Příběh jedné moskevské ulice

by Mikhail Osorgin, Kateřina Šimová (translator)

Centrem románu je dům profesora ornitologie Ivana Alexandroviče stojící na moskevské ulici Sivcev Vražek.
Plastická rodinná kronika, odehrávající se v letech 1914–1920, slouží jako mikrokosmos, v němž se zrcadlí střet ruské inteligence s dějinnými katastrofami počátku 20. století – první světovou válkou, ruskou revolucí a bolševickým terorem v době válečného komunismu. V 86 krátkých kapitolách, sledujících osudy profesorovy rodiny i řady vedlejších postav, se v ostrých střizích, připomínajících principy montáže ruského avantgardního filmu, střídají detailní záběry se záběry celku, záběry statické a dynamické, dějinná mikroúroveň s makroúrovní.
Osudy jednoho domu na ulici Sivcev Vražek se tak kompozičně i dějově stávají jen střípkem vyjmutým na malou chvíli z běhu tragického času.

Genres: Fiction, Russia, Russian Literature, Literature

368 pages, Paperback

First published January 1, 1928

About the author

Mikhail Andreyevich Osorgin (Russian: Михаил Андреевич Осоргин; real last name Ilyin (Ильин); October 19, 1878 – November 27, 1942) was a Russian writer, journalist, and essayist.

Osorgin was born in Perm, and became a lawer after attending school in Moscow. He participated in the Russian Revolution of 1905, was arrested and imprisoned, and eventually forced into exile in Italy. In Italy he became a foreign correspondent for The Russian News, and a contributor to various papers abroad. He returned to Russia in 1916 and lived there until 1921 when he was again imprisoned for non-conformity and exiled to Kazan. He was deported to Germany in 1922. He lived in Berlin and Italy before settling in Paris. In Paris he contributed journalism, fiction, and book reviews to emigre papers.

Osorgin's best known works were his novels Quiet Street (1930) and My Sister's Story (1931), both translated into English. During the 1930s he spent much of his time in the village of Sainte-Geneviève-des-Bois, Essonne, where he owned a cottage. Here he protested urban civilization, promoting a lifestyle that was closer to nature. He stayed in France during the German occupation and died in 1942 in the village of Chabris, where he and his wife had gone as refugees.

Reviews

[Vit Babenco · Rating 5 out of 5]

A Corner House in Moscow consists of the short, beautifully and metaphorically written chapters. And gradually these chapters add up into the lives of people carried by the torrent of history.
Every human being has one’s special place in the universe…

In the immensity of the universe, in the solar system, on the earth, in Russia, in Moscow, in the corner house of Sivtzev Vrazhek, in his study, in his armchair, sat the learned ornithologist, Ivan Alexandrovitch. Confined by the lampshade, the light fell on a book and struck the corner of the inkstand, the calendar and a pile of papers. The scholar, however, saw only that part of a page where there was a coloured picture of a cuckoo.

This is a place of the granddad but there is also a place for his granddaughter…

The cosmos? Tanyusha could not grasp it. For was it not the whole sum of things and the crowning of all? Whereas she was but on life’s threshold, hardly yet beyond the confines of chaos from which she had come at her birth. So far she had only just begun to gather up the crumbs of knowledge, being still entirely in the world of problems and first perceptions – all most important, all tottering and contradictory. She strained eagerly towards what was clear – the axiom, casting theory aside, chafing at alternative solutions and experiencing no need of faith.

Then the war commences and now much less living space is available to every human being in the universe…

Beneath the edifices of the diplomatic cemeteries drainage pipes had been laid, along which foul liquid flowed to the central sewer, thence on to irrigate some fields where grew prime cauliflowers. In this way official turpitude and lies were transformed in the last stage and by a process of sedulous cleansing into the purest tears and the beauty of valour. People of limited intelligence talked of mere cheating, which was unjust, since the deception was a most complicated and grandiose affair. People with narrow foreheads became defeatists, therefore, whilst the wise retired from active life, some for many years, others for ever.

Then everything drowns in the chaos of revolution – the circle closes in and even less living space remains…

Victory was to come to those accustomed neither to thinking, nor weighing, nor valuing, and who had nothing to lose. And they did conquer, too. After some deliberation the people in civilian clothes proclaimed: “We have conquered”; and driving away the real conquerors, filled the places of highest authority in the dead city.

All the innocent human beings wish to live and be happy anyway… But for those who wasn’t swept by the flood yet, the red terror and deadly diseases left no living space…

The first foe was man, the second, rats, and the third the pale, malignant louse, from which there was no escape in marketplaces, dens and stations. And to die just then, besides occasioning a lot of trouble to one’s relatives, was hardly less expensive than to go on living.

Old hag Clio knows no pity… She just writes history… It’s her job.

[Gremrien · Rating 4 out of 5]

One of the most exciting and magical bookish things for me now is discovering great Russian authors who where erased from Russian history and culture due to their emigree status.

Meet Михаил Осоргин! 1878 — 1942. He had a long, winding, and exceptionally interesting relationship with the young Soviet state, but it ended on the famous "философский пароход": "Осенью 1922 с группой оппозиционно настроенных представителей отечественной интеллигенции (таких как Н. Бердяев, Н. Лосский и другие) был выслан из СССР. Троцкий в интервью иностранному корреспонденту вы­разился так: «Мы этих людей выслали потому, что расстрелять их не было повода, а терпеть было невозможно» (from Wikipedia).

I never read his books before and cannot say anything about his writing in general, but «Сивцев Вражек» alone leaves an impression of an intelligent, considerate, ironic, and overall very interesting author. The book is lyric and quite intense simultaneously, especially when, after some introductory chapters, you encounter real tragedy, and all these seemingly superficial and a little theatrical images slowly became multi-dimentional and alive people before your eyes. I listened to this story indifferently for some time, but I experienced suddenly a powerful shakeup at the dialogue of blind Каштанов and mutilated Стольников; after that, the book became very real and powerful for me to the very end.

I would also note a unique set of very original images: Стольников, Андрей Колчагин, student Вася Болтановский, funny nurse Аленушка, fragile and pathetic musician Эдуард Львович, bitter Астафьев, macabre Завалишин and his freaky Анна Климовна, etc...

The language is beautiful -- true language of the old good Russian intelligenzia. Reminded me a fusion of Андрей Белый and Михаил Булгаков. The kind of narration when, after reading it, you take the book for some little practical purpose but, opening it at any page, are hopelessly stuck in the text in a couple of seconds, like a fly in jam, and just start to re-read it authomatically... The kind of books you want to have at home, on your shelves.

[Lukáš Palán · Rating 3 out of 5]

Bom dia.

Jak jsem správně dedukoval, i tato knížka z Prostoru je napůl skvělá a napůl otravná jako syfilis. Nebo řepa.

Jelikož je v knize asi třináct biliard postav, má kniha mnoho stránek a tak jich člověk musí hodně přečíst. Tomu se říká přímá úmora a mě to málem umořilo. Za třeskutou švandu jsem ke konci považoval tedy jen rozjímání dvou invalidů, kteří se hádali, jestli je horší bejt po vojně slepej a nebo bez rukou. Tohle je dost zajímavá hádanka. Je horší nenajít jako slepej záchod, nebo se vykadit a nemít si jak vytřít zadek? Je horší nevidět porno, nebo si nemoci zakvedlat hasičem? Je horší nevidět, že je Jagermeister ve slevě, nebo to vidět, ale nemoci si ho podat z poličky? Tohle mě opravdu zajímá a prosím tedy všechny slepce a lidi bez rukou, aby mi do zpráv napsali, co si o tom myslí.

[Rea Svitak · Rating 5 out of 5]

V prvom rade: asi jedna z najlepších kníh, ktoré som doteraz čítala (a to som ich už celkom dosť prečítala). A naozaj nepreháňam a snažím sa vyhnúť aj zbytočnej sentimentalite. Ale ťažko veru, pretože najradšej by som tejto knihe dala aspoň 10 goodreadsovských hviezdičiek.
Pravdepodobne nebude každý čitateľ z tejto knižky toľko "paf" ako ja. V prvom rade na moskovskej ulici Sivcev Vražek, ktorá je vlastne hlavnou "postavou" príbehu, som pred pár rokmi bývala aj ja. To bol aj dôvod, prečo som po knihe siahla. Čiže moje hodnotenie nedokáže byť objektívne, ani keby som sa sebeviac snažila. Ku knihe som pristupovala so zaujatosťou ešte predtým, ako som prečítala čo i len prvý riadok textu. A práve preto asi nedokáže 5 hviezdičková stupnica zaznamenať moje nadšenie. Kniha predčila totižto aj tie najvyššie očakávania a najprísnejšie kritéria, ktoré som si ešte pred začatím čítania podvedome určila.
Kniha je samozrejme kronikou rokov 1914-1920 - udalostí, ktoré pretvorili (nielen) ruské dejiny v 20. storočí. Zápisy v tejto kronike zaznamenávajú životné príbehy niekoľkých ľudí (dokonca i zvierat) rozdielneho veku, pohlavia, intelektu aj emočného rozpoloženia. Všetky postavy autor približuje čitateľovi veľmi citlivo a nezanedbáva ich podľa preferencií. Svet každodennosti strieda problémami globálneho charakteru. Neuveriteľne nežne prechádza od nepatrného ku komplexnému a ukazuje ako sa mnohé zdanlivo nesúvisiace veci navzájom ovplyvňujú.
Autor čerpal z vlastnej skúsenosti, búrlivé roky revolúcie v Rusku si odžil na vlastnej koži. Jeho "vymyslená" kronika je možno aj preto strašidelne realistická. Poukazuje na osud inteligencie, ktorá sa stáva nepotrebnou. Na dlhoročné štúdium, ktoré sa zo dňa na deň spochybňuje. Na osobné kontakty, ktoré sú premenlivé ako aprílové počasie...
100 rokov po udalostiach v knihe, už vieme, ako mnohé končí. Autor to nevedel, mohol len predpovedať. A celkom sa vedel "trafiť". Behá z toho mráz po chrbte, no zároveň to vypovedá o autorovom citlivom a veľmi pozornom oku.

[Conny · Rating 5 out of 5]

"Eine Strasse in Moskau" erzählt die Geschichte Russlands zwischen 1914 und 1920 aus Sicht seiner Charaktere - fast alle Angehörige der Intelligenzija, einige des später aufstrebenden Proletariats. Ihre Wege führen immer wieder in der Siwzew Wrashek, der titelgebenden Strasse, zusammen. Der Roman ist eine Montage aus Familienalltag, Kriegsgeschehen und Revolutionswirren. Er ist dabei nicht politisch, sondern beschreibt schlicht das Leben - mit seinen schönen und grausamen Seiten gleichermassen.

Die Ausgabe bietet zahlreiche Anmerkungen zum Text, welche für die nur oberflächlich mit der russischen Geschichte vertrauten Leser (wie mich) sehr hilfreich sind. Ebenso erfährt man etwas über Ossorgins eigenes bewegtes Leben. Eine lohnende Lektüre.

[Adri Dosi · Rating 4 out of 5]

Jedno vám řeknu.. ta kniha má nádhernou obálku, takhle, jak je v kostce je nádherná, má pěkně hranatý hřbet a klopy, super, předsádky jsou taky super.. jenže má tak stáhnutou vazbu, že ji není možné pořádně otevřít, ledaže bych jí zlomila několikrát hřbet a jo že to byl boj, abych to neudělala. Bolí z toho čtení ruce.
A k obsahu. Nejsem si jistá, že by to byla kniha pro všechny. Je spíše pro fajnšmekry. Také je nutno k ní přistupovat s tím, že ji autor napsal v době, kdy žil, tedy před více než 100 lety. Tvrzení, že není typicky ruská, je blbost... ruská je ohromně... jen tedy myšlenkově je převratná.
Příběh je o jedné moskevské ulici, kterou v Moskvě najdete dodnes a jistém koloběhu života a také sledování ptáků. Popravdě, vzhledem k tomu, že byl autor dvakrát zavřen pro své názory a nakonec skončil ve Francii, moc dobře se naučil pracovat se slovy. A tak si s nimi hraje a je to hra skutečně kulantní. Když jsem to četla, bylo to takové kulaté. Slova fakt byla taková vymazlená.
Pár věcí jsem si tu poznamenala, i když je to asi trochu naopak, jak se na to koukám.
V každém případě zajímavý pohled na jisté ruské období, které je až děsivě trefné i na tuhle dobu. Je tam spousta narážek mezi řárky. Je tam trochu posmívání se jistým věcem.
Nicméně si myslím, že se ta kniha nemusí všem číst dobře a ne všichni si z ní něco odnesou.

[Nastasja · Rating 4 out of 5]

Michael Ossorgins Eine Straße in Moskau handelt von einer Familie und deren Bekannten, die die Umbrüche des frühen 20. Jahrhunderts in Moskau miterleben müssen. Es ist eine Geschichte von vielen einfachen Menschen und ihren Schicksalen, in der man kaum einen Protagonisten bestimmen kann.
Der Mittelpunkt der Geschichten scheint jedoch die gebildete und intelligente Tanjuscha zu sein, die von ihrem Großvater, dem Ornithologen, großgezogen wird. Sie ist zu Beginn des ersten Weltkrieges 17 Jahre alt. Im Laufe der Geschichte macht sie neue Bekanntschaften, muss aufgrund des Krieges um alte Bekannte trauern, lernt trotz den Schwierigkeiten des neuen Sowjetregimes ein anständiges Leben zu führen und findet unerwartet trotz allen Umständen die Liebe.

Michail Ossorgin zeigt auf berührende Art die Hölle des ersten Weltkrieges sowie die Grauen der Revolution und den ersten Jahren der Sowjetrepublik. Obwohl das Ende der Geschichte einen positiven Ausblick auf die Zukunft gibt, beinhaltet die Erzählung die wohl grausamsten Geschehnisse, die man sich vorstellen kann. Ein zu jung verstorbener Soldat, das Leben mit Verstümmelung aus dem Krieg, der plötzliche Verlust des Eigentums bis hin zum eigenen Wohnraum, in Zwangsarbeit vom Regime Ermordete vergraben, Gefängnis, die verzweifelte Suche nach Lebensmitteln, Tod.
Selbst die, deren Leben von außen hin besser als zuvor erscheint, leiden.
Bestimmt gab es brutalere Ereignisse in Erzählungen. Jedoch trifft alles, was hier beschrieben wird, besonders tief, weil man weiß, dass nichts davon reine Fiktion ist.

Dennoch gibt es auch schöne Momente. Geburtstage, geteilte Mahlzeiten, Musik und Liebe. Anders geht es nicht, weder in Fiktion noch im Leben. Diese waren zwar selten, aber so berührend, dass sie wahrscheinlich der einzige Grund waren, weshalb ich das Buch zu Ende gelesen habe. Andernfalls wäre es mir zu anstrengend gewesen, da ich das Buch regelmäßig schockiert weglegen musste und doch nicht mit dem Lesen aufhören konnte.

[Keith · Rating 4 out of 5]

Finished QUIET STREET [or A CORNER HOUSE IN MOSCOW] (1928) by Mikhail Osorgin (1878-1942), a Russian author exiled to Germany for being a political nonconformist. The novel is pervaded with decay, poverty, and bureaucratic pettiness. The Russian title, “Sivtsev Vrazhek,” refers to a historic neighborhood in Moscow, wherein lives a retired ornithologist professor and his granddaughter, Tanyusha. The novel describes the oft-tragic lives of their friends and acquaintances spanning from World War I to the terror decade after the 1917 revolution. Army officer Stolnikov, suffering from a horrific injury, requests a first and last kiss from Tanyusha before committing suicide. His caretaker Grigory, an old, enlisted soldier, leaves the city on a pilgrimage, bearing “his ancient faith and sense of right and wrong,” “shak[ing] off the dust of lies and of dishonesty grown bold” (161). Another admirer of Tanyusha, the philosopher Astafiev, makes a living as a stand-up comedian and is arrested for harboring an alleged criminal. Refusing to cooperate with his interrogator, he condemns himself to death by his alcoholic neighbor Zavalishin who has obtained the ghastly job of public executioner. Intermingled throughout the novel are anthropomorphic descriptions of nature, sometimes symbolizing universal reality transcending human foibles: "Now the swallows have laws of their own, and their laws are eternal. And these laws are of much greater importance than any of our making" (344). Sometimes through rodents, wolves, and a sadistic ape, they symbolize human cruelty and despair. The novel ends with a birthday party for the grandfather, reuniting old friends who are cautiously optimistic for a better future. Anticipating his own death, the ornithologist makes Tanyusha promise to record the day when the swallows return.

[Lorens · Rating 5 out of 5]

Definitely one of this years best books. Gripping dramatic personal drama of the days of the Russian Revolution. A panorama, impressing, reminding of Tolstoi’s War and Peace.