This is the first account of sexual liberation in Eastern Europe during the Cold War. Kateřina Lišková reveals how, in the case of Czechoslovakia, important aspects of sexuality were already liberated during the 1950s - abortion was legalized, homosexuality decriminalized, the female orgasm came into experts' focus - and all that was underscored by an emphasis on gender equality. However, with the coming of Normalization, gender discourses reversed and women were to aspire to be caring mothers and docile wives. Good sex was to cement a lasting marriage and family. In contrast to the usual Western accounts highlighting the importance of social movements to sexual and gender freedom, here we discover, through the analysis of rich archival sources covering forty years of state socialism in Czechoslovakia, how experts, including sexologists, demographers, and psychologists, advised the state on population development, marriage and the family to shape the most intimate aspects of people's lives.
Odborná publikácia o dejinách reprodukcnych práv, rozvodov, sexualite aj "sexuálnych deviacii" v druhej polovici 20.storoci v komunistickom Československu.. Číta sa trochu ťažšie, keďže je plná odborného textu, citácií, zákonov a dokumentov, každopádne ale dobra a dôležitá publikácia..
Značné zklamání, zbytečně vynaložený čas. Jen pár bodů, na skutečně fundovanou recenzi nemám dostatečné vzdělání.
1) Nepochopil jsem, komu je kniha určena. Pro vnitřní užití škol je to málo podrobné, pro občany ČR nedostatečně poutavé a plastické a domnívám se, že v některých tvrzeních v rozporu s "žitou realitou". Možná pro cizince.
2) S tím se pojí i styl vyprávění. Nezáživný, školometský, používající termíny mezi běžným čtenářstvem nepříliš rozšířenými (jak já nesnáším "diskurs"). Nebo "objekt a subjekt se setkávají v enunciačních modalitách chápaných jako institucionální prostory". Za á nevím, co to je a za bé mě to uráží ;-) A tedy extrémně mě sralo úmyslné ignorování generického maskulina a jeho velmi důsledné nahrazování dvojicí "lékaři a lékařky". Poprvé to člověk přejde, podruhé pozdvihne levé obočí, potřetí už začne mručet. Zde definuji člověka jako plešatého starého osla. Např. "...trousili sexuologové a sexuoložky uštěpačné poznámky na adresu učitelů a učitelek a nakonec schválili prohlášení ostře kritizující jejich nedostatečnou průpravu (a také manželských poradců a poradkyň)...". Prostě vata.
3) Celou dobu mi porovnání 50. a 70. let přišlo zbytečně roztažené a téměř nicneříkající a říkal jsem si, že by to zvládl jeden delší článek. A taky, že jo, jak je uvedeno v doslovu. V tom případě se "vycpávání" příliš nepovedlo. Typicky například citace z jednoho slovenského soudu, které by měly ilustrovat nějaké trendy, místo toho působí jako náhodně vytahaní králíci z klobouku.
4) Kapitola o deviacích byla zcela prázdná a autorka tam rozvíjela podle mého nepodložené tvrzení "stát chtěl všechny zavřený v rodinách, nemáš rodinu, takže jsi deviant".
5) V řadě případů je tón jiný než neutrální a má hodnotící soudy i tam, kde to autorce nepřísluší. To, že používá již moderní terminologii (gender, binarita, heteronormativita), to jsem musel (bohužel) očekávat, že ale implicitně předpokládá "dobro/zlo", to mi přišlo nevhodné.
6) Autorka se řadí k "moderním" sociologům(?), kteří odmítají se na minulý režim dívat "ošklivě", takže věšení žen je pominutelné, hlavní je, že ženský mohly od starýho a fakanů do práce. (Ano, to jsem zbytečně zvulgárnil, ale v principu je to podstata jejího zbožňování "nařízené" emancipace 50. let).