Max je čtrnáctiletý školák, když potká Lili, artistku na visuté hrazdě, která s cirkusem rok co rok vystupuje v Berlíně. Lili je cikánka a žije úplně jinak než Max a jeho rodina. Pak je od sebe roztrhne válka a znovu se potkají o tři roky později. To už jejich přátelství přeroste v lásku – ale je to láska mezi členem Hitlerjugend a cikánkou, a to je nepřípustné. Jejich cesty se znovu rozdělí. Sejdou se ještě někdy?
Napisala sam detaljniju recenziju na blogu, pa možete baciti pogled na ovaj link http://thestuffdreamsaremadeof21.blog... Ukratko, kao istorijski roman, knjiga je jako zanimljiva, iako smeštena u period, koji se često obrađuje, pristupa sasvim drugačijoj temi, te kako kako pratimo dva lika iz različitih sredina, tako posmatramo dve posve različite perspektive, Rome u Nemačkoj, koji ni sami nisu bili svesni da će biti izloženi progonu i stradanju i Nemce, od kojih su neki protivnici režima, ali pritisnuti psihologijom mase. Jedina manjkavost je ljubavna priča, koja je meni bila neubedljiva, a možda i suvišna, uprkos tome što deluje da je ona glavni fokus romana, na sreću, to baš i nije tako.
Всеки път, когато започвам книга с действие, развиващо се по времето на Втората световна война, знам, че ще плача. Много. И тази книга не прави изключение.
Забранената любовна история – невероятно нежно и красиво написана, беше една малка частица от трагичния сюжет на романа. Втората световна война е време на смърт, несправедливост и жестокост и това не беше спестено в книгата.
От една страна имахме Лили – циганка и артистка в цирк, която заедно със семейството си се сблъска със суровия живот в концентрационния лагер, в който ги затварят. От друга – Макс, германско момче от „Хитлерова младеж” със сърце, което не принадлежеше към жестокостта на страната, за която трябваше да се бори. И двамата преминаха през много перипетии заедно, а и със семействата си, за да се стигне до финала на романа с действие, развиващо се в днешни дни...
Книгата, поне за мен, имаше отчасти и тъжен, и, ако не щастлив, то финал с лъч светлинка. Но всеки трябва да прецени това за себе си.
Много красиво написана история. Изключително завладяваща книга, определено ми се иска да се говори повече за нея. Историята се развива в периода на ВСВ, но акцентът не е за лагерите на смъртта, а по скоро за силата на любовта, за семейните отношения. Главите са кратки се чете много бързо. Дълго време ще мисля за тази книга.
Това е една от онези книги, които знаеш, че ще ти разбият сърцето още преди да си ги започнал Но нямаш представа колко много ще боли, докато не се сблъскаш със суровата жестокост и спонтанната човещина. Знаеш как ще свърши тази песен, последните акорди са заседнали в гърлото ти още преди да си чул първите, но дори и така не можеш да спреш.
"Изведнъж ми стана съвсем ясно какво имаха предвид поетите, като казваха, че сърцето може да бъде разбито. Усетих моето да се раздробява в гърдите ми на грозни назъбени фрагменти и после - пронизващата болка от късовете, остра като смъртта и студена като лед"
Годината е.... , тъкмо е вдигнат монумента в памет на всички цигани загинали по време на Холокоста в парка Тиъргартен в Берлин и Макс със сетни сили слиза в мазето, за да вземе в ръце отново своята кутия на Пандора. Кутия, в която е прибрал всичките си демони, всичките си спомени - най-красивите и най-ужасяващите. Всичките му спомени за Лили - прекрасната циганка, която влезе в сърцето му и открадна завинаги способността му да бъде безразличен към света.
Макс и Лили се запознават в навечерието на Втората световна война. Идеите на Хитлер вече са достигнали дълбоко в идеологията на Германия и насъбралата се власт в ръцете му започва да пуска своите пипала сред населението, за да изпълни тези идеи - да изчисти Германия от нечистите раси. Заявките за жестоките мерки, които предстои да влязат в сила вече са на лице, но хората все си затварят очите за тези неща. По-лесно е, по-удобно е, по-безопасно е.
"В товарното депо вдясно от гората е спрял влак със седем вагона за добитък и мъже, жени и деца се товарят грубо на него. Носят жълти звезди и етикети с номера. Някои мъже са грабнали отоплителни печки, а жените стискат шевни машини и възглавници. Изглеждат бледи, уплашени и изморени. Очите им са обрамчени в червено. Мъжете са се прегърбили като гарвани, а опърпаните им палта плющят на вятъра. Децата плачат. Влакът трака и пухти нетърпеливо, изпуска облаци пара в мразовития въздух."
Преструват се, че не са ги видели, че лъжите, които им разказват войниците са истина. Защото е по-лесно да си легнеш с чиста съвест, когато ти предлагат удобно извинение да измиеш ръцете си, когато обявят истината за национално предателство, какво друго ти остава освен да затвориш очи и да се съгласиш. И насред всичкия този ужас, разцъфва една любов. Пролетно цвете насред поляна осеяна с трупове. Всяка една прашинка на вселената е против любовта между Лили и Макс. Това е обречена любов, дори да нямаше война, няма абсолютно никакъв начин те да бъдат щастливи заедно. Лили е циганка, а тяхната общност е много силна, много покровителствена и много затворена. А Лили не би могла никога да живее като прокудена, като предател, далеч от своето семейство и да бъде щастлива. Рано или късно този влак, щеше да излезе от релсите. Но въпреки всичко, въпреки ужаса, страха и кошмарите, които ги заобикалят, въпреки напрежението и зловещото очакване да се случи нещо наистина ужасно, разцъфва една любов - красива, нежна като пролетен цвят, всеотдайна, забранена и толкова сладка. Една любов между циганка и германско момче. С всеки дъх, който те поемат един от друг, усещам клина, който вече се притиска към гърдите им, заплашващ да ги прониже и унищожи. Знам, че ще се случи нещо лошо, най-лошото. Знам, че ще се случи по-ужасяващ начин и въпреки това сърцето ми пее за всеки миг, в който Лили и Макс са щастливи. Въпреки вихрушката, която се задава, в душата ми грее слънце и преливам щастие. Но буреносните облаци се струпват бързо и помитат щастието на двамата влюбени. Лили е изпратена в първия си концентрационен лагер заедно с цялото си семейство. Макс разказва нейната история. За глада, за страха, за съпричастността, за мъченията, за жестокостта. Но нищо не смачква така човек, както осъзнаването на факта, че животът вече не е ценност, че не те смятат за човек, че за тях си нищо повече от нищожен плъх, който трябва да бъде смачкан с обувка, за да не разпространява заразата, за да не се размножи. осъзнаването, че вече не си третиран като човешко същество, нито дори като животно, когато години наред ти втълпяват в главата, че ти си просто мръсотия по нечия подметка и трябва да бъдеш унищожен. А точката на пречупване идва, когато спреш да се надяваш, когато спреш да се бориш и се примириш. Тогава настъпва краят. Когато приемеш, че е по-лесно да бъдеш просто мръсотия по нечия обувка, а не човешко същество, изпитващо съпричастност и вяра.
Толкова много нюанса има в тази история и нямам предвид само военните условия, които подлагат хората на нечовешки изпитания. Говоря за чисто социални нюанси, за обичаите на циганската общност, за възприятието за жената в една и другата култура, за вътрешно семейните връзки, които обтягат отношенията, но и са единствената ти подкрепа понякога, за обвинението и прошката в един свят, където човешките ценностите са изместени, сбутани в ъгъла и пребити.
Не мога да опиша, няма и да опитвам. Ще усетите всяка една разцветка в думите на Сара Матиас. Ще доловите болката в гласа й, ще усетите, че тя преживява заедно с вас всеки път тази книга. Ще усетите, как я е изтръгнала от себе си, как се е чувствала разкъсана и как е опитала да зашие и излекува раните на един обезобразен свят. Прекрасна е и ужасяваща. Разкошна!
Книгата ме удари в сърцето. Много добре знаех, че в нея ще се разказва за войната, но не очаквах, че авторката ще пише за концлагерите и хората, живеещи там. Нямах никаква престава, че циганите също са били пращани в лагери, но със сигурност са били по-големи късметлийци от евреите. Действието се разказва от името на Лили и Макс и по този начин се разбира каква е била обстановката в Германия, но от различни места.
Když člověk dočítá takovou knihu, spánek není důležitý... Tohle bylo krásné a silné a zlomilo mi to srdce. I když už jsem četla lepší válečné knihy a o kvalitě stylu psaní bych tady mohla polemizovat, prostě v tom nechci hledat chyby. Protože tahle kniha stojí za to od nich odhlédnout. 4,5/5 🌟
I have to clear my head a little bit before I write any review, but expect it either today or tomorrow...
I don't know why this book have so little reviews, maybe because it is said that it is a love story so ppl don't know whether should they read it or not. You know, scared of it being just another sappy romance novel with an instant love story. They are not wrong. Why? Because I feel like this book could be so much more if there weren't for *that* love story. And I see that a lot of us here agree on that. It DID felt unrealistic, forced, over the top... Though I get why the writer chose to write from that angle - to get us to be more emotionally involved with the story, to sympathize with protagonists on more personal level. To bad it was so rushed up and over-sentimental. Hence the 4 stars.
BUT hystory part, she nailed it. That she did. You can clearly see that she did her research well though, more regarding concentration camps than national propaganda and how youth of that time became, what we call today, a Nazis.
I knew about Auschwitz and what was happening there of cours, but only from the text books. Never have I ever willingly wanted to research more about that topic than necessary. More than I studied in school and to see more pics than the ones that were displayed in our books. Now, you can call me ignorant. But I know myself and I know that I can be over empathetic. And this topic is everything but easy.
But I am older now. So, when I started reading this book I had a desire to learn more about Auschwitz and Holocaust and genocide in general. About Doctor Mengele and his hordid experiments. And that, my friends, is an evidence of a good book. It makes you throw away your safety/security blanket and dive into a story with your eyes wide open.
Макар и да не претендира за абсолютна историческа точност, това е разтърсваща история за красота, която не може да бъде осъществена. Втората световна, лагерите на смъртта и двама млади от две различни страни на "барикадата". За съдбата на циганите катунари и пътуващи артисти по време на Втората световна наистина се знае малко или това, което се знае, е примесено с ужасите за всички останали "не-хора". Затова историята на Лили е болезнено вълнуваща по един особен начин. Нейната съдба е съдбата на хора, които си мислим, че познаваме, но реално не е така - макар и, така да се каже, номади, циганите катунари имат традиции, обичаи, език и дори култура, за които не се говори. "Берлинска любовна история" е вълнуваща книга, но от оня тип истории, които ти разкъсват сърцето. Случващото се изглежда ярко реалистично и живо, и това е дори по-страшно от всичко друго.
Well, hello major disappointment. This book. THIS BOOK. I want to cry, because this could have been SO GOOD. I wanted to love this so so much. But...but....I didn't. And it makes me very sad. I've kind of been feeling like reading some historical fiction lately, and this is on the Carnegie Longlist! So I was excited. Unfortunately, my excitement was misplaced. And the awful thing is that I can see the wonderful, beautiful POTENTIAL in this book that was ruined by its poor execution.
This book has such an amazing plot. It is set in WW2 and spans the whole of the war from beginning to end. And it is set in Germany, not England, which always makes the book so much more interesting. It follows the story of two young people, Lili and Max. Lili is a Romani girl who is part of a travelling circus with the rest of her family. Max is a German boy whose family is mainly supportive of Hitler (besides his father and elder sister). I think this was such a unique idea. Often, we read about the hardships of Jews, but this book focuses on the many gypsies who were sent to concentration camps as well, and are not mentioned in many books. The plot is interesting, unique, and sad, especially towards the end. It was such an incredible story that I just wish had been done better.
I hated the writing style. SO much. It is dual narrated by Max and Lili, and both POVs have that irritating, plain and matter of fact 1st person style. It is almost Jaqueline Wilson like. It isn't deep enough to cover this story. It doesn't have enough emotion to do the story justice. Almost like a diary entry. And there were these moments where Lili or MAx would be caught up in a memory, or the scene was very intense, and it would switch to present tense. <--- ??????? Please, authors, never do this. It is confusing and annoying and ugh. NO. Also, the fact that it is dual narrated? Well, it also has occasional flicks to the future, where Max is an old man, and he is writing their story. So basically the whole book is Max's book. But then I am actually told that Max is writing Lili's POV FOR HER??? So although it is dual narrated, and Lili's POV is in first person, Max is writing them both?? WHAT??? This does not work. The level of detail in Lili's thoughts and actions - Max would never have been able to write about that, a) because he didn't know her that well and b) because half the time HE WASN'T THERE. And this fact was distracting, because every time I was reading Lili's chapters I was super super sceptical about it.
Also - the romance is INSTALOVE. Literally, Max and Lili meet like once and then they are in love. He actually hardly gets to know her so I don't know why they acted like they were so in love. Max cant stop thinking about Lili for like three years, but he hardly knew her and I hate it when this happens because it is SO unrealistic. Sure, they might have felt some attraction after one meeting, but to literally act as if they have sworn undying love to each other is extremely NO.
SO the potential for this book was huge, but so many things simultaneously put me off. The writing style, mainly. So I do not think that this is the book to win the Carnegie Award this year. Possibly could be shortlisted? But this was not well written enough to win and I am sad about this because I could have loved this so much. I loved the story. I loved the concept. But I hated the writing with a passion, and the romance was not great seeing as the whole book was literally based around it.
Толкова много нежност и толкова много жестокост, чудото на любовта и ужасът на войната, събрани в една покъртителна история, която просто не може и няма да остави никого безучастен! Книга, която не просто прочетох, а наистина преживях – такава е „Берлинска любовна песен” на Сара Матиас (изд. “Orange Books”). Прочетете ревюто на "Книжни Криле": https://knijnikrile.wordpress.com/201...
Jedna z nejlepších - a hlavně jiných - YA věcí, co jsem v poslední době četla. Tohle prostě všichni chcete, protože ačkoli je to místy děsně instalove pohádka, tak je to taky děsivě realistický a skvěle odvyprávěný.
Ovaj review kontejnuruje spojlere (sada ste unapred upozoreni). Odlicna knjiga, jako dobro napisana, vidi se da je u nju ulozeno dosta truda I istrazivanja, a osim toga poprilicno je nepredvidiva. Ima tu dosta zapleta I nepredvidivih obrta koje ja nameravam da vam otkrijem,mada mi to verovatno nece poci za rukom, jer ja o knjigama uglavnom govorim vrlo uopsteno prosto su me tako naucili. Najvise mi se dopala paznja koja je ulozena u sve opise I narocito mi se dopada to sto ima dosta detalja koji se uglavnom odnose na propagadni material koji je tada bio aktuelan i poprilicno bizaran (uopste se be razlikuje od danasnjeg) ,pa tako saznajemo da su za vreme rata Nemci kitili jelke sjajnim svastikama I drugim ukrasima u slicnom stilu, da su jeli kolacice iz limenih kutija da Hitlerovim likom, da su logor ukrasavali zastavicama za Hitlerov rodjendan itd. Sva ta propaganda deluje poprilicno neverovatno iz danasnje perspektive I prosto ne mozete da verujete da je neko zbilja u sve to verovao I da su im the tricarije bile lepe. Meni bas i nije jasno kako propaganda deluje na ljude kad je obicno sve sto ona nudi poprilicno glupo. Verovatno deluje po onom prirodnom principu slican se slicnom raduje. Kada su u pitanju Romani iz drugog svetskog rata vi unapred prosto znate da ce glavni junak ili junakinja da zavrsi u koncentracionom logoru i da ce tamo da pogine to je prosto tako, pa je tako. Secam se da smo ja se ja I Nikolina divile rezbariji jednog od stvarnih logorasa koja je glasila nesto tipa "Ako ima boga nikad mi necu ovo oprostiti." Tako I ovde znamo sta ce se dogoditi unapred ,jer nam autorka unapred kaze da ce da ce prica biti tragicna, iako vi I Sami to znate prosto zato sto se desava u vreme drugog svetskog rata , a glavna protagonistkinja je Ciganka. Ona se zaljubi u Maksa , iako je ona od onih devojka kojima se niko ne dopada I iako je njihova ljubav nemoguca ,jer je on beo,pa Jos Nemac , pa stoga njena porodica be bi blagonaklono gledala na njihov brak. Sa druge strane I on se zatelembasao u nju cum ju se video na trapezu, kao Sto se kod Andrica Corkan zatelembasa u Svabicu kad je vidi u trikou na trapezu, kao I uostalom ostatak carsije iz pripovetke , osim toga tu su mnogo lepse opisani prizori cirkusa ako cemo pravo, ali za razliku od Corkana , Maks je imao poprilicno uspeha njegova je ljubav uzvracena. Mene je Malo nerviralo ono njihovo cucorenje oko bobica, Al to je nekako normalno, jer ljudi kad se zaljube govore svakojake budalastine I misle da je sve Sto kaze njihov predmet obozavnaja vrlo lepo I vazno Bez obzira na to sta Oni zapravo pricaju, pa je da te strane njihova ljubav verodostojno I prikazana. Medjutim Baba Sara im prorice sudbinu iz tarot karata to jest Lili pozajmi njene karte iako je I to zabranjeno I vidi smrt I losu srecu I gle cudna mi cuda to se I ostvari, jer njihovu ljubav ne brani samo njena porodica vec Hitler licno. Uprkos svemu oni se tajno sastaju za vreme rata tri godine dana sve dok nju neki kreten ne izda da se krije, pa njoj celu porodicu salji u logor. Tu se dogodilo zapravo i najvece iznenadjenje ovog romana ,jer je ona trudna Kada tamo dospe i ja sam sve vreme plakala kao kisa , jer sam mislila da ce ubiti I nju I bebu dok je ona jos trudna. Onda sam se setila kako nas je Nikolina terala da gledamo film o lekarki iz zenskog logora koja je dok je bila tamo izvrsila ne znam koliko hiljada pobacaja da bi spasila te zene u logoru , jer bi ih u protivnom samo poslai u gasnu komoru. Posle rata su je izveli na sudjenje zbog toga , a ona im je objasnjavala da je to bio jedini nacin da ih spasi I da je ona morala to da uradi da bi one mozda prezivele. Iako mnoge nisu, a ona je imala srece, jer je bila vrhunska doktorica I Nemcima su bile potrebne njene vestine, pa je dobijala vise hrane itd. Onda stize pismo od jedne od zena kojima je pomogla u kojem ona brani tu doktorku i kaze kako zahvaljujuci njoj je ona sada ziva I ima porodicu. U svakom slucaju vrlo potresan film I zenski logoru su imali jednu sasvim drugaciji vrstu surovosti, pa sam ja bila ubedjena da ce se to isto dogoditi I sa Lili, te sam plakala unapred. Medjutim nekim cudom ta beba se rodi i doceka da izdadje ziva iz logora I onda je njena sestra odnese Maksu da je vidi. Meni licno to deluje poprilicno neverovatno sa obzirom na to da je tamo bilo hladno, a nisu imali no hrane, svi oko njih su bili bolesni I pravo da vam kazem da su umrli I ona I beba imali bi I smisla zasto Maks ceo zivot pati za Lili, jer su svuda umetnuta poglavlja u kojima je on sad vec starac I zvali za njom kao za jedinom svojom ljubavlju. To je zapravo deo koji mi se najmanje dopao, jer deluje poprilicno pateticno I izvestaceno. Ima takvih ljudi samo Sto je Meni Taj Maks delovao poprilicno pragmatic o I nisam ga dozivljavala kao nekog romantika. Ali dobro to je samo roman za mladjariju, pa ne some biti previse tuzan u stvarnosti bi verovatno umrla i beba ili bi je morala pobaciti kao u onom filmu. U svakom slucaju Lilinu porodicu su drugacije tretirali , jer su oni bili u tom nekom porodicnom logoru. Ima jedna vrlo lepa scena kada Americki bombarderi nadlecu logor I svi se nadaju da ce ih ovi osloboditi, Al Amerikanci realno zabole dupe. Osim toga njen otac je bio vrlo snalazljiv covek kome se Lili neprestano divi I veruje da ce ih on odatle izbaviti I da ce naci neki nacin. Delovala je da se njega u pocetku malo I plase , jer im on deluje kao da je Tu glavni I ne daju njemu I drugim Ciganima da nose sekire kada idu u sumi da seku drva za izgradnju novog koloseka I drugih potrepstina u logoru, delovalo je kao da ocekuju da ce se oni tamo u sumarku okrenuti protiv njih do zuba naoruzanih, sto je ako cemo pravo vrlo malo verovatno . Sa druge strane meni su se vise svidele njena majka koja je mogla da predoseti I opasnost I koja je bila obazrivija od njenog oca. Zatim tu je njena Baba koja je ona prava ciganka koja ide I gata I njena sestra koja je od nje skroz drugacije I dosta je veselije priode. Kako Sam ja sve ovo lepo prepricala sad uopste ne morate citati. Elem meni se vise svidele Maksova porodica I dinamika unutr nje. Njegov otac je bio lekar koji je odbijao da se uclani u partiju i sve vreme je pokusavao da nauci decu da budu protiv Hitlerovog rezima u smisli da znaju da je to pogresno, a ne da se protiv njega bune, sto mu naravno nije kod svih uspelvalo the je njegova najmladja cerka vrlo rado ide u onaj Hitlerjugend il kako se vec to kog vraga zove I bas je zagrejana za sve nacisticke ideje kao I njena tetka, dok se Maks tome odlucno protivi uglavnom zbog zaljubljenosti I uticaja oca, pa joj se podsmeva zajedno da svojom starijom sestrom Erikom koja je prava buntovnica i stalno pusta crnacki dzez da bi nervirala ukucane I komsije. Tada je takva muzika bila zabranjena od strane Nacista(ja to nisam znala), ali nju nije bilo briga , jer je onda drzala do kvaliteta, a ne do boje koze izvodjaca. Sto jeste poprilicno cudno uopste odnos Nacista Prema muzici je poprilicno bizaran , cini se da Oni I nisu nista drugo slusali osim Dela klasicne muzike kao da su namerno hteli svima da zgade Vagnera I Strausa! Kao da su Vagner I Straus odgovori za to koji ce debili da oh slusaju nakon sto oni socine delo. Osim toga to je verovatno sve isto bio deo propaganda da bi drzavni vrh delovao pametno I da ima ukusa , verovatno su oni u slobodno vreme I za zbilja slusali neke idiotske popjevke. Ja licno ne mislim da bi takvu monstrumi mogli da imaju bilo kakav ukus za lepo osim toga vrlo je I poznat Hitlerov pokusaj da upadne u akademiju gde su GA odbili I to da pravom, jer su I njegove slike monstruozne kakav je on sam. Cesto se cuje I ona doskocica Kako bi bilo bolje da su GlgA pustili u akademiju I da onda ne bi bilo drugog svetskog rata I ta se doskocica toliko ustalila da bi ga u danasnje vreme neku karakondzule njemu slicu sasvim sigurno oberucke primili u slucaju da se Tu pojavi I neki Uros Predic, Al ne da bi sprecili rat , nego samo da bi posto photo sprecili Predica da slika. Svako delo sacini po sopstvenom liku, pa tako I umetnici po prirodni dovrodusni su sposobni da stvore nesto lepo iako ih sredina obicno ne prihvata I Prema njima se ponasa kao da su oni zlotvori the ih proganja dok ne crknu I lipsu. Sa druge strane necoveci I stvaraju gnusne zlocine I jos gnusnije umetnicke pokusaje. Oni mozda I nisu u stanu nicem lepom da se dive , jer u sebi I ne nose nista lepo, prosto se svako Divi samo onome Sto je u stanu da pojmi, Ali zato se njih masa lepo oberucke prihvati, pa ih slavi ih u nebesa dize , pa se posle najposletku pita zasto su se proveli kao bosi po trnju. To je se evo ovde lepo vidi na primeru Hitlera, ali sta cete takvi su ljudi i tu se nista ne moze promeniti. Osim toga sta se moze I ko se mozezameriti malome coveku! Ocigledno niko I nista. Malome se coveku mi balvan da mi iz oka strci ne zamera I sta god da sjebe sve CE mi se oprostiti. Velikim se coveku ne oprasta nista, pa ni trnje I truncice , cak I onda Kad ih drugi oko njih seju. I tako ce I nastaviti svima da nam bude vrlo lepo sve dok se ludaci tretiraju kao pametno ljudi, a pametni ljudi,intelektualci I umetnici kao budale i ludaci. E, pa mali covece ako to je tako lepo, a ti se jos malo smanji da ti bude jos lepse. Mozda je to da moje strane naivno, ali ja mislim da je samo posmatrati zlo koje se desava oko vas velika sramota.
Ubrzo nakon sto je Gestapo odveo Lili , Maksa salju na front u takozvanu bebecu diviziju gde on I ostala klincadija uci da voze tenkove, a zatim ih salju u Normandiju da sprece iskrcavanje. Njegov tenk je prvi na liniji fronta I Tu je da Jos trojcom nekih klinaca tu su Peter ,Helmut I Frici koji je Jos dete. njihov tenk biva pogodjen Maks biva ranjen dok Peteru kida parce lobanje, Helmut zaglavi nogu I ne moze da izadje iz zapaljenog tenka I Maks shvata da Mora da ih ostavi da bi spasao Ficija. Posle se on vraca u razoreni Berlin I tu vam je vec skoro kraj. Na samo kraju Maks odlazi da vidi cirkusku predstavu u kojoj sada nastupa njegov sin Rolo koji se denuo na majku.
Ještě na dvousté straně jsem uvažovala, že knize dám 4 hvvězdy, stav bezdeší přišel až okolo 250 strany a přetrval až do konce. Takže nakonec za 5 :-). Příběh je vytvořen formou vyprávění a tak celkem těžce se to čte. Aspoň zpočátku, než se autorka dostane do rytmu a popustí děj. Jde o zajímavý a neobvyklý pohled na válku. Tak trochu jinak. Tak trochu nezvykle, ale pravdivě. Je zajímavé, jak se dějové linky v knize protnou s těmi, které se objeví i v Tatérovi z Osvětimi. Cením si práce autorky. Než tuto knihu napsala, musela toho dost zjistit. Jak už o druhé světové válce, Wermachtu, jak to chodilo v Berlíně, tak i s cikány. Vyskytují se zde cikánské tradice, příběhy, zvyky i řeč. Je zde znalost tarotu. Skutečná znalost tarotu, ten výklad karet je přesný. Jsem ráda, že tuto knihu mám ve své knihovně. I když číst ji nebude možná jednoduché. Opravdu to zpočátku šlo celkem ztuha. Líbí se mi i grafické zpracování knihy. Pokud váháte, doporučuji vám ji. Je to velký, dramatický a hořký příběh osudové lásky. A ta, jak už to tak bývá, nekončívá dobře.
3.5/5* Bohužel trošku zklamání. Hodně sjem se těšila, přece jenom je to trošku jiný pohled na 2. světovou válku, jednou z hlavních postav je romka Lili, nicméně to zas tak super nebylo. Romantická linie mi přišla trošku moc přehnaná, a jinak tomu na některých místech chyběly emoce a bylo to dost plané, takový jednoduchý, povrchní způsob vyprávění. Z druhé světové války jsem rozhodně četla mnohem lepší knihy.
Slaba četvorka. Očekivala sam priču koja će mi od prve do poslednje strane držati pažnju. Dobro zamišljena ljubavna priča ali mislim da bi bila još bolja da je sažeta. Sa druge strane knjiga pruža uvid u progon Roma u Drugom svetskom ratu u logor. Ne volim mešanje teme rata sa ljubavnom tematikom. 🙄
I really enjoyed this book. It is set in WW2 and follows two characters; Max who is a German boy that gets conscripted into the Hitler Youth and Lili who is a Romani and her family own a traveling circus. When Max meets Lili they fall in love but they come from different worlds and they can't be together.
I have read a lot of WW2 fiction but I have never read anything that focuses on the struggles of the Romanis during the war. I think it can be easy to forget that other groups of people were targeted during the war as a lot of the focus is on the Jewish Holacaust. I am glad that the author decided to focus on a different angle for her story.
I think that this was a really well-written book and it worked well that we got to see the two characters POV. The story is a little predictable and you can guess parts of what will happen. I still thought that it was a good book though despite it being a bit predictable. I look forward to seeing what this author will bring out in the future.
Nejprve bych chtěla podotknout, že tato kniha nemá patřit do žánru YOUNG ADULT! A pokud si přečtete anotaci, tak od knihy musíte očekávat něco naprosto jiného. Z knihy jsem byla nesmírně nadšená! Příběh dvou sedmnáctiletých lidí, kteří se za války zamilovali. Konkrétně láska německého chlapce a romské dívky. Hrdinové si projdou opravdovým peklem. Poznají život na frontě a Lily se dokonce dostane do koncentračního tábora. Toto je nesmírně silný příběh, kde je láska to jediné, co je stále drží při životě. Příběh začíná v přítomnosti u starého Maxe, který se rozhodne zapsat svůj milostný příběh. A tak se dostáváme do minulosti, kde nám autorka připravila děj ukázaný střídavě z pohledu Maxe a střídavě z pohledu Lily.
Малко виждам да се говори за тази книга,а определено трябва,защото е много хубава и завладяваща.Проследява една любов по време на Втората световна война,между циганка и момче от Хитлерова младеж...любов разделена от войната,лагерите...любов невъзможна.Препоръчвам горещо за всеки ,който се интересува как са се отнасяли и с циганите по време на войната.
Давам оценка 3 на този роман само заради последната част от книгата, както и циганските приказки, които бяха включени в някои части от романа и ми бяха интересни. Но като цяло романът не ми допадна. Книгата има голям потенциал, но прекалено много неща от нея ме отблъснаха. Ако искате да прочетете цялото ми ревю за романа, кликнете на линка: https://readerwizard.home.blog/2020/0...
I love it! Although it seems like another book from WW2 and another book about Germany and Holocaust, this book is different. The main thing is, that Jews are not the main part of it, but Gypsies are. I think that this book should be a required read for students on high school. It's great, you must read it.
Една красива, но невъзможна любов... Трогателната история на Макс и Лили разказва за една тъжна, но и истинска обич, между момче от "Хитлеровата младеж" и циганка от цирк. Така различни и недостижими, те все пак се влюбват и тяхната искра пламва ярко, но понякога тя не е достатъчна..., понякога изгасва и се превръща в избледняваща сянка.
Цирк "Петало" е вълшебно място, където мечтите ти могат да се сбъднат, стига да повярваш, а по онова време през 1939г. малко преди ВСВ, хората се нуждаят точно от тази магия. Една палатка и едно гледане на карти дават началото на една забранена любов.
Красиво написана любовна история за два недостижими свята и борбата за оцеляване. От една страна в концентрационен лагер, от друга на самият фронт. И за една следа, която остава завинаги, дори след неизживяната любов. История, която ме разплака и която винаги ще помня и пазя в сърцето си. ♡
Изключително запленяваща история за изключително мрачни времена. Това си мислех, докато четях Берлинска Любовна Песен. Трагедия на войната, малките искрици живот, забавленията и ужасите. Любовта и болката. Не може да има едното без другото. Сара Матиас се е постарала да ни покаже всички тези неща. Да ни накара да ги Почувстваме. В момент на безизходица да ни покаже надежда след което да я потуши и пак да я запали. Бе взимайте тази история, ако си падате по щастливия край и от "Всички заживели щастливо". За всички останали. Вземете я. Прочетете я. Всяка една глава с малко символизъм, с малко... малко любов. Аз бях отвеяна от лекотата с която тази книга задържа вниманието ми,а това се случва рядко. Препоръчвам я на всички от вас, които харесват малко трагедия, малко любов. По малко от всичко.
The author did such a good job with the history and you can clearly see she did her research and I respect that a lot, this book is so much more than it might seem. I did not really like the romance and it felt too much for me, a bit forced just for the sake of the story (to get readers more emotionally attached) but everything else was really well done. I got chills at some point. I really recommend reading this and I think it's such an important read that will stay with me for a long time.
Váhala jsem, že srazím hodnocení za jednu věc, co mě docela naštvala!! Ale prostě tohle je tak silný příběh, který má svůj smysl a nemá cenu v něm hledat chybičky.. + krásné a pravdivé myšlenky + vyvolání pocitů + reálnost
It would have been hard not to have liked this book as it contains two of my subjects of interest in one - circus and gypsies. The third one WW2 I hate. I avoid reading war books and now I have read this one, I know why. There is hardly anything worst than wars in this life. Except torturing and killing innocent people. So, yes, the fourth subject of this book is even worse than the war in itself. So, a heavy book, but a book you cannot leave aside. Many elements of the love story would have been impossible to happen but this somehow didn't spoil the book for me. I loved it, and I cried at the end. One last thing: this book contains the most beautiful description of death I have ever read. Bravo! Hard to say more without spoiling the read, you have to read it for yourself.
I absolutely loved this book. It was really well crafted so that it kept you wanting to red more throughout the entire book. Also it was very emotional. I can honestly say this is one of the best books I have read. It is very different to what I normally read but amazing none the less. (Also it is very good if you want to learn some history context). <3