What do you think?
Rate this book
銀時與高杉揹負起亡師的夙願，以劍交鋒。死鬥最後，當雙方正要分出勝負之時，暗刃突襲！一場圍繞著暗殺將軍的騷亂，在將軍派被夜兔族逼至山窮水盡之時，躲在暗處的存在現身，讓情況大逆轉…！
Paperback
First published April 3, 2015
80 people want to read
About the author
Hideaki Sorachi
220 books277 followersHideaki Sorachi (AKA 空知英秋 or Sorachi Hideaki) is a Japanese manga artist best known for his work Gintama.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 10 of 10 reviews
September 25, 2017
I didn't want the manga to go here. I wanted it to stop before things got to this point in history, or to deviate. Having read it I still kind of feel that way, and yet if it had to be done, this dark era has been captured in such a way that I feel as if I have just truly witnessed it. I was fascinated to find out the reasons behind the feud between Takasugi and Gintoki, and honestly, especially fascinated at the glimpses of a young, sweet, and apparently sane Katsura. The character development has been good enough that I truly felt sorrow at the end and caught myself reminiscing about all of the horrible silly things that had happened with a certain character in the past as if it were all real. This is definitely not a Gintama to read when you are down, but as soon as you can handle it, read it.
May 25, 2022
i finally know what happened in their past and it made me this whole thing even more painful. i suddenly remember katsura's line in his and takasugi's first arc and it made more sense and more heartbreaking. crying myself to sleep they all do not deserve this :( shigeshige didnt deserve that, literally cpuldnt believe that happened until i googled about him :(
July 17, 2020
(stejná recenze u všech dílů)
Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj
Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj
December 12, 2017
Wonderful, just... wonderful
Sorachi is a fantastic writer. That has been seen along this series, with writing comedy in a stellar way while also managing some serious episodes in a surprisingly wholesome manner. Especially after Shinsengumi Crisis I noticed a lot of sympathetic villains which isn’t automatically magistral writing per se but is surely uncommon in most run of the mill shonen. There’s a bit of something that has always been apart from the rest. And Sorachi managed to suddenly pull pretty strongly written action arcs whenever he felt like.
But that was always regarded as the exception. Gintama has never really been compared to many other shonen and is instead regarded as just a comedy and a gag manga and some don’t like that. Some say it’s impossible to “get” if you aren’t Japanese and that it’s just dumb. Some that say they like it even think this switch to more seriousness is against its own identity. And I get missing the no more slice of life stuff especially when rather sad and heavy things are coming.
But this is the culmination of everything this manga has been building up to and I think it’s one of the best volumes of manga I’ve probably ever read. As I’ve said, this might be because I’ve been with this characters for 500+ chapters and I adore them all. Like part of me wished there was more serious stuff and wants to look for watching or reading guides to show people the heights it can reach at its best. But it wouldn’t be the same without all that buildup.
A great part of the strength in here is in backstory. Things that have always been there below the surface and that don’t feel expositiony or forced but more than earned and fit with the little pieces of data we’d been given before. And man... I can’t even begin. It’s sneaks up on you but now that it’s here it all works so well. All characters are consistent with who they’ve always been and some motivations I never thought I could get being justified I have to admit they actually are and heartbreakingly so.
This contains a fight that dances around some of the best sword fights in anime lists and deservingly so. And the fight in the manga is just as great as the one in the adaptation if not more. It’s insane gintama managed to keep its quality past volume 50 and hasn’t decline and the answer seems to be all this change to keep it fresh. Not to mention the risk of that. In the end of this volume all that happy status quo of ol gintama is dead. It’s amazing and a change that’s bound to happen given the decisions taken by Sorachi in this manga. And I think it’s an amazing idea. Say what you will about constant references but they mean Sorachi is read a lot of manga, watch a lot of anime and movies and heard a lot of stories and knows what makes a story work
Sorachi is a fantastic writer. That has been seen along this series, with writing comedy in a stellar way while also managing some serious episodes in a surprisingly wholesome manner. Especially after Shinsengumi Crisis I noticed a lot of sympathetic villains which isn’t automatically magistral writing per se but is surely uncommon in most run of the mill shonen. There’s a bit of something that has always been apart from the rest. And Sorachi managed to suddenly pull pretty strongly written action arcs whenever he felt like.
But that was always regarded as the exception. Gintama has never really been compared to many other shonen and is instead regarded as just a comedy and a gag manga and some don’t like that. Some say it’s impossible to “get” if you aren’t Japanese and that it’s just dumb. Some that say they like it even think this switch to more seriousness is against its own identity. And I get missing the no more slice of life stuff especially when rather sad and heavy things are coming.
But this is the culmination of everything this manga has been building up to and I think it’s one of the best volumes of manga I’ve probably ever read. As I’ve said, this might be because I’ve been with this characters for 500+ chapters and I adore them all. Like part of me wished there was more serious stuff and wants to look for watching or reading guides to show people the heights it can reach at its best. But it wouldn’t be the same without all that buildup.
A great part of the strength in here is in backstory. Things that have always been there below the surface and that don’t feel expositiony or forced but more than earned and fit with the little pieces of data we’d been given before. And man... I can’t even begin. It’s sneaks up on you but now that it’s here it all works so well. All characters are consistent with who they’ve always been and some motivations I never thought I could get being justified I have to admit they actually are and heartbreakingly so.
This contains a fight that dances around some of the best sword fights in anime lists and deservingly so. And the fight in the manga is just as great as the one in the adaptation if not more. It’s insane gintama managed to keep its quality past volume 50 and hasn’t decline and the answer seems to be all this change to keep it fresh. Not to mention the risk of that. In the end of this volume all that happy status quo of ol gintama is dead. It’s amazing and a change that’s bound to happen given the decisions taken by Sorachi in this manga. And I think it’s an amazing idea. Say what you will about constant references but they mean Sorachi is read a lot of manga, watch a lot of anime and movies and heard a lot of stories and knows what makes a story work
February 28, 2016
*shakes fists while screaming at the sky* I REGRET STARTING THIS MANGA! I REGRET IT SO MUCH. FUCK. FUCK. F U C K. ALL THAT FORESHADOWING IN THE BEGINNING LED TO THIS. TO THIS! SAKATA GINTOKI DID NOTHING WRONG TO DESERVE ALL THIS
In all seriousness, this manga deserves more than five stars. It deserves more than ten stars. It deserves all of the fucking stars in the entire world, I tell you. Even the actual stars up there in space. Everything from the beginning, all the foreshadowing, all those chapters leading up to this very moment, was fucking genius. This is what you call brilliant pacing and brilliant storytelling. Sure, it dragged on for volumes because of all the comedy goin' on, but that's what this manga's genre supposed to be is right? But still. Everything was just fucking brilliant; from Takasugi's hatred to Gintoki's burden; his sins, his love for his comrades; his sacrifice was just. hgubjkf. This manga is definitely my favourite in the entire world.
One last thing is that Gintoki's character is extremely complex. You think that he's your ordinary protagonist; he loves sweets, is jobless, doesn't pay Kagura and Shinpachi enough, loves to read JUMP manga, loves to pick his nose - the list goes on. At first sight, Gintoki is your ordinary happy-go-lucky protagonist with dead fish eyes. But he isn't. Deep down, Gintoki hates himself. He hates himself for not being able to save Shouyou from the Naraku; he hates himself for being the one to kill Shouyou; he hates himself for being weak.
But despite that, Gintoki never strays from the path he's walking. Though he is unable to forgive himself, to love himself even, he never strays to protect his friends and family, to keep his promise to Shouyou. Gintoki's heart is so big, as big as the Pacific Ocean, that he'll never hesitate to save those in need - even strangers. He's willing to put his life down for anyone and he's not scared, I think, to die. Because Gintoki thinks he doesn't deserve the love and caring people give him.
I could go on talking about Gintama's characters forever, but I'm afraid I'll never shut up. So I'm ending this review here.
Please read Gintama. It's worth it.
In all seriousness, this manga deserves more than five stars. It deserves more than ten stars. It deserves all of the fucking stars in the entire world, I tell you. Even the actual stars up there in space. Everything from the beginning, all the foreshadowing, all those chapters leading up to this very moment, was fucking genius. This is what you call brilliant pacing and brilliant storytelling. Sure, it dragged on for volumes because of all the comedy goin' on, but that's what this manga's genre
One last thing is that Gintoki's character is extremely complex. You think that he's your ordinary protagonist; he loves sweets, is jobless, doesn't pay Kagura and Shinpachi enough, loves to read JUMP manga, loves to pick his nose - the list goes on. At first sight, Gintoki is your ordinary happy-go-lucky protagonist with dead fish eyes. But he isn't. Deep down, Gintoki hates himself. He hates himself for not being able to save Shouyou from the Naraku; he hates himself for being the one to kill Shouyou; he hates himself for being weak.
But despite that, Gintoki never strays from the path he's walking. Though he is unable to forgive himself, to love himself even, he never strays to protect his friends and family, to keep his promise to Shouyou. Gintoki's heart is so big, as big as the Pacific Ocean, that he'll never hesitate to save those in need - even strangers. He's willing to put his life down for anyone and he's not scared, I think, to die. Because Gintoki thinks he doesn't deserve the love and caring people give him.
I could go on talking about Gintama's characters forever, but I'm afraid I'll never shut up. So I'm ending this review here.
Please read Gintama. It's worth it.
This entire review has been hidden because of spoilers.
October 26, 2015
The plot thickens T^T
November 24, 2020
its been four years since i read this but it still makes me go feral
June 30, 2015
All of gintama is leading up to this volume. I never imagined myself to lament, to bawl my eyes, to woke up in the middle of the night and cry myself to sleep over any existing literature... but this one just wrecked me. Hard.
The action.
The drama.
The love.
The hate.
All the emotions is seeping through the pages.
Ask me what is it that change my life.
I'll answer "Gintama"
The action.
The drama.
The love.
The hate.
All the emotions is seeping through the pages.
Ask me what is it that change my life.
I'll answer "Gintama"
December 30, 2015
Another favourite of mine, sci-fi set in Old Japan, samurais with guns and technology, how cool and absurd is that? and the ratings!! Yes, 5 stars indeed!
June 13, 2018
Overall Rating: 15/ 10 - No joke, I recommend it unless you have absolutely no sense of humour!
There is so much I can say about Gintama. And yet not enough. I read a few chapters in the past, not much but enough to enjoy it. I just never got to continue it. Coming from the same era as Naruto, Bleach, Fairy Tail and other series, there is just so much i could read in my spare time. But now, I found time to read the series and watch the tv show and it is far from disappointing.
Gintama is a one of a kind manga set in Edo after the invasion of aliens called Amantos. In a era where samurais are a thing of the past, Gintoki along side Shinpachi and Kagura perform odd jobs in an episodic way in order to pay their monthly rent. The series focuses on running gags, old and current, drawing references from the screens, currents news, Japanese culture and even other manga series. I would describe it as the South Park of mangas with nothing but gags and no morals for you to learn from (Even though Sayonara Zetsubou Sensei had the same use of reference but from literally works, it still had morals and more of a dramatic tone to it).
The running gags are infinite but as the story progressed, the addition of main arcs became apparent. Well written, the arcs added a more serious tone to the episodic genre of Gintama but also slowly presented us with past events and how certain characters were today. The arcs aren't too long, lasting no more than 5 chapters (last arcs have been longer than usual), removing the dragging effect that most series have. Breaking the 4th wall, Gintama makes fun of itself and apologizes for any offence it could give to it readers with recurrent Jump gags.
Each character having their own personality, going as far as giving them "outrageous" faults, such as eating everything with mayonnaise/ spicy food, or being sadistic to a point of no return. Every component in this series is flawless and makes Gintama truly one of a kind.
Unfortunately, I have yet to compete the series as it is in its final arc (Been two years man!!!) but hopefully it will end on a good and comical note. After all, most plots are pretty closed off as the author leaves no stone unturned.
Do I recommend it?
There is so much I can say about Gintama. And yet not enough. I read a few chapters in the past, not much but enough to enjoy it. I just never got to continue it. Coming from the same era as Naruto, Bleach, Fairy Tail and other series, there is just so much i could read in my spare time. But now, I found time to read the series and watch the tv show and it is far from disappointing.
Gintama is a one of a kind manga set in Edo after the invasion of aliens called Amantos. In a era where samurais are a thing of the past, Gintoki along side Shinpachi and Kagura perform odd jobs in an episodic way in order to pay their monthly rent. The series focuses on running gags, old and current, drawing references from the screens, currents news, Japanese culture and even other manga series. I would describe it as the South Park of mangas with nothing but gags and no morals for you to learn from (Even though Sayonara Zetsubou Sensei had the same use of reference but from literally works, it still had morals and more of a dramatic tone to it).
The running gags are infinite but as the story progressed, the addition of main arcs became apparent. Well written, the arcs added a more serious tone to the episodic genre of Gintama but also slowly presented us with past events and how certain characters were today. The arcs aren't too long, lasting no more than 5 chapters (last arcs have been longer than usual), removing the dragging effect that most series have. Breaking the 4th wall, Gintama makes fun of itself and apologizes for any offence it could give to it readers with recurrent Jump gags.
Each character having their own personality, going as far as giving them "outrageous" faults, such as eating everything with mayonnaise/ spicy food, or being sadistic to a point of no return. Every component in this series is flawless and makes Gintama truly one of a kind.
Unfortunately, I have yet to compete the series as it is in its final arc (Been two years man!!!) but hopefully it will end on a good and comical note. After all, most plots are pretty closed off as the author leaves no stone unturned.
Do I recommend it?
Displaying 1 - 10 of 10 reviews