Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku?
Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán.
Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu.
V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny.“ Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou.
Knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou. Když jsem někdy zaslechla její jméno, jako první asociace mi naskočilo: hospic. Od knížky jsem si slibovala, že se o ní dozvím víc, a toto očekávání nebylo zklamáno. Přestože hospice a doprovázení umírajících jsou beze sporu hlavním životním úkolem paní Svatošové a kniha se tomuto tématu podrobně věnuje a dozvíte se z ní, jak se to vlastně přihodilo, že se paní Svatošová stala zakladatelkou hospiců v naší zemi a co to obnášelo a obnáší a jak nahlíží na umírání a smrt, není kniha jen o posledních věcech člověka a čtenář má možnost nahlédnout život Marie Svatošové, její dětství, rodinné zázemí, studium medicíny, manželství... Tím největším, nejnosnějším a nejniternějším tématem, které se knihou line, je ovšem víra. Bytostná víra v Boha ukotvená v katolické církvi. Dojde tak řeč na zpovědníky (a zejména na kněze-lékaře Ladislava Kubíčka), nebo na trapisty, na duchovní cvičení a kurzy Alfa a na přímluvu Panny Marie. Pro katolíky je kniha svědectvím. Jak ji asi budou vnímat věřící jiných konfesí a jak lidé bez vyznání a bez víry, neumím odhadnout. Pro každého, kdo po ní sáhne, může ale být zdravou provokací k zamyšlení se nad životními hodnotami - a to není vůbec málo. Poděkování za to patří i Aleši Palánovi, který se ptal a ptal se poctivě a do hloubky. Že se i tak nezeptal na všechno a že i tak některé odpovědi chybí? Možná na čtenáře čekají jinde.
Do knihy jsem se ponořila, přesto jsem nenašla odpověď na svou otázku (která se objevila jako velmi intenzivní v průběhu čtení), zda mohou smířeni odcházet také lidé nevěřící. Někdy mě jednostrannost odpovědí paní Svatošové trochu štvala a oceňuji snahu Aleše Palána pátrat po odpovědi i pro nevěřící, nebyla tam, pominu-li odpověď Uvěřit. Do jisté míry tomu rozumím, Marie Svatošová svou odpověď zná a nemá potřebu hledat jinou. Vlastně si po přečtení knihy kladu daleko více otázek o víře, zejména té křesťanské, než o smrti. Zaujaly mě kurzy Alfa, zaujala mě role zpovědníka v životě člověka a asi si někdy zkusím přečíst nějakou knihu přímo od paní Svatošové.