Marek a Tom se setkávají náhodou – Marek je svědkem poněkud cynické hry „na odstřel“, v níž je Tom šampionem. Ačkoli jsou ze sociálně odlišných rodin, brzy zjistí, že mají ledacos společného: oba jsou jedináčci, co se snaží vypadat sebejistěji a zkušeněji, než ve skutečnosti jsou. A oba mají silnou vazbu na své otce, ve kterých vidí ty pravé mužské vzory.
Jenže nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Markův otec přichází o práci, propadá sebelítosti, rodina se rozpadá a Marek se zavěsí na svého o pár let staršího kamaráda z bohatých kruhů, který ho uvede do oslnivého světa svých ještě starších přátel; do světa nočních klubů, alkoholu, drog a holek, které Marka ochotně zasvětí.
Pak i Tom začne pomalu zjišťovat, že ani jeho otec není tím pravým mužským vzorem, za jakého ho považoval. Dramatický, filmově vyprávěný příběh směřuje do tragického finále: Kdo je na odstřel?
Miloš Cajthaml získal za svůj román Na odstřel Literární cenu Knižního klubu, a to v jejím 23. ročníku.
Zápletka jednoduchá (a brzy předvídatelná), ale nenudila a hezky vás vedla příběhem. Střídání úhlů pohledů bylo zajímavé, ukazovalo situaci z nitra obou postav (ty ovšem byli dost nerealisticky vykresleny). Na těch 50 % to šlo.
Kniha Na odstřel Miloše Cajthamla vyhrála 23. ročník Literární ceny Knižního klubu, což byl pro mě důvod zjjistit, jakou knihu porota letos vybrala.
Tato literární cena má docela dobré jméno – knihy, které ocení obvykle nebývají marné. Obstála by ale tato kniha i bez té nálepky, kterou se teď může pyšnit?
Příběh je vlastně jednoduchý. Dva kamarádi z odlišných sociálních skupin – Marek a Tomáš. Tomášův otec je bohatý podnikatel, který své rodině zajistil život v luxusu. Markův otec právě přišel o místo, ale ani předtím to žádná sláva nebyla. Má vysokou školu a je hrozně chytrý, ale k luxusu mají hodně daleko. Marek a Tomáš mají přesto něco společného: svého otce vidí jako silný vzor. Tomáš Marka zatáhne do svého prostředí, ve kterém peníze nejsou problém a kde si člověk může dovolit vše, co si může koupit – chlast, drogy, holky. I když vám ještě není 18 let.
V knize vlastně vidím dva motivy. Ten první popisuje dva rozdílné světy a fungování v nich. Tomáš svého mladšího kamaráda zasvěcuje do života – a do cynické hry na odstřel, kterou hrají se svou partou. Marek nejdřív v tomto prostředí působí jako kůl v plotě, brzy v něm ale najde své místo. Druhý motiv mi přijde ještě zajímavější – vztah syna k otci a bourání soch z mramoru.
Oba tyto motivy autor zpracoval velmi zručně, úměrně nevelké délce knihy. Jeho styl je opravdu stručný, nezdržuje se květnatými popisy a často nechává na čtenářovi, aby si ve své fantazii dokreslil situace, které načrtne. Postavy nechává promlouvat jejich přirozeným jazykem, a to se mi velmi líbí. Nemám rád, když v próze 14letý kluk mluví slovníkem vysokoškolského učitele. Čím víc se vyprávění blíží k vyvrcholení, tím víc je sdělení knihy naléhavější a události krkolomnější.
168 stran, na kterých je odvyprávěn celý příběh neposkytuje moc prostoru k rozvinutí například charakterů postav. Budete si tedy muset stačit s náznaky a indiciemi. Máme tu vlastně čtyři důležité postavy – dva syny a dva otce. Pak tu máme pár dalších zajímavých postav, ale jejich pozadí není pro příběh tolik důležité. Haruki Murakami by jistě kolem těchto postav dokázal vytvořit příběhové odbočky, ale Miloš Cajthaml se rozhodl pro stručnost. Kniha Na odstřel je tak jednohubka na jedno nedělní odpoledne.
A jak ta jednohubka chutná? Já byl spokojený. Odsejpalo to a četlo se to docela příjemně. Nemohu říct, že by kniha mířila do jakéhosi zlatého fondu literatury, na to je přece jen moc přímočará a moc povrchní, ale pokud si chcete přečíst něco, nad čím budete chtít přemýšlet a co vám navíc zajistí několik hodin milé zábavy, Na odstřel je jistě skvělou volbou.
Ta kniha je vlastně strašně primitivní. Vyhrála literární cenu a ve své podstatě mě dost iritovala. Autor rozhodně umí psát, o tom žádná, ale... Vlastně ten puberťácká nespiovná pražská čeština byla na prolískání. Je to hodně klučičí pohled a je tam hodně i takového slizkého a vulgárního a dost hulvátského chování k ženám. Problematika všeho je jednoduchá, primitivní, předvidatelná a hodně otřískaná a ano, hodně se to děje a vystihuje to onu dobu... mno...No..tak nevím, co si myslet. Aby tohle člověk koupil za plnou cenu a měl to v knihovně? Aby to dobrovolně četl? Nemyslím. Taky, kdybych to nedostala jako bonus k nákupu, tak to nečtu a rozhodně si to nekoupím.