlawick. Costruttivista ad oltranza, Watzlawick ridefinisce il concetto di realtà in maniera radicale. La realtà non ha una propria esistenza oggettiva al di fuori della mente di colui che la osserva, ma è il frutto di una reificazione mentale. La realtà rispecchia i binari di pensiero di colui che la concepisce. A complicare il quadro vi è irrimediabilmente la comunicazione studiata a fondo anche nei suoi aspetti matematici, aspetti che esulano da fini quantitativi, ma che sono orientati esclusivamente a porre certi problemi comunicativi in un’ottica innovativa. Due persone che comunicano metteranno in campo delle visioni del mondo differenti; è qui che entra in gioco la comunicazione con le sue logiche. Lo scambio verbale (linguaggio digitale) e non verbale (linguaggio analogico) tra due individui attiva uno scambio e una contrattazione continua di un senso. La realtà è co-costruita da due o più persone (nel saggio si parla anche di logiche familiari conflittuali). La comunicazione ha delle proprie regole e persino i conflitti hanno una propria logica. Un contesto familiare problematico si autoperpetua proprio perché i protagonisti si ostinano a seguire inconsciamente delle regole. Come possono essere risolte gravi impasse comunicative? E’ necessario che i protagonisti coinvolti in questo gioco al massacro non cambino autonomamente le regole, ma che a farlo sia una persona esterna, un terapeuta. Quest’ultimo ha il compito di risolvere i paradossi ricorrendo ad una metaregola che calibri l’intero sistema. Ogni riferimento all’insight di tipo psicanalitico è escluso: il passato non ha più una grande importanza e il “perché” di una disfunzione comunicativa o intrapsichica è totalmente bandito dal quadro concettuale esposto nel libro. E’ il “come” che interessa gli autori oltre che all”hic et nunc. Un problema viene visto come un malfunzionamento di un congegno. Bisogna intervenire sul problema presente e non chiedersi quali siano state le fasi che hanno portato al suo presentarsi. Il risultato di questo approccio è una considerevole riduzione del tempo richiesto per la guarigione e la risoluzione di problemi interpersonali. E che ne è della concezione monadica della malattia mentale? Uno schizofrenico è tale rispetto a quale situazione? In questo senso Watzlawick e gli altri autori riprendono il concetto di double bind introdotto da Bateson interpretando la schizofrenia di un individuo come l’unica reazione possibile ad un contesto comunicativo disfunzionale. Dov’è “allocata” la malattia mentale? Nella mente del “malato” o nel contesto relazionale? E’ il malato la causa di una situazione familiare insostenibile oppure è il modello comunicativo stesso che, viziato alla base, finisce per riverberarsi nuovamente sul malato? La logica lineare tipica della fisica classica o della psicanalisi cede il posto a una logica circolare in cui è inutile chiedersi quali siano le cause e gli effetti. Spezzare il circolo cibernetico e disporlo classicamente su un asse che va dal presente al futuro significa introdurre una propria interpretazione degli eventi ( o una determinata punteggiatura della sequenza degli eventi, come la definiscono gli autori) che il più delle volte porta a non focalizzarsi sul meccanismo conflittuale, ma a costruire avvincenti, e allo stesso tempo, inutili narrazioni. Watzlawick e gli altri autori suggeriscono come questa teoria non voglia minimamente contestare l’esistenza di problemi intrapsichici che il più delle volte richiedono trattamenti farmacologici, ma cercano di dare al contesto comunicativo la giusta importanza.

[Ferio · Rating 4 out of 5]

La lectura de este libro me ha demostrado qué inútiles y complicadas pueden llegar a ser las recomendaciones bibliográficas universitarias sin una curación de contenidos previa. Estaba yo estudiando una asignatura del campo de la Comunicación y me decían que este libro era el más importante que podía leer por ser el núcleo del pensamiento de la Escuela de Palo Alto, la que nos traíamos entre manos en aquel momento. Lo que olvidaron mencionar, incluso en los apuntes de la asignatura, es que en Palo Alto trabajaban la Psicología de la Comunicación, no la Comunicación propiamente dicha, y que lo único que me interesaba realmente del libro era el primer capítulo, que encima no dice nada que no venga en los apuntes. Total, que en ese negociado me ha salido mal la jugada, pero yo soy incapaz de no terminar un libro (entre otras muchas incapacidades que poseo).

Así que seguí con él poco a poco, alternándolo con otros menos sesudos, y fui descubriendo cosas muy interesantes. Por ejemplo, en su parte central, tras toda la carga teórica, hacen un análisis desde su perspectiva de Who's Afraid of Virginia Woolf? que encontré muy interesante, hasta el punto de que ahora pienso que gran parte de la población mundial es esquizofrénica (aunque creo que estoy proyectando); también muy interesantes son los ejemplos clínicos de la última parte del libro, en los que se nos muestran varios casos reales de problemas comunicacionales con pacientes mentales y sus soluciones dialécticas, algunas de ellas descacharrantes. Mi preferida es la del paciente que se cree Dios.

Es decir, que como libro de apoyo para una asignatura me ha parecido bastante inadecuado, pero como lectura curiosa para aprender cosas bien me ha servido. Lo malo es que ahora voy a tener que leer unas cuantas banalidades seguidas para contrarrestar el espesor neuronal que me ha causado esta obra, porque pocas veces he leído algo tan denso de manera tan continuada.

[Pili · Rating 4 out of 5]

Será de cinco estrellas cuando me saque una A en el examen.

[Brenda · Rating 5 out of 5]

Un libro imprescindible.
Plantea los cinco axiomas de la comunicación, explicados de una manera clarísima. Con ejemplos concretos y con un orden lógico impecable.
1. Es imposible no comunicarse:
2. Toda comunicación tiene un nivel de contenido y un nivel de relación, de tal manera que el último clasifica al primero, y es, por tanto, una metacomunicación.
3. La naturaleza de una relación depende de la puntuación que los participantes hagan de las secuencias comunicacionales entre ellos.
4. La comunicación humana implica dos modalidades: la digital y la analógica.
5. Los intercambios comunicacionales pueden ser tanto simétricos como complementarios.
Excelente libro, de referencia obligada para cualquier persona que se interese por los vínculos y la manera que tenemos de entablarlos con los otros.

[Jonas · Rating 5 out of 5]

As far as I know, this is regarded as a standard work in the field of communication. If so, it's for good reason. Sometimes, it's not as brief as it could be, but it's never dry, always illustrated with practical examples.

I found this quite illuminating in many ways, most of which were unexpected. It certainly changed the way I view communication and human behaviour for the better. I realised also that teachers of mine - of all subjects - quoted from this often. I can see why, the book gives a highly relevant overview of problems both scientific and philosophical that are as yet unsolved.

How psychology, mathematics, logic, computer science and philosophy could be so interlinked genuinely surprised me.

[Jan · Rating 5 out of 5]

One of the must reads on human communications, one of my all time favorites. Fundamental. Language - and this is what Paul seems to have missed - is a meta-language too. You cannot not-talk about language without using (digital) language. And the use of this type of language implies I cannot convey the meaning of this gem.

[Bill Baer · Rating 5 out of 5]

Excellent book for anyone interested in Language and its meaning and use.

[Ondrej Havlicek · Rating 5 out of 5]

Když jsem začal knihu číst, nějak podvědomě jsem očekával, že se v ní dočtu o praktických komunikačních technikách a situacích, které mohou v komunikaci nastat. Byl jsem tedy lehce překvapen – a postupem času stále více příjemně – že se kniha zabývá něčím trochu jiným. Pragmatika lidské komunikace je jednou ze složek komunikace – další jsou syntax a sémantika – která se týká chování všech zúčastněných. V knize je problematika pragmatiky lidské komunikace široce rozebrána a činí tuto knihu průkopnickou, protože jak autor tvrdí, do té doby se jednalo o „vědu, která byla dosud v plenkách“.

Ačkoli si hlavní z autorů (Paul Watzlawick) zadal za cíl pouhé stručné seznámení s tématem („několik malých krůčků“), dle mého názoru (který je jistě ovlivněn tím, že se jedná o oblast mně neznámou) tématiku rozebral poměrně důkladně. Překvapivé je množství odborných děl (166), která jsou citována a o která se autoři opírají. Text je psán odborným jazykem, který však nebude dělat problémy čtenáři zvyklému na obecně vědeckou literaturu, neboť specifické odborné termíny jsou většinou na místě dobře vysvětleny.

Jednotlivá témata jsou většinou dovysvětlena a ilustrována na reálných případech z psychoterapeutické praxe. Jedno z hlavních témat knihy jsou vzorce (angl. „pattern“), které se v komunikaci vytváří, což se velmi dobře ilustruje právě na narušené komunikaci, např. schizofrenních pacientů. Jsou použity i ukázky z některých uměleckých děl. Ty nemohou být brány jako důkaz podaných tvrzení a závěrů, neboť jsou „umělým produktem“. Ale pro čtenáře jsou nepochybně důležité kvůli názornému dokreslení srozumitelným jazykem a jsou rozhodně velmi zajímavé. Často je například používáno úryvků z Alenky v kraji divů a za zrcadlem a ukazuje se, že Lewis Carroll musel být dobrým znalcem komunikační psychologie.

Nejprve jsou v knize vysvětleny důležité pojmy a už při tomto vysvětlování je ukázáno několik až překvapivých myšlenek. Vytvořit pojmový aparát pro studium lidské komunikace je poněkud problematické, protože pro potenciálně dokonalé vyjádření bychom museli používat pojmy, které již nejsou součástí komunikace, ale pojednávají o komunikaci (metakomunikace). Ale lidstvo má k dispozici pouze přirozený jazyk jak pro komunikaci, tak i pro metakomunikaci. Tento problém se v knize místy řeší využitím matematiky, jakožto jazyka. Například využitím pojmů „funkce“, „kalkul“ a později při popisu paradoxů.

Autoři se zabývají pojmy jako informace a zpětná vazba, což již je zasahuje do pole systémové teorie. Stejně tak i pojmem „redundance“, z jehož vysvětlení, že je skoro identické slovu „vzorec“, nemusí být neznalému člověku jasné, o co jde. Dále se mluví o vědomí, nevědomí a mimovědomí, o relativitě slov „normální“ a „abnormální“. A zdůrazňuje se, že nám na tomto vědním poli chybí nějaký Archimedův bod ležící vně, že se jedná o sebereflexivní disciplínu, kde subjekt i objekt zkoumání je totožný. Velmi zajímavé je zde pojednání o vztahu příčiny a následku, že v systémech se zpětnou vazbou, jako je komunikace, nejsou lineární, ale cirkulární vztahy. Nepochopení takovýchto cirkulárních komunikačních vzorců vede k velmi častým konfliktům např. mezi partnery.

V druhé kapitole jsou vysloveny některé důležité axiomy. První důležitý axiom zní, že nelze ne-komunikovat. Podobně jako se nelze ani ne-chovat. Vše má význam sdělení. Dalším axiomem je, že každá komunikace má obsahový a vztahový aspekt, přičemž vztahový aspekt určuje obsahový – je tedy metakomunikací (komunikací o té vlastní komunikaci). Za třetí, že druh vztahu je v souladu s fázováním (angl. „punctuation“) komunikačních sledů mezi komunikujícími. Ačkoli je komunikace cyklického charakteru, každá strana tuto komunikace „fázuje“ na tzv. podnět, odpověď a posílení. A každá strana fázuje odlišně, což může vést ke konfliktům, pokud spolu strany nemetakomunikují. To se dá ilustrovat i na mezinárodní úrovni – např. závody ve zbrojení. Dále je zde komunikace rozdělená do dvou složek – digitální a analogové. Digitální složka je „definovaná“, je jí tedy konkrétní jazyk, kterým se vyjádří obsah sdělení. A analogová složka (neverbální komunikace, včetně např. kadence slov a kontextu) vyjadřuje vztahy. Např. zvířata tedy komunikují pouze1 analogově. Nalezl jsem zde rozpor v autorově pojmu „analogové“, což popisuje jako „diskrétní pozitivní veličiny“ a tím, jak pojem chápu já, tedy že analogové je „spojité“, což je pravý opak „diskrétního“. Důležitou myšlenkou zde ovšem je, že jsme často nuceni „překládat“ mezi digitální a analogovou komunikací, což opět vede k problémům způsobeným nutnou ztrátou části informace. Posledním axiomem je, že všechny komunikační výměny jsou buďto symetrické nebo komplementární, v závislosti na tom, jsou-li založeny na rovnosti nebo rozdílnosti. Symetrie souvisí s pozitivní a komplementarita s negativní zpětnou vazbou. Navazující kapitola zkoumá patologie v rámci těchto axiomů.

Kapitola Organizace lidské komunikace pojednává o struktuře komunikačního procesu a interakcí a aplikuje zde obecnou teorii systémů. Vysvětluje se zde, jaký je vztah systému a prostředí a co jsou subsystémy. Popisují se vlastnosti systémů, jako je celistvost, nesumativnost, zpětná vazba a ekvifinalita. Nejdůležitější myšlenkou zde vidím to, že jako systém se chová rodina a jako k systému se tedy k ní má přistupovat. Při terapii by tedy neměl být pacient brán a léčen jako izolované individuum, neboť vztahy a interakce s dalšími členy systému – rodiny – jsou velmi důležité. Systémové vlastnosti jsou demonstrovány na velmi zajímavé komunikační hře Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové.

Významnou myšlenkou provázející celé dvě následující kapitoly jsou paradoxy. Nejprve je popsána povaha paradoxů, jejich možné dělení na paradoxy sémantiky, syntaxe a pragmatiky, s pochopitelným důrazem na paradoxy pragmatické: paradoxní pobídky k jednání a paradoxní předpovědi. Značně zajímavé je zde rozebrání některých známých paradoxů. Např.: „Třída všech tříd, které nejsou samy svým prvkem“ a „Já lžu.“ Je zde vysvětleno, proč se braly jako paradox a proč se jedná o chybný závěr. Vysvětlením je, že dochází k míchání pojmů a logických typů různých úrovní abstrakce.

Toto je velmi důležitá myšlenka, která se vyskytuje na různých místech v celé knize. Myšlenka, že vše se dá abstrahovat do neomezeného počtu úrovní. Například: pokud jsou nultou úrovní nějaké „věci“ - reálné objekty, tak k jejich popisu používáme jazyk. K popisu tohoto jazyka už musíme použít „metajazyk“ - jazyk schopný kompletně popsat stavbu jakéhokoli jazyka. Ovšem můžeme jít ještě výše k metametajazyku a tak dále. Jinými příklady, které se dají takto abstrahovat do vyšších úrovní jsou matematika, data apod. Je důležité uvědomit si, že pokud se chceme na něco podívat jako na celek, porozumět tomu, musíme to udělat z vyšší úrovně.

Dále se rozebírají pragmatické paradoxy jako např. rozkaz „Ohol tady v jednotce všechny, kteří se neholí sami“ nebo „Buď spontánní!“ Z paradoxních situací vyplývá i paradoxní jednání lidí. Pro vyproštění z nelogického kontextu je potřeba metakomunikovat. Důležitá je zde tzv. teorie dvojné vazby, což je paradoxní situace vytvořená v pro subjekt důležitém vztahu, z které nelze vystoupit. Ukazuje se, že to je příčinou mnoha patologických stavů, např. schizofrenního jednání. Jsou zde popsány např. i tzv. paradoxní předpovědi, iluze alternativ, vězňovo dilema, „hry bez konce“, ale především, jak těchto paradoxů využít při terapii. Je demonstrováno přísloví „similia similibus curantur“ (podobné se léčí podobným), kdy terapeut vhodně použil jiného paradoxu k vyproštění pacientů z původních dvojných vazeb.

Dílo je zakončeno nesmírně zajímavým epilogem, kde jsou některé závěry knihy zasazeny do kontextu existencialismu. Je tu (minimálně pro mne) překvapivým způsobem uskutečněný pohled na paradox lidské existence.

Pokud mám provést závěrečné zhodnocení této knihy, musím ji ohodnotit velmi kladně. Téma je srozumitelně a poutavě popsáno i pro člověka neznalého tématiky a čtenáře nutí k zamyšlení nad předloženými tématy. Ukazuje se zde praktický význam teoretických konceptů jako je systémová teorie, matematika a filozofie jazyka pro mezilidskou komunikaci a vztahy. A také dává pohled na v té době (r. 1967) nové a zajímavé přístupy k psychoterapii. Je mi líto, že se v tématice psychoterapie nevyznám více, abych mohl zhodnotit, jaký dopad měla tato kniha na následující vývoj oboru a na jeho současný stav.

Rozhodně bych toto dílo doporučil každému, kdo se zajímá o v něm dotčené obory, ale samozřejmě i těm, kteří rádi přemýšlejí nad zajímavými a/nebo pro ně novými tématy.
(2009, pro kurz 4SA312 na VŠE)

[Bárbara Reyes · Rating 5 out of 5]

🖋“Las relaciones familiares pertenecen a un plano donde no rigen las normas corrientes del juicio y la conducta. Son un laberinto de tensiones, disputas y reconciliaciones, cuya lógica es autocontradictoria, cuya ética surge de una cómoda jungla, y cuyos valores y criterios están distorsionados como el espacio curvo de un universo cerrado. Se trata de un universo saturado de recuerdos, pero son recuerdos de los que no se aprende nada; saturado de un pasado que no proporciona orientación para el futuro. En este universo, después de cada crisis y cada reconciliación, el tiempo comienza de nuevo y la historia siempre está en el año cero”

Para explicar lo revolucionaria que es esta lectura, hay que situarnos en la época en la que alguien deslizó sus páginas por primera vez: enero de 1967, mismo año en que Theodore Maiman patentaba el primer laser del mundo y poco más sucedió en el mundo del conocimiento. En este escenario, es destacable que Watzlawick, Bavelas y D. Jackson colocaran en un libro capitulado una explicación analítica de la comunicación humana, un recurso que usamos a diario, pero que pocas veces nos detenemos a usar a conciencia.

Y el libro no es solo una recolección de datos sobre el tema o un conjunto de tips para utilizarla en los negocios o relaciones, estilos publicados ampliamente en aquella época, si no que, con el rigor de una escritura académica, nos brinda una amplio análisis del sistema comunicacional.
Hablemos justamente de eso: sistema de comunicación. Normalmente pensamos en la comunicación que mantenemos con otras personas es un proceso tan espontáneo que carece de efectos más allá de los explícitamente colocados en nuestra elección de palabras. Así un “cierra la puerta”, para la mayoría, es una simple petición u orden.

Pero los autores de este libro nos dan una visión menos lineal, donde una serie de palabras como las del ejemplo anterior encuadran todo un sistema relacional, que habla sobre las personas involucradas y predicen su futuro. Este encuadre se nutre de la comunicación paraverbal (gestos, tono de voz, movimiento), el momento en que se da la comunicación y la secuencia de expresiones y respuestas.

Así el “cierra la puerta” significa más que una expresión, implica la jerarquía entre las partes, sus creencias de lo que debería pasar y su modo de gestionar lo que ahora pasa. Esta idea nos expresa, a grandes rasgos, la complejidad de la comunicación humana y sus implicaciones prácticas. No es sorpresa que las “afirmaciones diarias”, las lecturas que realizamos y la terapias psicológicas basadas en “hablar”, cambien tan abruptamente la percepción y acción de las personas.

Con esto en mente, nos es fácil recordar la idea milenaria de que “la palabra moldea la realidad”, dicho por los orientales en tiempos anteriores a Cristo, por la vida misma de Jesús, por filósofos griegos y científicos de la ilustración. Una idea tan clara que termina siendo desglosada por Watzlawick y co-autores.

🖋“No son las cosas mismas las que nos perturban, sino las opiniones que tenemos de esas cosas”-Epicteto.

¿Eres consciente de cómo te comunicas con otros y con tigo?, ¿Has notado cómo la forma en que hablas causa efectos en otros o en ti?, ¿Ha habido una frase que ha movido tu pensamiento en 360° grados?, ¿Has notado que a veces no discutes sobre lo que hablas, si no, sobre lo que sientes de la relación? Estas preguntas tienen respuesta en este libro, pero más importante son las preguntas que te deja...
En todo el libro vemos ejemplos de comunicación entre dos personas o entre familias, pero ¿cómo manejamos la comunicación social?, ¿cuáles son las reglas sociales que creamos, sin darnos cuenta, como colectivo a través de la comunicación de masas?

🖋"La creencia de que la propia visión de la realidad es la única realidad, es el más peligroso de todos los delirios”

[Searchingthemeaningoflife Greece · Rating 5 out of 5]

 [...ο άνθρωπος δεν είναι σε θέση να διατηρήσει τη συναισθηματική του σταθερότητα για παρατεταμένες περιόδους όταν βρίσκεται σε επικοινωνία με τον εαυτό του και μόνο.]


✉ [  "Στην ανθρώπινη κοινωνία", γράφει ο Martin Buber: 

σε όλα τα επίπεδά της, τα πρόσωπα επιβεβαιώνουν το ένα το άλλο με πρακτικό τρόπο, στον ένα ή στον άλλο βαθμό, ως προς τις προσωπικές τους αρετές και ικανότητες, και μία κοινωνία μπορεί να οριστεί ως ανθρώπινη στο μέτρο κατά το οποίο τα μέλη της επιβεβαιώνουν το ένα το άλλο. Η βάση της ζωής του ανθρώπου με τον άνθρωπο είναι διττή, και ωστόσο αδιαίρετη -είναι η επιθυμία κάθε ανθρώπου να επιβεβαιώνεται ως αυτό που είναι, ακόμα και ως αυτό που μπορεί να γίνει, από τους ανθρωπους' και, συγχρόνως, η έμφυτη ικανότητα του ανθρώπου να επιβεβαιώνει τους συνανθρώπους του με αυτό τον τρόπο. Το γεγονός ότι αυτή η ιδιότητα παραμένει σε τέτοια έκταση ακαλλιέργητη συνιστά την πραγματική αδυναμία και τον προβληματικό χαρακτήρα της ανθρώπινης φυλής: η πραγματική ανθρωπιά υπάρχει μόνο εκεί όπου ξεδιπλώνεται αυτή η ικανότητα (1957 σ. 101- 2).]

✉[  Η απουσία νοήματος είναι η φρίκη της υπαρξιακής Ανυπαρξίας. Αυτή είναι η υποκειμενική κατάσταση στην οποία η πραγματικότητα έχει απομακρυνθεί ή εξαφανιστεί εντελώς και μαζί με αυτήν κάθε επίγνωση του εαυτού και των άλλων. Για τον Gabriel Marcel: "Η ζωή είναι ένας αγώνας εναντίον της Ανυπαρξίας". Και πάνω από εκατό χρόνια πριν ο Kierkegaard είχε γράψει: "Θέλω να πάω σ' ένα φρενοκομείο για να δω αν η άβυσσος της τρέλας μπορεί να μου δώσει τη λύση στο γρίφο της ζωής".]

[Los Libros de Piscis By Luly1431 · Rating 5 out of 5]

Les cuento que yo soy comunicadora de profesión y este libro es un infaltable en la biblioteca de un profesional de la comunicación ya que expone de forma clara los procesos de la comunicación interpersonal.

Este es un libro que se lee de forma rápida y le ofrece al lector una mirada profunda a las dinámicas comunicativas. Es un libro con una carga investigativa amplia y juiciosa en donde es posible comprender conceptos complejos.

Los autores abordan temas fundamentales como la imposibilidad de no comunicar y el carácter que enriquece el entendimiento de cómo nos relacionamos unos con otros.

Es un libro que llama la atención por su enfoque interdisciplinario, que combina psicología, sociología y comunicación, proporciona un marco sólido para quienes buscan un análisis más profundo de las interacciones humanas.

En resumen, este libro es un clásico que sigue siendo relevante en el campo de la comunicación, con ideas que aún hoy se aplican en múltiples disciplinas. Aunque no es una lectura ligera, recompensa a quienes se adentran en su contenido con una comprensión más rica de los procesos comunicativos. Una obra muy recomendable para estudiantes y profesionales del ámbito de las ciencias sociales.

[Bego · Rating 5 out of 5]

creo que se ha convertido en uno de mis nuevos libros favoritos

partiendo de la base de que adoro estos temas y la sistémica, hay algunas partes que se me han hecho demasiado densas y complejas de entender. sin embargo, esto ha hecho que valore muchísimo más el trabajo que han hecho mis profes estos años al traducir la teoría a una aplicación práctica clínica entendible y manejable.

y es que jo, ha merecido muchísimo la pena no enterarme de algunas cosas porque… la ilusión que me han hecho las primeras 20 páginas donde se hace una introducción global de todo, lo enganchada que me tuvo el capítulo de “¿quién teme a virginia woolf?”, lo brillante que es el epílogo…
.
.
.
.
(also, no se lo digáis, pero este libro casi me hace querer pedirle perdón a juanpe porque, después de cuatro convocatorias, entiendo y conecto su temario con absolutamente todo y veo la importancia y la intención de lo que pretendía hacer en su día con *esa* asignatura)

[Ruben Mes · Rating 4 out of 5]

A scientific book about communication.

Quite precise and almost mathematical in its approach, but clear and elucidating.

The principles described herein are of absolute importance as a therapist and for people working with other people in general.

The authors remain in arena of exact and measurable communication patterns and omit anything regarding the subjective experience as such.

However, at the end, the authors take an unexpected existentialist turn, and even make an approach to mysticism, which was almost a surprise. It wasn't a complete eyebrow-raiser because the authors have hinted at the topic of meaning before, but simply refrained from making any ventures dowb that path.

Tough-headed, foundational and at times hilariously painful.

Recommended for students of psychiatry, therapists, social workers psychologists and other people-workers.

[Marzia · Rating 1 out of 5]

"Pragmatica della comunicazione umana. Studio dei modelli interattivi delle patologie e dei paradossi" P. Watzlawick, J. Helmick Beavin, D. D. Jackson: 1
Mi aspettavo un saggio sulla pragmatica, ma sono finita a leggere 250 pagine, pesantissime e a tratti incomprensibili, di filosofia dell'interazione umana. Troppo specialistico per le mie conoscenze e troppo vicino al mio odio per la filosofia in generale. Avrei voluto lasciarlo incompleto, ma ho sperato, inutilmente, fino all'ultimo che riuscisse a trasmettermi delle informazioni interessanti o utili. Sicuramente un mio limite, ma, per me, bocciato senza possibilità di appello.

[Nicola · Rating 5 out of 5]

Un libro pazzesco, non per tutti. Gli autori esplorano le conseguenze pragmatiche del linguaggio sia in soggetti sani che patologici. Il lettore deve necessariamente avere delle basi di psicologia, filosofia e linguistica per apprezzarlo appieno. Vuole essere divulgativo, ma è comunque piuttosto complesso per i non addetti ai lavori. Interessantissimo, a volte angosciante, altre volte spiazzante. Alcuni temi sono così complessi da provocare le vertigini. È la Bibbia della pragmatica della comunicazione.

[Sequoia · Rating 4 out of 5]

I became interested in family systems therapy, hence this book. It's quite interesting, with many thoughts and ideas still very relevant today, although certain parts feel outdated (the rather loose way the "schizophrenic" is used, for example). I particularly dislike the chapter that used a drama play, but not real therapy cases, to illustrate several points of human communication (in my mind, it's like using all fake images to train an image classification system; or worse, a cyclical proof). But other than that, most chapters are interesting and/or thought-provoking.

[Mauro De Zordo]

Non si sfugge al linguaggio e alle sue conseguenze sugli altri. Questo dato viene usato nella concretezza della terapia psicologica per svelare le circolarità concettuali che mantengono un paziente nella sua condizione, scardinandole col paradosso o con un diverso punto di origine. Osservando man mano cosa accade, propone cambiamenti nelle regole del gioco per correggere conflitti e malintesi, chiarendo ciò che si nasconde

[Alessandro Cera · Rating 5 out of 5]

Saggio della scuola di Palo Alto dove viene presentata e spiegata la comunicazione. Testo fondamentale, una Bibbia della psicologia e della comunicazione. Un voto sotto il 5 significa non aver compreso il testo e non conoscere l’importanza del testo stesso.

Consiglio per chi non avesse le basi, di associare a questa lettura Couseling (edizione Giunti) e Estetica del cambiamento.

[Camy · Rating 3 out of 5]

"Pragmatica della comunicazione umana" è un testo molto esauriente, usato anche a livello di formazione.
È una lettura molto interessante per chi è interessato ad approfondire il tema della relazione umana che si concretizza con la comunicazione, sempre presente, che varia solo la sua modalità.

[Sam · Rating 4 out of 5]

Lo empecé, lo dejé. Lo retomé y ya lo acabé.
Usa un lenguaje bastante sencillo, pero habla de cosas complejas y en ocasiones queda rebuscado. En general, aunque necesite calma, queda claro y tiene un buen porrón de ejemplos.
Me ha parecido muy interesante.

[Sofi Alonso · Rating 5 out of 5]

Súper interesante, este libro es una joya de la investigación en comunicación humana. Súper completo y fundamental para cualquiera que trabaje en el campo de las relaciones entre personas.

[A · Rating 3 out of 5]

So many words and too much math involved, but some really interesting communication concepts