Bohumír Matal

by Ludvík Kundera, Jaroslav Malina, Kateřina Svobodová

276 pages, Hardcover

Published January 1, 2006

Reviews

[Eva]

Velkoformátová souborná publikace plná barevných obrazů, fotografií, vzpomínek přátel a návštěvníků ateliéru Bohumíra Matala v České ulici i opraveného mlýna v údolí řeky Svratky v Prudké. Zachycuje doby dětství v podnětném prostředí matčiny rodiny, studia na Uměleckoprůmyslové škole, pražské působení, založení rodiny, cesty po Evropě, ateliér i mlýn plný barev. Dává nahlédnout, jaké dílo Bohumíra Matala je, v jakých dobách vznikalo, jaké je jeho poselství, v čem spočívá jeho hodnota.
O malíři Bohumíru Matalovi přede mnou poprvé padla zmínka v polovině 80. let v souvislosti se sympatickou spolužačkou Veronikou Matalovou, jeho vnučkou. Z knihy se dovídám, že v té době žil již v údolí řeky Svratky, v bývalém mlýně, obklopen lesy, novou rodinou, svými obrazy a přijíždějícími přáteli. Řada z nich o něm napsala do knihy své vzpomínky, které v příloze doplňují často černobílé fotografie. Na obálce se vyjímá Petrov na jednom z umělcových obrazů, celé série dalších jsou zachyceny v knize. Pozoruhodné jsou vzpomínky Antonína Přidala, uvedené nadpisem S Matalem v Los Angeles.
Ten kdysi jako debutant na poli poesie nesměle, ale statečně, zaklepal na dveře ateliéru tehdy již věhlasného malíře Bohumíra Matala, aby se zeptal, zda by doplnil ilustracemi jeho první sbírku. Líčení těchto básnických začátků působí velice živě. Čtenář je přenesen do atmosféry setkávání v malířově ateliéru, jako účastník a pozorovatel, jenž se baví a naslouchá společně s ostatními, kteří tam přicházeli. Po přesunu Bohumíra Matala z Brna do mlýna v Prudké pak následovaly nezapomenutelné návštěvy, společné procházky okolními lesy a přátelské debaty. Hluboké až niterné je poslední rozloučení z léta 1988, pronesené Antonínem Přidalem u uměleckého pomníku Bohumíra Matala v Lomnici u Tišnova.
Za svá nejnovější setkání s Bohumírem Matalem a příležitost přečíst si tuto knihu vděčím paní galeristce Stanislavě Macháčkové v Galerii z ruky. Nalezla jsem ji tam u točitých schodů stodoly s prozářenými okny s vitrážemi, plné obrazů, keramiky, skla, a také knih o umění. Už při první z nedávných návštěv mi mezi nimi padla do oka tato obsáhlá publikace o malíři Bohumíru Matalovi. Zahlédla jsem v ní jeho obrazy, na letmý pohled mi připadaly kubistické. Jsem ráda, že jsem její volání vyslyšela a vypůjčila si ji z nejbližší knihovny. Dočetla jsem se, že Bohumír Matal a výtvarník Zdeněk Macháček byli v údolí Svratky sousedy a s oblibou se navštěvovali. Za možnost tohoto setkání s nimi se všemi nepřestanu být vděčná.