Parta chlapů se pravidelně schází ve staré sauně za městem. Potí svoje těla i duše. Nemají jména, jen staré indiánské přezdívky. Tady je nikdo neruší, tady se cítí svobodní a mohou být těmi, kým doopravdy jsou. Jejich sebestředný svět rámují tragikomické vzpomínky na minulost i nejistota z vlastní budoucnosti. Radost a smutek mezi kapkami vody. Novela o současných mužích, jejichž touhy a sny se soustředí na tajemný svět za vysokou zdí, který možná obývají ženy…
Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis). Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG. Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) ho proslavila. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do pěti jazyků. Vydal také trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech.
Není to špatně napsaná kniha. Není to povídání, které by se nedalo vydržet. Zvolený styl je vybroušen do dokonalosti. Grafické ztvárnění knihy je bezvadné.
Ale někam mi zmizela odvaha dotýkat se míst, na která ostatní nedosáhnou. Přinášet literární obrazy, které by se neztratily ve světových galeriích. To vše nahradil minimalismus. Ale já vždycky preferoval spíš melodickej punk. Třeba ten helsinskej.
Hodně jsem přemýšlel nad hodnocením. Lepší trojka nebo horší 4. Nakonec se priklonim k 4 hvezdickam. Důvod je jednoduchý, stejně tak, jak samotná forma knihy - bavila mne. Dialogy měly spád, bavily mne, stejně tak jejich rytmus a opakování. Neměly primo tendenci zesměšňovat, či naopak někoho povyšovat, byť se charakterem postav o to mohly snažit. Střízlivé hospodske kecy většinou ne prvoplánové. Za mne velmi příjemný vstup do nového čtenářského roku.
Stydím se, ale je to můj první Rudiš. Ani nevím proč, prostě mi vždycky přišla ta témata nějak vzdálená... A teď si určitě seženu ještě nějaké další, protože tohle bylo boží. Nejsem si jistá, jestli mi úplně seděl závěr, ale bezpečně vím, že mi chlapi ze sauny budou pořádně chybět :) kde jinde člověk získá vhled do toho, o čem se kafrá v čistě pánské společnosti? :) (Čteno tak dlouho ne kvůli rozsahu, nudnosti nebo náročnosti, ale protože jsem kradmo učítala vánoční dárek jinému členu rodiny ;))
Byla jsem na scénickém čtení (což bylo super!) snažila jsem se poslouchat jako audioknihu, ale já a audioknihy, to prostě nejde dohromady (byť ten hlas Čtvrtníčka tam fakt sednul), takže jsem se nakonec pustila i do čtení. Fun fuct: v mojí hlavě jsem to stejně četla nějak automaticky Čtvrtníčkovým hlasem a nezbavila se toho až do konce. Sauny a rozmluvy o všem a o ničem. A mám chuť jít do sauny, byť nesnáším sauny.
"Trzy piwa powinien codziennie wypić każdy facet i każda baba. I byłby spokój. Nikt by się nie kłócił. Nie byłoby tyle rozwodów. Wojen by nie było. Islamskich terrorystów by nie było. Żadnych terrorystów by nie było. Na całym świecie byłby pokój, gdyby wszyscy pili trzy piwa dziennie. Ale tylko pilznera."
Moje první setkání s Rudišem. A jako dobrý, líbilo se. Opakující se motivy, nenápadně rozvíjené příběhy, postavy beze jmen, zvláštní styl vyprávění. Konec mě trochu zaskočil... no ale proč ne.
Taky spíš 3,5.. forma mi přišla celkem zajímavá, něčím to bylo zvláštní, takové obyčejné hospodské kecy, ale v průběhu doby do nich vstupuje až jakási symbolika. Celou dobu jsem měla pocit, že kniha je připravená na divadelní zpracování, úplně jsem si musela představovat, kdo bude hrát jednotlivé postavy a jak bude udělaná (jediná) scéna sauny :-)
Tato nesourodá skupina více méně normálních chlapů v sauně mě vážně dostala. Je to vlastně jakási výpověď o životě u nás, která se schovává za těmi jakoby banálními rozhovory. Čte se to skvěle, je to zábavné, chvilkami smutné, a přestože nejsem chlap, opravdu jsem si to „saunování“ a “chlapské kecy“ užila. Musím se podívat po dalších autorových knihách.
Finished, ale nedočteno. Konec na straně 50, to se fakt nedá. I jedna hvězda je moc. Blbý kecy vedou lidi v tramvaji nebo třeba v hospodě. Ale nemusím si ještě číst ty ze sauny. Jako sonda do chlapských duší by to ještě šlo, ale kdo má pořád číst místo jmen “ten, co byl kdysi mistr republiky ve stolním tenise řekl”? Bez “indiánských” oslovení by knížby byla poloviční. A jako divadelní hra nebo film téma o dost stravitelnější.
szybka, fajna, intrygująca. z pozoru błahe, codzienne, (miejscami prymitywne) rozmowy zwykłych facetów w saunie, nabierają głębszego znaczenia. skłaniają do myślenia, jakie role są nam narzucane przez społeczeństwo, ze względu na płeć czy miejsce urodzenia.
w tym roku staram się nie ograniczać tylko do polskich/anglojęzycznych pisarzy. powiew świeżości na mojej wirtualnej półce ;)
Muszę ją przetrawić chyba. Poniekąd rozumiem i doceniam zamysł, ale wykonanie mi trochę wszystko obrzydziło…😬 już dawno żadna książka nie pozostawiła mnie takiej confused.com 😂 serio, nie do końca wiem, co myśleć. Czy to było dobre? Czy to takie pitu, pitu. Ta książka, to idealny przykład czeskiego filmu, o ironio🙈 nad oceną się jeszcze zastanowię🙃
Som nadsena z tejto knihy. Napriek tomu, ze dej nie je nijakym sposobom dynamicky, nic prevratne sa tam neudeje, ide iba o "tliachanie" par chlapov v saune, velmi som si to uzila. Nakukla som do chlapskeho sveta a vzdavam hold muzskym kruhom rovnako ako zenskym.
Příběh sám je zrovna tak banální, jak zní jeho anotace. Tragikomická pravidelná setkávání party mužů, které autor označuje slovními spojeními „ten, co mu umřela žena“ nebo „ten, co je z nás úplně nejmladší“ rozhodně nejsou ultra fascinujícím námětem. Autor do příběhu nicméně umně vplétá drobné záchvěvy emocí, jež bychom od tak stereotypně vykreslených chlapů možná nečekali. Rovněž prostředí sauny jako by byl samotný žijící organismus. Rudiš opakuje motivy, hlášky i situace a ono to nějakým podivným způsobem na tak malém prostoru skvěle funguje. Až jsem vlastně byla překvapená, jak elegantně, a přitom zcela jednoduše, se dá tak neoriginální námět zpracovat. Korunou celému dílu je rozhodně audioknižní zpracování v režii Michala Bureše, to prostě chcete slyšet. Petr Čtvrtníček perfektně zvládl vystihnout podstatu díla, jeho dialogy (které vede v podstatě sám se sebou, že) působí, jako byste opravdu seděli v té sauně a poslouchali rozhovor bandy mužských. Narace je intonačně dokonalá a s hudebními vložkami se šetřilo, což je tentokráte jen ku prospěchu věci.
Povídka založená na dialogu několika mužů skýtá náhled do mužského světa. Jak muži uvažují, co je v jakém věku a v jaké profesi trápí? Dílo je netradiční a určitě je mohu vřele doporučit.
“To nie jest alkoholizm, to jakiś magnes we mnie. Mój stary już to miał. I jego stary też. Jeden dziedziczy forsę, drugi - dom, a ja odziedziczyłem magnetyzm piwny.”
naturalna, bez upiększeń, ale w jakiś surowy sposób jednak piękna. czasem szorstka, czasem refleksyjna i ciepła, a przeważnie to i to jednocześnie. edit: po przemyśleniu jednak 5 gwiazdek
Rudiš napsal další, snadno se čtoucí knížku. Chlapi se schází v sauně a mudrují, stěžují si, vtípkují, hádají se a lehce se nám odkrývá i jejich temnější minulost.
V knize jsou téměř výhradně dialogy, jen místo "Honza řekl" zde máme místo jmen ustálené popisy postav typu "Ten, co je v důchodu" nebo "Ten, co byl mistrem republiky ve stolním tenise". To je docela zajímavý koncept. Postav je totiž v knize poměrně dost (kolem deseti), takže kdyby tam byl jenom "Jarda" a "Pepa", mohl by se v tom člověk ztrácet. Jenže já jsem se v tom občas ztrácel i tak, protože Rudiš občas uvede rozhovor tímto strohým popisem a pak už jen vidíme za sebou jdoucí věty, kde si musíme pamatovat, kdo spolu hovoří.
Tolik to nevadí, upřímně řečeno jsem to tolik neřešil a spíš se nechával "unášet" jednotlivými rozhovory, protože i když to je často takové plkání, tak je to napsáno skvěle a velmi zábavně. Autor krásně vystihuje různé archetypy Čechů a jejich řečičky. Češi si ze sebe dělají srandu a kritizují se často, a proto je až malým zázrakem (ve skutečnosti spíš daný velkým talentem autora), že "čecháčkovské" řeči místních chlapů působí svěže, stále zábavně a nikoliv jako klišé.
Ústředním tématem je "chlapáctví", kde před sebou v sauně chlapi machrují především o sexu, ale nebojí se postupně odhalovat i svá zranitelná místa. Postavy jsou fajn, ale rozhodně to jsou spíš takový macha, se kterými bych já osobně do asi hospody nešel.
Pohodová zábavná knížka o životě (některých) českých chlapů.
ne:( těšila sem se na dalšího Rudiše, začla za blbý kecy nesnášet nakladatelství (to odsouvání vydání eknihy a blbý hemzy, že jinak eknihu si nikdo nekoupí, no měla sem sto chutí si ji pak stáhnout z uložto jen kvůli tomu debilnímu nevstřícnýmu přístupu; nu nakonec sem za to prachy vyhodila ...že sem radši nešla na pivo. Nebo do sauny!).... jako hlody dobrý, ale čekala sem,, že skrz rozhovory půjde linka nějakýho příběhu a tady nic, jen kecy, někdo se zblázní, někdo možná chcípne a tu sauni jim asi zavřou ... ale uznávám, že u spousty těch keců jsem se výborně bavila... no takže 2,5 hvězdičky. Rudiši, seš mistr dialogů a tady si to zúročil, ale vrať se k nějakýmu příběhu... a může to být kliodně deníčkový příběh jako Nebe!
Rudiš je mistr zachycení každodenosti. Plkání bezjemených mužů v sauně vypráví s výstižností, která hraničí s karikaturou, a jen sem tam nechá mezi řádky problesknout hlubší pravdu. Není to Národní třída, ale zklamaný jsem nebyl.*
(*až na ten konec, ten mi přišel jako taková znouzecztnost bezradnosti)
Novou knihu od Jaroslava Rudiše už jsem dlouho vyhlížela a konečně jsem se dočkala. Většinu textu tvoří dialogy, takže je to velice čtivé a za mě rozhodně zábavné čtení. Můžu rozhodně doporučit.
Jednohubka na páteční večer po náročném pracovním týdnu, kdy chcete vypnout, relaxovat a hlavně nad ničím nehloubat. Párkrát dokonce vyvolala na tváři úsměv.
"Víte, já nevím, kde se to v lidech vzalo, že si všichni myslí, že to má být lehké. Nebo že všichni mají být šťastní. Všichni to chtějí, všichni se rvou a nakonec jsou jen nešťastní z toho, že chtějí být šťastní."
Zvláštní kniha. Smutná. Tragikomická. Lehce absurdní. A ač jsem mimo mužskou saunu, vtáhlo mě to do ní. Stejně si myslím, že sauny by měly být pro všechny. No a ten konec? Nerozumím mu, ale tak nějak mě čtenářsky uspokojil.
Viděla jsem jako scénické čtení. Částečně jsem i poslouchala jako audioknihu. A jako dobrý, vtipný, lehký, odpočinkový, lehce cynický. Mělo to rytmus a styl. A tak tahle jednou sedíme v sauně... A boží obálka!
Nevěřila bych, že mě budou tolik bavit rozhovory chlapů v sauně, ale přečetla jsem to jedním dechem a určitě od Rudiše zkusím ještě něco. Bavila mě forma knížky (někde mezi novelou a divadelní hrou), nadchlo mě Rudišovo umění zachytit obyčejné věci záživně a vtipně a banality tak, že se nad nimi člověk zamyslí. Za mě ideální čtení (nejen) do karantény.