Neotevřené dopisy

by Alice Horáčková

Alena je hezká holka s vyřídilkou a výtvarným talentem. Když po osmašedesátém utíká kvůli tisku protikomunistických letáků do Paříže, tak jí otec – zlatník, který skončil v Jáchymově – dá do podpatku diamant. Alena se nikdy nechce vdávat, ale nakonec si vezme výtvarníka Járu (je v sedmém měsíci). Její manžel je sice význačný, ale v praktickém životě neupotřebitelný. Během normalizace Alena finančně táhne tříčlennou rodinu a pomáhá svému muži překonat psychické propady.
Po manželově smrti však najde v jeho psacím stole svazek neotevřených dopisů. Písmo je ženské, agresivní, ale proč je její muž nikdy neotevřel? Chce si je přečíst?
Dopisy však nejsou jedinou záhadou jejího života, i paní Alena má svoje tajemství.

Genres: History

192 pages, Paperback

First published January 1, 2018

Reviews

[Alena Bílková]

Výborně napsaný román. Autorka zvolila formu rozhovoru, který je ale vlastně monologem. Monologem ženy, o kterou se po smrti jejího manžela začne zajímat okolí. A ukáže se, že možná ona je tím člověkem, jehož osudy by měli ostatní znát.

[neli ❤︎]

tak tahle kniha byla velke zklamani. cele je to napsano formou interview, coz mi v tomto pripade velmi vadilo…je to vlastne cele jenom monolog pani Aleny a v kazde kapitole jsou 2-4 naprosto zbytecne odstavce, kde se Alena na neco autorky pta anebo vede naprosto nepodstatne reci. take mi vadi, ze to je opravdu napsano tak jak Alena mluvi - nespisovne a nema to vubec hlavu a patu. zkratka neni to uceleny pribeh od zacatku do konce, ale Alena vse vypravi, jak ji to napadne. proste volne asociace…

mrzi me to, cekala jsem od toho uplne neco jineho. rikala jsem si, ze knih o druhe svetove valce jsem precetla uz nespocet…a ze mozna by to chtelo se posunout dal. ano, pani Alena prozila vetsinu sveho zivota v komunismu, jelikoz byla narozena behem baby boomu (co jsem tak pochopila)…jenomze komunismu se v teto knize autorka temer vubec nevenuje…coz je skoda.

pribeh pani Aleny je beze vseho zajimavy, akorat nestastne podany.

[Alzbeta Prenosilova]

Pěkný příběh, pěkný nápad. Moc se mi nelíbí forma, jakou je příběh napsán. Připadá mi dost neucesany...

[Benzoe]

Musela jsem se nutit, abych dočetla. Po Femme fatal, kterou mě Horáčková zcela oslnila, zklamání. Forma mi neseděla k tématu. Spíš k ženě za pultem.

[Miriam Vodičková]

Popisuje život Aleny, která emigrovala v roce 1968 do Paříže, nakonec se ale vrátí do Prahy. Po manželově smrti najde svazek neotevřených dopisů... nebaví mě to, i styl je jednotvárný...