Kyborgovo jméno je vcelku fajn oddechová četba, která mě ani neurazila, ale ani nenadchla. Dvojice hlavních postav mi přišla dobře napsaná, charaktery se doplňovaly a byla radost sledovat jejich interakci. S postavami vedlejšími už to bylo horší, hlavně jediná ženská postava mi nadzvedla obočí.
Pokud jde o styl psaní, mám k němu jen jednu výraznější výhradu. Když došlo na akci, Šlechta zničehonic přešel na přítomný čas. Chápu, že tím chtěl zrychlit tempo a důraz vyprávění, ale na mě to působilo strašně rušivě. Spíš jsem se soustředila na to, jak je to napsané, než co je napsané.