Miluju, jak mě knižní štafety nutí číst knihy, které bych si normálně nevybrala. Knihy, které mi otevírají příběhy, které bych se normálně nedozvěděla.
Stejně je tomu i u této knihy. Jako zralá třicítka (šťavnatá samozřejmě), jsem se s myšlením 16ky úplně neztotožnila. Spíš jsem se viděla v pocitech její mamky, jejím smutku, pocitech.
Příběh ukazuje, jak snadné je se jako teenager zamilovat, odsuzovat své rodiče, bezmezně důvěřovat. Za mě kniha postrádá nějakou hlavní myšlenku, dlouho jsem čekala na vysvětlení okolností kolem fotografie a cestování, ale bohužel jsem se nedočkala. Z tohoto pohledu mi kniha přišla nedomyšlená, nedopracovaná.
Místy až dětinské myšlenky hlavní hrdinky pohoršily mě 16ti leté já. Myslím, že dívky v tomto věku už jsou vyzrálejší, jejich myšlení stejně tak.
Kniha byla lehké odpočinkové čtení. Určitě čtení nelituji, ale vidím zde více nedomyšlených bodů, které kdyby autorka více propracovala, mohl by příběh získat zajímavější rozměr i přes jalové myšlenky hlavní postavy.