Operní pěvec a režisér Líbezný se stane aktérem mezinárodního byznysu a politiky. Na Nuselském mostě však spěje k činu, který má ukončit jeho trápení. Jedenáctiletý Afričan Odongo, jehož adoptovali na dálku bezdětní manželé Peter a Nikol, stojí tváří v tvář střelné zbrani v očekávání konce svého života. Všichni se stali kolečky ve špinavé hře, narýsované ve vysokých patrech bruselské byrokracie. Režisér Dejvického divadla Krobot se pod tíhou nedostatku financí uchýlí s celým souborem k pokoutnímu prodeji kuchyňského nádobí ve stylu „šmejdů“. Ne že by si za to on, Odongo, Peter či Nikol, stejně jako pěvec Líbezný nemohli sami… Všechny Hüblovy povídky mají dvojznačné hrdiny, napůl záporné, napůl kladné, a vždy nepříjemně a dotěrně blízké. Je to zneklidňující, drsné i zábavné čtení, protože Hübl disponuje originálním smyslem pro humor i nakažlivou chutí vymýšlet neotřelé situace a spojení.
Povídky mám rád stejně jako procházky, demoverze a jednohubky. Proto jsem byl velmi nadšen, když jsem zjistil, že jsem si omylem koupil soubor povídek. Dejvické divadlo nikterak nesleduji a tak mne spojení Hübla s tímto uskupením nechalo zcela jednohubkou.
Protože jsem ale tolerantní otevřený člověk, i tak jsem se do knihy pustil. Po první povídce ale málem letěla do kamen. Pražská smetánka & současná obsese sociálními sítěmi a s tím spojená řeč byla za 0/10. V povídce chyběli už jen hráči Sparty, abych poprvé v historii udělil negativní hodnocení.
Naštěstí jsem to ale do kamen nehodil a poslední povídka o pražském pytlákovi a sbírce pušek se dokázala vyhrabat z výkalů první povídky a tak jsme nakonec dohromady šli s celou sbírkou na pěknou 6/10 procházku. Na první a poslední. Už mne nikdo do povídek nenuťte, je to jasný?
Hodně zajímavá kniha, přičemž mě nejvíc bavila první povídka a pak to šlo pomalu z kopce. Přesto dávám 4 hvězdičky, protože nápady má autor dobré. Knihu jsem poslouchal v audioverzi — to byl dobrý trik. Namluvili ji totiž herci Dejvického divadla, včetně úžasného Ivana Trojana.
Máte chuť na trochu sebereflexe? Pak je tohle kniha pro vás. Při čtení mě totiž bavilo především to, jak autor zachycuje a kriticky čtenáři předkládá k zamyšlení to, jak dnes žijeme a kam nás to může dostat. Zejména u povídky Hod mrtvou labutí jsem se nejednou zastavila a přemýšlela, kolikrát jsme já a mí přátelé vypili v kavárně příliš kyselou kávu, abychom se jako "znalci kávy" před personálem neznemožnili žádostí o cukr... Kniha se čte svižně, jsou v ní zajímavé nápady.
Obvykle jsem se celkem bavil, ale ty povídky jsou dost nevyvážené. Té poslední bych dal s klidem hvězd pět. Zbytek je na škále od 2 do 4. Navíc si myslím, že pokud to čte někdo, kdo není z Prahy, tak spoustu vědí nedocení, nebo nepochopí, protože se to celé hodně točí okolo míst a typů lidí v Praze.
Ne, tak toto nebude můj šálek kávy. A to se mi první povídka líbila hodně! Ostatní už ale skoro vůbec, připadaly mi chaotické nebo jsem je jen prostě nepochopila, respektive jejich sdělení, nevím. Hm.
Stejně jako mnoho dalších recenzentů zde mě víc bavily povídky na začátku než na konci knihy, a to zejména kvůli nápadům, fantazii a absurditám některých situací.
Místy jsem si vzpomněla na seriál Zkáza Dejvického divadla a ejhle - autor je jeho scénáristou, navíc se opakují i některé role/hlasy, jelikož audioknihu načetli právě herci z Dejvického. Vztah mezi touto knihou a seriálem je však podobný jako u Šabachova Hovno hoří a filmovými Pelíšky. Některé gagy poznáte, ale jako celek jde o něco úplně jiného. Autorův jazyk a smysl pro humor se ale nezapře.
Audiokniha je právě díky známým hercům a již trénovaným vypravěčům velmi zajímavým kouskem. Je kvalitně zpracovaná a podpořená originální hudbou mezi kapitolami. Rozhodně doporučuji právě tuto verzi upřednostnit před knihou (která byla mimochodem vydaná v rámci Velkého knižního čtvrtku na podzim 2018).
Sbírka žánrově rozkolisaných povídek, které pojí jazyková hravost. Zkušenosti z reklamní práce se nezapřou. Přílišná snaha o vtip, pointu i na malém prostoru třebas jediné věty může být pro čtenáře po nějaké době únavná a zavonět manýrou. Pěkné rejpy do negativních jevů dnešní přecivilizace. Za mě jednoznačně vede Špacírflinta.
Každá povídka se liší i tím, jak autor zachází s jazykem. Současnost nám ukazuje v maličko pokřiveném zrcadle a dovádí jí ad absurdum. V povídce Hod mrtvou labutí si krásně střílí z hipsterů (a podle mě i z Radky Třeštíkové), jestli to ale přežije test doby, to nevím...