Myšlení, filozofické nevyjímaje, je aktuální, to jest nějak nové, jen tehdy, pokud se pokouší překračovat své vlastní hranice. Své době odpovídá tím, že se mění. Kniha sleduje právě tento pohyb transformace v posledních desetiletích. S prolomením hranic Nietzschem nic neskončilo, právě naopak. Filozofie i nadále překonává horizonty a nastoluje klíčové otázky. Ovlivňuje a zasahuje mnoho jiných oborů. Zážitek myšlení tohoto textu vás pohltí a v důmyslné úvaze, co je to vlastně „nové“, ukáže, jak současná filozofie pohlíží na média, smysl, odchylování a navazování – i v kontextu motivu hranice, jenž rezonuje nejen touto knihou, ale také celou společností.
Text má dva základné problémy. Tým prvým je, že od svojich čitateľov a čitateliek vyžaduje pomerne silné predporozumenie postštrukturalistického myslenia, ktoré je ale možné získať iba čítaním pôvodných pramenných textov (Derrida, Lyotard, do istej miery Foucault...). Ak ale čitateľ či čitateľka prečítali pôvodné pramenné texty (ktoré sú inak do veľkej miery dostupné v preklade), potom už nepotrebujú čítať tento text. Pretože, a s tým súvisí druhý základný problém, táto kniha neprináša nič nové. Ak je teda človek zbehlý v kontinentálnej filozofii 70-tych a 80-tych rokov minulého storočia, táto kniha mu určite nepovie, čo je vo filozofii nového, pretože je to iba kompilát myšlienok vyššie citovaných autorov. A to kompilát pomerne nešťastne štrukturovaný: postštrukturalistické texty sú síce náročné, ale človek pri ich čítaní vyslovene prerastá do úplne odlišného spôsobu myslenia o svete. To tento text neumožňuje, pretože neustále skáče z jedného miesta na iné, z jednej myšlienky na druhú, z jedného autora na iného. Vytvára tým dojem, že filozofia je niečím nepreniknuteľným, ba dokonca elitným (pre neskúseného, ale i silne kriticky mysliaceho človeka, by mohla byť pokojne napísaná latinsky). A to pritom žijeme v dobe, kedy nám napríklad neurovedy a strojové učenie dávajú množstvo odpovedí, alebo aspoň nápovied či styčných plôch, v mnohých oblastiach, ktorých sa dotýka filozofia i v tejto knihe: v somatickej skúsenosti so svetom a samým sebou, s jazykom ako telesným prejavom vs. niečím špecificky ľudským, ale pokojne i v oblasti výskumu ľudskej identity či prirodzenosti (naratívna a diskurzívna psychológia a pod.). O tom, ani o ničom inom zo súčasnej filozofie, sa ale z knihy nedozvedáme.
Myslím, že se autorovi nepodařilo udělat populární úvod do nového myšlení pro laiky, možná o to ani nestál, ale je to trochu škoda. Lidem neobeznámeným s tématem knihu tedy nedoporučuji. Jinak docela fajn přehled.