Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dejí zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Doufají, že se jim to během nového roku podaří, mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři dny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli...
Patrik Hartl je uměleckým šéfem pražského divadla Studio DVA. Vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací (Otevřené manželství, Caveman, Absolvent, Půldruhé hodiny zpoždění, Madame Melville). Jeho vlastní divadelní hry Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hlava v písku, Hvězda, Vysavač a 4 sestry se staly hity. Ve filmu debutoval komedií Taková normální rodinka. Jeho literární prvotinou byla kniha PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA a KAREL, která se díky velkému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující román MALÝ PRAŽSKÝ EROTIKON se stal Českým bestsellerem roku 2014.
Dobře se to četlo a je to současné. To je asi tak všechno pozitivní, co k tomu můžu napsat. Příběh to bohužel nemá. Postavy se chovají nejen nelogicky, ale neuvěřitelně. Jakoby šlo vždycky o slepenec z několika charakterů, které jdou každý jiným směrem. Hloubku jsem od toho nečekala, ale že to bude až tak jednoduché, prvoplánové a hloupé taky ne. Třeštíková je oproti tomu Dostojevski. Zajímalo by mě, jestli si Patrik Hartl fakt myslí, že by někdo mohl takhle prožívat a jednat nebo je to prostě "umělecká" licence. A jako třešnička je kniha úplně křivě natištěná na stránkách.
Mně se to líbilo. Hartla mám prostě ráda. Na Prvoka a spol. to nemá, ale příběhy byly ze života, ačkoliv se postavy chovaly často dost nereálně. Ale to mi do knížky přidalo takovou romanticko-pohádkovo-naivní linku a nevadilo mi to. Čtení jsem si užila a pěkně si u toho dáchla. 😁
Moc jsem se těšila na novou Hartlovu knihu, poněvadž číst jeho usměvavé zážitky na facebooku a koukat na jeho vysmátá videa je jako pohlazení po duši. No, kniha byla fakt hrozná (dokonce ještě horší než Veselí od Třeštíkové, které bylo formálně podařené, ale obsahově to byl neskutečnej absurdistán - což mě teda taky strašně mrzelo). Obsahově mě to celkem zaujalo, ale po formální stránce to bylo jako číst deník nějakého primitiva. Co se sakriš stalo?! Jasně, byl to "page turner" jako vždy, ale tentokrát mi jazyk připadal tak MOC jednoduchý, že jsem u čtení vnitřně plakala a dočetla (po měsíci!) jen proto, že jde o milého a vtipně se smějícího pana Hartla.
- Ploché a neuvěřitelné postavy chovající se podle veškerých stereotypů, co vás napadnou - především ty ženské. - Příběh, který se vleče odnikud nikam. Jediný způsob jak ho vnímat je sledovat nesčetněkrát omletou cestu hlavních hrdinů za "plněním novoročních předsevzetí a změnou života". - Neoriginální, nepodnětné, ztráta času.
Četlo se to hezky, ale je to takové jedním uchem tam a druhým ven, stopu to nezanechá. Neuvěřitelné množství postav, jejichž příběhy se košatí a rozvětvují do míry, která už je téměř neúnosná. Bavilo mě to, ale už jsem se těšila, až bude konec.
Mám to jen v Kindlu, tak jsem nevěděla, jak dlouhá ta knížka je. Když jsem zjistila, že mám za sebou 45 % a pořád je mi úplně jedno, co bude s postavami dál, zabalila jsem to. Oddychovky jsou fajn, ale tohle je ztráta času, zklamání.
Obávám se, že na to, abych dokázala ocenit takovou knihu, nemám dostatečně nízké IQ a nudný život. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že byla kniha napsaná ve stavu zahořklého zoufalství nad svým vlastním životem, protože taková atmosféra srší z téměř každého odstavce. Postavy jsou totálně ploché, nemají žádnou osobnost až na každý své jedno "traumíčko" v podobě rozvodu, nevěry, "megaprdele" apod. Dějová linka snad ani neexistuje, nemám pocit, že by se něco zvláštního za těch skoro 500 stran stalo (stále nedokážu uvěřit tomu, že jsem vydržela číst takové rozumy typu seriál Ulice v takovém rozsahu). Humor dost laciný a děsně nucený. Pořád se někomu něco zdá. Přijde mi, že se pořád opakuje dokola třeba 200 slov. A strašně moc si ta knížka přeje být "cool" a současná, ale vůbec taková není, protože tak jak v té knize mluví těch pár nerealistických dospěláků, tak už přestává mluvit i moje sestra v páté třídě (až na ty sprostá slova, of course, bez toho by se "komedie" v ČR asi neprodala). 2 hvězdy jen proto, že jsem se přece jenom asi třikrát zasmála a našla dvě docela hezké myšlenky.
Klasický Hartl, jako vždy skvělý. Chvílemi jsem měla pocit, že píše o mně. Andrea je mi fakt blízká. Napsáno s lehkostí, plné humoru i hořké reality....
K této knížce se stavím velmi ambivalentně. Hartla čtu ráda, ale nesmí ho být moc... tady už toho moc trochu bylo. Přijde mi, že kniha je prodchnuta šílenou stereotypizací a nevím, jestli tak Hartl vnímá svět, nebo ho tak vnímá jeho okolní bublina, nebo je to jenom pro příběh, každopádně: ženy stěžující si na to, že mají velký zadky a kvůli tomu radši nejí (jako vážně?) a taky mají neustálý pocit, že jsou tlusté... no já nevím, tohle už jsme snad překonali, ne? Muži samozřejmě netouží po ničemu jiném, než ženské přefiknout a dochází k objektifikaci. To jsem ale vypíchla věci, které mi přijdou problémové. Mimochodem Hartl má úžasnou schopnost pojmenovat mužské i ženské genitálie velmi rozmanitými a různými slovy. To jen tak na okraj.
Knížka mě jinak bavila (sama jsem z toho překvapená), ráda jsem se k ní vracela (ale radši ne nějak často, viz výše). Je to taková kniha na cesty, do vlaku, na dlouho chvíli a podobně. Úplně ji nedoporučuju jako něco, k čemu si cíleně sednete. A možná je to tím, že jsem cíťa. Postavy mají krásně vykreslené charaktery, jsou jedinečné, takže se dá dobře s příběhem pracovat. A to Hartl prostě umí, ale takovým způsobem, který mě mírně rozčiluje. Vysvětlím - vztahy v knize bych popsala jako typicky české, protože mám podvědomí o tom, že tohle se prostě děje - podvádění, vztahové přešlapy, lhaní si. (Otázka, co je na tom tak moc českého, ve světě je to asi všude stejně. Bude to možná jen tím českým prostředím, no.) A mě to vždycky dostane, protože mě šíleně mrzí, jak si tam ti lidi lžou a při tom je jasné, že pravda by je z trápení a všech peripetií osvobodila (ještě to tak Hartl schválně napíše, že víte, že kdyby to danej člověk neudělal, bude se mít líp! děkuju pěkně). No ale kdyby se všichni chovali, jak slušňáci, z čeho by byl ten příběh, že? Zároveň si pokládám otázku, jestli jsme jako lidi ve vztazích tak strašně neschopní a smutní, nebo je to jen spisovatelská hyperbola... No ale víme, co život občas dokáže vymyslet. Co ještě Hartl zvládá je psaní tak, že to vypadá v jednu chvíli růžově, ale vy víte, že se něco megalomensky dos*re. Nějaké budování očekávaného, nebo jak to popsat. Hartlovy knížky jsou jednoduše o životě, o lidech... a možná proto je to někdy vysírající číst, protože tušíte, že tohle můžete být jednou třeba vy. Není to žádná fantasy, ani sci-fi, ani historický román o lidech, co už nežijí a možná se měli líp, ani žádná romanťárna bez překážek.
Jak to jen nazvat...telenovela v knižní podobě? Žádnou vyšší hodnotu vám sice bichle nepředá, ale rozhodně se mezi řádky pobavíte (ne)všedními příběhy a zápletkami hlavních postav. Ze stylu psaní jasně poznáte, že nad nekonečnými dokumenty ve wordu seděl chlap. A přišlo mi to jako milá změna. Ten jasný, trefný, výstižný, ale přesto citlivý styl psaní, kterému nescházel humor a nadhled, mi sedl. Osobně mi možná trochu vadilo, že se řešily jen vztahy, ale to je čistě subjektivní preference. Celkově působila realisticky smířlivým dojmem, tak jako život sám.
Nevim, asi to splnilo očekávání, která nebyla vysoká. Hartla si přečtu vlastně docela s chutí, ovšem jako nenáročnou knihu k vodě. Styl vyprávění mi pořád evokuje nějaký televizní seriál, kde se hlavním postavám tak nějak děje série příhod a životních zvratů bez čehokoliv dalšího (možná i pod vlivem toho, co o autorovi vím). Ještě půl hvězdy strhávám za to, že je leden, takže chybí to podstatné- slunce a voda
Nemohla jsem se dockat konce. Nedocist knizku je pro me krajnim resenim, ale zde uz jsem po nem malem sahla. Jedna vec je sovinismus, kterym je Hartl znamy, a clovek tak nejak vi, co muze cekat, ale doufa, ze to jinak bude oddechovka a sranda. Co jsem opravdu necekala, bylo, ze se budu 470 stranek prokousavat tak plytkymi a nesmyslnymi pribehy s postavami bez jakehokoliv vyvoje nebo aspon logiky chovani. Opravdu nedoporucuju.
Toto bylo mé první setkání s autorem a upřímně nejsem příliš nadšená. Z počátku jsem byla šíleně utopená v neskutečném moři jmen, ze kterého jsem si nejprve snažila vypisovat postavy, ale po chvíli jsem zjistila, že je to nemožné. Bohužel se mi také do ruky dostal první výtisk z pražské tiskárny, který byl vadný, za což nemohl autor, ale dost mě to ve čtení rušilo. Poslední čtvrtina mě již bavila a hlavně jsem se konečně zorientovala v postavách. Kniha byla o vztazích, nevěrách a bohužel o životě. Nemám ráda nevěru, takže se není čemu divit, že jsem si tyto postavy neoblíbila. Pustím se do další autorovi knihy, ale toto mě docela zklamalo :-(
dve hvezdicky protoze kniha je ctiva - bohuzel to neni muj salek kavy, plosne nacrtnute postavy i osa pribehu ktery podle me nema rozuzleni (takze by klidne mohlo nasledovat dalsich 2o kapitol v podobnem duchu), klise situace i dialogy, ale jako napad pro sitcom z kancelare firmy ktera zprostredkovava zazitkove akce, proc ne.
Hartl baví hodně lidí. Něco na jeho stylu je i pro mě přitažlivé, i když píše o (negativních) věcech, které nepovažuji za normální, jako by normální byly a to mi trochu vadí. Možná v tom hraje roli moje jistá naivita v určitém smyslu, nebo šťastná bublina, ve které mám to privilegium žít. Po nějakých 14 dnech dočítám a loučím se s postavami, které mi přece jen k srdci přirostly. Některé více, některé méně. Ale už jen to, jak dlouho jsem se knihou prokousávala, nehledě na to, jestli čas byl, nebo nebyl, prostě jsem si ho neudělala tak často, jak bych byla bývala udělala, kdyby mě to asi bavilo o něco víc, myslím, že to o něčem vypovídá. 70 %
P. Hartl je sympos, libila se mi i jeho divadelni predstaveni, ale s temi knihami nevim. Prvok super, ale s Okamziky stesti jsem mela problem a po neuspesnem pokusu o zacteni jsem je musela odlozit. Vikend jsem dostala jako darek a uz proto jsem ho chtela precist. Asi do pulky knihy jsem mela pocit, ze se bavim v kuchynce s kolegy v praci, plynouci (obcas zabavna i smutna temata ze zivota) avsak bez hlubsi charakteristiky postav, opravdove zapletky ci vyvoje deje. Az asi v posledni petine knihy me opravdu zacalo zajimat, jak se nektere momenty deje vyvinou dale. Je to trochu plytke, ale jako oddechovka to neurazi.
Mě to bohužel nebavilo a tak kolem strany 150 jsem si říkala, že to vzdám. Nakonec jsem to čistě ze zvědavosti, zda se něco změní, dočetla celé, abych zjistila, že na zbývajících cca 320 stranách se stejně člověk nijak nenadchne.
Vyprávění je nudné, plné stereotypů, neustálých komentářů na zevnějšek žen. Ale hlavně využít všechny (autorem domnívané) současné trendy - Starbucks, soutěžící z Masterchefa, a podobně! :) Většina postav mi přijde zakomplexovaná, toxická a zralá na terapii.
Já si další knihu autora rozhodně po tomto nedám, nicméně jsem si aspoň udělala představu, kdo je jeho cílovou skupinou.
Z popisu jsem čekala něco trochu jiného, možná víc struktury, jasnější myšlenku. Ale vlastně mi vůbec nevadí, že to nakonec bylo takové plynulé sledování životů hlavních postav. Funguje to i bez nějaké konkrétní zápletky nebo rozuzlení. Nakonec je to taková typická česká contemporary, tedy příběhy obyčejného každodenního šílenství. Byla to moje první hartlovka, přečetla jsem ji za 4 dny, takže velký dobrý.
Konec dobrý, všechno dobré... Nemyslím tím ani tak, že by všechno dobře dopadlo, ale že se mi líbila poslední kapitola dostatečně na to, aby přebila všechen idiotský product placement a kapitoly, které se mi až tak nelíbily. Nejvíc mě oslovil příběh Markéty a Pavla. Možná by mi stačila knížka jen o nich a jejich rodince.
Prva kniha, ktoru som precitala od Hartla a nebol to prave najstastnejsi vyber. Pribehy velkeho mnozstva postav a niekedy ich dost nelogicke spravanie vo mne skor vyvolava pocit, ze by posluzili skor ako namet nejakej lacnej romantickej ceskej komedii, ktora by chvilu otravovala filmove rebricky a potom by na nu vsetci zabudli. Nehadzem flintu do zita a skusim si od Hartla precitat nieco ine.
Hartl nezklamal :) za me si porad drzi stejnou uroven.. Clovek si cte o tom, jak jsou jini vic v pr... a je to zabavne, i kdyz samozrejme misty nerealne.... Opet naivne doufam, ze te nevery kolem me neni fakticky tolik... Slovo "pindina" bych zakazala zakonem! A miluju hlasku "Je to divocak, kterej zemre ve vyskoku!" xD
- hrozne čtivý, ale musim si dat od hartla pauzu lehkou - andrea ED chovani….. neni normalni jist 1 jidlo denne - jirka??? upe o nicem postava k tomu se poji to: PROC VSICHNI TY MUZI PODVADEJ SVOJE ZENY???????? (to neni normalni)