Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku. Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho…
Vystudoval střední školu technického zaměření, po získání maturity se věnuje práci v oboru. Odmala jej fascinovala historie a pověsti rodného města, stejně tak celého bývalého regionu Hřebečsko / Schönhengstgau.
Kromě toho má zálibu v mytologii, kynologii, technologiích, vojenství, pravěku, dějinách obecně a černém humoru. Ke psaní se dostal, jak tvrdí, vlastně náhodou. První pokusy zapadaly svým rámcem do čisté fantasy, popřípadě sci-fi, plynule ale přešly do mixů, v nichž začal k doplnění akčních prvků využívat reálie a poznatky získané díky svým zálibám.
Michael Lindner se spokojeně živil hledáním a prodejem různých pokladů a magických artefaktů, vlastně byl součástí dobře organizovaného týmu, který se tímto zabýval. A taky se např. umí proměnit v lišku a o to víc zajímavé na té proměně je, že liška je ve skutečnosti jeho původní podoba. A pak se jednoho dne zaplete do poměrně vysoké mocenské (a magické) hry na Slovensku a věci začnou nabírat obrátky, mimo jiné se dostane k prastaré kataně Hitokori, jejíž majitel byl vždy popravčím a tím se posléze stane i Michael... Docela pěkné urban fantasy, nechybí tu magie, upíři, divoženky, zombie atd. Velmi čtivé, bavilo mě to!
V románe nájdeme množstvo celkom svojských, ale dobre skombinovaných prvkov: astrálny svet, zvieracie a iné božstvá, vojnového mága, strigy, rusalky, vodníka, upírov aj bizarného samuraja. Práve vedľajšie postavy považujem za silnú stránku románu, na mnohých miestach je vidieť, že si na nich autor dal záležať. Nebolo by na škodu, ak by niekedy dominovali vo svojich vlastných príbehoch, hoci aj v poviedkovej podobe. O určitom zámere Oskara Fuchsa svedčí aj to, že Hitokiri je druhým dielom série Organizace. Prvú knihu s názvom Frost vydal Fuchs v roku 2017. Ide ale o samostatné príbehy a Hitokiri si užijete aj bez znalostí predchádzajúceho románu. Je potrebné oceniť aj prácu s historickými reáliami a využitie viacerých jazykov (okrem češtiny aj slovenčiny a maďarčiny). Na druhej strane by však mohol byť Hitokiri kratší, pretože takmer štyristo strán je vyplnených jednoduchým sekvenčným dobrodružstvom a schematická zápletka by sa dala vypovedať aj na kratšom priestore...
Táto kniha ma celkom nasr...štvala. Je v nej hromada veľmi pekných nápadov, postavy, ktoré majú zaujímavé schopnosti a celkovo sú netradičné, ale je to poskladané do nie veľmi vábneho celku. ako patchworková dečka zo zbytkov - kúsky sú síce k sebe dopasované rozmermi a tvoria funkčný celok, ale tých rôznorodých kúskov je tak veľa, že nepôjde o dizajnérsku vychytávku. Aj táto kniha má určitý pôvab, lenže je v nej príliš veľa všetkého - postáv, posunutých reálií, domácich aj požičaných božstiev, cudzích bytostí, pekelníkov, špeciálnych predmetov atď. Ak si k tomu pridáme fakt, že príbeh nie je zameraný na určitú udalosť, ktorú treba vyriešiť, ale sleduje osudy hlavnej postavy, teda sa priebežne plní postava rôzne úlohy, akoby to to bolo viacej príbehov - tak to dojem prepchatosti znásobí. úvod knihy ma celkom potešil, ale postupne som to čítala už len zo zotrvačnosti. Nie s nechuťou, možno ako samostatné poviedky by to bolo zaujímavejšie, ale určite nie s nedočkavosťou ako iné oddychovky, kde v napätí očakávam čo ešte sa zomelie. ešte porozmýšľam, ako ohodnotím, lebo aktuálne je to u mňa medzi 2* a 3*
Že Fuchsovým koníčkom je aj história a mytológia je z knihy jasné. Samotné využitie glorifikovanej postavy Matúša Čáka a ďalších vplyvných uhorských mien s historickou presnosťou (ako len písomné pramene dovolia) milo potešia. Keď vám až tak nevonia naša mytológia či história, môže vám zavoňať kultúra vzdialeného východu. Oháňať sa bude samurajskými mečmi, a k líškam neodmysliteľne patrí aj bohyňa Inari.
Objaví sa aj popkultúra, referencií a easter-eggov sa nájde za plnú hrsť. Zjavia sa aj upíri, takí tí tradiční aj mierne Twillightoví, svoju zmienku bude mať dokonca aj My Little Pony. Pochopiteľné je, že v dobrom sa tieto fenomény úplne spomínať nebudú. Hitokiri sa drží univerza, v ktorom sa odohráva aj autorove prvé dielo, Frost. Vojnového mága Zikmunda Frosta si čitatelia užijú aj po boku Michaela Lindnera. Kým Frosta som nečítala, samotný mág mi prišiel sympatický, takže už viem, čo si v najbližšej dobe prečítam.
Yeah, I can confirm that the author has improved since Frost. At least because he took away from eroticism, which was a little bit irritating in his previous book. In Hitokiri, the author bet more on decency and it paid off. Humor was also caught better than last time. The story is also more interesting than last time, the plot was decent, Fuchs wrote a fine story overall. I was surprised by Košice (I had no idea that we have an AMS branch here :D), the fantasy setting in real places is something Fuchs know how to implement in his books. What I especially liked was the use of Japanese mythology and culture. As a fan of Japan, Fuchs made me very happy. For me, the black stain was the authors fetish on dominant women. There were so many of them at the end of the book that it was already quite confusing. Lindner is not Frost and readers have to get used to it - they are typologically completely different "heroes". However, their interactions were very amusing. Some people like Frost better, some people like Lindner. I had fun. More than while reading Frost, so I'm rating 4 *.
Když jsem brala knihu do ruky, nenapadlo mě že hlavní hrdina bude evropská verze kicune. Byla to příjemná změna. Lišky se moc často nevidí. Příběh o tom, jak se z Lindera stalo to, čím je, byl docela brutální. Celkově mi přijde násilí na dětech a zvířatech jako nejodpornější a tohle se mi nečetlo hezky. Jinak zbylé akci v knize nemám co vytknout. Nejvíce mé zaujal vodní svět - vodníkoruleň a mluvící/plavající kůň ti byli úplně top. Ke konci už mi přišlo, že kniha je zbytečně protahovaná. Spisovatel se snažil používat hodně přirovnání, aby byl hlavní hrdina vtipný, ale občas mě to rušilo a někdy to bylo i mimo a nedávalo to smysl. Paradoxně mě zaujala víc postava Frosta, takže jeho knihu si určitě přečtu. Plus za potetovanou upírku na obálce.
Velice vydařená kniha. Autor je takový František Kotleta, když začínal psát své první knihy a to já můžu. I když je pravdou, že na Kotletu nemá (pochopte jsem velký fanda :-) ). Každopádně knihu můžu doporučit, je plná humoru, násilí sexu a opravdu povedeného příběhu. Autor vložil do knihy hlavního hrdinu, který je neotřelý a má jedinečné schopnosti, které v jiné knize nenajdete. Za to má u mě autor opravdu velké plus. Naopak mínus má u mě za pár scén, bez kterých by se kniha klidně obešla a evidentně mají děj protáhnout.
Tenhle mix akční fantasy, historie, magie, humoru, pop-kulturních odkazů atd. mi sedne, snad jen ten konec - poslední protivenství, kterému byl Lnidner vystaven, mi připadalo trochu odbyté jen na pár stránkách. Bude-li nějaké další pokračování, rád si ho přečtu, teď si musím ještě přečíst autorovu prvotinu z tohoto světa o válečném mágu Frostovi.
odporucam na citanie, vemi prijemne urban fantasy z prostredia ceskej a konkretne toto snad viac slovenskej republiky. Obzivly Matus Cak Trencansky je len jednou zo zaujimavych ceresniciek na torte. Myslim ze som si uzival snad kazdu stranku
When I am sick I read a lot. Read this over two days in bed and it is nice, no brain book. At the end I was nicely surprised that for sure I will read as well story about war lord Frost.