Pach krve a Hory mají oči po polsku. Hele, když vám nakladatel k téhle knize dá pytlík na zvracení, o lecčem to vypovídá. A Folk obsahuje solidní prasárny, jen co je pravda. Okamžik, kdy se vše zvrtne, je bod zlomu a hranice, po jejímž překročení se nelze vrátit. Autoři sází jednu nechuťárnu za druhou a každá další předčí tu předchozí. Kulinářské recepty a originální využití lidských částí těla? Je to tu. Soulož do různých lidských otvorů, kde krev je nejméně extrémní lubrikant? Je to tu. Defekace, dekapitace, destrukce, degradace, devastace, dezintegrace, deformace, degenerace, dehumanizace, demoralizace – jo, to všechno tu je. A je to jízda. Důvod, proč nemůžu dát víc než 3,5* (i když mě Folk BAVIL, to pozor a rozhodně ho doporučuju všem, co věří, že mají silný žaludek a chtějí si to prověřit) je styl psaní. Jasně, u knihy, kde každá věta je větší a větší gore nečekám nějaký uhlazený styl psaní a hloubku, ale samotný začátek mi přišel kostrbatý, dialogy křečovité a celkově bylo vidět, že se autoři hlavně těší na tu kanibalistickou jízdu s deformovanými burany a potřebují k ní hlavní postavu nějak dostat. A než se tam ta postava dostane, tak to trochu skřípe. Pak už je to jedno, pak už se jen čeká, co bude další humusárna a je to zapomenuto, k buranům jednodušší styl psaní sedne, jen když je k tomu i ta omáčka předtím psaná podobným způsobem, je to kapku škoda. Ale nechuťárny hodnotím jako sakra zdařilé. Pytlík nevyužit, člověk se při čtení podobných věcí otrká a pak jen kvituje originalitu provedení prasáren a posouvaní hranic. A v tom mě Folk rozhodně nezklamal :)