What do you think?
Rate this book
Pavilon číslo 13
First published January 1, 2003
1 person is currently reading
11 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
August 15, 2025
Pavilon č.13 sestavil Václav Kahuda až po smrti autora Václava Ryčla z jeho zápisků, poezie, povídek. Všechny mají společné jedno, popisují pocity autora při boji s jeho těžkou duševní nemocí, jeho boj sám se sebou, a zážitky z pobytu v psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. Při jednom z pobytů si začal psát zápisky a tak vznikala jeho díla.
Kniha mě velmi zaujala, protože jsem nikdy nic podobného dříve nečetla. Při jejím čtení jsem najednou byla vtažená do pocitů Václava, ale často až velmi surrealisticky. Cítila jsem strach, který popisoval, viděla jsem bezmoc choleriků na pavilonu č. 13, cítila jsem jeho jeho zmatek v hlavě, když vzpomínal na svého také psychicky nemocného otce, cítila jsem volnost a vzduch, když mluvil o nebi a trochu přírodě, a naopak totální stísněnost když píše o režimu v psychiatrické léčebně. Jak píše Václav Kahuda na začátku jste vtažení do světa vlastní bolesti, která ve vás někde spí a vy jí
dostáváte napovrch, díky této knížce.
Zajímavý byl i popis psychiatrické léčebny (vlastně léčeben) i když ten vznikl již před více než 30 lety z pohledu chovance, dělení klientů, problémy, které tam zažívají nejen oni, ale i personál a zejména sestry.
I když byly místa a pasáže, které jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila o čem je řeč, některé myšlenky mi asi unikly úplně, tak přesto jsem se do knížky začetla a přečetla jí v podstatě jedním dechem. Velmi zvláštní byl i styl psaní, kdy autor píše popis postav, situací a míst velmi
zvláštně a používá slova, která nejsou pro takové popisy běžné. Jsou někdy až poetické, což působí k ostatní větě až nepatřičně, přesto mě to tam bavilo a naopak mě to víc vtahovalo do myšlenek autora.
Myslím, že tato kniha je unikátní pro všechny, kdo by chtěli trochu poznat svět duševně nemocných lidí. I když to není zrovna poetické čtení.
Kniha mě velmi zaujala, protože jsem nikdy nic podobného dříve nečetla. Při jejím čtení jsem najednou byla vtažená do pocitů Václava, ale často až velmi surrealisticky. Cítila jsem strach, který popisoval, viděla jsem bezmoc choleriků na pavilonu č. 13, cítila jsem jeho jeho zmatek v hlavě, když vzpomínal na svého také psychicky nemocného otce, cítila jsem volnost a vzduch, když mluvil o nebi a trochu přírodě, a naopak totální stísněnost když píše o režimu v psychiatrické léčebně. Jak píše Václav Kahuda na začátku jste vtažení do světa vlastní bolesti, která ve vás někde spí a vy jí
dostáváte napovrch, díky této knížce.
Zajímavý byl i popis psychiatrické léčebny (vlastně léčeben) i když ten vznikl již před více než 30 lety z pohledu chovance, dělení klientů, problémy, které tam zažívají nejen oni, ale i personál a zejména sestry.
I když byly místa a pasáže, které jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila o čem je řeč, některé myšlenky mi asi unikly úplně, tak přesto jsem se do knížky začetla a přečetla jí v podstatě jedním dechem. Velmi zvláštní byl i styl psaní, kdy autor píše popis postav, situací a míst velmi
zvláštně a používá slova, která nejsou pro takové popisy běžné. Jsou někdy až poetické, což působí k ostatní větě až nepatřičně, přesto mě to tam bavilo a naopak mě to víc vtahovalo do myšlenek autora.
Myslím, že tato kniha je unikátní pro všechny, kdo by chtěli trochu poznat svět duševně nemocných lidí. I když to není zrovna poetické čtení.
March 11, 2016
Autobiografická knížka o klukovi, kterej trpěl psychickejma nemocema. Pojmenovaná podle PL, kde se léčil... Nejvíc se mi líbila první část knihy, ta poslední mi přišla celkem dost zmatená, ale učitě bych to doporučila každýmu, koho podobný knížky zajímaj
Displaying 1 - 2 of 2 reviews