Una tarde de diciembre

by Delphine de Vigan

Una tarde de diciembre es la historia de una mujer que escribe al hombre a quien una vez amó y al que nunca consiguió olvidar. Un testimonio revelador sobre lo frágil que puede ser la relación de pareja frente al desgaste del tiempo.

Genres: France, Roman, Contemporary, French Literature, Novels, Fiction, Romance

192 pages, Paperback

First published August 24, 2005

About the author

Delphine de Vigan is an award-winning French novelist. She has published several novels for adults. Her breakthrough work was the book No et moi (No and Me) that was awarded the Prix des Libraires (The Booksellers' Prize) in France in 2008.

In 2011, she published a novel Rien ne s'oppose a la nuit (Nothing holds back the night) that deals with a family coping with their mother's bipolar disorder. In her native France, the novel brought her a set of awards, including the prix du roman Fnac (the prize given by the Fnac bookstores) and the prix Renaudot des lycéens.

Reviews

[Maëva · Rating 3 out of 5]

L'écriture est juste sublime, cependant, je trouve que l'histoire est assez vide. Ce livre est un réel plaisir à lire pour la beauté de ses phrases et les réflexions qu'il provoque, mais cela s'arrête malheureusement là.

[Mathilde · Rating 2 out of 5]

Je sais pas comment j’ai fait pour aller jusqu’au bout.
C’est bien écrit certes mais j’ai AUCUNE sympathie pour Mathieu, du coup peut importe ce qui lui arrive je m’en fout. C’est pas quelqu’un de bien et le karma vient le chercher. Cheh.

[Camille · Rating 2 out of 5]

Après avoir adoré Rien ne s'oppose à la nuit, je suis très déçue par ce petit roman, à l'intrigue aussi plate que l'écriture. Ennuyeux et peu profond. Aussi, les énumérations et autres accumulations ne font pas un style... Et tous ces personnages qui parlent de la même manière, grandiloquente et immature, qu'est-ce que c'est agaçant...

[Nour · Rating 2 out of 5]

J'ai l'impression d'avoir lu que du male gaze pendant 185 pages😀👌

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Delphine de Vigan je pro mě Paní spisovatelka. Ať píše o čemkoliv, od prvních řádků si mě okamžitě získá, její vyprávění vtáhne a už nepustí.

Ač tato kniha v originále vyšla už v roce 2005, k českým čtenářům se dostává teprve nyní. Poznáme snad typickou francouzskou rodinu. Matthieu má čtyřicet pět let, manželku, dvě děti, a právě mu vyšel první román. Mezi dopisy od obdivovatelek najde také jeden od Sáry. Tím se na povrch dostanou vzpomínky, které měly být na věky uzamčeny.

Autorka ve svých knihách vždy řeší či poukazuje na vážné téma. Tentokrát by se mohlo zdát, že řeší „jen“ rodinný život. Ale copak je to málo? Je to mnohem důležitější, než se může na první pohled zdát. Toto téma je blízké většině čtenářů a tím více dokáže zasáhnout a oslovit.

Miluji styl Delphine de Vigan. To, jak skládá věty, jaká používá přirovnání. Prostě nádhera. Samozřejmě za to velký dík patří i překladatelce Alexandře Pflimpflové, která nám její texty přibližuje takové, jaké jsou.

Z textu je cítit určitá naléhavost i touha. Ztráta i bolest. Jsou tu tajemné náznaky toho, co se stalo, i toho, co by se mohlo stát. To ve vás probudí zvědavost a potřebu číst dál. Najdete tu spoustu krásných myšlenek a mnohdy vás příběh donutí zamyslet se i nad vlastním životem.

Ač jé téma krize muže středního věku často v knihách zpracované, a i kdybych četla sto podobných knih, ta od Delphine je výjimečná svým stylem, určitým osobním puncem autorky a já v ní pokaždé najdu něco jiného, originálního.

Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv knihu autorky, slibuji, že nebudete litovat.

[Zeineb SmaOui · Rating 4 out of 5]

Voici un roman à deux voix, intimiste et profond, sur l'amour, le désir, qui se déroule dans une atmosphère passionnée, douloureuse et anxiogène.
Les personnages sont terriblement humains, avec leurs doutes, leurs faiblesses et leurs regrets.
Delphine de Vigan sait poser les mots justes qui collent à leurs ressentis. Ses phrases sont ciselées, le style très poétique, une très belle plume !
Un super bon moment de lecture.

[scow · Rating 4 out of 5]

peut on écrire seulement pour ça, pour se rapprocher de quelqu’un ou - de manière plus juste - pour l attacher à soi ?

10/10 écriture, 6/10 histoire

[Astrid · Rating 3 out of 5]

déprimant, beau. plein de tensions. puissant

[Marie-Eve Anctil · Rating 3 out of 5]

L'écriture est superbe mais l'histoire est plate . Un peu déçu de ce livre de Delphine de vigan

[Ranya · Rating 3 out of 5]

3.5 étoiles :) L'écriture est magnifique et j'aime bien la conclusion de l'histoire. J'ai trouvé ça un peu long et répétitif par moment mais j'ai aussi été souvent happée par l'écriture.

[Elisa Battikh · Rating 3 out of 5]

Bof.

[Stéphanie E · Rating 4 out of 5]

Delphine de Vigan est une de mes autrices préférées, je suis rarement déçue par ses livres. Certains livres me plaisent un peu moins mais cela signifie juste que les autres ont touché la corde sensible. Celui ci est entre le un peu moins et le parfait, autant dire que je me suis régalée. Le changement de l'auteur dont on ne sait pas s'il écrit ou s'il vit son oeuvre. Un régal

[Pulga · Rating 4 out of 5]

Por fin hice la reseña de este libro que se me estaba atascando pero era difícil resumir tanto drama y un golpe de realidad:

Esto no es una historia de amor edulcorado, sino una forma de hablar de él desde la pérdida. Porque trata sobre la difícil decisión:
¿Qué pasaría si conociéramos a la persona perfecta pero tuviésemos que elegir entre ella y la vida que llevamos?

4 cartas que llegan con años de retraso pero a tiempo para abrir antiguas heridas. Mostrando los caminos que siguieron y siguen destinatario y remitente y su supervivencia a un gran amor.

[Frey · Rating 2 out of 5]

Y a quelques bonnes réflexions mais je n'ai trouvé aucun intérêt à l'histoire, ni aux personnages.

[Fiona bdn · Rating 4 out of 5]

Une lecture poétique, mystérieuse mais belle! Les lettres rendent ce roman particulièrement touchant et prenant.

[Pétronille · Rating 2 out of 5]

L’écriture est incontestablement très belle mais le personnage principal est antipathique et un cliché. Ce livre m’a mise très mal à l’aise.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Od autorky jsem četla již několik knih, které se mi moc líbily, takže když vyšlo v překladu její další dílo, chtěla jsem si to rozhodně pořídit také.
Byť se jedná o jednu z raných prací autorky, měla jsem dojem, že už v této knize autorka nabízí dost vyzrálý text, který je sondou do mezilidských vztahů a do nitra člověka jako jedince (a to asi především). A mne to bavilo. Vůbec nevadí, že dějová linka není nikterak silná, vlastně dějová linka tu je jen minimálně. Je to hlavně psychologický ponor do duše a mysli jedince, který se vyrovnává se sebou a se vztahy, které si v životě vytvořil. Je možné někoho milovat něžnou láskou a být s někým spokojen, ale přitom bytostně toužit po někom jiném, že to až ochromuje? Nebo je to všechno jen klam? Iluze v hlavě a touha po někom, která je ale zkreslená dávnými vzpomínkami a realita je trochu někde jinde?
U autorky mne baví, jak umí zabředávat do vztahů a do mysli člověka a vytáhnout na světlo i to, co má zůstat skryté. To hraní si s postavami a jejich nitrem tu je neuvěřitelné a mne to prostě bavilo. Cítila jsem tu určitou nostalgii, melancholii, skutečně bolestnou touhu, která touží po ukojení.
Jestli vás baví takovéhle nípání se v postavách, tohle by vás mohlo bavit. Akorát tu u toho skutečně nehledejte děj, protože to vám kniha nedá.
Hodnocení nedávám plné, autorčina kniha Děti nade vše mne zaujala o něco více a více se mne dotkla. Ale tohle bylo taky skvělé.

[Maren Lemb · Rating 3 out of 5]

Fin bog om en mand, der får en livskrise og skrivetrang, da han modtager et brev fra en gammel elsker - men den kryber aldrig ind under huden på mig.

[Lenka Habrnálová · Rating 3 out of 5]

Po anglických královnách jsem chtěla na chvíli do moderní Francie a útlá kniha mi přišla jako skvělý další čtenářský zážitek. Čte se to jednoduše, příběh o autorovi a jeho touze po dávné milence, vášni pro psaní další knihy a odcizení s manželkou je velmi celistvý a plastický. Já už ale další do poetických slov zabalený příběh o muži, který “hledá sám sebe” a má nějakou formu krize středního věku číst nechci. Potkala se se mnou skvělá forma, ale ne obsah.

[Katrine Funding · Rating 2 out of 5]

Delphine de Vigan skriver smukt, det er absolut en fornøjelse at læse hendes prosa, men handlingen i denne bog er ret intetsigende og kryber ikke rigtigt under huden. Hendes selvbiografiske bøger er langt bedre.

[sberatelka.knih · Rating 4 out of 5]

„Matthieu, pětačtyřicet let, manželka, dvě děti, pohodlný život a najednou chuť psát, první román, úspěch, dopisy obdivovatelů...“

Delphine de Vigan je spisovatelka s velkým S. Umí tak krásně psát a vyjádřit myšlenky. I když příběh této knihy neměl žádné zápletky a zvraty, bavilo mě ho číst. Bavilo mě ho číst, i když mě hlavní hrdina a jeho život vlastně nezajímal. Nerozuměla jsem mu. Měl krásnou a milující ženu, dvě zdravé děti, byl na dobré cestě stát se úspěšným spisovatelem... ale bylo mu to málo. Něco mu chybělo.

„Hledám ve zbylých slovech a vzpomínce na tvou kůži pravdu, která nikdy neexistovala.“

Tenhle melancholický román nám ukazuje spisovatele, který se nechal pohltit svou prací a zapomněl na život okolo něj. Zanedbal rodinu a přestal žít ve skutečném světě. Pohltila ho fantazie. Otázkou zůstává, jestli to za to stálo...

autorka | Delphine de Vigan
dočteno | 13. dubna
hodnocení | 3.5

[Nathaly · Rating 3 out of 5]

Matthieu je spisovateľ, ktorý nemal nikdy ambíciu písať. No jeho román z neho priam vytryskol. Od tej doby mu chodia nadšené listy čitateľov, ktorí uznávajú jeho prácu, strúhajú mu jednu poklonu za druhou a očakávajú odpoveď. Avšak jeden list vyčnieva z radu. List od ženy, ktorá mu oživí spomienky. Hlavný hrdina sa prepadáva do beznádeje, no nedokáže prestať čítať to, čo mu napísala. Nebadane sa ocitá nad priepasťou, ktorú si vytvoril.

Viete, že Delphine zbožňujem, takže som netrpezlivo čakala na toto jej staršie dielo. Avšak nakoniec ma nemilo prekvapilo. Akoby som v štýle písania autorku občas nevedela nájsť. Postavy sa mi nedokázali zaryť do srdca. Cítila som len nesmierny smútok, že také vzťahy, aké spisovateľka opisovala, existujú. Že ich povýšila na nádhernú bolesť. Mne sa iba zovieralo hrdlo a chcela som knihu čo najrýchlejšie dočítať. To, že nechápem komplikované vzťahy, ktoré viac ubližujú ako prinášajú radosť, nechcem Delphine vyčítať. Každý človek je rozdielny, každý má iné skúsenosti, ale štýl, akým to spracovala, mi vôbec nesadol. Asi to vtedy nedokázala napísať inak. Človek sa vyvíja.

Veľmi sa snažila, aby sme chápali situáciu postáv, ale to spôsobilo, že ja som všetkému rozumela čoraz menej. Nemohla som súcitiť. Nedalo sa to. Nevidím hodnotu v zraňovaní citov druhých. Celé dielo bolo len o tom. O nevere, samote, deštrukcii, sebectve a neudržateľnej túžbe, ktorá spaľuje všetko, čoho sa dotkne. Možno za to môže moja zmena myslenia, ale čítanie som si neužila, aj keď som sa v tom, kde sa spomínala samota, dokázala nájsť. No v ďalších častiach znova nastalo odpojenie sa od diela.

Ukážky:
A pak najednou, přišlo to náhle, jako když se po anestezii probudí bolest, ucítil, že v té knize tepe život. Ta kniha totiž nebyla ničím jiným než částí jeho těla, amputovanou, živoucí, a křičela jako děcko, ke kterému se dlouho nehlásil, jako opuštěné děcko, jehož inkoustová krev nese jeho otisk.

Nehýbám se. Někdy mi připadá, že jsem nehybnost sama.

...naslouchám, ale nemám co nabídnout kromě neslyšné ozvěny svého mlčení.

[Lars B. · Rating 2 out of 5]

På papiret en interessant historie om uovervindeligt begær og kunstnerisk krampe. Men metalaget i denne roman kryber aldrig rigtigt under huden som dét studie i lidenskab, den gerne vil være. Det hele bliver lidt for parfumeret og salonfähigt på den franske facon. Delphine de Vigan har siden skrevet langt bedre og mere besættende bøger. Heldigvis.

[Doug · Rating 2 out of 5]

Franchement déçu. Si la finesse littéraire caractéristique de DdV n'y manque pas, sa capacité d'accrocher le lecteur de manière saisissante, elle, est absente.

[Charlotte · Rating 3 out of 5]

Lidt underlig og heftig lille bog.
Dybest set er hovedpersonen Matthieu langt ude og ikke særlig sympatisk i sin totale fortabelse og nedtur pga. en besættelse af en ung kvinde, Sara, som han havde en affære med i en kortere periode, inden han træder ind i ægteskabet med sit livs kærlighed Elise, som han lever ret lykkeligt med i ti år og får to dejlige sønner med. Hun er smuk og mild. Alle er selvfølgelig smukke og langbenede i dette univers.
Matthieu vender dog beregnende tilbage til Sara en enkelt nat - efter han er blevet gift, blot fordi han kommer i tanke om, at Sara måske går han og glemmer ham, efter han selv har brudt køligt med hende, for at vælge livet med sin hustru.
Så Sara, er mentalt fikseret på vores hovedperson, og derfor skriver hun til ham, nu 10 år efter, om sin længsel efter ham. Skriver meget smukt om det. Måske er det hendes hævn?

Læseren er inde i hovedet på dette narcissistiske mandevæsen, som er forfatter og som nu 45 år gammel løber ind i den velbeskrevne træthed af hverdagen, som er ensformig og uspændende monoton. Og hvis man som ham tilmed skal skrive bog nr. 2 - den svære toer - efter en succesdebut, ja, så er han åbenbart tvunget til at gå ind i en selvdestruktiv for ikke at sige altomfattende destruktiv tilstand, for at have noget benzin at skrive på.
Så romanen handler også om skaberprocessen, som en mental lidelsesfuld tilstand, der også har karakter af en besættelse. Så meget kræver den af forfatteren.
At det skulle være en roman om kærlighed, synes jeg er en forkert label. Det er om besættende begær og fortabelse og kontrol og om, at denne lidelsesfulde tilstand er et selvbedrag - en drøm om en anden, som kun kan fastholdes, hvis den aldrig bliver til noget. Hurtig læst lille bog.

[Ennilorac · Rating 3 out of 5]

Ce livre n'était pas évident à lire pour moi car il évoque à de multiples reprises une de mes plus grandes peurs : la peur du temps qui passe (et de la mort). Les premières lettres de Sara m'ont fait mal parce qu'elles pointent le doigt sur mes angoisses, elles remuent le couteau dans la plaie. Malgré cela, j'aime toujours beaucoup l'écriture de Delphine de Vigan. Même si la lenteur du récit m'a d'abord agacée, au fil des pages, j'ai compris qu'elle était nécessaire pour rendre compte de la chute progressive de Matthieu qui s'enfonce peu à peu dans la dépression. J'ai eu un peu de mal à comprendre son processus créatif, et le lien entre son désir refoulé pour Sara, l'attente et le vide qu'il crée et son élan créatif. La fin du récit et l'espoir qu'elle contient, le sorte de happy ending qui s'esquisse et relève un peu la négativité et la souffrance du reste du roman et prouve qu'il est possible de se reconstruire après avoir été brisé pendant des mois voire des années, qu'il est possible de recoller les morceaux.
Pour moi, ce roman n'est pas le meilleur de Delphine de Vigan (aucun ne peut égaler D'après une histoire vraie) mais je l'ai préféré à d'autres de ces livres comme Les Heures Souterraines ou Les Gratitudes.

[Naďa Zasadilová · Rating 4 out of 5]

Vždycky jsem chtěla ODEÓNKY číst, mám jich doma docela hodně, a tím že mají krásně barevné ořízky, tak mi v knihovně dělají parádu a každého hned zaujmou. Stala se ze mě sběratelka, ale čtení hodně pokulhávalo.

Letos se to změnilo a jako první jsem si přečetla velmi známou a u nás oblíbenou Delphine de Vigan – kniha JEDNOHO PROSINCOVÉHO VEČERA mě fakt nadchla. Nečekala jsem, že na cca 200 stranách jde vykouzlit takový příběh.
Autorka je velmi skromná na slova, ale za to dokáže velmi působivě popsat příběh. Hlavní hrdina Matthieu mě celou dobu štval, tolik emocí ze mě už dlouho jiná kniha nevyždímala.

Nejedná se o klasický milostný příběh, ale spíše popisuje, jak naše minulost může ovlivňovat naši přítomnost – někdy až nebezpečně silně. Velké plus dávám za dopisy, který děj knihy posunul o příčku výš.. Mě tohle zaujalo a už teď vím, že tohle není má poslední kniha od autorky. Sehnala jsem si VDĚK – který mi byl hodně doporučován.

[Cam · Rating 5 out of 5]

Lu d'une traite, presque d’un souffle, sans s’arrêter, prise à la gorge par cette histoire. Encore une fois, une situation anodine qui dégénère juste par la simple force des sentiments, souvenirs, égarement de l’âme et questionnement existentiel. Ca m’a fait revivre « Les heures souterraines » dans cette tension que le destin n’est pas là pour créer les meilleurs assemblages possibles : deux êtres qui semblent faits l’un pour l’autre ne se rencontrent pas. J’y ai aussi vu « D’après une histoire vraie » dans le rapport à l’écriture et l’histoire d’amour m’a rappelé « Les jolis garçons ».
Delphine de Vigan a cette force de raconter l’intérieur des personnages. Comment est-ce possible de connaître à ce point comment marche l’esprit humain ?
L’histoire paraît un peu fantastique à cause de ses dialogues qui semblent tirés de scripts de cinéma. Ca ne m’a pas dérangé.

[Jacinthe · Rating 3 out of 5]

Une histoire peu intéressante, mais une écriture sublime.

« Quand j’avais trente ans j’ai rencontré un homme. Il a suffi que l’on se regarde pour savoir, je veux dire pour comprendre, qu’on pouvait tout y laisser. C’était un amour qui faisait mal, tout le temps, mal au coeur, mal au ventre, dans l’absence, mais aussi dans la proximité, il y avait cette peur, qui ne cessait jamais, la peur de se perdre. Il devait partir à l’étranger. Il m’a demandé de le suivre. Je sentais combien cet amour entamait mon corps, combien déjà il me consumait. Je suis partie avec lui. J’ai pris ce qu’il y avait à prendre. Je savais, depuis le début, que je serais celle qui pleure. Un jour, il m’a quittée. Parce que l’amour s’use, comme le reste. Je suis revenue. [...] Je ne regrette rien. Si j’étais restée, c’eût été pire encore. »

[Nathalie Ziegler · Rating 5 out of 5]

Même pas 200 pages pour raconter comme dans un tourbillon l'histoire de Matthieu. Matthieu est marié à Élise, avec laquelle il a deux enfants , a un boulot alimentaire, et sa vie a pris un peu d'épaisseur parce qu'il a écrit un roman à succès. Et parce qu'il est devenu un homme public, arrivent les lettres de Sara , qu'il a aimé brièvement, intensément, brutalement et qui vont remettre sa vie bien rangée et monotone en question et l'emporter dans une spirale de doute l'entraînant vers la dépression mais aussi vers le retour à l'écriture, lui qui en avait perdu l'envie, le goût et restait éloigné de sa table d'écriture.
Les mots de Delphine De Vigan sont toujours justes , les phrases ciselées et elle nous emporte dans la fulgurance de ce roman avec brio.