Rudolf Desenský je praktik v oboru psychologie psů, behaviorismu a poruch chování se specializací na výuku lidí v převýchově psů. Zachraňuje psy, kteří jsou kvůli špatnému přístupu svých dosavadních pánů problémoví či nezvladatelní. V této knížce se Rudolf Desenský dělí o zkušenosti, jak zvolit vhodné plemeno, jak postupovat při jeho výchově a jak co nejlépe nastavit vztah mezi člověkem a psem.
Obálka, grafická úprava a sazba: TIGIS, spol. s r. o.
Tohle je zajímavá kniha. Ať už "zmedializovaného" Desenského máte rádi nebo ne, pokud máte doma psa, měli byste si ji přečíst a to i v tom případě, že si myslíte, že váš bobánek nemá žádný problém. Člověk a jeho společník se mají vždy co učit, tak proč nekouknout na věc z jiného úhlu pohledu? Je pravda, že Desenský pracuje převážně s odrostlými velkými plemeny, ale to neznamená, že se jeho rady nedají aplikovat na prťavá plemena a odrůstající štěňata. Kniha je rozdělena do několika částí a každá část má po úvodním slově na dané téma otázky a odpovědi, takže uvidíte v reálu, co nejčastěji Desenský řeší a jak (docela mě zarazil velký počet majitelů nezvládnutých ridgebacků). Tady je trochu kámen úrazu, protože autor knihy proráží heslo, že nejdříve musí vychovat majitele a pak se dá pohnout se psem, ale sám zrovna nepobral taktu a tudíž si myslím, že spousta jeho dobře míněných komentářů se neshledá s úspěchem- nikdy se nesmí blbečkovi říct, že je blbej, jinak se zabejčí a nikdo s ním nepohne, to víme přeci všichni.. až na Desenského :-D takže občas se v otázkách a odpovědích Desenský pustí do vyhubování majitele, ale už mu nijak konstruktivně neporadí, jak jít na věc. To je trochu škoda.
Moje první “psí” kniha, takže obsah a výukové metody nemám s čím porovnat. Je mi ale velmi sympatický přístup autora ke psům jako zvířatům, které mají každé svou osobnost a zaslouží si náš respekt i porozumění. Líbí se mi, že se se psy nemazlí, i když mnohé z jeho metod se na první pohled můžou zdát hrubé. Přesto mi připadá, že autor miluje a váží si psy víc než pejskař, který svého psa pouze ťuťu-ňuňu muchlá a rozmazluje, což se v naší společnosti považuje za ten “správný” projev lásky ke psovi. Nutno podotknout, že autor je proti jakýmkoliv fyzickým trestům! Připodobnila bych jeho přístup k rodičovi, který svoje dítě miluje a zahrne ho adekvátní pozorností, ale nerozmazlí si ho tím, že mu vyhoví ve všem a nestráží ho úzkostlivě před každou bolístkou. Vychová tak sebevědomého, vyrovnaného a slušného jedince, a ne rozmazleného nesoběstačného spratka. Otázkou je, zda jsou autorove rady dostatečné pro průměrného pejskaře, někdy jsou příliš nekonkrétní.
Rady jako takové fungují a pomohly mi porozumět chování mého psa, ale řeknu na rovinu, že se mi absolutně nelíbil autorův povýšený způsob vypravování, který z knihy přímo odkapával (hlavně v částech "Otázky a odpovědi", kdy chápu, že se na některé páníčky za jejich chování ke psům zlobí, pokud psa týrají nebo s ním špatně zacházejí, ale arogantní povýšenost byla cítil i u rad těm, kteří se chtěli něčemu přiučit nebo mají konkrétní problém a chtějí ho řešit, jen si s ním neví rady). To bylo velké mínus, které mě často nutilo knihu odkládat. Pokaždé jsem ji znovu zvedla jen kvůli své chuti naučit se o svém psu něco nového a zjistit, kdy se k němu mám jak chovat. Takže ve zkratce kniha účel splnila, ale kolikrát to nebyla zrovna nejpříjemnější pouť.
Bylo by fajn, kdyby se tahle knížka dostala do rukou více lidí vlastnících psa a ideálně i těch, kteří se chystají si psa pořídit. Nedokážu ohodnotit tuhle knihu oproti jiným věnovaným stejnému tématu, nicméně tady se mi líbí Rudův příběh a přístup ke psům. Rady jsou praktické a dost užitečné. Jen odpovědi na dotazy z poradny mi nebyly vždy úplně srozumitelné a proto dávám 4 hvězdy.
Knížku určitě má cenu si přečíst. Rozhodně ale nemá smysl věci z ní nějak bezmyšlenkovitě aplikovat – jet se podívat na Vlčáry je rozhodně dobré doplnění.