Za oponou války je prvotina z pera válečného reportéra a zpravodaje České televize na Blízkém východě. Jakub Szántó v knize přibližuje své dramatické zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí, které během své kariéry televizního novináře v uplynulých dvou dekádách natáčel. Barvitým jazykem zprostředkovává pozadí dějinných událostí pohledem očitého svědka. Zároveň poodhaluje a demýtizuje práci žurnalistů uprostřed pohnutých situací a nepředvídatelného vývoje.
Vedle strhujícího vyprávění, které jako vystudovaný historik zasazuje do širšího dějinného kontextu, kniha dává nahlédnout i do niterných vztahů autora k rodině, novinářským kolegům i přátelům napříč Orientem. To vše balí do lehce sarkastického a sebeironického tónu, který odhaluje, nakolik je humor klíčovou ingrediencí pro práci i přežití v situacích, ze kterých normální člověk raději prchá. Knihu doprovází bohatá obrazová příloha autorových fotografií z terénu.
Český novinář a reportér Jakub Szántó, od roku 2013 do roku 2018 zahraniční zpravodaj České televize na Blízkém východě. Po studiu na gymnáziu vystudoval moderní dějiny na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Jeden rok také studoval na Central European University v Budapešti. V roce 2005 získal titul PhDr. v oboru Moderní dějiny na UK FSV.
V letech 1999 – 2006 pracoval v zahraničním zpravodajství televize Nova, kde se vypracoval na pozici vedoucího zahraniční redakce a editora Televizních novin. V České televizi pracuje od roku 2006, kde mimo jiné zastával místo zástupce vedoucího zahraniční redakce a editora pořadu Události. Od roku 2003 přispívá do týdeníku Reflex a jiných tištěných médií.
Se svou ženou Lenkou Szántó, novinářkou a scenáristkou, mají dva syny.
Knížka reportáží, či spíš obrazů, z různých dob a různých míst, na nichž Jakub Szántó působil - není to tedy pouze Blízký Východ, ale také Ukrajina, Rusko nebo Afghánistán či Somálsko. Knížka není řazena chronologicky, ale tématicky - občanské války, teroristické útoky, kolegové kameramani, místní fixeři atd. - ke každé kapitole tři až čtyři různé obrazy z různých dob a míst. Koncept je to dozajista zajímavý, jen má tu chybu, že se v něm ztrácí trošku kontinuita větších konfliktů - vzestup a pád Islámského státu, afghánské tažení atd. To vše je tam pokryté v řádech let, ale jak je to napřeskáčku poskládané do různých kapitol, tak to trochu zaniká.. U samostatných příběhů (Somálsko, Rusko atd.) to tolik nevadí, ale u těch delších je to trošku škoda.
Skvělé je zasazování jednotlivých obrazů do dějinného kontextu - když dojde na Dubrovku, dočtete se zhuštěnou historii rusko-čečenského konfliktu, atd. - u každého obrazu jsou i jeho dějiny, což považuji za obrovské plus celé knihy. Byť se nejedná o klasickou autobiografii, tak je dobře, že autor nechá trochu nahlédnout i do soukromí válečného zpravodaje a nebojí se na sebe "prásknout" i to ne zrovna dobré - příběhům to dává další, lidský rozměr. Stejně jako nahlédnutí do televizního zákulisí, kterými je knížka také proložená.
Hodně zajímavá kniha, ze které se dozvíte spoustu nových věcí, i když se o danou problematiku či oblast zajímáte. Tu jednu hvězdičku dolů u mě srazila ta rozdrobenost větších příběhů, ale někomu to může vyhovovat tak, jak je to postavené. V každém případě přečtením téhle knihy chybu určitě neuděláte.
"War. War never changes."
Kontext: Jakub Szántó byl v Turnově den před oficiálním vydáním knížky - zjistila jsem to asi tak čtyři hodiny před začátkem akce. Následovala blesková operace - zajistit hlídání pro děti, sehnat pod pultem ještě nevydanou knížku (aby mi ji mohl autor podepsat), ukecat manžela, aby jel se mnou (večer strašně nerada řídím). Povedlo se a byl to skvělý večer.
První věta: "Zvědavost. Novináře na válečných konfliktech přitahuje právě ta."
Poslední věta: "Stejně jako mým kolegům mi v tom [podávání zpráv] pomáhá pevná víra, že sebevíc drsná pravda o válkách, teroru nebo převratech dokáže přiblížit konec násilí a návrat k normálu."
Jméno Jakub Szántó nemohlo uniknout nikomu, kdo si za posledních patnáct let aspoň někdy pustil zprávy. Blog jeho ženy Lenky jsem dychtivě četla po celou dobu, co žili v Izraeli, ale musím se pokorně přiznat, že až při čtení knížky mi došlo, jak pro mě jsou jména teroristických organizací a vůdců do velké míry jen dvojrozměrné papírové pojmy a reálnou situaci v Izraeli, Jemenu, Čečensku nebo Sýrii mi jednotlivé reportáže ze zpráv nedokážou téměř vůbec přiblížit. O to víc Jakubovi fandím v další práci a v tom, aby se mu dařilo zabedněné hlavy, jako tu moji, lépe a rychleji otevírat :)
Ke knížce mám jenom jednu výtku: nepochopila jsem, podle jakého klíče byly jednotlivé kapitoly členěny. Nebylo to ani regionálně, ani časově; a pokud tam bylo nějaké společné průřezové téma, tak jsem ho neobjevila. Velmi mě to rušilo, především při přeskakování mezi dobami, kdy je běžné stříhat reportáž div ne v mobilu a posílat ji "domů" přes mobilní data, k dobám, kdy bylo i internetové zpravodajství v plenkách; v osobním životě se pak chaoticky střídají doby, kdy měl syny maličké / veliké / první se měl teprve narodit. Vlastně ani nechápu, jak při psaní autor udržel pozornost - osobně bych se držela buď vývoje v jednom regionu, nebo chronologického postupu při vlastním "reportérském vývoji". Asi i díky tomu mi trochu trvalo se do knížky "včíst" a zabrala mi přes měsíc. Ale byla by škoda nechat se tím odradit - koho zajímá, jak to vypadá v konfliktech na širokém území od Ruska po Somálsko, a/nebo zákulisí práce televizních zpravodajů, ať si ji nenechá ujít.
Geniální kniha pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco o zpravodajství ve válce, tragických konfliktech nejen na Blízkém východě, ale také o tom, jak silné je pouto redaktora a kameramana. Já měla ještě to štěstí, že jsem mohla navštívit autorovu přednášku!
Jsem strašně rád, když knížka přesně odpovídá důvodu, kvůli kterému po ní člověk sáhl. Jakub Szántó je totiž jeden z lidí, kvůli kterým jsem šel pracovat do televize a je opravdu příjemné číst o "své" každodenní práci, ale v naprosto neporovnatelných podmínkách. Zvláště, když je vše napsáno čtivou formou zkušeného novináře a kde jsou spojovány zkušenosti zahraničního reportéra, skvělé znalosti místního prostředí nebo válečná (a revoluční) historie s osobními příběhy. Představení (nejen) Blízkého východu v krátkých podkapitolách* funguje velmi dobře. Stejně tak i větší otevřenost autora k zabarvenějšímu popisování stavu, než se hodí do reportáží (kdy je našimi diváky hlídáno doslova každé slovo) a kde se dokáže ukázat a projevit i jeho osobnost.
A hlavně, celá kniha není zdaleka jen o televizní práci, historii nebo válečných strojích. Krouží totiž okolo samotného "lidství", kde je jedno, jakého jste vyznání, národnosti nebo barvy pleti, ale záleží na tom, jakým jste člověkem a jaké zlo nebo naopak dobro ve vás je. A právě na reportérech je to ukázat...
*I když struktura po většinu knížky opravdu pomáhá vstřebávat množství různých konfliktů propletených s každodenní prací zahraničního zpravodaje, ke konci už se některé podkapitoly začínají ve svých částech opakovat. Například se tak vracíme do iráckého Kurdistánu nebo jemenského Adenu. Vždy ale s něčím novým - tak, aby čtení stálo za to...
Kniha plná zajímavého vyprávění našeho (jak jsem ve své neznalosti zjistil ;-) známého válečného zpravodaje. Čte se vcelku jedním dechem ale z mého hlediska ji trochu sráží nepříliš povedené řazení jednotlivých podkapitol do větších celků. Kniha tak z hlediska čtenáře vcelku nepředvídatelně a ne moc příjemně těká: tu do Izraele, tu do Ruska nebo mezi Somálské piráty. Když si ale tenhle drobný nedostatek odmyslíte, můžete se vydat na divokou jízdu napříč mnoha různými konflikty nejnovější historie a poopravit si spoustu chybných představ. Coby milovníka vojenské historie a techniky mě zvlášť potěšila jedna z posledních kapitol, kde se autor dostal na americkou letadlovou loď.
Není to o hezkých událostech, ale právě proto je kniha potřeba. Je to takový zasloužilý pomník práce, kterou Jakub Szántó vykonal. Třeba jsem trochu revidoval svůj pohled na knihu Aluminiová královna. Ani jedna strana v konfliktu nebyla nevinně a nechce se mi hodnotit, kdo byl větší zloduch.
Když byl Jakub Szántó na TV Nova, měla tato soukromá stanice mnohem lepší zahraniční zpravodajství než ČT. Tohle ale není kniha reportáží, je to série různých dobrodružství, při kterých reportáže vznikají. Zažijete převraty, války i humanitární krize. Někdy trochu chaotický, ale určitě se dozvíte spoustu zajímavých věcí o práci TV reportérů i místech, kde pracoval. A jo… je tam i spousta rodinného sentimentu. Osobně jsem rád, že je nyní Jakub Szántó v ČT a ta mu dává pořád prostor.
Kolekce kratkych pribehu prevazne z valecneho blizkeho vychodu. Rozhodne mam po precteni daleko vetsi respekt k praci valecnych reporteru.
Nizsi hodnoceni ne proto, ze by to byla slabsi kniha, ale protoze asi nebyla uplne idealni volba pro me. Politickou situaci na blizkem vychode zase az tak nesleduju a i kdyz se autor v knize snazil vse uvest do kontextu, kratke pribehy skakaly z jednoho statu do druheho az jsem se misty ztracela.
Knihu Jakuba Szántó se mi líbila velmi a vřele doporučuji -- co se týče obsahu, je popisek na GoodReads přesný.
Bylo nesmírně zajímavé dozvědět se víc o práci zahraničních zpravodajů a jak zpravodajství funguje: "Zahraniční zpravodajové samozřejmí nejsou." [...] "Čím je médium serióznější a zasluhuje více důvěry, tím má více vlastních zdrojů. Obecně vzato na tom jsou celosvětově nejlépe tiskové agentury. Ty mají rozsáhlé sítě stálých i smluvních zpravodajů zahraničních i domácích. Je to otázka ekonomická – agentury pracují na komerční bázi a svoje zprávy prodávají." [...] "Hlupák ten, kdo se vysmívá tezi, že zpravodajství je zboží. Samozřejmě že je zboží, má svoje výrobní náklady a informace má nějakou hodnotu." [...] "[polemizovat] s obecným názorem. No bóže, tak bychom neměli stálé zpravodaje v Americe a Rusku a na Blízkém východě. Komerční televize by braly zpravodajství třebas od Reutera, a co by se stalo? Nic, taky bychom se dozvěděli, co se kde mele. Ale ono by se stalo. Ta obrazovka jsou naše oči do světa, a najednou by to nebyly české oči. Zpravodajovi Reutera může být nějaká Česká republika ukradená. Zajímá se o zpravodajskou matérii pokud možno neutrálním způsobem, aby jeho produkt vyhověl nejširšímu okruhu zákazníků. Reuter chce své zpravodajství prodat v Indonésii i v Mexiku.
O archeologii nenávisti v těžkých podmínkách blízkého východu: "V Sabře a Šatíle by se dal vynalézt nový vědní obor – archeologie nenávisti. Místní Libanonci už od občanské války nenávidí Palestince. Ti se nenávidí navzájem podle toho, kdo je z Fatahu, Lidové fronty pro osvobození Palestiny nebo z nějaké další frakce. Libanonci a Palestinci nenávidí Syřany, které do tohoto přepln��ného slumu vyhnala válka v jejich zemi. Syřani se navzájem nenávidí podle toho, jestli podporují nebo odmítají Assada. A všichni se shodnou jen na jediném, že svorně nenávidí ty dva Evropany, kteří si sem dovolili vlézt s kamerou."
Zajímavá je Jakubova úvaha o povaze válek a proč o válkách informovat: "Války nejspíš nikdy neskončí. Tvůrčí energie lidstva je vyvážená jeho schopností ničit. Cenou pokroku jsou i stále ničivější zbraně. Bohužel neznám recept, jak brutální lidský pud zastavit. Znám jen jiný, mnohem méně účinný recept – podávat o něm svědectví. A to znamená zas a znova balit batoh a kanady a vydávat se na místa, odkud člověk se zdravým rozumem a pudem sebezáchovy utíká. Stejně jako mým kolegům mi v tom pomáhá pevná víra, že sebevíc drsná pravda o válkách, teroru nebo převratech dokáže přiblížit konec násilí a návrat k normálu."
Jedním z nejsilnějších momentů knihy pro mě byla následující pasáž: "Před námi se zase objeví neohrožený kluk v zelené vestě. Jenže už neohroženě nepobíhá mezi džípy a nestřílí z tradičního praku, [...] Rozcuchaný, zpocený a se strženým šátkem se kryje před fackami svého otce, který ho rozčileně za límec vesty táhne z demonstrace, kam mu zakázal jít, domů. Dokud budou rodiče milovat své děti víc, než nenávidí nepřátele, naděje na mír nezmizí."
Kniha bohužel nenabízí téměř nic jiného, než popis situací, ve kterých šlo Jakubovi Szántó o život, případně obdivné věty na adresu různých typů zbraní. Moc nechápu, co autor myslel názvem knihy, neboť "za oponu války" se s ním rozhodně nepodíváme. Chybí sebemenší hloubka jeho příběhů, což je asi do značné míry dáno tím, že autor neovládá žádný z blízkovýchodních jazyků a je tedy odkázán na to, co vidí, případně co mu kdo přeloží. Kromě obdivu ke zbraním a armádě tak autor jen vrší na sebe všelijaká klišé a stereotypy (od divokých Jemenců přes Palestince jako "mistrů improvizace", "vždy divoký Kavkaz" až po hluboké "pravdy" typu "tisíců let střetů civilizací Východu a Západu"). Doufal jsem, že Jakub Szántó dovede zpracovat dlouhá léta strávená v jedné z nejpozoruhodnějších částí planety zajímavějším způsobem.
Můj obdiv pro válečné reportéry po přečtení této knihy ještě stoupnul. Přišla jsem na to, že jsem si nedokázala představit, v čem všem spočívá jejich práce. Moc mě bavily kapitoly s konkrétními událostmi a příběhy, protože začátek byl pro mě dost chaotický. Vím, že se autor snažil dát knize strukturu, ale ta mi moc nevyhovovala. Spoustu konfliktů jsem také dopodrobna neznala, takže mezi soupeřícími stranami a celými konflikty jsem se docela ztrácela, proto by asi, jak už tu někdo psal, neuškodilo trochu více kontextu. Nicméně je to kniha, kterou by si měl přečíst asi každý, kdo se o světově dění zajímá. Zas a znovu zjistíte, jak se nám tu vlastně žije skvěle.
Všechna čest! Je to doslova dechberoucí čtení. V průběhu vás mrazí a pokouší se o vás střídavě úcta před odvahou a údiv nad nepochopitelným hazardem. Z nějakého důvodu jsem předpokládala, že se jedná o vlka samotáře. Moje překvapení, že autor je milující manžel a otec bylo obrovské. Nezbývá než držet pěsti, ať reportéra štěstí neopouští. Díky za tuto knihu, za příběhy lidí, které se do zpráv nedostanou, za polidštění národů, které u nás nemají dobrou pověst, kterou si často nezaslouží.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Dva roky zpátky jsem Oponu rozečetla, odložila až budu mít víc náladu, a až teď konečně rozečetla znova došla ke zdárnýmu konci. Na rozdíl od válek na Blízkym východě, žejo. Prostě super. Jakub hrozně lidsky vzpomíná na svoje výjezdy do místa dění, ale současně nechybí ani zevrubnější info. Za mě skvělý, pátou hvězdičku bych dala, kdyby to byla fikce.
Fantastická kniha plná pohlcujících historek, ke kterým autor skvěle přidává širší souvislosti - politické, hospodářské, sociální. Je znát velká odbornost a snaha ponořit se a porozumět událostem, které se kolem něj, reportéra, dějí a děly. Tahle kombinace je velmi vzácná, navíc kniha si drží stále nadhled a humor. Jednoznačně 11/10!
Je to skvěle napsaná knížka, autorova dlouhá praxe novináře se nezapře. Jako jediný nedostatek bych uvedl selhání redakčního charakteru. Jakkoli jde o relativně marginální chyby (Baath vs. Baas), pro poučeného čtenáře jde o zbytečně rušivý jev.
"Nechoď na rozvědku, nejezdi prvním autem a nechoď do minového pole!" Tieto tri zákazy, ktoré dáva pred každým odjazdom Jakubovi Szántóvi jeho mama asi najlepšie ilustrujú, v čom sa líši jeho práca od práce novinárov, ktorí nechajú vonku v mraze džbán s vodou aby demonštrovali, že zamrzla.
Určitě obdiv za to neustálé vrhání do válečných zón a novinářskou práci. Život v Israeli není žádný med, když vám furt lítají nad hlavami rakety. K smutku je to neustálé násilí, které tento asijský region provází. Humanitu čeká ještě dlouhá cesta.
Knížka je velmi zajímavá a Jakub Szántó rozhodně má co říct. Bohužel knížku trošku sráží slabá předmluva Ondřeje Neffa a poněkud nejasné rozdělení do tématických kapitol.
Celkem fajn, jen situačně trochu rozkouskované a lehce chaotické. V textu jsem objevil 2 menší faktické chybky, ale není to nic zásadního (nebo jsou klidně mylné mě zdroje). Jinak napsáno čtivě a poutavě. Snad autor ještě někdy dodá další texty (byť bych asi více ocenil kdyby byly tematicky ucelenější).