Láska možná prochází žaludkem, ale celý náš život řídí útroby… Známý psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog píše poutavě, poučně, originálně i s humorem o střevním mikrobiomu, jemuž se také říká “střevní mozek”. Tento nově objevený hybatel se podílí na našem metabolismu, imunitě i řídících procesech. Mění náš pohled na léčbu cukrovky, deprese i mnoho dalších nemocí.Jak střevní mikrobiom ovlivňuje naše chování? Jaký je vztah mezi složením mikroorganismů v našich střevech a rozvojem civilizačních chorob? Jaká je spojitost mezi mikrobiomem a obezitou? A jaké potraviny konzumovat a kterým se raději vyhnout, aby byli mikrouti spokojení a pracovali pro naše dobro?
Nejsem si moc jist, pro koho ta kniha vlastně má být. Na to, aby kniha šířila odborné známé znalosti o našem mikrobiomu, je informací málo, navíc propleteny nevhodnými vtipy. Sice jsou inteligentní a občas velmi vtipné, ale místy zbytečně sexistické či narušující již tak náročný výklad. Na to, aby to zpopularizovalo a zlepšilo chování lidí, je příliš nepodstatné omáčky a téměř nic o praktických radách. K tomu je vysvětlování dosti kolísavé – na jedné stránce autor vysvětluje jak pro blbce, na druhé to napálí cizími a odbornými slovy a čtenář ať si poradí. Nejvíc mi na knize vadil takový namyšlený tón. Slyšel jsem, že Honzák už je takový, a tím pádem nikoliv autor pro mě. Ale něco nového jsem se dozvěděl/uvědomil, to zase jo. Například, že trávení začíná už v puse a tudíž je opravdu důležité pořádně kousat. Sliny dodávají enzymy, které nám pomohou lépe strávit sacharidy. Aneb naše babičky měly zase pravdu!
Naprosto výborná kniha. Poučná, zajímavá, o mojí oblíbené biologii člověka, využitelná v praxi /a trochu i multioborová/ a fakt jsem se bavila. :)))
Například: „Konkrétně si to představuju tak, že tenkrát ještě malinký Jahve, který dokončil výrobu vesmíru a nechal ho jít vlastní cestou, se usadil na pískovišti zvaném Země a před čtyřmi miliardami let si tady začal hrát. Patlal postupně živé tvory od jednoduché prapolévky (z pytlíku) přes létací modely až k člověku, který – i podle tak seriózního pramene, jakým je Genesis – je zatím posledním vzorkem jeho experimentů. Po zhlédnutí toho, co vytvořil v krátkém zkušebním provozu, se zděsil natolik, že od dalšího tvoření ustoupil.” S. 20
„Odposlechy týkající se prvního případu (sledovaný objekt byl levák) dodal zdarma Assange.” S. 34
„Neměli jsme je rádi, protože neradi živíme lenochy (vláda má výjimku, meboť je lepší, když nic nedělá, než když zběsile pracuje).” S. 72
Tato kniha je dosti blazniva, zbytecne zatizena versiky, rikankami a prupovidkami, ktere jsou mozna vtipne nazivo, ale v psanem textu rusi. Pasaz o Milanu Drozdovi (str. 109-111) pusobi, jako kdyby autorovi na chvili preskocilo. Preklepy typu, ze pro krevni cukr pani Saleyh nejsou vhodne “rapes” (str. 166), pak v kontextu vypadaji prinejmensim podivne. Vubec kniha pusobi jako sita horkou jehlou a preklepu je v ni cela rada. Na druhou stranu bez ni bych si o mikrobiomu asi tezko neco precetl.
Ač doktora Honzáka velmi obdivuji a mnohé jeho názory jsou mi blízké, styl knihy s neustálými odbočkami a vtipy (které mnohé až sexistické) mi vůbec nevyhovoval.
V knížce jsem skončila na stránce 53, jde vidět že je napsána dobře. Sice se s některými myšlenkami neztotožňuji ale o to nejde. Přestala jsem ji číst kvůli odbornosti textu, text chápu a pojmy co neznám jsou ve slovníku. Problém není tedy v chápání konkrétních věcí ale v textu jako celku, zatím nemám dost velké znalosti na to abych text chápala tak jak bych si přála, což znamená že čtení neustále odkládám a když už čtu tak u toho neskutečně prokrastinuju. Proto jsem se rozhodla tuhle knížku odložit na příští léto, snad to vyjde lépe a když ne, tak až na to další. Každopádně ji přečtu i kdybych ji měla číst půl roku. Normálně bych se na knihu kvůli těmto důvodům nevykašlala ale teď musím jelikož jdu do deváté třídy a mám opravdu málo volného času.