Horečka

by Václav Hrabě

Czech

Genres: Czech Literature, Classics, Poetry, Fiction

66 pages, Hardcover

First published January 1, 1994

About the author

Czech poet and writer, and the most important member of the Beat Generation in former Czechoslovakia. Hrabě was born in Příbram to Jan Hrabě and Magdalena Kalinová. He spent his childhood and youth in Lochovice and attended a high school in nearby Hořovice. He graduated in 1957 and moved to Prague, where he continued his education at the Faculty of Pedagogy, studying Czech language and History. After graduation from the university in 1961 he served two years in the army. Upon his discharge he worked in a variety of jobs - as laborer, librarian, writer for the literary magazine Tvář (Face), and finally as teacher. Hrabě's untimely death at the age of twenty-five (he died in his sleep, accidentally poisoned by carbon monoxide), robbed Czech literature of the most important poet of his generation. Hrabě is buried in Lochovovice. He was briefly married (1962-64), and his son is Jan Mikšovský. In 1965 Hrabě met and interviewed American poet Allen Ginsberg during his visit to Prague. Hrabě's poetry, like the writings of other Beat Generation writers, was greatly influenced by jazz and blues music. He taught himself to play on clarinet and saxophone, and played with student bands.
-----------------------------------
Český básník a částečně prozaik, jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku.
Tvorba Václava Hraběte úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami.
Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze).
Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.

Reviews

[Vlasta · Rating 5 out of 5]

BYLA TO HOREČKA? ANEBO MÁMENÍ?
DNES V NOCI
MĚSÍC USNUL
NA MÉM RAMENI...

[Dominika Hvorková · Rating 5 out of 5]

možno jedného dňa dodatočne doplním pár zmysluplných slov, ale dnes, po prečítaní, si ich zatiaľ všetky nechám pre seba. chýba tu.

"...nemáme vlastně o životě lidském bezpečnou zprávu..."

[Vojtěch · Rating 5 out of 5]

“Hele, co je ti to platný, že seš marxista, když neumíš vařit kafe?”

[Lubomír Tichý · Rating 4 out of 5]

Hranice mezi dětstvím a dospělostí, hranice mezi naivitou a nadhledem, hranice mezi povrchním chrlením kdejakých literárních jmen a naopak opravdovým žitím literatury. A jasně, je to de facto "o ničem", ale tady jde vyloženě o atmosféru a můžu říct, že jsem se během četby nenudil: ať už je to díky vnitřnímu hodnotícímu monology Jana, díky protkání knihy hudebními texty, díky údernému cynismu mládí vůči jiné generaci.
Jazz, cigarety, divadlo, jídelna, ženy, vodka, literatura. Vlastně úplně o ničem, ale vůbec to nevadí.
A hlavně, tahle věta, tahle věta:

Mně nadáváš do senzitivů, ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky.

(s. 38)

[mesicuspimvdlani · Rating 5 out of 5]

nahmatal ve tmě její ramena a přitáhl ji k sobě. měla rty suché a popraskané jako po horečce. (tak dlouho jsem tu nebyl a jsi stejná. poznám tě potmě. jsem s tebou moc šťastnej a nevím, co budu dělat, až mě jednou opustíš…) “

ach.

[ter · Rating 5 out of 5]

vy tomu vubec nerozumite, vy to vubec nechapete

[Filip ☕️ · Rating 5 out of 5]

dokonalost sama

[neli ❤︎ · Rating 5 out of 5]

byla to horečka? anebo mámení?

[Mia · Rating 5 out of 5]

Je to příliš depresivní příběh a nebo moc upřímný? A co vlastně znamená být cynický, je tento příběh cynický?

Poslední den, tohoto roku naprosto o ničem, zakončuji příběhem na první pohled úplně o ničem, co vyvolává spoustu otázek a pocitů, stejně tak tento rok naprosto o ničem.

Všem přeji jen to nejlepší do nového roku a mám Vás všechny moc ráda <3

[Monika · Rating 5 out of 5]

Poprve precteno nekdy v 16, ted o 11 let pozdeji je to porad stejne krasne. Praha, laska, zacinajici leto, poezie.

"Vsimat si veci, ktery vypadaj jako kus nenapsany basnicky."

Lidem, co zijou tak, ze vsude vidi ty nenapsane basnicky, to bude pripadat krasne navzdycky.

[Ema · Rating 4 out of 5]

Melancholické pohlazení

[Karolina Bujáková · Rating 5 out of 5]

"Nahmatal ve tmě její ramena a přitáhl ji k sobě. Měla rty suché a popraskané jako po horečce. (Tak dlouho jsem tu nebyl a jsi stejná. Poznám tě potmě. Jsem s tebou šťastnej a nevím, co budu dělat, až mě jednou opustíš...)
Jemně ho od sebe odstrčila.”

“A ona možná blázní za někým jiným, kdo kašle zase na ni. ..Je to podobné, jako když jsi říkal, jak je těžké poznat, kdy končí noc a kdy začíná ráno. To je ono! Noc stíhá ráno, ráno se honí za dopolednem a na ty vzadu se nečeká...a je to tak asi správně"

…Krásný!

[klara ⋆｡°✩ · Rating 5 out of 5]

nikdo nikdy nepochopi blues cynicke holky tak jako ja

[Dominika Erhart Braná · Rating 4 out of 5]

Pokiaľ sa (spolu so mnou a ešte pár takých poznám) radíte medzi členov fanklubu Václava Hráběte a máte radi jazz, mímov a trochu melanchólie, zoberte si túto tenučkú a jedinú autorovu dochovanú prozaickú knižku na cestu vlakom či čím.

A potom si ešte spomeňte na momenty a atmosféru, keď ste na vysokej škole odchádzali okolo tretej či štvrtej ráno spolu s ostatnými, čo sa zabudli, zo spolužiakovho bytu, pretože ste si púšťali dobré pesničky, rozprávali sa o politike, o tom, odkedy sú tamtí dvaja spolu či o tom, kto vylial to víno v chodbe a tak to celé nejak vyšlo...

[Nell · Rating 4 out of 5]

Konečně, po té, co nosím jeho poezii v srdíčku, mi všechna dává smysl.

[dali · Rating 5 out of 5]

z vaclava hrabeho nemohu / horecka se na dlouhou dobu stane moji komfortni knizkou :*

[yo JP · Rating 4 out of 5]

Text, kde se Hrabě snaží zachytit moment víc, než tvořit nějakou ambiciózní prózu (ačkoliv mi ta vztahová proklíčenost připomněla raného Kunderu, ale třeba to je prostě náladou doby Československa koncem šedesátých let)... proto ji i nejspíš do pozadí doporučuje číst s poslechem svého milovaného jazzu a cítit to víc, než snažit se úplně-plně chápat a analyzovat. Jako v alkoholovém horečném oparu... opilé emocionální dialogy maturantů, horečka zmíněná několikrát, vždy v jiném kontextu. Holka Marie, které se líbí Jan a ona ví, že jemu se zase líbí jiná, zpěvačka Alice, ta je ale nakonec ambiciózní kurvička, zatímco Jan jí má celou dobu plnou hlavu. To ráno, jak se nalitej toulá po Praze. Všechny ty situace ze situace do situace. Sečtělost Janova. Jeho povrchní slušnost, ale co si myslí (vnitřní monology), kterými se povyšuje a sám pořád neví, plný pochyb. Jo, být osmnáctiletý a po uši zamilovaný, posedlý ženou, první holkou, se kterou spal a možná mít dítě, všechny tyhle pocity znám (taky jaký to je jmenovat se Jan). Hrabě měl fakt hodně do sebe, když i na takovéhle povídce dokázal udělat tak moc, ale podobně jako všichni extrémně talentovaní, jejich plamen asi hořel příliš intenzivně a proto jejich život končí dřív a jejich slovům to dodává extra silný font a odér. Ale to "kafe" "kafe, který stejně udělat neumíš." (sakra, Václave! Já vím, že to zní cool, ale...)

[Reader · Rating 5 out of 5]

Chtěl jsem si nechat chvíli na přečtení této šestasedmdesátistránkové novely. Je to dokonale výstižný příběh popisující sotva život chytrého, uměleckého, jazzumilujícího, divadelního a sotva zletilého mladíka, který v dnešní době neztrácí relevanci a je přesný. Cítím ho stejně, haha. Důvodem, proč jsem se rozhodl knihu přečíst, je, že to je jediná próza od mého nejoblíbenějšího básníka, kterou jsem si už dlouho chtěl přečíst a vskutku vychutnat a stálo to za to. Škoda, že zemřel tak mlád a neobdařil nás s více podobnými novelami, které by dost pravděpodobně též byly velmi výstižné a relevantní, i přestože by byly šedesát let staré. Život Sad Boys je vždycky stejnej. #leandoer42069 “foreveryung #hrabethegoat

[Jan Holan]

Stále jedna z mých nejoblíbenějších drobných městských melancholií a jedna z mála vzácných knih, co jsem je četl opakovaně a ještě si ji znova prečtu. Cesta z flámu do divadla a ke dveřím té holky uběhne rychleji, než vám dohraje Kind of Blue od Milese Davise.

"Velkoryse mrhají svůj čas. Ale já si to nemůžu dovolit. Ten čas...! Mně nadáváš do senzitivů, ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky. Rozumíš, všímat si jich všude, i tam, kde tě nikdo za to nepochválí."

[Amálie Rút Tesařová · Rating 5 out of 5]

Fantastický! Krátká jazzová etuda, tak akorát, aby člověk chytil atmosféru. Číst to nevyspalá v ranním vlaku směrem na zkoušku, na kterou jsem se neučila, je docela silný kafe. Určitě se k Horečce ještě někdy vrátím, bude to asi podobný, jako s Oněgin byl rusák, což je láska na celej život.

[Pavlína Mužíková · Rating 5 out of 5]

Přišlo mi to strašně krásný.

[oblakaknihahlavavnich · Rating 5 out of 5]

Horečka byla velmi překvapivým objevem, příběh mě vtáhnul hned na začátku a do konce nepustil.

[Anna ೀ.ᐟ⭒๋࣭ ⭑ · Rating 5 out of 5]

,,Pozdě není. Nikdy snad není pozdě. Hergot, dyť je mi osmnáct, já myslím, že se eště mockrát spletu.”

[Eva K. · Rating 5 out of 5]

"Byla to horečka? Anebo mámení?
Dnes v noci
měsíc usnul
na mém rameni..."

[Dana Filipová · Rating 5 out of 5]

To byla čistá krása! Ta imaginace, ty obrazy, ta atmosféra…!
Ach.
Hrabě v próze, jež je stejně poezií.
“… já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky…” 🤍

[Martina · Rating 4 out of 5]

A bitter student's lovestory fever, located in Prague, partly filled with jazz, theater, desire and sorrow.

[Ondřej Trhoň · Rating 3 out of 5]

V kontextu doby fajn. Při přísným srovnání s dneškem to žádná perla není. Ale chápu, proč ho tolik hipstrů miluje.

[Denisa H. · Rating 5 out of 5]

<3

[Petra Macháčková · Rating 5 out of 5]

Jazz,Praha,mladistvá láska a poezie. Co víc si přát?

[Jarmil Dufek · Rating 5 out of 5]

Krásné, obraz doby, té mojí