Rozsáhlý román inspirovaný životní a uměleckou dráhou mistra pantomimy Jeana Gaspara Deburaua (1796-1846), který byl po své matce českého původu. Autor líčí jeho dětství a mládí strávené uprostřed kočovné artistické společnosti, léta čekání na výraznější umělecký úspěch a konečně i léta triumfu a uznání. V Paříži dosáhl po mnoha letech nesmírné popularity a byl milován a obdivován všemi - od prostého publika až po přestavitele kulturní elity tehdejší Francie. Román není životopisem v pravém slova smyslu, ale především psychologickou studií o cestě umělce za vyjádřením svých představ a poetickou básní o divadle a lidském životě.
Czech: O obsahu knížky se asi nemá cenu moc zmiňovat, protože ten je již krásně popsán v její anotaci výše. Příběh je to zajímavý, bohužel jsem měl při čtení pořád takový nějaký divný pocit, že se postavou Deburaua nemůžu naladit na stejnou strunu. Deburau zkoušený osudem se díky vlastní pokoře a píli propracuje mezi nejlepší herce Paříže. Bohužel je až moc dokonalý. Chybí mu nějaké záporné stránky a hlubší prokreslení psychiky, které by ho zlidštili a přiblížili mi ho více. František Kožík ho tak vykreslil spíše jako dobrosrdečného naivku, který měl obrovské štěstí, že se přes zneužívání ostatními nakonec stejně prosadí. Někde jsem četl, že Kožík si vybral toto téma pravě kvůli posílení národního ducha během protektorátu. Trochu mě to překvapilo, protože podobně popsanou postavu bych očekával spíše v polovině devatenáctého století (i takový Jan Cimbura je daleko bližší než Deburau), než v době když za sebou máme takové spisovatele jako Čapek nebo Kafka.
O této knize jsem uvažoval několik let a konečně jsem se odhodlal přečíst si tuto knihu.
Kniha má 2 části.
Hlavní postavou je KAŠPAR DEBUREAU, mim česko-francouzského původu. Sledujeme jeho cestu z Čech do Francie s jeho rodinou a jeho počátky a úspěchy v divadle jako mim. Počátky byly těžké, ale postupem času získal úspěch a obdiv diváků.
Příběh je zasazen do 1. poloviny 19. století ve Francii. Vidíme politické události ve Francii této doby.
Kašpar je dobrosrdečný člověk, který miluje svou práci celým svým srdcem. Je skvělým pozorovatelem lidí a po celý život se učil a tyto poznatky aplikoval do své práce. Během svého života se seznámil s některými lidmi, kteří mu pomohli.
Myslím si, že v minulosti jsem viděl nějaké scénky Jaroslava Čejky, který byl českým tanečníkem a hercem-mimem, ale jinak jsem se nikdy nezajímal o toto téma. Tento román mi rozšířil obzory o tomto druhu umění. Nejsem si jistý, jestli by mě tyto hry bavily, pokud bych navštívil divadlo a podíval jsem se na tento typ hry, ale diváci divadla byli nadšení uměním Kašpara. Je to určitě jiný zážitek než klasická divadelní hra, ve které se mluví.
V románu jsou popsány také některé hry, ve kterých vystupuje Kašpar.
Na přebalu knihy mě zaujala tato informace: „První vydání románu Největší z Pierotů stíhala kritika za faktické nepřesnosti. František Kožík proto pro další vydání nastudoval detailněji historické prameny a prózu postupně pozměnil a zpřesnil.“
Celkově se kniha četla dobře a knihu hodnotím pozitivně.
Velmi zajímává románová biografie. Myslím, že nejvýstižněji je to popsáno, kdy Deburaua zajde k lékaři a ten vidí, že je pokleslý a smutný. A poradí mu: ,,Zajděte si na Deburaua, to vám zvedne náladu." A pacient jen odvětí: ,,To já jsem Deburau, doktore."