Dvě mladé ženy, každá v jiných nesnázích, v jiné době, a přesto mají tolik společného. Tereza, přezdívaná Panda, prožívá v současnosti rozchod a vrací se do svého starého dětského pokojíčku. Kromě složitého vztahu s mámou, psychických potíží a mindráků z vlastního vzhledu má těžkou hlavu z diplomové práce. Píše o neznámé hrdince Marii, člence třetího odboje, která si na začátku padesátých let minulého století vedla podrobné deníky a přechovávala u sebe jejího pradědečka Jaroslava. Tereza tak zjišťuje, že jeho útěk přes hranice byl mnohem dramatičtější než v jejích nejdivočejších představách…
Markéta Lukášková pochází z Českých Budějovic. Před maturitou jezdila rok do Prahy na žurnalistickou přípravku a pak nastoupila na brněnskou Masarykovu univerzitu. Studium ji ale zklamalo, chtěla praxi, a tak ho po dvou letech zanechala. Působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. V současnosti se věnuje copywritingu, přispívá na blog ČiliChili a přebytečné kreativní pnutí si vybíjí na Facebooku, při nákupu bot a vymýšlení nových tetování.
Cožpak o to, četlo se to samo. Bylo to zábavné, místy vtipné, místy napínavé. Ty popisy myšlenkových pochodů člověka s úzkostmi a sklonem k "overthinking" poměrně přesné. Ale jinak mi to nepřišlo nijak výjimečné, takové trochu plytké, jazykově nepříliš zajímavé a vztahy poměrně telenovelové. A odpovědná redaktorka by zasloužila pětadvacet na holou, nechala tam hned několik bot.
Nu, nebylo to špatné, váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Knih, kde se prolíná více rovin vyprávění, jsem v poslední době četla několik, takže už mi to nepřipadá nijak objevné. Ačkoli to závěrečné vyústění mě docela překvapilo. Dvě časové linky mě udržovaly v lehkém napětí, četlo se to kupodivu dobře. Zhruba v polovině knihy příběhu trochu "spadl řetěz", Lenku jsem měla chuť zaškrtit a Tereza už mě taky začala štvát. Ale dočetla jsem až do konce, který už byl opět svižnější. Příběh ze současnosti není nijak zvlášť nápaditý, zápletka jak z nekonečného seriálu, postavy trochu plytké. Vyprávění o Marii bylo zajímavější, ačkoli v závěru vše jaksi vyšumělo do ztracena. Děj se měl odehrávat v 50.letech, na můj vkus se však hlavní hrdinka vyjadřovala příliš moderně. Bylo to tím, že její příběh vlastně vyprávěla Tereza? Těžko říct, mně to zkrátka chvílemi nesedělo. Každopádně to není špatné čtení, jazykově ani dějově nic převratného, ale odsýpá to. A nesmím zapomenout na ilustrace, líbily se mi.
Velmi příjemné překvapení. Je to hodně čtivé, zajímavě vystavěné a zručně vygradované. Markéta na jednu stranu baví sebeironickým humorem, s kterým líčí patálie své hrdinky, na druhou se nebojí tít do živého překvapivě i tam, kde byste očekávali smíření. Jdu si sehnat Lososa a budu se těšit i na věci příští.
Panda v nesnázích je druhou knížkou Markéty Lukáškové, jejíž spisovatelský um jsem si oblíbila už díky Lososu v kaluži v jeho knižní podobě, i díky jeho ztvárnění herci Listování. I v Pandě se autorka vrací k osvědčenému modelu několika vypravěčů ve dvou časových rovinách. Tentokrát sleduje studentku historie Terezu, která se v rámci své práce zabývá příběhem Marie, jež v padesátých letech podnikla něco, co výrazně ovlivnilo osud Tereziny rodiny. Pro čtenáře Lososa v Pandě čeká milé propojení příběhů skrz postavy, které v pohodě funguje i pro ty, kteří autorčinu prvotinu ještě nečetli a bude tam na ně čekat úplně stejně, až si přečtou lososa. Obě roviny se pravidelně střídají a obě jsou stejně zajímavé, ačkoli každá jinak. Tereza trpí úzkostmi a moc přemýšlí. Nedokáže vypnout. Markéta Lukášková si potrpí na svérázné hlavní postavy, ale jsou to ty vedlejší, na kterých se nejvíc vyřádí. Ester je třešnička na tomhle povedeném dortu sebeironie a sarkasmu. Vynikající záležitost. Drobnou nesrovnalost opomenutou zřejmě při redakci budu brát jako zkoušku čtenářské pozornosti a jsem ochotná ji přehlédnout a určitě nejsem jediná, kdo si všiml, že Autorka je sympaťačka a nemohu se dočkat její zatím poslední knížky a book clubu, který mě čeká v únoru :) 90 %
Markét, to je neuvěřitelný. Nemám ani tucha, jak to děláš. Skvěle zachycenej a naprosto bezvadně popsanej dvojpříběh, kterej mě v závěru více než dojal/překvapil/naštval, že už skončil! ❤️ chci víc!! 😊
Moje první kniha od autorky, kterou jsem si oblíbila pro podcast Příběh, který se opravdu stal. Začátkem jsem se úplně nemohla prokousat, ale poslední třetinu jsem v podstatě zhltla za večer. Oba příběhy (časová rovina Terezy a Marie) jsou silné, plné emocí a nezdravých vztahů. Zároveň miluju autorky jazyk - psaní v hovorové řeči - resting bitch face, apod.
Mno. Měla jsem po Vlaštovce a re-readingu Lososa chuť pokračovat ve stejném stylu, tak jsem otevřela Pandu v nesnázích. A četla se mi fakt dobře, přiznám se, že vývoj událostí jsem nečekala, ale mám několik výhrad:
1) odbytá redakce. Myslím, že to lidi vyčítají Markétiným knížkám skoro vždy, a jakkoli jsem se nesnažila cíleně pátrat po nesrovnalostech, hodně mě otrávilo třeba to, že se profesor v prvním mailu podepíše "Jan Kuchař" a v celém zbytku knihy se pak o něm mluví jako o Tomášovi. To snad jako...
2) nepochopila jsem, kudy vede hranice mezi Mariinými deníky a Terezinou projekcí. Totiž, knížka se snaží tvářit, že to jsou fakt autentické deníky, už po pár kapitolách je ale jasné, že jednak to nemá strukturu zápisků, jednak by si Marie takové věci rozhodně nemohla psát, jednak samozřejmě kvůli té ilegální činnosti, kdy by každému nálezci dala zbytečně do ruky důkazy, jednak vzhledem ke zmínkám o sexu, i když v nich nejsou podrobnosti, tak tohle by si v 50. letech těžko nějaká ženská zapisovala. Je to matoucí a to mě zlobí, i když se jinak příběh četl zajímavě.
3) konec pořád nedává to slíbené vysvětlení, proč Marie převlékla kabát (taky jsem čekala nějaké rozsáhlejší informace o tom, koho si vlastně vzala a jak žila dál).
Teda to je ale milé překvapení! Oproti Lososovi v kaluži je to dost velký posun. Opět tady jsou dva (místy čtyři) pohledy a trochu jiné styly vyprávění. Provázání roku 2017 a 1952 je naprosto přirozené a dává smysl. Přesto pro mě byla uvěřitelnější současná linka. Věřím, že i proto, že autorka do trablů své hrdinky promítla hodně ze svých názorů a zkušeností. Upřímně mě chytlo téměř hned a už dlouho jsem nečetla při fénování vlasů, po cestě do práce a (nejen) v práci při obědové pauze. Nedokázala jsem ani moc odhadnout, kam se děj posune a i když ten konec byl možná trochu překotný a líbil by se mi trochu víc dotažený, hvězdičku to neubere.
Bavilo mě to, hlavně souběžné příběhy dvou hlavních hrdinek Terezy a Marie. Bylo zajímavé sledovat, jak se Tereza na Marii upíná právě ve chvíli, kdy jí zdánlivě nic nevychází, protože je fakt, že dnešní starosti mladých lidí se s dobou před 60 lety těžko dají srovnávat. Už míň mě bavily peripetie Tereziných rodičů, ty náhody byly až moc velké a na konci knihy matka vychází jako naprostá kráva. Skoro přemýšlím, jestli by se tak opravdu někdo choval.. i když možné to asi je. Celkově zajímavá kniha, určitě doporučuji.
Tohle se četlo samo. Po dočtený každý kapitoly jsem chtěla pokračovat dál, protože mě děj úplně pohltil. Hrozně se mi líbily postavy a to jak je dokonale popsaný jejich chování a přemýšlení, kort u hlavní hrdinky, která trpí úzkostlivejma stavama a ty tam jsou tak krásně do puntíku popsány, až jsem u toho někdy musela jen s úsměvem blbě přikyvovat. Jediné, proč strhávám jednu hvězdu je konec – působil tak nějak holywoodsky a zrychleně, jako kdyby to bylo prostě potřeba ukončit velkym nečekanym výbuchem. Což byla trochu škoda, ale i tak se mi knížka overall líbila!
Markétu Lukáškovou já můžu! Miluju její sarkastický smysl pro humor i způsob, jakým vypráví nejen příběhy v knihách, ale i ty opravdové příběhy, které se opravdu staly :) Panda mě bavila trochu méně než Losos, asi proto, že zápletka v Lososovi byla opravdu originální a neobyčejná. Ale abych tu nepropagovala jinou knihu, než kterou komentuji, moc se mi líbilo střídání vypravěčů i dějových linek. S Terezou soucítím, žít s úzkostmi není vůbec snadné, a mám takový pocit, že sama Markéta nejspíš ví, o čem mluví. Bylo mi ohromně smutno z toho, jak přístup rodičů dokáže ovlivnit celý náš život, Tereza mohla být vlastně úplně jiná a pociťovat klid, který jí velmi chyběl. Dějová linka z roku 1952 dokonale popsala tehdejší dobu a trápení těch, kteří odmítali respektovat režim a s tím související omezení. Marii jsem tak moc fandila, občas až nedýchala, a ano, ač jsou trápení a starosti čistě subjektivní záležitostí, přemýšlení o tehdejší době opravdu přináší novou perspektivu. Samotný konec mě překvapil, takový zvrat jsem nečekala, ač zpětně uznávám, že dával smysl. Těším se na další knihy autorky.
Dvě různé ženy, v různé době, ale přesto se spoustou společného. Tereza, zvaná Panda, právě prožívá rozchod, vrací se zpět k rodičům. Řeší své psychické problémy a svůj život. Jako svou diplomovou práci píše o Marii, člence odboje, která, mimo jiné, u sebe schovávala Terezina pradědečka, který chtěl utéct přes hranice.
Na knize se mi asi nejvíc líbil příběh Terezy, kdy řeší svoje psychické problémy. To, co tam popisuje, je v dnešní době hodně běžné a mnoho z nás se v ní uvidí.
Určitě zajímavá byla část o životě Tereziných rodičů, kteří prožívají spoustu stejných problémů, jako jejich vrstevníci. Obzvláště pohled otce na svůj život byl udělaný moc pěkně.
Příběh Marie byl fajn, chvílemi opravdu napínavý, ale trochu mě mrzel konec jejího příběhu.
Kniha je napsána nesmírně čtivě a ač se tam probírají závažná témata, bylo tam spoustu situací, kdy jsem se musela smát nahlas.
Pár drobností mi v příběhu vadilo a nesedělo, ale i tak byla kniha moc pěkná a doporučuji k přečtení.
Moc jsem se těšila na další knihu ML a nezklamala mě. Panda možná není tak humorná jako Losos, zato promyšlenější a provázanější. Posledních 50 stran jsem se nemohla odtrhnout a poslední věta mě rozsekala :)
Autorka dokáže vystavět postavy s reálnými povahami, včetně nedokonalostí a záporných vlastností; není nutné se s nimi ztotožňovat, spíš nutí k zamyšlení - jaké byly jejich pohnutky, proč se tak zachovaly a co přitom cítily? Kniha by se možná dala přečíst jako obyčejný příběh, ale spíš jsem se každou chvíli přistihla, jak o jednotlivých postavách přemýšlím víc do hloubky a odhaduji, jak se na základě dosavadního chování zachovají do budoucna.
Zajímavé jsou další odsouzeníhodné ženské postavy, stejně jako v předchozím titulu. Naproti tomu stojí tři muži (táta, Králíček a nakonec i major Dbalý), u kterých autorka odkrývá více citu, otcovské lásky, empatie, či vnitřního boje.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Čte se to samo, má to skvělý spád a je to poměrně "relatable". Klidně by to kapitol na konci sneslo víc, takže mi to přišlo ukončené trochu honem, honem, pojďme to uzavřít. Ale ta chyba s Králíčkovým jménem... to mě žere. Takže prosím vás, kdo se chystáte Pandu číst, ušetřím vám nervy, které jsem z toho měla já, vracela jsem se třikrát ke kapitole desítky stran nazpět (což na Kindlu není snadná záležitost!): Ano, Králíček se představí jako Jan. Od určitého momentu je to Tomáš. Ne, nejste slepí. Jo, pamatujete si dobře, že to v předchozí kapitole byl Jan. Ne, není to skrytá zápletka, která má nějaký význam a později v knížce bude odhalená. Je to prostě chyba.
Tahle knížka mě vlastně dost bavila. Sáhla jsem po ní původně jako po něčem lehčím na odreagování a nakonec ji zhltla na jeden zátah. Prolínání dějových linek a různých vypravěčů mě baví, popis overthinkingu mi přišel trefně přesný, děj mi, pravděpodobně i skrz historickou linku, nepřišel předvídatelný a za mě to vlastně velmi dobře gradovalo. Co mi úplně nesedlo byla dějová linka s profesorem, tu beru trochu s rezervou, a místy vyjadřování Marie. A ilustrace, některé sice hezké graficky, ale nějak nevidím spojitost stylu. Proto končím na 4/5 (možná i 4,5 - i přes výhrady musím uznat, že mě to bavilo)
Spis bych dala 2,5 hvezdy. Zacalo to pekne, libil se mi styl vypraveni Marie a kontrast dvou casovych rovin. Celkove to melo dobry napad, ale bohuzel na muj vkus malo propracovany. Barbora nebyla uveritelna, stejne tak jako Lenka i Ivan. Jednani postav mi prislo casto nerealne a podivne nepodlozene, a kdyz by to uz byt realne mohlo, zaslouzilo by si to vice rozepsat. Pribeh Marie byl takovy hodne zkraceny, coz je skoda. Konec na me pusobi tak, ze to uz autorka chtela mit cele z krku. Prvni knizka se mi libila vic.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Dávám tři hvězdičky stejně jako u Lososa, ale Losos se mi líbil víc. Tady měla autorka snahu o přesah a moc to nevyšlo. Nutno si ovšem přiznat, že já už jsem přesycená příběhů ze socialismu. Kromě hlavní hrdinky mi postavit připadaly černobílé a třeba matka hlavní hrdinky vyloženě nekonzistentní (prostě mi nesedělo její chování na začátku k chování na konci). Vyvrcholení bylo trochu jako z telenovely. Ale oceňuji výběr partnera hlavní hrdinky, aspoň to není klišé.
Nejlepší knížka za poslední dobu. Začala jsem ji číst kvůli tomu, že hlavní hrdinka trpí úzkostmi, ale ta knížka je o tolik víc než jen o téhle duševní poruše. Je o srovnání moderní doby a totality, je o problémech lidí, je o socialismu, o rodinných vztazích a je tak bizardní, až je vlastně úplně reálná. Hltala jsem jí každým dechem a jediné, co mě trošku zklamalo byl konec, který na mě byl moc rychlý, možná trošku nevysvětlený.
Příběh mladé studentky Terezy, která má pigmentové skvrny na očích a musí tak snášet posměch, že je panda. Zároveň autorka popisuje život a vztah jejích rodičů. Také se vracíme do minulosti. Tereza v rámci své diplomové práce pročítá deníky Marie, ženy, která v roce 1953 zachránila jejího pradědečka Jaroslava.
Autorka mě zaujala již dříve, všechny její knížky jsou svěží, vtipné i sarkastické, postavy jsou naprosto uvěřitelné a děj skvěle utíká.
Markéta píše skvěle, její styl je jednoduchý a dobře se čte, zatím obě její knihy se mi moc líbily. U této oceňují střídání postav a vůbec námět. Krátké kapitoly a akční děj způsobily, že jsem knihu měla přečtenou rychle a nemohla se od ní odtrhnout. Konec nebyl úplně podle mých představ, ale stejně se mi líbil.
Prolínání příběhů několika osob s nečekaným vyústěním. V rámci realitvně útlé knihy se autorka dotýká rozmanitých témat. Přičemž charaktery postav vykresluje do hloubky, popisuje i náladu v prostředí poválečného Československa, kam je jedna z postav zasazena. Knihu skvěle doplňují ilustrace Lady Brůnové.
Panda v nesnázích je nenáročné, příjemné čtení, které neurazí ani nijak zvlášť nenadchne. Některé postavy a zápletky mi připadaly až příliš triviální. Takový slabší odvar Ordinace v růžové zahradě, jak já ráda říkám. Ale to se asi dá u takového druhu literatury předpokládat... Každopádně i navzdory tomu se četla moc hezky. Jen ten očekávaný wow efekt na konci se prostě pro mě bohužel nekonal.