What do you think?
Rate this book
Ollo: Země sváru
V den oslav letního slunovratu, kdy se v jarlově paláci v hlavním městě koná velkolepá hostina, připlouvají k břehům ostrova Hällristingaru nájezdníci a bez výraznějšího odporu rychle postupují do vnitrozemí.
Tak začíná vzpoura, která dosud neměla obdoby. Jarl je mrtev, povražděni jsou i všichni dvořané, kteří se odmítají poklonit novým pánům. Mladičké Ydalir, jarlově dceři a následnici, se však na poslední chvíli podaří uniknout a nalézt úkryt u tajemných elfů. Podaří se jí získat zpět vše, co jí právoplatně náleží?
Poněkud záhadné slovo „ollo“ pochází z elfského jazyka a znamená „útes“. Už název knihy tedy nepřímo napovídá, jak velkou roli v příběhu hraje moře: moře coby hranice ostrovní země, o kterou hlavní hrdinka románu soupeří se svými protivníky, moře jako širý obzor, k němuž se upínají tužby i vzpomínky.
V příběhu se prolínají prvky klasické fantastiky v tolkienovském stylu s dobrodružstvím z prostředí odlehlého a mýty opředeného severu, jehož mluva a divoký, nespoutaný charakter podněcují představivost a jsou mezi milovníky vyprávění oblíbeným zdrojem inspirace.
Tak začíná vzpoura, která dosud neměla obdoby. Jarl je mrtev, povražděni jsou i všichni dvořané, kteří se odmítají poklonit novým pánům. Mladičké Ydalir, jarlově dceři a následnici, se však na poslední chvíli podaří uniknout a nalézt úkryt u tajemných elfů. Podaří se jí získat zpět vše, co jí právoplatně náleží?
Poněkud záhadné slovo „ollo“ pochází z elfského jazyka a znamená „útes“. Už název knihy tedy nepřímo napovídá, jak velkou roli v příběhu hraje moře: moře coby hranice ostrovní země, o kterou hlavní hrdinka románu soupeří se svými protivníky, moře jako širý obzor, k němuž se upínají tužby i vzpomínky.
V příběhu se prolínají prvky klasické fantastiky v tolkienovském stylu s dobrodružstvím z prostředí odlehlého a mýty opředeného severu, jehož mluva a divoký, nespoutaný charakter podněcují představivost a jsou mezi milovníky vyprávění oblíbeným zdrojem inspirace.
- GenresFantasy
264 pages, Hardcover
Published September 1, 2018
1 person is currently reading
4 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 6 of 6 reviews
November 11, 2018
Tuhle knihu není snadné zhodnotit. Má obrovské a nesporné kvality, ale celková koncepce dává vyniknout spíše těm méně příznivým stránkám.
Na počátku knihy je dříve samosprávný ostrov obsazen nájezdníky císařství (omlouvám se, ale jména si nepamatuju). Následně se děj soustřeďuje na celou plejádu postav (desítky), které tak či onak přispívají k tomu, aby se na trůn vrátila pravá dědička.
Autorka nepochybně chtěla napsat baladický příběh ze země ne nepodobné Skandinávii s výraznou lyrickou stránkou a inspirovaný severskými baladami, které jsou teď v kurzu. V mnoha ohledech se jí to podařilo. Kniha je silně lyrická a nejlepší pasáže jsou za mě určitě strhující popisy přírody.
Epická stránka ale bohužel strašlivě trpí. Ne snad proto, že by celkový příběh odehrávající se na pozadí knihy byl špatný, nedomyšlený, klišovitý. Není o nic horší než v jiných podobných knihách cizích i domácích. Problém je v podání.
Knize zoufale chybí víc akce. Kapitoly jsou rozsekané do bloků o délce (v průměru) jedné strany či méně, každý blok má jinou postavu, z jejíhož úhlu pohledu se příběh vypráví. Typický blok vypadá tak, že se postava X prochází v přírodních exteriérech a dovídá se (spolu se čtenářem) o nějaké akční a dramatické události ex post a dumá nad ní, případně tak, že postava v nějakém klidném okamžiku vzpomíná na to, co akčního se jí stalo v minulosti. Příležitostně - a přece jen jak kniha postupuje kupředu spíše častěji - tam přece jen nějaká akce je, ale působí tak nějak odbytě, jako by ji autorka chtěla mít rychle za sebou.
To patrně řadu čtenářů konvenčnější fantasy odradí, protože: a) čtenář chce vidět ty zmiňované dramatické události teď a tady, prožít je, ne o nich dumat s postavou, která u nich nebyla, b) kniha tím, že je tohle obcházení akce běžný postup, přichází o velkou část napětí, které by mohla mít.
Nedostatek napětí celkově vede k tomu, že čtenář přejíždí očima další a další meditativní a popisné pasáže a klíčová informace o ději, která je v nich zakódována, mu snadno unikne.
Kvůli tomu, že postavy "on stage" nic nedělají (i když off-stage jsou velmi akční), jsou nevýrazné a mdlé, pořád do sebe introvertně zahloubané - a rozlišit je od sebe při jejich nezvyklých, dlouhých jménech a deklamativnímu způsobu řeči je obtížné. Ještě hůř než kladné postavy ale dopadli záporáci, kteří jsou doslova papundekloví.
Jakákoliv možnost se s postavami sžít je komplikována tím, jak krátké jsou jednotlivé bloky, z jejichž pohledu vidíme scény - třeba dvouodstavcové -, a tím, že se děsivě rychle střídají. Tohle střídání vyvolává setrvalé zmatení čtenáře - čtenář potřebuje pár odstavců, aby se rozkoukal v čase a prostoru a ději. Když ale po každé stránce následuje "skok do jiné hlavy", dezorientace je příliš, čtení unavuje a zájem opadá. (To se zlepšuje ke konci knihy, kdy má čtenář o postavách přece jen lepší přehled.)
Navzdory tomu všemu ale příběh drží pohromadě, což je nepochybně dáno i talentem a schopnostmi autorky a promyšleností příběhu, a určitě si najde citlivé čtenářské duše, které budou okouzleny jazykem, jímž autorka vykresluje svůj svět. Rozhodně to ale není mainstreamové čtení.
Ještě pár poznámek k dalším aspektům knihy.
Jazyk. Velice idiomatický. Ohníček vesele plápolá a leccos se stane jako mávnutím kouzelného proutku. Taky vám to připomíná dětství a knihy, které jste tehdy četli? Mně tedy ano. Ale po jisté době čtení idiomů vedle idionů mi přišlo, že je jich až příliš. Uvítal bych větší smělost v jazykovém popisu, ne používání osvědčených (i když už bohužel ne tolik užívaných) obratů. To je ale asi to jediné, co se dá jazyku vytknout, protože jazyk je jednou z nejsilnějších stránek knihy. Zaručeně tam najdete obraty, u kterých si budete říkat - znám ho (z dětství), ale jakživ bych ho už sám nepoužil.
Nešťastná reklama na obálce srovnávající knihu s Hrou o trůny. To zřejmě autorka nemohla ovlivnit, ale George Martin a Háta Kreisinger Komňacká jsou dvě nikde se neprotínající mimoběžky. Podobnost by člověk nenašel ani pod mikroskopem - naprosto odlišný přístup, koncepce, hodnoty, příběh atd. Je mi jasné, že cílem reklamy je přimět pár nepoučených babiček koupit knihu vnukům k Vánocům - ale tenhle drobný zisk pro nakladatelství je jako červený hadr na SF komunitu, která by se mohla stát věrným čtenářským publikem pro paní Komňackou. Halt poučení pro příště.
Ilustrace - v jedné čtenářské recenzi jsem četl, že jsou ohyzdné. Netroufám si posuzovat jejich estetickou hodnotu, ale řekl bych, že k příběhu ladí dobře.
Na počátku knihy je dříve samosprávný ostrov obsazen nájezdníky císařství (omlouvám se, ale jména si nepamatuju). Následně se děj soustřeďuje na celou plejádu postav (desítky), které tak či onak přispívají k tomu, aby se na trůn vrátila pravá dědička.
Autorka nepochybně chtěla napsat baladický příběh ze země ne nepodobné Skandinávii s výraznou lyrickou stránkou a inspirovaný severskými baladami, které jsou teď v kurzu. V mnoha ohledech se jí to podařilo. Kniha je silně lyrická a nejlepší pasáže jsou za mě určitě strhující popisy přírody.
Epická stránka ale bohužel strašlivě trpí. Ne snad proto, že by celkový příběh odehrávající se na pozadí knihy byl špatný, nedomyšlený, klišovitý. Není o nic horší než v jiných podobných knihách cizích i domácích. Problém je v podání.
Knize zoufale chybí víc akce. Kapitoly jsou rozsekané do bloků o délce (v průměru) jedné strany či méně, každý blok má jinou postavu, z jejíhož úhlu pohledu se příběh vypráví. Typický blok vypadá tak, že se postava X prochází v přírodních exteriérech a dovídá se (spolu se čtenářem) o nějaké akční a dramatické události ex post a dumá nad ní, případně tak, že postava v nějakém klidném okamžiku vzpomíná na to, co akčního se jí stalo v minulosti. Příležitostně - a přece jen jak kniha postupuje kupředu spíše častěji - tam přece jen nějaká akce je, ale působí tak nějak odbytě, jako by ji autorka chtěla mít rychle za sebou.
To patrně řadu čtenářů konvenčnější fantasy odradí, protože: a) čtenář chce vidět ty zmiňované dramatické události teď a tady, prožít je, ne o nich dumat s postavou, která u nich nebyla, b) kniha tím, že je tohle obcházení akce běžný postup, přichází o velkou část napětí, které by mohla mít.
Nedostatek napětí celkově vede k tomu, že čtenář přejíždí očima další a další meditativní a popisné pasáže a klíčová informace o ději, která je v nich zakódována, mu snadno unikne.
Kvůli tomu, že postavy "on stage" nic nedělají (i když off-stage jsou velmi akční), jsou nevýrazné a mdlé, pořád do sebe introvertně zahloubané - a rozlišit je od sebe při jejich nezvyklých, dlouhých jménech a deklamativnímu způsobu řeči je obtížné. Ještě hůř než kladné postavy ale dopadli záporáci, kteří jsou doslova papundekloví.
Jakákoliv možnost se s postavami sžít je komplikována tím, jak krátké jsou jednotlivé bloky, z jejichž pohledu vidíme scény - třeba dvouodstavcové -, a tím, že se děsivě rychle střídají. Tohle střídání vyvolává setrvalé zmatení čtenáře - čtenář potřebuje pár odstavců, aby se rozkoukal v čase a prostoru a ději. Když ale po každé stránce následuje "skok do jiné hlavy", dezorientace je příliš, čtení unavuje a zájem opadá. (To se zlepšuje ke konci knihy, kdy má čtenář o postavách přece jen lepší přehled.)
Navzdory tomu všemu ale příběh drží pohromadě, což je nepochybně dáno i talentem a schopnostmi autorky a promyšleností příběhu, a určitě si najde citlivé čtenářské duše, které budou okouzleny jazykem, jímž autorka vykresluje svůj svět. Rozhodně to ale není mainstreamové čtení.
Ještě pár poznámek k dalším aspektům knihy.
Jazyk. Velice idiomatický. Ohníček vesele plápolá a leccos se stane jako mávnutím kouzelného proutku. Taky vám to připomíná dětství a knihy, které jste tehdy četli? Mně tedy ano. Ale po jisté době čtení idiomů vedle idionů mi přišlo, že je jich až příliš. Uvítal bych větší smělost v jazykovém popisu, ne používání osvědčených (i když už bohužel ne tolik užívaných) obratů. To je ale asi to jediné, co se dá jazyku vytknout, protože jazyk je jednou z nejsilnějších stránek knihy. Zaručeně tam najdete obraty, u kterých si budete říkat - znám ho (z dětství), ale jakživ bych ho už sám nepoužil.
Nešťastná reklama na obálce srovnávající knihu s Hrou o trůny. To zřejmě autorka nemohla ovlivnit, ale George Martin a Háta Kreisinger Komňacká jsou dvě nikde se neprotínající mimoběžky. Podobnost by člověk nenašel ani pod mikroskopem - naprosto odlišný přístup, koncepce, hodnoty, příběh atd. Je mi jasné, že cílem reklamy je přimět pár nepoučených babiček koupit knihu vnukům k Vánocům - ale tenhle drobný zisk pro nakladatelství je jako červený hadr na SF komunitu, která by se mohla stát věrným čtenářským publikem pro paní Komňackou. Halt poučení pro příště.
Ilustrace - v jedné čtenářské recenzi jsem četl, že jsou ohyzdné. Netroufám si posuzovat jejich estetickou hodnotu, ale řekl bych, že k příběhu ladí dobře.
February 25, 2019
Měla to být česká Hra o trůny. Místo toho to dopadlo jako špatná variace na Pána prstenů. A je to škoda. Ollo – země sváru, knižní prvotina Háty Kreisinger Komňacké, totiž vůbec nemusela být špatná. Stačilo udělat pár věcí jinak.
(Celou mou recenzi najdete na Fantasymagu.)
V knize je totiž všeho moc: moc příběhových linií, moc motivů, moc postav – a pohromadě to nedrží ani s přimhouřeným okem. Poté, co autorka načrtne základní půdorys, v němž se její Ollo bude odehrávat, začne v rychlém sledu představovat desítky dalších, mnohdy epizodních postav. Jednotlivé pohledy se rychle střídají, stejně jako se střídají jednotlivé scenérie a dějové motivy, často po několika málo větách. Kniha je natolik zmatená, že tím trpí samotný příběh. Takže když konečně dojde k zásadnímu (a krvavému) střetnutí, přistihnete se, jak se vám celou dobu honí v hlavě jediná věc: „Kdo je to, sakra, ten Andvari?“
Výsledný dojem nezachraňuje ani autorčin jazyk. Ten spoléhá na květnaté popisy, méně pak na přímou řeč. Když už na ni ale dojde, šustí postavy papírem. Pokulhává i slovní zásoba. Protože když pocity, tak „zvláštní“. Když zář, tak „zvláštní“. Když stáří, tak „zvláštní“. A když podoba, tak (ano, tušíte správně) také „zvláštní“. No není to celé tak trochu… zvláštní?
Fakt škoda.
(Celou mou recenzi najdete na Fantasymagu.)
V knize je totiž všeho moc: moc příběhových linií, moc motivů, moc postav – a pohromadě to nedrží ani s přimhouřeným okem. Poté, co autorka načrtne základní půdorys, v němž se její Ollo bude odehrávat, začne v rychlém sledu představovat desítky dalších, mnohdy epizodních postav. Jednotlivé pohledy se rychle střídají, stejně jako se střídají jednotlivé scenérie a dějové motivy, často po několika málo větách. Kniha je natolik zmatená, že tím trpí samotný příběh. Takže když konečně dojde k zásadnímu (a krvavému) střetnutí, přistihnete se, jak se vám celou dobu honí v hlavě jediná věc: „Kdo je to, sakra, ten Andvari?“
Výsledný dojem nezachraňuje ani autorčin jazyk. Ten spoléhá na květnaté popisy, méně pak na přímou řeč. Když už na ni ale dojde, šustí postavy papírem. Pokulhává i slovní zásoba. Protože když pocity, tak „zvláštní“. Když zář, tak „zvláštní“. Když stáří, tak „zvláštní“. A když podoba, tak (ano, tušíte správně) také „zvláštní“. No není to celé tak trochu… zvláštní?
Fakt škoda.
March 10, 2019
Samotný dej ma chytil. Skupina Verných sa snaží dostať späť na trón dedičku po tom, ako jej rodina bola vyvraždená a ostrov padol do drápov zradcov a neznámych nájazdníkov v čiernych brneniach. Údel je jasný, obrancovia spravodlivosti sa majú dopracovať k želanému výsledku. Ľahko sa to povie... Ich snaha si vyžaduje veľa plánovania, veľkú kopu spojencov, špehov a, samozrejme, aj priamych stretov, počas ktorých nie všetko ide tak, ako by si jeden želal. Niektoré situácie hrdinov milo prekvapia a iné zase, naopak, im hodia polená priamo pod nohy. Príbeh sám o sebe nepredstavuje známe klišé a viacero dejových zvratov, mnoho z nich skutočne neočakávaných, vás udrží v napätí a v očakávaní z toho, ako sa bude zápletka ďalej odvíjať.
Ollo je ale i fantasy príbeh, takže sa tu, pochopiteľne, stretneme s elfami, trpaslíkmi či s menej známymi magickými tvormi (sú to napríklad vodní démoni podobným vodníkom, ktorí nesú príznačné pomenovanie Nøkken). Napriek severskej premise však o viere samotnej príliš počuť nebudeme. Kláštory síce hrajú svoju úlohu v deji, nevieme však, aké božstvá vyznávajú. Toto tak trošku zamrzí, pretože sa tu objavia otázky, na ktoré by ste radi dostali nejaké odpovede. Tie ale neprichádzajú, a tak je na vás a vašej predstavivosti, ako túto problematiku uchopíte. Keďže je príbeh sám o sebe akýsi mix baladického eposu a klasickej fantasy, vyššie spomenuté nezrovnalosti mu tak trošku nepriamo ubližujú.
Viac sa dočítate na našej stránke Fantasy-svet.sk!
Ollo je ale i fantasy príbeh, takže sa tu, pochopiteľne, stretneme s elfami, trpaslíkmi či s menej známymi magickými tvormi (sú to napríklad vodní démoni podobným vodníkom, ktorí nesú príznačné pomenovanie Nøkken). Napriek severskej premise však o viere samotnej príliš počuť nebudeme. Kláštory síce hrajú svoju úlohu v deji, nevieme však, aké božstvá vyznávajú. Toto tak trošku zamrzí, pretože sa tu objavia otázky, na ktoré by ste radi dostali nejaké odpovede. Tie ale neprichádzajú, a tak je na vás a vašej predstavivosti, ako túto problematiku uchopíte. Keďže je príbeh sám o sebe akýsi mix baladického eposu a klasickej fantasy, vyššie spomenuté nezrovnalosti mu tak trošku nepriamo ubližujú.
Viac sa dočítate na našej stránke Fantasy-svet.sk!
February 2, 2020
Začalo to dobre a zaujímavo. Autorka načrtla príbeh, ktorý ma upútal. Ale potom sa začali pridávať postavy a motívy a ja som sa príliš často strácal. K ľuďom sa pridali elfovia, odhalila sa ďalšia klišoidná zápletka. Objavovali sa ďalšie magické tvory. Začali sme skákať v čase a priestore, objavovali sa nové postavy, ktoré neboli poriadne nadviazané na príbeh. Strácal som sa. Často boli v knihe odseky, ktoré nie len neobsahovali žiadne časové či priestorové vymedzenie, ale dokonca sa v nich objavovali nijak nešpecifikované postavy. Načo potom tieto odseky boli? Keď už sme pri odsekoch, iniciály (ozdobné počiatočné písmeno) sa píšu len na začiatkoch kapitol! Prečo tu takto začínal každý druhý odsek? Pochopil som, že práve iniciálami sa autorka snaží o časové a priestorové oddelenie (keďže to asi inak nevedela), ale takto to naozaj nefunguje. Kniha obsahuje preklepy a zvláštne vetné skladby (zátvorka v priamej reči?!). Je doplnená mierne detinskými ilustráciami, ktoré kreslila sama autorka. Z textu je patrné, že autorka je veľkou milovníčkou fantasy žánru a že ho má načítaný, bohužiaľ sa to prejavilo práve vykrádaním a klišé. Knihu som nedočítal.
March 29, 2022
Recenziu pre Fandom.sk napísala Ena:
Autorka napísala knihu, ktorá sa číta veľmi ťažko a zdĺhavo, pretože je roztrieštená, nesúvislá a pre čitateľa môže predstavovať boj. Pri rýchlosti, s akou sa autorka snaží preletieť celým príbehom, mnohé veci zostanú nevyrieknuté a snáď len v jej predstavách, čo je škoda. Bolo by lepšie spomaliť a aspoň pár vetami objasniť niektoré situácie či konanie postáv. Popasovať sa treba s menami, s neustálym preskakovaním medzi dejovými líniami a hrdinami, z ktorých si pre ich prostotu a občas nepochopiteľné konanie, nemáte koho obľúbiť. Celý počin vyznieva sucho, bez šťavy a jedinej iskry a navyše aj nelogicky...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Autorka napísala knihu, ktorá sa číta veľmi ťažko a zdĺhavo, pretože je roztrieštená, nesúvislá a pre čitateľa môže predstavovať boj. Pri rýchlosti, s akou sa autorka snaží preletieť celým príbehom, mnohé veci zostanú nevyrieknuté a snáď len v jej predstavách, čo je škoda. Bolo by lepšie spomaliť a aspoň pár vetami objasniť niektoré situácie či konanie postáv. Popasovať sa treba s menami, s neustálym preskakovaním medzi dejovými líniami a hrdinami, z ktorých si pre ich prostotu a občas nepochopiteľné konanie, nemáte koho obľúbiť. Celý počin vyznieva sucho, bez šťavy a jedinej iskry a navyše aj nelogicky...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
June 29, 2025
Mam v planu re-read protoze se mi tahle knizka ve 12ti fakt hodne libila ale podle ostatnich review a nazoru jinych lidi si chci obnovit i sve hodnoceni a nazory… zatim tri hvezdicky
Displaying 1 - 6 of 6 reviews