Psohlavci

by Alois Jirásek

Bezpečnost českých hranic na Šumavě zajišťovali již od čtrnáctého století Chodové. Byli to drsní hraničáři, kteří se nebáli obětovat život pro dobro státu. Za jejich služby a odvahu jim panovníci udělovali mnoho různých práv a výsad. Například byli poddáni jen králi a nemuseli plnit robotní povinnosti. Po nešťastné bitvě na Bílé hoře se poměry radikálně změnily. Chodské pohraničí koupil Volf Vilém Lamminger, řečený Lomikar, kterého práva a svobody hrdých horalů nezajímaly. A tady narazila kosa na kámen. Vybuchla vzpoura vedená odvážným Janem Sladkým Kozinou... Román Psohlavci popisuje nerovný boj odvážných sedláků proti bezpráví a svévoli státní moci. Nejedná se pouze o čtivé zpracování historického příběhu, odkaz knihy je aktuální i v dnešních časech.

Genres: Czech Literature, Historical Fiction

284 pages, Hardcover

First published January 1, 1884

About the author

Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově u Náchoda. Pocházel ze selského rodu, jeho otec byl původně tkalcem a pak pekařem. Dětství strávil ve Velké Vsi u Broumova. V letech 1863–1867 studoval na německém gymnáziu v Broumově, potom na českém gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Alois Jirásek pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, potom na reálce v Litomyšli a poté v Praze. Spřátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem, Z. Nejedlým. Pracoval jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů.

V roce 1879 se Jirásek oženil. Narodilo se mu postupně šest dcer a jeden syn.

Alois Jirásek byl vynikajícím spisovatelem, ale i dramatikem. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé. Jedná se hlavně o prózu s historickou tematikou, odrážející významné epochy dějin naší země. Hlavním hrdinou je vždy člověk, který reprezentuje svou dobu. Ze začátku byly jeho práce vydávány v časopisech Osvěta, Květy, Lumír, Zlatá Praha a Zvon. Mnoho jeho děl bylo zpracováno filmově. Ve svých velkolepých dílech ztvárnil svou představu národních dějin a poukázal na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid.

Z období husitství jsou nejznámější jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem,

Bratrstvo. Z doby pobělohorské si zaslouží jmenovat alespoň Skaláci, Psohlavci, Skály a Temno. Období národního obrození se věnují například romány Na dvoře vévodském, Filosofská historie, F. L. Věk. Psal rovněž literaturu pro mládež – např. Z Čech až na konec světa, Staré pověsti české. Z jeho dramatické tvorby je pak nejznámější Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.

V roce 1920 byl zvolen do Senátu za Československou národně demokratickou stranu.

Alois Jirásek zemřel v březnu 1930 v Praze, pohřben byl pak v Hronově. Je právem považován za zakladatele české historické beletrie. Český národ v něm ztratil jednoho z největších synů. Bylo po něm pojmenováno Jiráskovo náměstí a Jiráskův most. Jeho jméno také nese náš největší festival amatérského divadla – Jiráskův Hronov.

Reviews

[Vlasta · Rating 3 out of 5]

,,Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí Boží, hin se hukáže kdo z nás...“

[Jana P. · Rating 3 out of 5]

Kniha Psohlavci mi v knihovně ležela už dlouho, ale nakonec jsem volila audioknihu, protože do tištěného textu jsem se za boha nemohla začíst. A přitom mi tohle přijde jako taková klasika, kterou jsem prostě chtěla mít přečtenou.
O příběhu W. M. Lammingera, zvaného Lomikar, a Jana Sladkého Koziny asi spousta z nás už dřív slyšela ("Lomikare, Lomikare, do roka a do dne!" asi známe všichni?), ale detaily jsem už moc neznala. Kniha samotná mne bavila, ten boj lidí proti vrchnosti obecně mi přijde jako vděčné téma a tady se toho čtenář docela dost nabaží.
Některým čtenářům možná nebude sedět chodské nářečí, které tu autor použil, ale mně to zas tak moc nevadilo. S čím jsem měla ale trochu problém, bylo větší množství postav, ve kterých jsem se jednoduše ztrácela, tak ten poslech byl pro mne občas poněkud chaotický, protože jsem si nebyla vždy jistá, o kom je řeč.
Nakonec tedy průměrné hodnocení. Jsem ráda, že konečně mám tuto klasiku "pokořenou", ale asi to není nic, k čemu bych se nutně potřebovala vracet. Od Jiráska raději upřednostňuju Filozofskou historii.

[Marek · Rating 5 out of 5]

V této knize se nachází skutečná historická osobnost Chodska - JAN SLADKÝ KOZINA. Vykresluje chodský venkov a život na něm, je také obrazem selské vzpoury na Chodsku. Ve skriptech jsem se dozvěděl, že díky tomuto románu mají lidé zafixovanou hlavu psa jako znak Chodů, ačkoliv historie hovoří o botě.

Kniha se mi líbila, byla hodně napínavá. Pokud si vzpomínám, přál jsem Chodům, aby si vybojovali svoje práva. Knihu hodnotím na 100 %.

[V · Rating 4 out of 5]

Pamatuju si, jak se nás kdysi mamka snažila přimět, abychom si společně během letních prázdnin Psohlavce přečetly. Bohužel to pro nás tehdy bylo hodně krkolomné - a musím přiznat, že kdybych to ted neposlouchala jako audioknihu (a nehrála u toho online Osadníky xD), tak nevím, jestli bych se tím prokousala. Ale ten příběh je krásný, dojemný, i jazyk, jímž je to napsáno, se mi líbí. Člověk se cítí tak zvláštně obohacen.

[Hanussen · Rating 5 out of 5]

Není to takový majstrštyk jako Temno nebo Proti všem, ale i tak je to fajn počtení. Jirásek se tu potýká s tématy mlčení, útlaku a stání si za svou pravdou. V Kozinovi se tak dá v podstatě vidět až husovská postava. Na druhou stranu se nebojí ani ukázat, jací byli Chodové tvrdohlavci a jak rebelie ničila i Lomikarovu rodinu. Závěr s vězněným Kozinou a cestou na popraviště je silný i dneska.

[Monika Seidlová · Rating 2 out of 5]

Tohle úplně nebude moje oblíbené dílo 19. století. Většina knihy mě nechávala dost chladnou, téma chodského povstání spojené s chodským nářečím v přímé řeči mě spíš trápilo. I když zhruba poslední třetina knihy nebyla úplně špatná a pobyt Koziny ve vězení a Kozinův konec mě dokonce i bavily. Nevím, jestli dám Jiráskovi ještě šanci, venkovská tématika 19. století mě nadchla víc.

[Christine Biloré - Lectures cannoises · Rating 4 out of 5]

I read it in French.

[Biribuřt · Rating 2 out of 5]

nuda

[Barulii · Rating 2 out of 5]

Chodské “h” před samohláskami je můj favourite character.

Ale jako nebylo to špatný, celkem v pohodě se to četlo, pokud zrovna nikdo nemluvil. Dávám 2.5⭐️

[martinka · Rating 3 out of 5]

rip kozina, lomikar si zaslouží sedět v pekle

[Anna · Rating 5 out of 5]

Jasně, čte se to hůř než současná literatura, ale tak to asi není překvapení. Když se člověk začte, tak už to ani nevnímá, ani to chodské nářečí. A i když ví, jak to dopadne, je to drámo jak blázen!

[Gift · Rating 4 out of 5]

Na Psohlavce jsem narazila zcela náhodovou v knihovně mojí babičky. V povinné četbě mě Jirásek minul, setkala jsem se s ním pouze při Starých Pověstech Českých a to už je také drahně let. Navíc, co si budeme povídat, jména jako Palacký, Jirásek nebo Vrchlický v dnešní době spíš odrazují než lákají. O to víc jsem byla překvapená, jak příjemně se knížka četla. Jiráskův jazyk je nejen ovlivněn dobou, ale dokáži si představit že i jeho náturou a profesí. Věty byly často seskládány pomalu s chirurgickou přesností, hvězdičky v textu odkazovaly na neznámé termíny a historickými jmény se to také jen hemžilo. Co se příběhu týče, zvlášť v poslední části čtenáři velmi rychle dojde, proč tato kniha byla za doby socialismu tak vehementně propagována. Příběh je jednoduchý, často skoro až naivní a velmi vlastenecky naladěný.
Z mého dnešního pohledu se ovšem jedná především o překrásně napsanou, barevnou a (jen tak mezi námi) ke konci dojemnou pověst.

[Zuzka-knižníček · Rating 2 out of 5]

Tato knížka mě oslovila víc, než F. L. Věk, ale zase za mě žádné "wow" se také nekoná. Zaujala mě znalost autora o celém povstání a to jak uměl napnout děj až do poslední chvíle. Někdy nastal problém se zdlouhavým popisem, který je pro Jiráska typický. Knížku oceňuji především její krásnou starou češtinou, ta se samozřejmě obtížněji čte, ale je to opravdu krásné. No a chodské nářečí se čte ještě obtížněji, ale má to své kouzlo. Knížku určitě číst znovu nebudu, ale jejího přečtení nelituji.

[laskavka · Rating 4 out of 5]

Kdyby to nebylo tak zastarale napsáno a půlka v chodském nářečí, tak by se to určitě četlo mnohem lépe, ale to je tak asi jediné, co jde vytknout. V půlce mě příběh tak chytil, že jsem i to psaní zkousla a na konci se málem rozbrečela. Ještě že jsem věděla, jak to dopadne, jinak by to bylo ještě horší :D