Tereza je rozvedená a život si zpestřuje milenci. Klára je ptáček ve zlaté kleci. Eva se obětovala dětem a rodině. Karla si chce pořádně užívat. Alice se snaží nebýt plačka jako její matka. Petra už toho má tak akorát a plánuje s životem seknout, ale Magdalena začne zase toužit. Jejich příběhy se v ničem nepodobají, přesto se tyto ženy v určitý moment potkávají a vstupují si do života, aniž by o tom věděly.
Po experimentální prvotině Koho vypijou lišky přichází Lidmila Kábrtová se sbírkou volně provázaných povídek, které udivují svou průzračností. Životy hrdinek, o nichž Kábrtová píše, jsou sice neurovnané, ba poházené, přesně jako životy většiny z nás, ale z literárního hlediska je zde vše na svém místě. Podobně jako v povídkách kanadské spisovatelky Alice Munroové se zde se slovy zachází jako s průhlednými fóliemi, aby náhodou nezacláněla tomu podstatnému: okamžikům, kdy se pohnou tektonické desky někde pod povrchem všedního dne a nic už nikdy nebude takové, jaké to… — ale bylo to vlastně vůbec někdy takové?
Narodila se v Náchodě, kde také absolvovala gymnázium. Poté vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze a obor marketingové komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Externě přispívala například do Mladého světa, Lidové demokracie, Ahoj na sobotu, Deníků a dalších titulů, byla redaktorkou odborného měsíčníku Strategie. Už více než patnáct let pracuje v public relations.
V oblasti beletrie publikuje na webu www.pribehynapadesatslov.cz, je jedním z vítězů literární soutěže Slova ve tmě pořádané při Noci literatury 2012.
V květnu 2013 debutovala knihou Koho vypijou lišky (vyšla v brněnském Hostu).
Opis na poleđini knjige kaže: "Svaka priča ima nešto specifično, neki glas koji je vodi i na neki poseban način svaka junakinja iz nje izađe kao pobednik. Čak i kada nam se u prvom trenutku ne učini da je baš tako."
Nisam sigurna da je baš svaka "pobedila", ali mi je bilo zanimljivo štivo. Na momente me je uznemiravalo, ljutilo, na momente mi je navlačilo neočekivan osmeh na lice. I iako budi pomešana osećanja, ova zbirka vas svakako neće ostaviti ravnodušnima.
Kod nas prevedeno kao "Mesta u tami", izdavač Ammonite.
Protagonisté povídek či příběhů jsou až na naprosté výjimky šablonovití: žena bez dětí a bez trvalého partnera, zato ale se spoustou milenců, kteří čekají na sms a jsou k dispozici, muž sukničkář beroucí si každý den jinou, muž tyran-despota vyžadující naprostou poslušnost od ženy, která mu podřízenost neodpírá. Vztahy redukované na sex bez citu a bez emocí. Nihil novi sub sole. Vztahy o sexu bez jakéhokoli dalšího rozměru. To je strašně prvoplánové, pro mě naprosto nepřesvědčivé a neuspokojující mé literární očekávání. A ačkoli se autorka snažila dodat příhodám přesvědčivost uváděním nepotřebných deskriptivních detailů, mám pocit, že při exhibici svých znalostí jí to občas ujelo. Ač nejsem odborník na liturgii, nevím, v kterou neděli v srpnu by kněz mohl mít na sobě zlatý ornát s fialovou štolou a neznám u nás místo, kde by současně bylo možné trhat zralé třešně i borůvky. No a jazykový odpor ve mně vyvolalo spojení "sáhnout na erekci".
Ženy milujú, zneužívajú, ubližujú im a mnohé sa podvolia, pretože si myslia, že si šťastie nezaslúžia. Nie je ťažké si tieto ženy predstaviť, ich zápasy, ktoré vedú proti sebe a zároveň sa pri tom ničia. Kábrtová predstavuje mozaiku života žien, ich príbehy s detailmi, ktoré tvoria obyčajný svet. Je v tom naozaj precízna a právom pripomína Alice Munro. Jej postavám ľahko uveríte, budete s nimi zápasiť o normálnosť v ich živote a hnevať sa ne, keď ten boj vzdajú. Ale ani jednu nebudete ľutovať, pretože v každej z nich je obrovská sila, aby prežila ďalší deň.
„Dívala se k obloze. To souhvězdí, které viděla u jezera, zářilo i teď. Bylo krásné. Bylo chladné. Bylo daleko. Všechny ty hvězdy byly tak daleko, věděla, že na ně nikdy nedosáhne. A náhle pochopila, že stejně vzdálené pro ni vždy bude i to světlo u jezera. I kdyby k němu milionkrát doplavala, nikdy se ho nedotkne. Vždycky bude příliš daleko.“
Povídky nikdy nebyly nic pro mě. Místa ve tmě mě ale dost bavily :) Některé povídky více, některé méně, ale celkově knihu hodnotím pozitivně. Bavilo mě sledovat ty nitky, které jednotlivé příběhy spojovaly, čekat, kdy a kdo se objeví v cizí povídce. Samozřejmě, jako v mnohé současné české jsou všichni mužský přítomní v příbězích kokoti, ale co už. Hodní mužský asi nejsou v kurzu. 70 %
Opět nerozumím recenzím typu „Je to vulgární.” nebo „Je to jen o sexu.“. No ano, sexu je tam spousta, ale není to o něm. Je to o tom, jak ženy nakládají se svými osudy, jak přebírají nebo naopak ztrácejí kontrolu nad svým životem. Líbí se mi míjení postav, občasná souvislost příběhů, kreativní styl psaní, skládání úryvků z různých časových rovin.
Takže se mi znovu vyplatilo neřídit se recenzemi ostatních. Maminka má holt vždycky pravdu.
Téma povídek mě velice zaujalo a slibovala jsem si od knihy hodně. Bohužel jsem některým prvkům úplně neporozuměla a nedokázala jsem je dost dobře rozklíčovat. Některé povídky se mi líbily velice, byly ovšem i takové, které mi toho moc nepředaly a ani jsem nad nima nechtěla přemýšlet. Celkově je to zkrátka a dobře průměr, i když byly povídky, kterým bych dala klidně 4,5/5.
Povídková sbírka Místa ve tmě pro mě byla hodně, ale hodně milým překvapením. Současné české tvorbě dlouhodobě fandím, nicméně povídky se mi málokdy trefí do noty. Těmto se to rozhodně podařilo. Má to nádech Soukupové či Dvořákové, což jsou moje dvě velké oblíbenkyně, cítila jsem všechny ty emoce, které kniha obsahuje. Místa ve tmě jsou zkrátka takovou tou klasickou českou depkou, kterou ale sem tam probleskne i to dobré. Propojení osudů jednotlivých postav je zvládnuto s noblesou a grácií, ne prvoplánově jako v případě Bábovek. Za mě velké doporučení a už na mě čeká autorčina experimentální próza Koho vypijou lišky.
Kniha mě velmi překvapila. Styl psaní autorky je naprosto ÚŽASNÝ, čtivý, místy slovní obraty působí až čtenářský orgasmus. Povídky nejsou pro každého a obzvlášť bych celou knihu doporučila starším čtenářům.
Jediné, co bych vytkla, je to, že povídky občas působily dojmem, že jsou všechny podle jedné šablony.
Nicméně žádnou jsem nezapomněla a postavy, ač v hojném počtu, mi nesplývaly dohromady. Každá žena mě nějakým způsobem oslovila a i když jsem někdy nechápala jejich chování, tak jsem s nimi i soucítila.
Ještě možná jedna vada na kráse, mě by prostě zajímalo, jak to s některými postavami skončilo, bylo to dost otevřené a každý si musí představit, jak to s danou postavou skončí.
Sbírka povídek o ženách, které to v životě nemají vůbec lehké. Kniha nám přiblíží osudy několika žen, k některým z nich se autorka vrátí ještě jednou v jiné povídce. Jejich cesty se napříč povídkami občas protknou. Tyhle malé detaily dělají knihu o něco celistvější. Hlavní hrdinky se nacházejí v rozdílných fázích života, ale všechny je spojuje více či méně bolestný milostný zážitek. Kniha byla velice čtivá, zvládne se přečíst za pár dnů. Člověk by si mohl pomyslet, že se bude jednat o povrchní vztahové příběhy, ale některé povídky ve vás probudí hlubší emoce, než se zprvu dalo čekat.
Zajímavé příběhy několika žen a různých podob jejich vztahů, pro mě bylo nejvíc citlivé téma těch, které se sebou nechávají manipulovat. Příběhy jsou částečně provázané, takže občas jsem si zalistovala zpátky, abych si připomněla, kde už se dané jméno promítlo, příště bych si možná dělala poznámky, ale jde to i bez toho, povídek není tolik.
I'm a bit ambivalent, there's nothing else I really have to say here. It wasn't a bad book, I would recommend it to people who think they might enjoy it, there was just nothing in it for me, nothing that grabbed me, nothing that I found interesting, so in the end, I've found it entirely forgettable. I do really like the writing style, though, and I would definitely read more from the author.
Tak dlouho jsem byla přesvědčená, že já a povídky nebudeme nikdy kámoši, až mi osud nachystal dvě perfektní povídkové knihy za sebou. :) Lidmilu Kábrtovou jsem kdysi zaregistrovala, ale až po velmi dlouhé době se ke mně dostala a je to teda další skvělá česká kniha! Takže další česká autorka, kterou byste neměli jen tak minout.
Zajímavě vystavěné příběhy, z většiny z nich jde smutek a strach, ale konečné vyznění pro mne bylo jasné - "mám skvělý život". Nedovedu si představit žít život ani jedné z postav, ale kniha byla velmi čtivá a i vzhledově moc povedená - a ta vlnkovaná záložka je boží :o)
Na to, že to byla jen povídková sbírka, tak jsem ohromena. Čtivý styl psaní a smysluplné příběhy několika žen, mě oslovily. Akorát jsem čekala ještě něco neurčitého a to mi prostě chybělo. Nějaká zkrátka bomba.😊 HODNOCENÍ: 70%
Knížka se četla dobre. Jen po přečtení vlastně ani moc nevím co k ni napsat. Pro me taková zvláštní, nijaka. Příběhy proste. Nic víc za me. Ale zase ty příběhy byly takové, ze člověk chtěl vedet jak dopadnou.
Povídky plné pocitů a autentických detailů ze života žen, které už v životě něco zažily. Našla jsem se v nich mnohokrát. https://milyctenarskydenicku.blogspot...
Kdysi jsem si řekl, že bych napsal sérii povídek, které by se nakonec propojily. U Míst ve tmě jsem byl na začátku zklamaný, že jsou to pouze "povídky", ale motiv propojení příběhů mě oslovil. Zároveň byl zajímavý motiv vztahů, které navenek působí normálně, ale uvnitř jsou zcela patologické.