Žítkovské bohyně

by Dagmar Dobšovičová Pintířová

Práce vychází z autentických terénních výzkumů z let 1990–1992 u dvou posledních žijících bohyní na Žítkové v Bílých Karpatech, které byly původně zpracovány jako diplomová práce. Další terénní sběry z let 1995–1996 jsou věnovány bohyni I. Gabrhelové. Poslední terénní výzkumy z let 2013-2014 sledují pamětníky, kterým je toto téma blízké především v souvislosti s jejich dětstvím. V teoretické části je rozbor jednotlivých zaříkávání a magických praktik, dále rozbor magického obřadu s ohledem na praktikování homeopatické a kontaktní magie. Závěr práce je věnován logice magického myšlení a sledování styčných bodů se současnými podobami magie u recentních léčitelů.

155 pages, Paperback

Published January 1, 2018

Reviews

[Eva Francova]

Autorka se rozhodla více „prozkoumat“ žítkovské bohyně. V letech 1990-1992 sama několikrát navštívila poslední dvě žijící bohyně a zažila tak na vlastní kůži jejich rituály a zaříkávání. V pozdějších letech se na Kopanice vydala znovu a vyzpovídala pamětníky.

S Žítkovskými bohyněmi jsem se poprvé „setkala“ díky knize Kateřiny Tučkové. Téma mě natolik zaujalo, že když potkám další knihy o nich, moc ráda si je přečtu. Byla to třeba kniha Žítkovské čarování, která byla zajímavá. Stejně jako tato.

Jelikož mám ráda takové ty věci mezi nebem a zemí, bylinky, lidové léčitelství a podobně, tak mě téma velice zajímá. Tentokrát se mi líbilo, že autorka se s bohyněmi skutečně setkala a mohla nám tak předat osobní zkušenost. Nechybí tu ani fotografie, pohled do historie, rozbor zaříkávání, a hlavně i rozhovory s pamětníky a příbuznými.

Bylo to rozhodně zajímavé čtení a pokud je vám toto téma blízké, tak rozhodně můžu doporučit.

[AimanFasil]

Kniha je drobně upravenou a doplněnou verzí autorčiny diplomové práce vycházející z výzkumu lidových léčitelek, tzv. bohyní, na Žítkové. Práce byla obhájena v roce 1993, přičemž tehdy autorčin výzkum vyvolal docela ostrou diskusi na stránkách Národopisného věstníku. Na přetřes přišla autorčina metoda skrytého pořizování zvukového záznamu. Jakkoliv se autorka k této metodě po letech hlásí jako k nutnosti dané její snahou zaříkávání věrně zachytit a k možnosti umožněné etickým kodexem ČNS, z knihy je zjevné, že si autorka nahrávala mnohem víc než jen zaříkávání. Jestli tajně, nebo ne, to už se nedočteme. Myslím, že by bývalo bylo lepší, kdyby si to autorka v textu trochu důkladněji obhájila.

K vydání původní diplomové práce v knižní podobě nakonec vedlo vydání jiné knihy stejného jména – Žítkovských bohyní Kateřiny Tučkové. Ta vycházela mimo jiné i z původního výzkumu Dagmar Dobšovičové, který si přizpůsobila účelům psaní literární fikce. Jak je patrno z dodatečných rozhovorů dělaných v roce 2012–13 a z doslovu Martiny Pavlicové, byla to právě až Tučkové kniha a následná divadelní inscenace, která (oproti skrytému pořizování záznamu) naštvala obyvatele Žítkové i příbuzné a známé tamních léčitelek. Proto se nakonec Ústav evropské etnologie rozhodnul vydat Dobšovičové diplomku jako dementi toho, co napsala Tučková.

Bez ohledu na zajímavé pozadí vzniku knihy však nemá kniha samotná moc co nabídnout. Od roku 1993 se na poli studia magie a léčitelských praktik odehrálo leccos nového, přičemž ke škodě čtenářů kniha tyto inovace nijak nereflektuje. Leckdo by mohl namítnout, že většina prací, které autorce slouží k dost zběžné analýze, byla zastaralá už tehdy. To se ale dá pochopit tím, že na začátku 90. let v Československu nebyly novější práce na tomto poli příliš známé. Proto můžeme o knize uvažovat spíše jako o zajímavém dobovém artefaktu.

[Elgyn]

Autorku jsem viděla v televizi a přišla mi sympatická.
Mrzí mě, že tam není srovnání, co jí bylo věštěno a co vyšlo (někde v televizi to říkala).

Chápu, že jako diplomová práce to má svoji platnost.
Ale autorčin styl mi nevyhovuje. Občas mi přišlo, jako by některé části psal někdo jiný, občas se opakuje...

Bavily mě rozhovory kolem. Samotné zaříkávání (navíc rozložené na součástky) moc ne.

Na s. 71, 72 se rozvíjí velmi zajímavá teorie o výrobě „asperínu“ z mrtvol. Škoda, že se k tomu autorka, která jinak rozebírá úplně všechno, nějak nevyjádřila.

s. 139 [obrázek]
napravo v saku syn...
Ehm... chlapci napravo mají sako úplně všichni.

s. 22 pseu-donymem
s. 33 bohyně_?
s. 83 dozvěděla,že
s. 104 kaž-dou
s. 110 Hoferem_:

čárka - s. 75 (2x),
uvozovky - s. 35, 37, 84 (2x),
ji/jí - s. 45, 51