"He changes his mind, no one changes it for him."
Autor měl nevděčně vděčnou úlohu. Pokrýt (pre/post)produkci filmového "nejdražšího indie projektu" vůbec, který v mnohém prolamoval ledy. S plným vědomým, že (nejen) desítky a desítky hodin bonusových materiálů a komentářů, ale i stovky článků a reportáží, již udělaly to samé. Mnohem dříve a do detailu, do kterého v knize o necelých šesti set stran nemůže zabrousit. Musel tedy najít vlastní úhel, jak k tomu přistoupit. Měl však na své straně nespornou výhodu v bezmála dvou dekádách odstupu, kdy by se již dalo z lidí vytáhnout na světlo i problémy a jít pod povrch dobře známého.
Začnu zápory. Autor se opakovaně snaží prodrat "do děje". Jakmile má možnost, cpe se do popředí "já s ním mluvil, já tam byl, já si myslím", působí jak Hujer. Nejmarkantnější to je ve fotosekci, kdy místo fotek lidí, situací, míst, o kterých píše, je sada osobních fotek "tady si zkouším helmu, tady jsem na dotočné, tady sedím s XY". Někdy jeho osobní přístup smysl má (deníkové záznamy, když byl opakovaně na natáčecím place a v ateliérech, tam samozřejmě osobní pohled a bezprostřední dojmy na místě jsou), většinou však nemá žádné opodstatnění. To jde ruku v ruce s tím, že je zarytý fanoušek filmového LOTRa. A nebojí se to dát najevo. Nic proti tomu, ale on je fanouškem natolik, že jde proti vlastní knize, kdy sice zmíní validní argumenty protistrany, proč to či ono mohlo/mělo být jinak, co bylo špatně, ale on sám za tvůrce odpovídá. Ne že by argumentoval, ale takové to fanouškovské "ten tomu nerozumí, to prostě jinak nešlo". Ne vždy holt platí, že "od fanouška pro fanoušky" je kladně míněno. V neposlední řadě, se snaží odlehčit četbu příměry z předloh/adaptací. Což pobaví, když to udělá poprvé, aktivně to štve, když to dělá co druhou stranu. A co nejhůře, vůbec nevyužívá onoho časového odstupu, který hraje pro něj. Je více než jasné (a známé), že Jackson krom svých nepopiratelných předností, má i své mouchy (tvrdohlavost, nerad říká do očí špatné zprávy). Jak to bylo se zatajováním výdělků Warnery, kauza kolem del Tora, vyhazov Townsenda, smrt obou rodičů Petera v průběhu natáčení a případný dopad na něj, že si ne všichni na place vždycky padli do oka, nadužívání CGI ve třetím filmu a stovky dalších věcí.
Ovšem přes veškeré výtky je to čtivé. Jako průřez "jak nadšenci za pár šupů na Bohem zapomenutém ostrově adaptují nezadaptovatelnou knihu v podobě trilogie na jeden zátah, přitom posouvají hranice možného a vytvoří klasiku a ještě založí dodnes vzkvétající filmový průmysl na Zélandě" vynikající, nesporně při čtení budete mít nutkání si opět pustit celou trilogii. Pokud vás tedy obecně zajímá "jak se dělají filmy" či jste fanoušek filmové trilogie, ale nemáte čas na desítky hodin bonusových materiálů, tak to rozhodně stojí za přečtení. Pokud jste bonusy viděli a komentáře slyšeli, nemá to mnoho co dát. Začátek se získáváním práv a financí je jediný nově (a výtečně) zachycen a rozpleten, ale poté to není nic jiného než "napříč fázemi produkce, natáčení, efektů, maleb, hudby, herců". Přesně trefené tak, že to není moc do detailu, aby to běžného fanouška filmů neodradilo přílišným odbornostmi, ani moc obecné, aby si znalec filmových postupů neřekl, že je to až příliš v obecné rovině.
Přesto bych to doporučil. A vlastně docela dost. Byť výhodu časového odstupu autor nevyužívá nad rámec několika málo reflexí zúčastněných. V podstatě to mohlo vyjít v roce 2005 a nic by se nezměnilo (krom posledních pár desítek stran o natáčení Hobita). Což však neznamená, že by to v roce 2005 nebyla dobrá kniha. Protože byla.