Jak dostat „tatínka“ do ošetřovny? Nebo spíš do sanatoria pro choromyslné… Pokračování nyní už kultovního Deníčku moderního fotra, v němž otec na mateřské dovolené odhaluje strasti rodičovství, o kterých se obvykle nahlas nemluví. Nemilosrdný a až brutálně upřímný humor je vlastní i druhému dílu, v němž se z miminka Čeňka stává velice neposedné dítě. „Dokud jen ležel na zádech a řval, nic mi nechybělo,“ vzpomíná teskně fotr. Čeněk už chodí (běhá), mluví (má jediné slovo na všechno) a především neunavitelně přemýšlí, čím by svého fotříka konečně dostal do blázince.
Upřímně - ještě lepší než díl první. Asi to není pro každého, mne jeho styl humoru natolik sednul, že chvílemi autora podezřívám, že mi nasadil nějakou štěnici do hlavy. Nejen že zažívá stejné situace, ale stejně je i popisuje. Avšak na rozdíl od něj, já mám doma Čenka hned dvakrát. Všem otcům předškolních děti musím jen a jen doporučit. Bezdětným nedoporučuji, jelikož je to účinnější antikoncepce než kondom a sexuální zdrženlivost.
To je taková sranda, když se to děje někomu jinému :) vážně jsem se nasmála, ale soucítím, vím, že v některých chvílích to je na infarkt. Zajímalo by mě, jestli to přijde tak vtipné i bezdětným, nebo je to jenom vystraší. Já u toho kolikrát kývala hlavou, ano, přesně takhle to u nás bylo taky, jsem ráda, že se ty šílené věci neděly jen nám, protože mi přijde, že všichni dávají spíš na odiv své dokonalé děti, tak je dobře, že realita je jiná :) občas je to trochu nafouknuté pro větší dramatizaci, ale to není žádná hrůza. Spíš mě udivuje ta slovní zásoba, já bych byla schopná v době rodičovské sepsat příběh asi jen Čeňkovými výrazy :)
4*/5 (audiokniha) Vtipné, neotřelé a plně černého humoru, který miluji. Dominik Landsman dokáže skvěle popsat jakoukoliv běžnou rodičovskou situaci naprosto originálně a tak, že se budete hodnou dávku knihy smát. Jako audioknihu moc doporučuji, my ji měli puštěnou v autě a díky ní cesta rychleji ubíhala. Takže i když vám kniha nepředá noc světoborného (což ani podle mého autor neměl v plánu), tak na zlepšení nálady tuto knihu nesmírně doporučuju!
Občas se u toho i zasmějete. Občas přemýšlíte proč to tam autor dává. Některé vtípky jsou až moc na sílu, škoda. Pro mě je to upadající tendence, alespoň oproti jedničce.... Nicméně pořád dávám obrovský palec nahoru za Deníček moderního páru - ten jsem si vychutnal od začátku do konce!
Oddechovka čtená ušima. Jasně, každej chlápek, kterej se stane otcem a stará se o potomka, potřebuje napsat knihu. Mámy o tom psát nemají potřebu. Možná i proto tátové nedokážou rodit a kojit.
Po té pohromě s poslední knihou, co jsem četla, jsem chtěla něco oddechového, nenáročného a vtipného. Tak jsem sáhla po tomhle, protože jsem věděla, že to bude všechny body splňovat. A opravdu to tak bylo. Někdy jsem se smála nahlas v tramvaji, protože všechny ty zážitky s Čeňkem opravdu stály za to. Nejlepší byla neštovicová párty, to jsem se válela smíchy nejvíc. Pamatuju si, že když jsem jako malá neštovice chytla, okamžitě jsem musela nakazit bratra a dávat mu pusu. Řvala jsem u toho jak tur a rodiče mě museli násilím donutit. Takže takové párty jsou běžné. Jediné, co mi vadilo, bylo to, co jsem vytkla i první knížce. Vtipy se často opakovaly a navíc mi něco z toho přišlo už opravdu hodně přitažené. Ale jinak fajn oddechovka na zlepšení nálady.
Kniha určitě splnila má očekávání. Některé pasáže se mi sice zdály poněkud slabší, taková hluchá místa, ale jiné to zase mnohonásobně vynahradily, až jsem se obávala, že hlasitým a nekontrolovatelným smíchem probudím zbytek rodiny (nevhodné čtení po nocích, v hromadné dopravě a obecně na přelidněných místech). První díl se mi ale líbil více.
Dominik Landsman se snaží přežít rodičovskou dovolenou bez trvalých následků (a nejít do vězení) a už podruhé o tom napsal knihu. Čtěte recenzi: http://bit.ly/recenze-denicek-moderni...