What do you think?
Rate this book
Projekt Kronos #2
Kronovy děti
Downtown se hroutí. Rodiny jsou unášeny ze svých domovů. Mafie přebírají vládu nad městem, zatímco hlídky Radniční gardy patrolují v ulicích s jediným rozkazem: udržet Downtownery na uzdě, dokud za ně Nákaza nedokončí jejich špinavou práci. Občanská válka je na spadnutí. A pokud padne Downtown, pak celé Attiona City padne s ním.
Ve své nejtemnější hodině se město obrátí o pomoc ke třem posledním hrdinům, kteří mu zbývají: Davidu Foxovi, zvláštnímu agentovi ochotnému udělat cokoli, aby odhalil pravdu o smrti svého přítele; sirotkovi Lucovi Scarpovi, jenž utíká před nejmocnější organizací světa; a Jasonu Blakeovi, poslednímu Downtownerovi, který nechce své město vidět v plamenech.
Ve své nejtemnější hodině se město obrátí o pomoc ke třem posledním hrdinům, kteří mu zbývají: Davidu Foxovi, zvláštnímu agentovi ochotnému udělat cokoli, aby odhalil pravdu o smrti svého přítele; sirotkovi Lucovi Scarpovi, jenž utíká před nejmocnější organizací světa; a Jasonu Blakeovi, poslednímu Downtownerovi, který nechce své město vidět v plamenech.
746 pages, Hardcover
First published May 1, 2019
23 people are currently reading
316 people want to read
About the author
Pavel Bareš
6 books159 followersPavel Bareš žije dostatečně blízko Praze, aby se mohl považovat za Pražáka, ale zároveň dostatečně daleko, aby po něm v příměstských autobusech chtěli kupon na první pásmo. Ve dne je učitelem angličtiny, v noci zapáleným hráčem videoher a čtenářem komiksů, cestovatelem, jachtařem, oddaným hnědokabátníkem a milovníkem vyprávěcích RPG. Nezpívá v kapele, ale kdysi jednu míval. Ze slohu dostával ve škole pětky za úniky od tématu. Dnes ho za ně kárají jeho redaktoři. V roce 2017 debutoval románem Projekt Kronos, na který navázal druhým dílem Kronovy děti (2019). Mimo úspěšnou sérii vykročil nadšeně přijatým superhrdinským thrillerem Meta (2020).
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 43 reviews
December 10, 2021
Tak konečně. Konečně jsem si to přečetla poslechla.
A jistě nikoho nepřekvapí, že Kronovy dětise mi líbily mě totálně zničily.
Tak asi dík, no.
4,5/5*
Recenze zde: https://marky-books.blogspot.com/2021...
A jistě nikoho nepřekvapí, že Kronovy děti
Tak asi dík, no.
4,5/5*
Recenze zde: https://marky-books.blogspot.com/2021...
May 22, 2019
Na jevišti sedělo pět mrtvých a Gasz.
Zaprvé chci vypíchnout to, že v tomto příběhu vše souvisí se vším a jednotlivé nitky příběhu se spojují ve sále silnější a silnější provazce, až z nich vznikne lano, které táhne celý děj kupředu a není snadné ho přetrhnout, protože je spletené nejen silou vůle autora, ale i smyslem, který často příběhy těchto "Spojovacích typů" postrádají.
Pokud se někdy rozhodnete stát se hrdinou, vězte, že i když se snažíte pro ostatní lidi žít, můžou vás oni využít. To je zpráva, kterou jsem cítila za celou Jasonovou linkou celý tento díl. Celkově žádná z těch větších postav nesetrvala na místě, ať už např. názory a stranami, na kterých v příběhu vystupovala či rozhodnutími, která dělala.
Pak tu máme původně vedlejší postavy, které v Kronových dětech získaly silnější postavení - David Fox se svou JINX, o trochu více je nám nastíněn úhel pohledu i Petera a Thomase. To, co mě na jedničce bavilo nejvíce, tedy zobrazování jedné a té samé scény z očí několika svědků (z nichž nemuseli být všichni hlavní hrdinové, ale třeba i jen náhodní kolemjdoucí apod.), je ve dvojce vyzdvižené na úplně novou úroveň, kterou jsem při čtení ještě nezažila. Navážu na to hned dalším postřehem, který mi utkvěl v hlavě a zanechal zde silný dojem - autorovo skákání od scény ke scéně, přirovnám to pro lepší představu přímo ke sestřihu scén ve filmu. Tím myslím konkrétněji například scénu, kdy hledíme na příběh postavy, která něco prožívá v současnosti a v druhé vteřině čteme 'vzpomínku z dávno minulé historie', která se současným příběhem velice úzce souvisí. Dokonalá přehlednost v těchto situacích je autorovi vlastní.
Ty akční scény bych chtěla ještě trochu rozvést, protože jsou autorovou jasnou předností, protože při jejich čtení jsem měla pocit, že pokud nebudu rychle číst, neunikne hlavní hrdina kulce, nepoběží dost rychle, nebo někomu nezachrání život včas... (já vím... zní to tak, že přeháním, ale zkrátka se to dalo silně prožívat a já toho využila) Do úmoru vyčerpávající odstavce zde nečekejte. Jsou někdy sice dlouhé a celkový počet vět v souvětí se může vyšplhat klidně nad 10 vět, ale přehlednost, se kterou jsou scény psané, protkané stručnými výkřiky pocitů postav zaručují opravdový zážitek. Stejně jako špičkové dialogy, které navodí pocit reálnosti postav, protože ty klejí, když jde do tuhého a nenacházejí slova, když už je fakt všechno v háji, zkrátka nejsou strojené a každá má svůj vlastní styl vyjadřování svých emocí pomocí slov či mlčení.
Samotné tempo mi přišlo lehce pomalejší, než v prvním díle, ale absolutně mi to nevadilo a nekazilo zážitek, spíše to zmiňuji pro ty typy lidí, kteří čekají nálož akce rozsahu The Big Bangu (můžu vám ale zaručit výbuch typu Hirošima x 403), protože dvojka více staví na budování pomalu (míním pomalu, ale myslím tím dost šílené tempo, které se zkrátka nenápadně ještě více stupňuje) narůstající atmosféry, která v Downtownu panuje, je všudypřítomná a bublá, až jednoho dne zkrátka musí vybuchnout - a to se děje se samotným dějem, stupňuje se, až vyvrcholí naprosto přirozeně a i tak zcela nečekaně.
Ještě dodám, že jsem ten typ člověka, který rád hledá souvislosti a odkazy na popkulturu či další díly série. Pavel Bareš tyto odkazy zobrazuje například do dokumentů, které jsou na začátku každé kapitoly jako taková 'kuriozitka', ale doporučuji je pečlivě pročítat! Někdy, a to vlastně dost často, mám ale touhu hledat souvislosti i tam, kde nejsou, ale myslím, že tím nikomu neubližuji (kdyby jo, ozvěte se, já přestanu) a když už se do něčeho trefím, něco předpovím, tak už to je oslava, která zasluhuje otevřít flašku vína.
Zaprvé chci vypíchnout to, že v tomto příběhu vše souvisí se vším a jednotlivé nitky příběhu se spojují ve sále silnější a silnější provazce, až z nich vznikne lano, které táhne celý děj kupředu a není snadné ho přetrhnout, protože je spletené nejen silou vůle autora, ale i smyslem, který často příběhy těchto "Spojovacích typů" postrádají.
Pokud se někdy rozhodnete stát se hrdinou, vězte, že i když se snažíte pro ostatní lidi žít, můžou vás oni využít. To je zpráva, kterou jsem cítila za celou Jasonovou linkou celý tento díl. Celkově žádná z těch větších postav nesetrvala na místě, ať už např. názory a stranami, na kterých v příběhu vystupovala či rozhodnutími, která dělala.
Pak tu máme původně vedlejší postavy, které v Kronových dětech získaly silnější postavení - David Fox se svou JINX, o trochu více je nám nastíněn úhel pohledu i Petera a Thomase. To, co mě na jedničce bavilo nejvíce, tedy zobrazování jedné a té samé scény z očí několika svědků (z nichž nemuseli být všichni hlavní hrdinové, ale třeba i jen náhodní kolemjdoucí apod.), je ve dvojce vyzdvižené na úplně novou úroveň, kterou jsem při čtení ještě nezažila. Navážu na to hned dalším postřehem, který mi utkvěl v hlavě a zanechal zde silný dojem - autorovo skákání od scény ke scéně, přirovnám to pro lepší představu přímo ke sestřihu scén ve filmu. Tím myslím konkrétněji například scénu, kdy hledíme na příběh postavy, která něco prožívá v současnosti a v druhé vteřině čteme 'vzpomínku z dávno minulé historie', která se současným příběhem velice úzce souvisí. Dokonalá přehlednost v těchto situacích je autorovi vlastní.
Ty akční scény bych chtěla ještě trochu rozvést, protože jsou autorovou jasnou předností, protože při jejich čtení jsem měla pocit, že pokud nebudu rychle číst, neunikne hlavní hrdina kulce, nepoběží dost rychle, nebo někomu nezachrání život včas... (já vím... zní to tak, že přeháním, ale zkrátka se to dalo silně prožívat a já toho využila) Do úmoru vyčerpávající odstavce zde nečekejte. Jsou někdy sice dlouhé a celkový počet vět v souvětí se může vyšplhat klidně nad 10 vět, ale přehlednost, se kterou jsou scény psané, protkané stručnými výkřiky pocitů postav zaručují opravdový zážitek. Stejně jako špičkové dialogy, které navodí pocit reálnosti postav, protože ty klejí, když jde do tuhého a nenacházejí slova, když už je fakt všechno v háji, zkrátka nejsou strojené a každá má svůj vlastní styl vyjadřování svých emocí pomocí slov či mlčení.
Samotné tempo mi přišlo lehce pomalejší, než v prvním díle, ale absolutně mi to nevadilo a nekazilo zážitek, spíše to zmiňuji pro ty typy lidí, kteří čekají nálož akce rozsahu The Big Bangu (můžu vám ale zaručit výbuch typu Hirošima x 403), protože dvojka více staví na budování pomalu (míním pomalu, ale myslím tím dost šílené tempo, které se zkrátka nenápadně ještě více stupňuje) narůstající atmosféry, která v Downtownu panuje, je všudypřítomná a bublá, až jednoho dne zkrátka musí vybuchnout - a to se děje se samotným dějem, stupňuje se, až vyvrcholí naprosto přirozeně a i tak zcela nečekaně.
Ještě dodám, že jsem ten typ člověka, který rád hledá souvislosti a odkazy na popkulturu či další díly série. Pavel Bareš tyto odkazy zobrazuje například do dokumentů, které jsou na začátku každé kapitoly jako taková 'kuriozitka', ale doporučuji je pečlivě pročítat! Někdy, a to vlastně dost často, mám ale touhu hledat souvislosti i tam, kde nejsou, ale myslím, že tím nikomu neubližuji (kdyby jo, ozvěte se, já přestanu) a když už se do něčeho trefím, něco předpovím, tak už to je oslava, která zasluhuje otevřít flašku vína.
July 19, 2019
Kronovy děti to nemají jednoduché, musí se bránit štítkování toho "klasickýho druhýho dílu" každé trilogie. Kronovy děti jsou přemosťují Projekt Kronos a budoucí třetí díl série. A můžu říct, že syndrom typického nudného přemosťovacího dílu se zde nekoná. Na to si to Pavel pohlídal až moc dobře. To, co mi brání dát plný počet hvězd, je však pomalejší tempo. Jasně, děj je tu odvyprávěný v průběhu pěti dní. I s přihlédnutím k této skutečnosti (a tedy tomu, že detailně popsat děj pěti celých dnů je taky umění) však některé pasáže trpí mírným natahováním. Například kapitola s názvem Fantomová bolest si přímo říká o zkrácení a o zásah redaktorovy ruky. Avšak pořád - je to sakra dobrej počin na český scéně, zvlášť na český scéně spisovatelů fantastiky. Takže Pavle: Díky za tu jízdu a doufám, že ten třetí díl napíšeš sakra co nejdřív!
June 19, 2020
Prvý diel tejto série som čítala zruba pred tromi rokmi, takže si z predchádzajúcich udalostí pamätám len minimum – ale na druhej strane dostatočne veľa na to, aby som to pokračovanie otvorila. Zhodou šťastných náhod boli postavy dostatočne ukecané na to, aby mi v pokračovaní hovorili o predchádzajúcich udalostiach, tým pádom som mala všetky potrebné detaily na to, aby som si čítanie mohla užiť.
V prvom rade tu mám najvyššie uznanie pre postavy. Osobne si myslím, že v Attiona City žije až podozrivo veľa šialencov a väčšina z nich sa dostala aj na stránky tejto knihy, ale to je presne ten typ postáv, ktorý ja tak veľmi obdivujem. Pretože vždy svoje na hrane medzi dobrom a zlom a je náročné určiť, čo si nakoniec vyberú. (Tiež potom, chudáčikovia, majú problém, že ich dobré úmysly väčšinou nedopadnú úplne najlepšie.)
Čiže si nemyslím, že by v tejto knihe boli klasicky rozdelené postavy na dobré a zlé, pretože drvivá väčšina z nich bola skôr súčasťou takej tej neutrálnej sivej zóny. Obdivujem teda prácu nielen s ich charaktermi, ale aj s motiváciou a tiež som rada, že majú aj nejakú dynamiku, keď sa stretnú pokope. Tiež si vážim, že bolo naznačené, alebo v niektorých prípadoch aj podrobne opísané, čomu všetkému čelia a prečo vlastne. Za úplne najkomickejšiu postavu považujem trošku výstrednú umelú inteligenciu Jinx, pretože bolo zábavné sledovať počítač rozhodný premeniť sa na skutočného človeka tým, že bude generovať vtipy.
Okrem postáv a ich stretnutí sa podobne stretávali aj jednotlivé dejové línie a zrazu mi celý príbeh dával oveľa väčší zmysel – čo je zásluha aj všetkých tých odhalení, ktoré som si mohla prečítať. Niečo ma prekvapilo naozaj dosť, iné záležitosti o niečom menej, ale pravdou ostáva, že ma to bavilo. Nielen dej a to, čo sa tam dialo, ale aj príbeh a to, ako je vystavaný.
Jasné, opäť sa tam preplietali niektoré časové línie, takže nebolo úplne jednoduché určiť, ktorá udalosť predchádza čomu, ale o to zábavnejšie pre mňa bolo čítanie. Nemám rada autorov, ktorí sa tak strachujú o pochopenie svojich čitateľov, že im všetko radšej naservírujú na striebornom podnose. Čo sa mňa týka, preferuje prístup tajomného hradu v Karpatoch a ten som v tejto knihe aj dostala.
Rovnako ako som dostala aj emócie a vďaka tomu všetkému bol môj čitateľský zážitok vybičovaný takmer na maximum. Prečo však len takmer? Pretože táto kniha má jeden zásadný problém a tým je grafománia. Čo sa mňa týka, grafománia je super, ale niekedy je potrebné rozlíšiť medzi tým, či je táto a táto scéna potrebná v tejto dĺžke, alebo by bolo lepšie pouvažovať po inom riešení. Pretože niekedy je síce fajn nejakým okamihom predlžovať napätie, no inokedy to môže narúšať dynamiku a ja mám tendenciu takúto scénu skôr preskočiť. Lenže to je to krásne na subjektívnom vnímaní textu – to, čo ja by som upravila inak, niekde skrátila a inde úplne vyškrtla, to iným ľuďom pripadá úplne úžasné a chceli by takých scén viac.
Takže odhliadnuc od tejto malej výhrady, musím uznať, že táto kniha má právom také vysoké hodnotenia. Je to výborný príklad toho, že druhé pokračovania nemusia byť len nudné a plné zbytočnej vaty, ktorá má vyplniť priepasť medzi úvodom a záverom série. V tejto knihe sa toho deje naozaj veľa, príde veľa kľúčových odhalení a mnoho kľúčových postáv sa konečne stretne. Osobne dúfam, že ešte nejaké pokračovanie bude. Pretože nie som pripravená sa s týmto svetom, hoci je pochmúrny a nebezpečný, rozlúčiť. Rovnako ani s postavami.
recenzia: https://lili-darknight.blogspot.com/2...
V prvom rade tu mám najvyššie uznanie pre postavy. Osobne si myslím, že v Attiona City žije až podozrivo veľa šialencov a väčšina z nich sa dostala aj na stránky tejto knihy, ale to je presne ten typ postáv, ktorý ja tak veľmi obdivujem. Pretože vždy svoje na hrane medzi dobrom a zlom a je náročné určiť, čo si nakoniec vyberú. (Tiež potom, chudáčikovia, majú problém, že ich dobré úmysly väčšinou nedopadnú úplne najlepšie.)
Čiže si nemyslím, že by v tejto knihe boli klasicky rozdelené postavy na dobré a zlé, pretože drvivá väčšina z nich bola skôr súčasťou takej tej neutrálnej sivej zóny. Obdivujem teda prácu nielen s ich charaktermi, ale aj s motiváciou a tiež som rada, že majú aj nejakú dynamiku, keď sa stretnú pokope. Tiež si vážim, že bolo naznačené, alebo v niektorých prípadoch aj podrobne opísané, čomu všetkému čelia a prečo vlastne. Za úplne najkomickejšiu postavu považujem trošku výstrednú umelú inteligenciu Jinx, pretože bolo zábavné sledovať počítač rozhodný premeniť sa na skutočného človeka tým, že bude generovať vtipy.
Okrem postáv a ich stretnutí sa podobne stretávali aj jednotlivé dejové línie a zrazu mi celý príbeh dával oveľa väčší zmysel – čo je zásluha aj všetkých tých odhalení, ktoré som si mohla prečítať. Niečo ma prekvapilo naozaj dosť, iné záležitosti o niečom menej, ale pravdou ostáva, že ma to bavilo. Nielen dej a to, čo sa tam dialo, ale aj príbeh a to, ako je vystavaný.
Jasné, opäť sa tam preplietali niektoré časové línie, takže nebolo úplne jednoduché určiť, ktorá udalosť predchádza čomu, ale o to zábavnejšie pre mňa bolo čítanie. Nemám rada autorov, ktorí sa tak strachujú o pochopenie svojich čitateľov, že im všetko radšej naservírujú na striebornom podnose. Čo sa mňa týka, preferuje prístup tajomného hradu v Karpatoch a ten som v tejto knihe aj dostala.
Rovnako ako som dostala aj emócie a vďaka tomu všetkému bol môj čitateľský zážitok vybičovaný takmer na maximum. Prečo však len takmer? Pretože táto kniha má jeden zásadný problém a tým je grafománia. Čo sa mňa týka, grafománia je super, ale niekedy je potrebné rozlíšiť medzi tým, či je táto a táto scéna potrebná v tejto dĺžke, alebo by bolo lepšie pouvažovať po inom riešení. Pretože niekedy je síce fajn nejakým okamihom predlžovať napätie, no inokedy to môže narúšať dynamiku a ja mám tendenciu takúto scénu skôr preskočiť. Lenže to je to krásne na subjektívnom vnímaní textu – to, čo ja by som upravila inak, niekde skrátila a inde úplne vyškrtla, to iným ľuďom pripadá úplne úžasné a chceli by takých scén viac.
Takže odhliadnuc od tejto malej výhrady, musím uznať, že táto kniha má právom také vysoké hodnotenia. Je to výborný príklad toho, že druhé pokračovania nemusia byť len nudné a plné zbytočnej vaty, ktorá má vyplniť priepasť medzi úvodom a záverom série. V tejto knihe sa toho deje naozaj veľa, príde veľa kľúčových odhalení a mnoho kľúčových postáv sa konečne stretne. Osobne dúfam, že ešte nejaké pokračovanie bude. Pretože nie som pripravená sa s týmto svetom, hoci je pochmúrny a nebezpečný, rozlúčiť. Rovnako ani s postavami.
recenzia: https://lili-darknight.blogspot.com/2...
May 26, 2019
Recenzi na Projekt Kronos jsem začal slovy ,, Jakože cože? ´´ v tom případě tentokrát musím začít takhle....
Co to ku^va bylo ?
Začnu srovnáváním. Jak si můžete přečíst ve zmiňované recenzi, z Projektu jsem byl odvařenej. Ale proti druhému dílu je ten první jenom pohádkový seznamovák. A i když už Projekt byl naprosto složitým a komplexním dílem, nyní se mi zdá, že ve srovnání s pokračováním v podstatě klouzal po povrchu.
Kronovy děti pro mě bylo naprosto mind blow dílo. Asi stokrát přišel wow moment, wow nad překvapivými zvraty, wow nad vyhrocenými scénami a hlavně wow nad propracovaností příběhu a nad genialitou autora.
V druhém díle se prostě dozvídáme mnohem víc o všem, dostaneme se více do hloubky a do minulosti. Mnohem lépe poznáme postavy, jejich osudy i to proč jednají, tak jak jednají. Zjistíme, že věci nejsou takové, jaké se zdají být, a že každá maličkost může mít dalekosáhlé důsledky. Tento díl se daleko více soustředí na méně postav a dává jim mnohem více prostoru, což knihu posunulo na úplně jinou úroveň, alespoň pro mě. Postavy jsem si daleko víc oblíbil a nebo zhnusil a to vedlo k mé frustraci, že jsem přes únavu prostě nemohl číst dál a musel knihu odložit. O tom, že je to skvěle napsané, rozvržené a dotažené do nejmenších detailů už se ani nemusím rozepisovat.
Jediné co bych chtěl vytknout (a je to maličkost ale šíleně mě deptala) je to neustálé ,,M-hm´´ to jsem myslel že vyletím z kůže :))))
Takže kdo četl Projekt Kronos a líbil se mu ( myslím, že snad není nikdo komu by se nelíbil) tak pokračování Vás prostě pohltí. Kdo nečetl ještě ani Projekt tak..........na co sakra čekáte ? :D
A tak asi závěrem mám mám tři otázky a jedna je maličko spoiler takže kdo nečetl tak je nečtěte :)
Jak ? Proč ? Kdy ?
Jak dlouho budu čekat na další díl ? Proč liška ? A Kdy bude další díl ?
Co to ku^va bylo ?
Začnu srovnáváním. Jak si můžete přečíst ve zmiňované recenzi, z Projektu jsem byl odvařenej. Ale proti druhému dílu je ten první jenom pohádkový seznamovák. A i když už Projekt byl naprosto složitým a komplexním dílem, nyní se mi zdá, že ve srovnání s pokračováním v podstatě klouzal po povrchu.
Kronovy děti pro mě bylo naprosto mind blow dílo. Asi stokrát přišel wow moment, wow nad překvapivými zvraty, wow nad vyhrocenými scénami a hlavně wow nad propracovaností příběhu a nad genialitou autora.
V druhém díle se prostě dozvídáme mnohem víc o všem, dostaneme se více do hloubky a do minulosti. Mnohem lépe poznáme postavy, jejich osudy i to proč jednají, tak jak jednají. Zjistíme, že věci nejsou takové, jaké se zdají být, a že každá maličkost může mít dalekosáhlé důsledky. Tento díl se daleko více soustředí na méně postav a dává jim mnohem více prostoru, což knihu posunulo na úplně jinou úroveň, alespoň pro mě. Postavy jsem si daleko víc oblíbil a nebo zhnusil a to vedlo k mé frustraci, že jsem přes únavu prostě nemohl číst dál a musel knihu odložit. O tom, že je to skvěle napsané, rozvržené a dotažené do nejmenších detailů už se ani nemusím rozepisovat.
Jediné co bych chtěl vytknout (a je to maličkost ale šíleně mě deptala) je to neustálé ,,M-hm´´ to jsem myslel že vyletím z kůže :))))
Takže kdo četl Projekt Kronos a líbil se mu ( myslím, že snad není nikdo komu by se nelíbil) tak pokračování Vás prostě pohltí. Kdo nečetl ještě ani Projekt tak..........na co sakra čekáte ? :D
A tak asi závěrem mám mám tři otázky a jedna je maličko spoiler takže kdo nečetl tak je nečtěte :)
Jak ? Proč ? Kdy ?
Jak dlouho budu čekat na další díl ? Proč liška ? A Kdy bude další díl ?
December 30, 2019
První díl byl super, ale z tohoto už tak nadšená bohužel nejsem. Nějaké fanoušky si to rozhodně najde, a už mnoho našlo, jak je vidět podle hodnocení, a proto se necítím tak provinile, že mě to úplně nenadchlo. Na můj vkus je tam příliš velké množství postav a všechno tak nějak souvisí se vším a na mě je to až moc složité. Místo toho, abych si příběh užívala, jsem se rozčilovala nad tím, že ho nechápu.
Ale Pavel Bareš umí psát fakt dobře (hlavně akční scény, ty má určitě nakoukané z videoher)! Má čtivý styl psaní a kdyby mě knížka chytla jen o maličko víc, přečtu to rychleji, neboť dám za den více než 100-150 stránek. Akorát ze začátku, prvních cca 60 stran, jsem měla problém se začíst a i konec mi dělal potíže ho doklepnout.
A postavy mi přirostli k srdci. Jason dobrák od kosti, Gasz pořádný záporák, JINX je kapitola sama o sobě (asi moje favorite postava, řekla bych. Ona je totiž tak vtipná a inteligentní!), Luco, Nataly, jo a Randall Warrick......
Sice nemůžu říct, že bych se nějak výrazně na třetí díl těšila, ale stoprocentně si ho přečtu, protože by mi bylo líto tuto trilogii nechat neuzavřenou a i na jeho #inprogress knížku Meta jsem docela zvědavá.
Ale Pavel Bareš umí psát fakt dobře (hlavně akční scény, ty má určitě nakoukané z videoher)! Má čtivý styl psaní a kdyby mě knížka chytla jen o maličko víc, přečtu to rychleji, neboť dám za den více než 100-150 stránek. Akorát ze začátku, prvních cca 60 stran, jsem měla problém se začíst a i konec mi dělal potíže ho doklepnout.
A postavy mi přirostli k srdci. Jason dobrák od kosti, Gasz pořádný záporák, JINX je kapitola sama o sobě (asi moje favorite postava, řekla bych. Ona je totiž tak vtipná a inteligentní!), Luco, Nataly, jo a Randall Warrick......
Sice nemůžu říct, že bych se nějak výrazně na třetí díl těšila, ale stoprocentně si ho přečtu, protože by mi bylo líto tuto trilogii nechat neuzavřenou a i na jeho #inprogress knížku Meta jsem docela zvědavá.
June 25, 2019
Čtení mi šlo hodně pomalu, kouzlo z prvního dílu se už nekoná. Nejsem zdaleka tak nadšená jako z Projektu Kronos. Už mě nebaví, že čtvrtina textu jsou ujetá citoslovce nebo řev velkými písmeny na půl řádku; věty, končící nedokončeným slov..., mi už lezou na nervy; hrdinové, kteří mi byli v prvním díle sympatičtí, mi už začínají být celkem jedno.
Asi jsem se moc těšila na druhý díl, ale pocit z něj mám asi takový, že "opakovaný vtip přestává být vtipem", tyhle spisovatelské fígle na mě už podruhé nefungují.
Za vše cituji: "ÁÁÁÁÁÁÁRGHGHGHÁÁÁHGHH!"
Asi jsem se moc těšila na druhý díl, ale pocit z něj mám asi takový, že "opakovaný vtip přestává být vtipem", tyhle spisovatelské fígle na mě už podruhé nefungují.
Za vše cituji: "ÁÁÁÁÁÁÁRGHGHGHÁÁÁHGHH!"
February 12, 2022
EDIT 2022: Reread šel fakt mnohem snadněji, takže zvedám na těch 5*. Miluju to víc a víc.
*4,5
Wow!!! Nemám slov a kdyby další díl vyšel hned, nezlobila bych se! I'm not okay :-D Půl hvězdičky strhnuto proto, že mi přišlo těžší zorientovat se v casovych/dějových linkách než v prvním díle; nicméně věřím, že při rereadingu to bude lepší :) Co se ale týče děje, stylu psaní a akce, myslím že dvojka jedničku s klidem předčí (a to jsem si upřímně nemyslela, že se stane).
*4,5
Wow!!! Nemám slov a kdyby další díl vyšel hned, nezlobila bych se! I'm not okay :-D Půl hvězdičky strhnuto proto, že mi přišlo těžší zorientovat se v casovych/dějových linkách než v prvním díle; nicméně věřím, že při rereadingu to bude lepší :) Co se ale týče děje, stylu psaní a akce, myslím že dvojka jedničku s klidem předčí (a to jsem si upřímně nemyslela, že se stane).
November 24, 2020
Tolik postav, tolik skvěle propracovaných příběhu. Kdo si takzvaně vyseděl první díl, se teď asi nestačí divit. Kolik toho mají charaktery společného? Jak se jejich dějové linky krásně prolínají!
Další díl hned teď!!!
Další díl hned teď!!!
July 14, 2020
Tak tohle bylo něco.
Za prvé musím ocenit, jak jsou postavy upovídané, čímž nám bohatě připomněly události minulé knihy. Protože bez nich bych musela často listovat.
Těch dlouhých 746 stran jsem přečetla v rekordním čase. Snad ani jedinkrát se mi nezdálo, že by děj stál.
Co také přišlo, bylo spousta nových postav. A spousta postav, o kterých jsme v minulém díle slyšeli jenom málo, dostalo více prostoru. A samozřejmě jich muselo pár umřít.
Na knížce mě hrozně baví ta provázanost děje. To, že každá věta může mít nějaký budoucí význam. Baví mě, když si prostě uvědomím, co k dané události vedlo.
Nemám k tomu moc co říct. Za 5★
Za prvé musím ocenit, jak jsou postavy upovídané, čímž nám bohatě připomněly události minulé knihy. Protože bez nich bych musela často listovat.
Těch dlouhých 746 stran jsem přečetla v rekordním čase. Snad ani jedinkrát se mi nezdálo, že by děj stál.
Co také přišlo, bylo spousta nových postav. A spousta postav, o kterých jsme v minulém díle slyšeli jenom málo, dostalo více prostoru. A samozřejmě jich muselo pár umřít.
Na knížce mě hrozně baví ta provázanost děje. To, že každá věta může mít nějaký budoucí význam. Baví mě, když si prostě uvědomím, co k dané události vedlo.
Nemám k tomu moc co říct. Za 5★
February 14, 2023
Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální dílo, nebo zajímavá, ale šíleně překombinovaná kniha. Jestli vše řečené a na sebe navazující i odkazující dává dohromady větší smysl, nebo je to jen na efekt a povrchní*. To se ale bohužel nedozvím, dokud si nepřečtu třetí a závěrečný díl série... Kniha je to každopádně více než čtivá. Čtenáře to nemůže nebavit – děj neustále utíká kupředu, odhalují se nové a nové věci... Baví mě hraní si s textem, různorodost kapitol, styl psaní i zpracování knihy...
Na druhou stranu je to ještě o něco složitější a čtenářský nepřístupnější než první díl. Už jen proto, že kniha bez okolků a připomínání navazuje na předchozí děj a čtenář bez dobré paměti nemá šanci se chytit. Začínal jsem tak hned dvakrát** a ještě jednou si v mezidobí musel přečíst Projekt Kronos. A nejde jen o děj, tam kde svou hutností Projekt končil, tam Děti začínají. Ještě více postav, tajemna, krve, skákání v čase a prostoru. Pokud některá z postav skončila, nahradil ji někdo silnější, tajemnější a důležitější... Je to vlastně nejen pokračování, ale i dějová nadstavba.
A stejně jako u úvodní knihy, i tady jsme dostali uspokojující průběžné zakončení. Mám opravdu rád, když jednotlivé díly série nekončí na sílu, ale tvoří samostatnou (i když samozřejmě ne samostatně stojící) kapitolu celého obrazu.
* V tomto mi Barešova série strašně připomíná knižní Píseň ledu a ohně (viz známá Hra o trůny). I tam se vrší množství postav, flashbacků, propojení a mytologie, do vydání (jestli se ho vůbec dočkáme) posledního dílu ale čtenář nemá ponětí, zda je to autorem do detailu propracované dílo (kde se jednou všechny detaily propojí), nebo jen dobře napsaná kniha směřovaná primárně na neustále se posunující děj a zvraty (kde to vše okolo je jen snaha o hutný worldbuilding).
** V roce 2022 rozečteno napotřetí a je pravda, že je čtení o řád jednodušší a text přístupnější a pochopitelnější.
Na druhou stranu je to ještě o něco složitější a čtenářský nepřístupnější než první díl. Už jen proto, že kniha bez okolků a připomínání navazuje na předchozí děj a čtenář bez dobré paměti nemá šanci se chytit. Začínal jsem tak hned dvakrát** a ještě jednou si v mezidobí musel přečíst Projekt Kronos. A nejde jen o děj, tam kde svou hutností Projekt končil, tam Děti začínají. Ještě více postav, tajemna, krve, skákání v čase a prostoru. Pokud některá z postav skončila, nahradil ji někdo silnější, tajemnější a důležitější... Je to vlastně nejen pokračování, ale i dějová nadstavba.
A stejně jako u úvodní knihy, i tady jsme dostali uspokojující průběžné zakončení. Mám opravdu rád, když jednotlivé díly série nekončí na sílu, ale tvoří samostatnou (i když samozřejmě ne samostatně stojící) kapitolu celého obrazu.
* V tomto mi Barešova série strašně připomíná knižní Píseň ledu a ohně (viz známá Hra o trůny). I tam se vrší množství postav, flashbacků, propojení a mytologie, do vydání (jestli se ho vůbec dočkáme) posledního dílu ale čtenář nemá ponětí, zda je to autorem do detailu propracované dílo (kde se jednou všechny detaily propojí), nebo jen dobře napsaná kniha směřovaná primárně na neustále se posunující děj a zvraty (kde to vše okolo je jen snaha o hutný worldbuilding).
** V roce 2022 rozečteno napotřetí a je pravda, že je čtení o řád jednodušší a text přístupnější a pochopitelnější.
November 3, 2019
Dokonalost!!
August 9, 2019
Wow. Pokud vám první díl přišel naprosto úžasný, tak druhý je ještě lepší.
October 18, 2019
Kdy vyjde třetí díl?????????????🤯
February 21, 2020
Hype od Projektu Kronos byl velkej, ale Kronovy děti nezklamaly. Smekám před Pavlem a jeho schopností vyprávět příběh. Tohle by se mělo urychleně přeložit a hurá do světa :)
August 15, 2020
Po tom, co jsem přečetla Metu a Projekt Kronos mě ani nenapadlo, že by tohle nebylo minimálně "vcelku dobrý". No a samozřejmě, že to bylo mnohem víc než to, protože Pavel Bareš má prostě talent a jeho styl mě prostě baví.
Kronovým dětem se nabízí přidat spousta přívlastků, jedno ale rozhodně nejsou, a to sice vycpávkovým druhým dílem. Akce je naopak neustále plno, chvílemi možná až příliš, až jsem všechno nezvládala pojmout. S tím ale souvisí promyšlenost celé knihy (a vlastně série), za kterou autora nesmírně obdivuju. Jakože vážně, kdo jen tak vymyslí novej svět na X set stránek takovýmhle způsobem? A co teprv tak, že jsem to žrala, i když jsem byla místy zase úplně ztracená? Naštěstí jsem se díky dobře zvládnutýmu úvodu a faktu, že jsem si nemusela zvykat na postavy, už vcelku orientovala a mohla si čtení užít víc. To ale nemění bohužel nic na tom, že mě skákání v ději občas pořád dost mátlo.
Většina recenzí se shoduje v tom, že Kronovy děti jsou mnohem lepší než první - předchozí - díl... já osobně stále váhám, kvůli určitým pasážím v Dětech, které mě zase až tolik nebavily.
Stejně jako Projekt Kronos je i jeho pokračování neskutečně čtivý, chytrý, vtipný, pracuje s emocema, ale oproti prvnímu dílu je o dost drsnější, na scénu přichází dost psychologie a pohrává si s otázkama morálky, což je za mě jedno z jeho největších plusů. A pak je tu strana 684. Pokud víte okolnosti - tak jako já (viz instagram Pavlovy přítelkyně - luckahillerova) - a jste stejný citlivky jako já - dožene vás k slzám.
Zkrátím to a podtrženo sečteno - bavilo mě to. Hodně. Překvapilo mě to. Hodně. A přidávám se do skupiny lidí, kteří autora uhánějí k napsání třetího dílu.
Kronovým dětem se nabízí přidat spousta přívlastků, jedno ale rozhodně nejsou, a to sice vycpávkovým druhým dílem. Akce je naopak neustále plno, chvílemi možná až příliš, až jsem všechno nezvládala pojmout. S tím ale souvisí promyšlenost celé knihy (a vlastně série), za kterou autora nesmírně obdivuju. Jakože vážně, kdo jen tak vymyslí novej svět na X set stránek takovýmhle způsobem? A co teprv tak, že jsem to žrala, i když jsem byla místy zase úplně ztracená? Naštěstí jsem se díky dobře zvládnutýmu úvodu a faktu, že jsem si nemusela zvykat na postavy, už vcelku orientovala a mohla si čtení užít víc. To ale nemění bohužel nic na tom, že mě skákání v ději občas pořád dost mátlo.
Většina recenzí se shoduje v tom, že Kronovy děti jsou mnohem lepší než první - předchozí - díl... já osobně stále váhám, kvůli určitým pasážím v Dětech, které mě zase až tolik nebavily.
Stejně jako Projekt Kronos je i jeho pokračování neskutečně čtivý, chytrý, vtipný, pracuje s emocema, ale oproti prvnímu dílu je o dost drsnější, na scénu přichází dost psychologie a pohrává si s otázkama morálky, což je za mě jedno z jeho největších plusů. A pak je tu strana 684. Pokud víte okolnosti - tak jako já (viz instagram Pavlovy přítelkyně - luckahillerova) - a jste stejný citlivky jako já - dožene vás k slzám.
Zkrátím to a podtrženo sečteno - bavilo mě to. Hodně. Překvapilo mě to. Hodně. A přidávám se do skupiny lidí, kteří autora uhánějí k napsání třetího dílu.
May 20, 2020
Tahle kniha byla naprosto úžasná a jela od začátku až do konce. Vůbec nevadila sprostá slova protože vždy byla zasazena do okamžiku kde se to hodilo. Nedokončené věty a zvýrazněný křik jen dotvářejí celkovou krásu. Okolo 480 strany to bylo prostě BUM.
Konec byl úplně super. Sice jsem ho úplně nepochopila. Ale myslím že to byl záměr
Moc doporučuju
Konec byl úplně super. Sice jsem ho úplně nepochopila. Ale myslím že to byl záměr
Moc doporučuju
July 2, 2020
Tak to byla jízda. Už se těším na poslední díl ❤️
July 16, 2020
Dle mého na konci Projektu mělo být/bylo nějaké to něco, díky čemuž jste měli pochopit celou tu zápletku a říct si ,,wow, do prdele, proč já si to dělám- ale u mě přesně tohle wow nebylo a ve finále jsem byla ještě víc zmatená, než na začátku.
Tady-v Kronových dětech- se ovšem to NĚCO přeci jen vyskytlo. Možná na mé hodnocení má dopad i sympatičnost autora, ale tohle jsem si proste hrozně užila. Sice jsem to četla neskutečně dlouho, ale téměř každou stranu jsem si užívala.
Knihu bych doporučila všem, co si jedou dobře vymyšlené a hlavně skvěle zpracované sci-fy světy, fantas magořiny...
Tady-v Kronových dětech- se ovšem to NĚCO přeci jen vyskytlo. Možná na mé hodnocení má dopad i sympatičnost autora, ale tohle jsem si proste hrozně užila. Sice jsem to četla neskutečně dlouho, ale téměř každou stranu jsem si užívala.
Knihu bych doporučila všem, co si jedou dobře vymyšlené a hlavně skvěle zpracované sci-fy světy, fantas magořiny...
July 29, 2020
Miluju to
April 11, 2020
Neexistují slova, jakými bych tento literární skvost mohla popsat. Takže se zmůžu alespoň na to jediné, které by knihu mohlo vysvětlit, proč byla kniha tak skvělá - geniální. Bylo. To. Geniální. Opravdu. A jestli se najde někdo - jakože o tom pochybuju -, kdo jedničku četl a nepřesvědčila ho ke čtení dvojky, tak mu tímhle rovnou sdělím jedno. Dvojka je o tolik lepší než jednička. Projekt Kronos dostal pět hvězdiček, takže tento díl by jich měl dostat tak o deset víc. Srdce mi krvácí, když pomyslím, jak dlouho budu muset čekat na závěrečný díl! Přečtěte si to, přestože to třeba nemusí být váš žánr. Nebudete litovat.
August 8, 2022
Tak tohle byla jízda od prvního řádku po poslední. Docházejí mi slova. Kronovy děti rozhodně syndromem druhého dílu netrpí. Všechno stále souvisí se vším, postavy jsou výtečně vykreslené a zvraty šokující. Autor se navíc nebojí zabíjet, což oceňuji. Jsem děsně zvědavá na další díl!
March 13, 2021
Problém, který se v knihách často vyskytuje, je chorobný strach spisovatele, že jeho čtenáři něco unikne. Sem tam do knihy vloží nějakou drobnost, která jeho světu či postavám dá větší hloubku, a vzápětí k ní narve neonový ukazatel, aby jeho snaha nepřišla vniveč. Vzácně to pomáhá, většinou to je jen otravný způsob, jak čtenáře dokopat k tomu, aby si při čtení připadal jako naprostý debil, kterého musí knihou vodit jako děcko za ručičku.
Kronovy děti jsou opačný případ. Ony se totiž samy sebe nebojí. Když se vyskytne nějaká drobnost, která dává smysl jen v souvislostech, nikdo vám na ni neukáže. Je jenom na vás, abyste pečlivě pročítali celou sérii znova a vychytávali ten šílený počet detailů – celé dílo je založené na pevné, předem dané realitě, takže nesrovnalosti se nevyskytují (až na Lucovo přehazované oko, kterému to ale v tom přehršli informací nemůžete mít za zlé), ale procházíte tolik jejích verzí najednou, že si detailů jako znovuobjevujících se postav v pozadí a implikací v rozhovorech nevšimnete. Při jejich výlovu si pak člověk připadá jako při honu za easter-eggy ve videohrách. Některé z nich jsou při zpětném pohledu jasné jako facka – ale vy toho musíte pojmout tolik, že i jednoduché souvislosti se zvládnou schovat.
U jedničky jsem mluvila o filmovosti, díky která byla (mimo jiné) tak jedinečná, ale po tomhle dílu si nemyslím, že Projekt Kronos je duší film nebo kniha, ale videohra. Narozdíl od většiny knih, kde se vezete s dějem, je tady zapojení čtenáře nutné, abyste z toho vytřískali maximum, a zároveň je logicky mnohem bohatší, než by film kdy mohl být.
DĚJ
Kronovy děti syndromem nudného přemosťovacího dílu rozhodně netrpí. Každá scéna má svůj význam. Balancování posunu děje a volného prostoru, kdy můžete vy i postavy dýchat, vychází přesně tak, abyste se nenudili, ale abyste se zároveň paradoxně neunavili akcí.
Když dnes sáhnu po fantasy/sci-fi, v devíti z deseti případů mě to prostě utahá k smrti už před stou stranou, protože autoři hrají na počet slov a to zajímavé si schovávají až na finále. Hrozně mi chyběla kniha, u které by bylo vidět, jak autorovi záleželo na každé scéně a prkotině tak jako tady. Řádky se neplýtvá na myšlenkové slohy postav o ekonomické situaci jejich země nebo nahodilém lehce filosofickém tématu. Pokud potřebujete něco vědět, dostanete možnost volby: buď se můžete nimrat v textu a najít si odpověď sami, anebo to nechat být. Nic se vám necpe.
Dějové linky se do sebe perfektně vlévají a vám nezbývá než sledovat, jak se vám před očima odhaluje ten velký plán, který byl ve hře už od prvního dílu. Žádné komicky dramatické dějové zvraty, které vznikly někdy v průběhu psaní, se nekonají – Kronovy děti jsou sice chytřejší než vy, ale ne tím způsobem, že si autor v polovině knihy najednou něco vymyslí a šibalsky si mne ruce, ale akorát vám řekne fakt, pro který si připravil půdu už o knihu zpátky. (A pak si i tak šibalsky mne ruce?)
TÉMATA
To, že se Kronovy děti nebojí samy sebe, jim hlavně na parketě témat neuvěřitelně prospívá. V popředí sice máme boj se zkaženým systémem, žádné idylické povstání dobráků proti zlému Impériu ale nečekejte. Povstání lidu nepřináší zázračné uzdravení tím, že si každý kopne do velkého zlého vlka.
Jsou zde až mrazivě podány různé druhy manipulace, jak individuální, tak masové skrze média, davová psychóza, síla anonymity, komplexita lidské morálky a postavy odvrhující koncept morálky jako takové. Vládní systém, ta „zlá“ entita, proti které bojují, není černobílý a morálních přestupků se dopouští obě strany. Na druhou stranu tohle není jenom podrobná studie společnosti, takže dějem prosvítá i ta filmovost z jedničky, která udržuje v příběhu zdravou hladinu naděje.
POSTAVY
Je nutné si uvědomit, že v oblasti postav nemůže docházet k extrémním obratům v chování a vztazích, protože (pokud nepočítáme Luca a spol.) se první i druhý díl dohromady odehrávají během jednoho týdne. (Což mi, jenom mimochodem, úplně vyrazilo dech, protože pocitově to byl aspoň měsíc.)
Jason
Jasonovi je hrozně lehké vyčítat, že je naivka, která nedokáže nikoho zabít, ale já ho mám právě proto nejradši. Ne protože by byl typický dobrák, ale protože je obyčejný kluk, který chce dokázat něco dobrého – a pokud máte svoje morální hodnoty tak uspořádané, že kvůli tomu vytáhnete do ulic na křížovou výpravu s účelem potírání zločinu (a jste civil, který ještě donedávna normálně chodil do školy), je pochopitelné, že zabít někoho pro vás bude těžké, potažmo nemožné.
Hrátky s Jasonovým vnitřním konfliktem byly v tomhle díle čirá poezie. Stavěly na drobnostech jako jaké z jeho jmen bylo použité při které akci, na které jméno slyšel… A tady jsem byla zase vděčná, že Kronovy děti věří svému čtenáři, takže jste si střídání Jasona a Dawnera u kormidla mohli vychutnávat sami.
Vrána
Vrána v tomhle díle dostává prostor, který si zaslouží. (A asi to lidem začnu říkat na potkání, ale je děsně kůl.) Pouto mezi ním a Jasonem je perfektní ukázka toho, jak nádherně v Dětech šlapou vztahy postav, aniž byste se museli prodírat nekonečnými odstavci o tom, co si o sobě navzájem myslí. Jason Vránovi většinu času odsekává a Vrána se nebojí odsekávat zpátky, jenže vy víte, že Vránovi na Jasonovi záleží a Jasonovi záleží na Vránovi a funguje to tak krásně, že vám nezbývá než se rozplývat nad každou jejich scénou. Jakože, jo. Lidi, prosím, pište naprosto nečekaný přátelství, který by vás ani ve snu nenapadly, kdybyste ty postavy viděli vedle sebe. p r o s í m.
Luco
Po druhém čtení ho dokážu docenit mnohem víc. Slouží jako Jasonův protipól – zatímco Jason emoce nedovede moc skrývat a řídí se podle pevného morálního kodexu, který staví dokonce nad lásku k bližním, Luco je se svou kamennou tváří a skoupostí na slovo úplná záhada a nemá problém morálku zahodit, ať už jde o jeho blízké nebo vlastní přežití. (Fun fact ohledně těch protikladů: Jason bývá často spojován s ohněm a Luco s vodou. Jen si zkuste vybavit, kolikrát už Jasonovi něco hořelo pod rukama a kolikrát se Luco vymáchal ve vodě. I kdyby to byla jen náhoda, což dost možná je, tak je dost fajn!)
Řekla bych, že Luco je přinejmenším průměrná postava, ale jeho charakter mi stále přijde až příliš nevýrazný na to, aby sám dokázal utáhnout celou dějovou linku.
Nataly
Oproti jedničce se silně posunula. V Dětech si prošla peklem a její drzá, vtíravá osobnost vyústila do nové postavy, která je o kus dospělejší a sympatičtější. Od negativních vlastností se sice oprostila, na druhou stranu jí nezbylo tolik osobnosti, se kterou by se dalo pracovat. Kdybych vám měla z fleku říct jakoukoliv její povahovou vlastnost, musela bych dlouho přemýšlet.
Fox, Jinx a Shaw
Dynamika mezi stoickým Foxem a ukecaným Shawem je to nejlepší, co se Dětem mohlo přihodit. Spolu se zvídavou sympaťandou Jinx tvoří tohle trio zatím nejsvěžejší kombinaci postav, jaká za celou sérii vznikla. Nabízí nejen parádní zamyšlení nad jednotlivými postavami a prohloubení zkoumaných témat – dodává Dětem odlehčení v podobě humoru, které by jinak kvůli zvážnění Jasonovy dějové linky chybělo a které umožňuje vyniknout smutným scénám tak, jak si zaslouží.
MENŠÍ OSOBNÍ VSUVKA
Znáte ten pocit, když nechcete jít spát, protože prostě potřebujete vědět, jak skončí tahle kapitola a těšíte se, až budete vstávat a moct číst dál? Za poslední roky jsem skoro zapomněla, jaké to je. Říkala jsem si, že chyba je ve mně, otupěla jsem, vyrostla jsem ze čtení a podobně, bla bla, asi to sami znáte; ale Kronovy děti (i Projekt Kronos, abych mu nekřivdila) mi to dokázaly připomenout. Už dlouho jsem nebyla schopná, ochotná, natož natěšená odložit mobil, tužku, Netflix či krásy videoherního světa, abych si mohla prostě přečíst knihu. Už dlouho jsem se u knihy nahlas nesmála. Už dlouho jsem kvůli knize nebulela do polštáře. A ještě nikdy se mnou tímhle způsobem kniha nezůstala i potom, co jsem ji už dočetla.
ZÁVĚR
To, co bylo už v prvním díle skvělé, je ve dvojce vytuněné na maximum. Slabé stránky jedničky zůstaly daleko v prachu a Děti se nebojí nachystat si na těch sedm set stran pořádnou horskou jízdu. Nezbývá než čekat na vyvrcholení celé trilogie, doufat, že si zvládne svoje kvality z tohohle dílu uchovat a držet palce, ať to dobře dopadne.
Kronovy děti jsou opačný případ. Ony se totiž samy sebe nebojí. Když se vyskytne nějaká drobnost, která dává smysl jen v souvislostech, nikdo vám na ni neukáže. Je jenom na vás, abyste pečlivě pročítali celou sérii znova a vychytávali ten šílený počet detailů – celé dílo je založené na pevné, předem dané realitě, takže nesrovnalosti se nevyskytují (až na Lucovo přehazované oko, kterému to ale v tom přehršli informací nemůžete mít za zlé), ale procházíte tolik jejích verzí najednou, že si detailů jako znovuobjevujících se postav v pozadí a implikací v rozhovorech nevšimnete. Při jejich výlovu si pak člověk připadá jako při honu za easter-eggy ve videohrách. Některé z nich jsou při zpětném pohledu jasné jako facka – ale vy toho musíte pojmout tolik, že i jednoduché souvislosti se zvládnou schovat.
U jedničky jsem mluvila o filmovosti, díky která byla (mimo jiné) tak jedinečná, ale po tomhle dílu si nemyslím, že Projekt Kronos je duší film nebo kniha, ale videohra. Narozdíl od většiny knih, kde se vezete s dějem, je tady zapojení čtenáře nutné, abyste z toho vytřískali maximum, a zároveň je logicky mnohem bohatší, než by film kdy mohl být.
DĚJ
Kronovy děti syndromem nudného přemosťovacího dílu rozhodně netrpí. Každá scéna má svůj význam. Balancování posunu děje a volného prostoru, kdy můžete vy i postavy dýchat, vychází přesně tak, abyste se nenudili, ale abyste se zároveň paradoxně neunavili akcí.
Když dnes sáhnu po fantasy/sci-fi, v devíti z deseti případů mě to prostě utahá k smrti už před stou stranou, protože autoři hrají na počet slov a to zajímavé si schovávají až na finále. Hrozně mi chyběla kniha, u které by bylo vidět, jak autorovi záleželo na každé scéně a prkotině tak jako tady. Řádky se neplýtvá na myšlenkové slohy postav o ekonomické situaci jejich země nebo nahodilém lehce filosofickém tématu. Pokud potřebujete něco vědět, dostanete možnost volby: buď se můžete nimrat v textu a najít si odpověď sami, anebo to nechat být. Nic se vám necpe.
Dějové linky se do sebe perfektně vlévají a vám nezbývá než sledovat, jak se vám před očima odhaluje ten velký plán, který byl ve hře už od prvního dílu. Žádné komicky dramatické dějové zvraty, které vznikly někdy v průběhu psaní, se nekonají – Kronovy děti jsou sice chytřejší než vy, ale ne tím způsobem, že si autor v polovině knihy najednou něco vymyslí a šibalsky si mne ruce, ale akorát vám řekne fakt, pro který si připravil půdu už o knihu zpátky. (A pak si i tak šibalsky mne ruce?)
TÉMATA
To, že se Kronovy děti nebojí samy sebe, jim hlavně na parketě témat neuvěřitelně prospívá. V popředí sice máme boj se zkaženým systémem, žádné idylické povstání dobráků proti zlému Impériu ale nečekejte. Povstání lidu nepřináší zázračné uzdravení tím, že si každý kopne do velkého zlého vlka.
Jsou zde až mrazivě podány různé druhy manipulace, jak individuální, tak masové skrze média, davová psychóza, síla anonymity, komplexita lidské morálky a postavy odvrhující koncept morálky jako takové. Vládní systém, ta „zlá“ entita, proti které bojují, není černobílý a morálních přestupků se dopouští obě strany. Na druhou stranu tohle není jenom podrobná studie společnosti, takže dějem prosvítá i ta filmovost z jedničky, která udržuje v příběhu zdravou hladinu naděje.
POSTAVY
Je nutné si uvědomit, že v oblasti postav nemůže docházet k extrémním obratům v chování a vztazích, protože (pokud nepočítáme Luca a spol.) se první i druhý díl dohromady odehrávají během jednoho týdne. (Což mi, jenom mimochodem, úplně vyrazilo dech, protože pocitově to byl aspoň měsíc.)
Jason
Jasonovi je hrozně lehké vyčítat, že je naivka, která nedokáže nikoho zabít, ale já ho mám právě proto nejradši. Ne protože by byl typický dobrák, ale protože je obyčejný kluk, který chce dokázat něco dobrého – a pokud máte svoje morální hodnoty tak uspořádané, že kvůli tomu vytáhnete do ulic na křížovou výpravu s účelem potírání zločinu (a jste civil, který ještě donedávna normálně chodil do školy), je pochopitelné, že zabít někoho pro vás bude těžké, potažmo nemožné.
Hrátky s Jasonovým vnitřním konfliktem byly v tomhle díle čirá poezie. Stavěly na drobnostech jako jaké z jeho jmen bylo použité při které akci, na které jméno slyšel… A tady jsem byla zase vděčná, že Kronovy děti věří svému čtenáři, takže jste si střídání Jasona a Dawnera u kormidla mohli vychutnávat sami.
Vrána
Vrána v tomhle díle dostává prostor, který si zaslouží. (A asi to lidem začnu říkat na potkání, ale je děsně kůl.) Pouto mezi ním a Jasonem je perfektní ukázka toho, jak nádherně v Dětech šlapou vztahy postav, aniž byste se museli prodírat nekonečnými odstavci o tom, co si o sobě navzájem myslí. Jason Vránovi většinu času odsekává a Vrána se nebojí odsekávat zpátky, jenže vy víte, že Vránovi na Jasonovi záleží a Jasonovi záleží na Vránovi a funguje to tak krásně, že vám nezbývá než se rozplývat nad každou jejich scénou. Jakože, jo. Lidi, prosím, pište naprosto nečekaný přátelství, který by vás ani ve snu nenapadly, kdybyste ty postavy viděli vedle sebe. p r o s í m.
Luco
Po druhém čtení ho dokážu docenit mnohem víc. Slouží jako Jasonův protipól – zatímco Jason emoce nedovede moc skrývat a řídí se podle pevného morálního kodexu, který staví dokonce nad lásku k bližním, Luco je se svou kamennou tváří a skoupostí na slovo úplná záhada a nemá problém morálku zahodit, ať už jde o jeho blízké nebo vlastní přežití. (Fun fact ohledně těch protikladů: Jason bývá často spojován s ohněm a Luco s vodou. Jen si zkuste vybavit, kolikrát už Jasonovi něco hořelo pod rukama a kolikrát se Luco vymáchal ve vodě. I kdyby to byla jen náhoda, což dost možná je, tak je dost fajn!)
Řekla bych, že Luco je přinejmenším průměrná postava, ale jeho charakter mi stále přijde až příliš nevýrazný na to, aby sám dokázal utáhnout celou dějovou linku.
Nataly
Oproti jedničce se silně posunula. V Dětech si prošla peklem a její drzá, vtíravá osobnost vyústila do nové postavy, která je o kus dospělejší a sympatičtější. Od negativních vlastností se sice oprostila, na druhou stranu jí nezbylo tolik osobnosti, se kterou by se dalo pracovat. Kdybych vám měla z fleku říct jakoukoliv její povahovou vlastnost, musela bych dlouho přemýšlet.
Fox, Jinx a Shaw
Dynamika mezi stoickým Foxem a ukecaným Shawem je to nejlepší, co se Dětem mohlo přihodit. Spolu se zvídavou sympaťandou Jinx tvoří tohle trio zatím nejsvěžejší kombinaci postav, jaká za celou sérii vznikla. Nabízí nejen parádní zamyšlení nad jednotlivými postavami a prohloubení zkoumaných témat – dodává Dětem odlehčení v podobě humoru, které by jinak kvůli zvážnění Jasonovy dějové linky chybělo a které umožňuje vyniknout smutným scénám tak, jak si zaslouží.
MENŠÍ OSOBNÍ VSUVKA
Znáte ten pocit, když nechcete jít spát, protože prostě potřebujete vědět, jak skončí tahle kapitola a těšíte se, až budete vstávat a moct číst dál? Za poslední roky jsem skoro zapomněla, jaké to je. Říkala jsem si, že chyba je ve mně, otupěla jsem, vyrostla jsem ze čtení a podobně, bla bla, asi to sami znáte; ale Kronovy děti (i Projekt Kronos, abych mu nekřivdila) mi to dokázaly připomenout. Už dlouho jsem nebyla schopná, ochotná, natož natěšená odložit mobil, tužku, Netflix či krásy videoherního světa, abych si mohla prostě přečíst knihu. Už dlouho jsem se u knihy nahlas nesmála. Už dlouho jsem kvůli knize nebulela do polštáře. A ještě nikdy se mnou tímhle způsobem kniha nezůstala i potom, co jsem ji už dočetla.
ZÁVĚR
To, co bylo už v prvním díle skvělé, je ve dvojce vytuněné na maximum. Slabé stránky jedničky zůstaly daleko v prachu a Děti se nebojí nachystat si na těch sedm set stran pořádnou horskou jízdu. Nezbývá než čekat na vyvrcholení celé trilogie, doufat, že si zvládne svoje kvality z tohohle dílu uchovat a držet palce, ať to dobře dopadne.
February 26, 2020
Keď som si prečítala Projekt Kronos, dala som mu pomerne nízke hodnotenie, pretože sa mi nepáčil. Až po prečítaní Kronových detí som pochopila, prečo sa mi prvá kniha nepáčila. Dôvod bol ten, že prvá kniha bola akýmsi úvodom ku knihe druhej. Aspoň tak to vnímam ja. Pavel Bareš nám v prvej knihe priblížil jednotlivé postavy a predstavil nám prostredie, v ktorom sa mal dej odohrávať. Úvod, ktorý mal 570 strán, bol na mňa príliš dlhý a ako som už povedala, mala som vo všetkom chaos.
Teraz už chaos v hlave nemám a Kronovy děti ma dostali. Myslím to v pozitívnom slova zmysle. Skutočne som si čítanie užívala a tešila sa každú ďalšiu stránku. Konečne sa jednotlivé postavy stretli, ich osudy sa preplietli, nechýbali zaujímavé dejové zvraty a vtipná Jinx, ktorá ,,tančila“. Každá postava bola originálna, perfektne vykreslená a dokonca som mala ,,rada“ aj záporákov. Rada v tom zmysle, že sa mi zdali nevšední a vedela som sa do nich vcítiť a rozumela som, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. Chápala som, čo alebo kto spôsobil, že sa ich osobnosť vyvinula práve takto.
Musím priznať, že niektoré časti ma prekvapili, dokonca mi zlomili srdce, čo u mňa nie je bežné. Tieto časti, ktoré nebudem bližšie popisovať, ma šokovali a súčasne sa do samotného príbehu hodili a posúvali ho ďalej a iným, zaujímavým smerom.
Neviem, či bude niekedy aj nejaké pokračovanie tejto skvelej knižnej série, pretože príbeh bol v podstate ukončený, ale zároveň by som chcela čítať ďalej, čo sa v Attiona City stane, ako bude život pokračovať, čo sa zmení a čo ostane rovnaké.
Snáď každý pochopil z tohto môjho bľabotania, že kniha sa mi nesmierne páčila a som rada, že som po Projekte Kronos, ktorý som totálne nepochopila, prečítala aj pokračovanie, ktoré všetko uviedlo sa pravú mieru a utvrdilo ma v tom, že aj domáci (teda českí a slovenskí) autori vedia kvalitne písať a rozhodne by nemali byť odsúvaní na vedľajšiu koľaj a mala by im byť venovaná väčšia pozornosť. Na knihe ma mrzí jedna vec, a to tá, že ju nemám podpísanú od autora.
Teraz už chaos v hlave nemám a Kronovy děti ma dostali. Myslím to v pozitívnom slova zmysle. Skutočne som si čítanie užívala a tešila sa každú ďalšiu stránku. Konečne sa jednotlivé postavy stretli, ich osudy sa preplietli, nechýbali zaujímavé dejové zvraty a vtipná Jinx, ktorá ,,tančila“. Každá postava bola originálna, perfektne vykreslená a dokonca som mala ,,rada“ aj záporákov. Rada v tom zmysle, že sa mi zdali nevšední a vedela som sa do nich vcítiť a rozumela som, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. Chápala som, čo alebo kto spôsobil, že sa ich osobnosť vyvinula práve takto.
Musím priznať, že niektoré časti ma prekvapili, dokonca mi zlomili srdce, čo u mňa nie je bežné. Tieto časti, ktoré nebudem bližšie popisovať, ma šokovali a súčasne sa do samotného príbehu hodili a posúvali ho ďalej a iným, zaujímavým smerom.
Neviem, či bude niekedy aj nejaké pokračovanie tejto skvelej knižnej série, pretože príbeh bol v podstate ukončený, ale zároveň by som chcela čítať ďalej, čo sa v Attiona City stane, ako bude život pokračovať, čo sa zmení a čo ostane rovnaké.
Snáď každý pochopil z tohto môjho bľabotania, že kniha sa mi nesmierne páčila a som rada, že som po Projekte Kronos, ktorý som totálne nepochopila, prečítala aj pokračovanie, ktoré všetko uviedlo sa pravú mieru a utvrdilo ma v tom, že aj domáci (teda českí a slovenskí) autori vedia kvalitne písať a rozhodne by nemali byť odsúvaní na vedľajšiu koľaj a mala by im byť venovaná väčšia pozornosť. Na knihe ma mrzí jedna vec, a to tá, že ju nemám podpísanú od autora.
September 16, 2024
Situácia v Downtownu sa každým dňom zhoršuje. Ozbrojené zložky hliadkujú v uliciach a všetko smeruje k občianskej vojne, ktorá môže byť pre celé mesto konečnou katastrofou. Šancu zachrániť Attiona City bude mať Luco Scarpa, Jason Blake a David Fox, no podarí sa im zastaviť blížiacu sa apokalypsu?
Opäť pomalý začiatok, no na rozdiel od prvého dielu dej každou stranou naberá na obrátkach. Obával som sa, že autor to naďalej bude hrať na tajomno a veľa vecí zostane nevysvetlených a to najdôležitejšie si nechá na poslednú časť, ale opak je pravdou. V druhej polovici dostávame odpoveď takmer na všetky dôležité otázky, ktoré zostali po prvom diely nezodpovedané a bolo ich veru dosť. Okrem toho má kniha jednu z najlepších akčných pasáží aké som kedy čítal. Lucova infiltrácia Eclipse Tower a následný bordel, ktorý tam vypukne proste nemá chybu. Záporáci opäť parádni a to hlavne vyšinutý Gasz, o ktorom sa konečne dozvie čitateľ pravdu. Naopak Krysař trochu nevyužitý a čakal som, že sa to bude viac točiť okolo tohto záporáka, ale nevadí. Finálne kapitoly priniesli kopec nečakaných zvratov a práve preto je dosť ťažké odhadnúť, čo sa bude diať v ďalšej časti. Tiež sa mi páčilo, že sa jednotlivé dejové linky konečne pretli a hlavné postavy, tak museli čeliť rovnakým problémom. Samotnú špinavú a temnú atmosféru Downtownu zvládol autor tiež opäť vykresliť veľmi presvedčivo.
Kronovy děti je tretia kniha tohto roku, čo som prečítal a som ochotný jej dať plný počet bodov v rámci hodnotenia. Je to naozaj vynikajúce české Sci-fi, ktoré by podľa mňa mohlo kľudne konkurovať zahraničným bestsellerom v rámci svojho žánru.
Opäť pomalý začiatok, no na rozdiel od prvého dielu dej každou stranou naberá na obrátkach. Obával som sa, že autor to naďalej bude hrať na tajomno a veľa vecí zostane nevysvetlených a to najdôležitejšie si nechá na poslednú časť, ale opak je pravdou. V druhej polovici dostávame odpoveď takmer na všetky dôležité otázky, ktoré zostali po prvom diely nezodpovedané a bolo ich veru dosť. Okrem toho má kniha jednu z najlepších akčných pasáží aké som kedy čítal. Lucova infiltrácia Eclipse Tower a následný bordel, ktorý tam vypukne proste nemá chybu. Záporáci opäť parádni a to hlavne vyšinutý Gasz, o ktorom sa konečne dozvie čitateľ pravdu. Naopak Krysař trochu nevyužitý a čakal som, že sa to bude viac točiť okolo tohto záporáka, ale nevadí. Finálne kapitoly priniesli kopec nečakaných zvratov a práve preto je dosť ťažké odhadnúť, čo sa bude diať v ďalšej časti. Tiež sa mi páčilo, že sa jednotlivé dejové linky konečne pretli a hlavné postavy, tak museli čeliť rovnakým problémom. Samotnú špinavú a temnú atmosféru Downtownu zvládol autor tiež opäť vykresliť veľmi presvedčivo.
Kronovy děti je tretia kniha tohto roku, čo som prečítal a som ochotný jej dať plný počet bodov v rámci hodnotenia. Je to naozaj vynikajúce české Sci-fi, ktoré by podľa mňa mohlo kľudne konkurovať zahraničným bestsellerom v rámci svojho žánru.
September 28, 2020
Když jsem si teď četla svoji recenzi k prvnímu dílu, tak jsem se musela lehce pozastavit. Očividně během čtení jedničky ve mě probublávaly snad všechny možné emoce.
Tenhle ten pocit se však u dvojky nedostavil. A teď mě neberte špatně. Dvojka byla úžasná a chytla mě zase úplně jinak. Vzhledem k tomu, že ji čtu ve své (už nějakou dlouho dobu probíhající) čtecí krizi, tak nemůžu nic namítat. Udržela si mě u sebe, chtěla abych stále víc a víc četla.
A to!
Přesně to bylo to, co jsem potřebovala. Ten pocit, že potřebuji pokračovat, číst dál nebo se něco stane, že mi něco uteče. A co si budeme, byla jsem na konci nasr*ná, ale ne tak jako na konci jedničky (asi bych si měla osvěžit jedničku, už si to nějak nepamatuji).
Po všech aspektech prostě super. Můj čtecí čas knihy je irelevantní, ale o to větší nadšení mám.
V tuhle chvíli bych autorovi utrhla ruce pro pokračování (tedy jen obrazně, chci aby dál psal že ano).
A tak nějak i slibuji, že si jeho knihy konečně koupím do poličky domů, protože mám nutkání v těch dvou bichlích pořád listovat.
Tenhle ten pocit se však u dvojky nedostavil. A teď mě neberte špatně. Dvojka byla úžasná a chytla mě zase úplně jinak. Vzhledem k tomu, že ji čtu ve své (už nějakou dlouho dobu probíhající) čtecí krizi, tak nemůžu nic namítat. Udržela si mě u sebe, chtěla abych stále víc a víc četla.
A to!
Přesně to bylo to, co jsem potřebovala. Ten pocit, že potřebuji pokračovat, číst dál nebo se něco stane, že mi něco uteče. A co si budeme, byla jsem na konci nasr*ná, ale ne tak jako na konci jedničky (asi bych si měla osvěžit jedničku, už si to nějak nepamatuji).
Po všech aspektech prostě super. Můj čtecí čas knihy je irelevantní, ale o to větší nadšení mám.
V tuhle chvíli bych autorovi utrhla ruce pro pokračování (tedy jen obrazně, chci aby dál psal že ano).
A tak nějak i slibuji, že si jeho knihy konečně koupím do poličky domů, protože mám nutkání v těch dvou bichlích pořád listovat.
January 1, 2022
Po Projektu Kronos jsem se na Kronovy děti nesmírně těšil a oprávněně, druhý díl je opět skvělý. Bohužeeljsem ho skrze moje povinnosti a únovu četl necelé 4 týdny, ale stálo to za to.
Musím přiznat, že zpočátku mě kniha až tolik nebavila, ale to bylo možná dáno obrovskými očekáváními. Když jsem ale postupoval knihou tak se můj "nechtíč" měnil v "hltání každičkého slova" až jsem posledních 200 stran přejel za dva dny. Děj se postupně rozjíždí do takových obrátek, až jsem si chvílemi říkal, že by nebylo od věci trochu ubrat, jelikož jsem se v složitosti knihy začal trošku ztrácet. Nicméně mě děj opět pohltil a konec velmi překvapil.
Když to vezmu kolem a kolem tak Pavel Bareš opět dokázal vytvořit sice složité, ale komplexní a úžasné scifi s velmi zajímavým světem a tolika hlavními postavami, že jsem chvílemi nevěděl komu mám fandit víc a kdo je vlastně záporák a kdo klaďas, což ke knize neuvěřitelně sedí.
Děkuji Pavlu Barešovi, za skvěle strávený čas u čtení této knihy, která mi pomohla uniknout z reality když jsem to potřeboval. 9,5/10
Musím přiznat, že zpočátku mě kniha až tolik nebavila, ale to bylo možná dáno obrovskými očekáváními. Když jsem ale postupoval knihou tak se můj "nechtíč" měnil v "hltání každičkého slova" až jsem posledních 200 stran přejel za dva dny. Děj se postupně rozjíždí do takových obrátek, až jsem si chvílemi říkal, že by nebylo od věci trochu ubrat, jelikož jsem se v složitosti knihy začal trošku ztrácet. Nicméně mě děj opět pohltil a konec velmi překvapil.
Když to vezmu kolem a kolem tak Pavel Bareš opět dokázal vytvořit sice složité, ale komplexní a úžasné scifi s velmi zajímavým světem a tolika hlavními postavami, že jsem chvílemi nevěděl komu mám fandit víc a kdo je vlastně záporák a kdo klaďas, což ke knize neuvěřitelně sedí.
Děkuji Pavlu Barešovi, za skvěle strávený čas u čtení této knihy, která mi pomohla uniknout z reality když jsem to potřeboval. 9,5/10
May 29, 2021
Jestliže byl první díl Projektu Kronos bravurně - i když možná s občas trochu kostrbatějšími dialogy - napsaným debutem mladého českého autora, pak druhý díl Kronovy děti je špičkovým dílem autora profesionála ve svém oboru. Za mě lepší než jednička, to jednoznačně. Po těch 500 stranách v prvním díle se autor nejspíš dostatečně vypsal, aby tu pravou show rozjel v tomto druhém dílu. První díl je seznámení s postavami a s městem, druhý díl nám nabízí 700 stran nepřetržité akce. Ani jedna stránka tu není zbytečně. Každá informace, která se na první pohled zdá nepodstatná, tu má své místo... jen si čtenář musí počkat na to, až autor uzná za vhodné objasnit mu jaké a proč. GENIÁLNÍ! Bála jsem se toho šíleného množství stran a ve výsledku mi utíkaly takovou rychlostí, že než jsem se nadála, byl konec. A já se ptám: KDE JE, SAKRA, TEN TŘETÍ DÍL PAVLE?!
June 26, 2020
Když jsem rozečítala Kronovy děti, tak se mi do toho vůbec nechtělo, protože první díl, projekt kronos, mi přišel strašně chaotickej a vůbec mě nezaujal. - asi ani teď nechápu, kde vzniklo to velký BOOM, jak je to strašně skvělý, a jak to všichni žerou.
Prostě mi to připadalo, jako strašná blbost a slátanina.
Teda až doteď, kdy jsem dočetla 2. díl, protože ten konec?! ten byl prostě skvělej!! Je pravda, že v prvních kapitolách jsem se hodně plácala, ale konec byl naprosto boží!
Možná to bylo tím, že mi trvalo trochu dýl, než jsem se do děje pořádně dostala a ponořila, ale teď se rozhodně těším na poslední díl!
Prostě mi to připadalo, jako strašná blbost a slátanina.
Teda až doteď, kdy jsem dočetla 2. díl, protože ten konec?! ten byl prostě skvělej!! Je pravda, že v prvních kapitolách jsem se hodně plácala, ale konec byl naprosto boží!
Možná to bylo tím, že mi trvalo trochu dýl, než jsem se do děje pořádně dostala a ponořila, ale teď se rozhodně těším na poslední díl!
January 29, 2023
Damn fucking god.
Tohle byla jízda. Měla jsem pravdu, když jsem psala, že u jedničky to ještě neměl ošahaný, protože dvojku jel Bareš na plnej plyn, nezastavoval se, neohlížel se a bylo to úžasný.
"Vystup z toho auta, Davide. Já tu jen chvilku počkám."
Fox a Jinx mi trhali srdce...
"Jednou přijde čas a ty budeš muset dělat příšerný rozhodnutí pro správnou věc"
Vrána a Jason, Luco a Naty... a Attiona.
Tohle byla jízda. Měla jsem pravdu, když jsem psala, že u jedničky to ještě neměl ošahaný, protože dvojku jel Bareš na plnej plyn, nezastavoval se, neohlížel se a bylo to úžasný.
"Vystup z toho auta, Davide. Já tu jen chvilku počkám."
Fox a Jinx mi trhali srdce...
"Jednou přijde čas a ty budeš muset dělat příšerný rozhodnutí pro správnou věc"
Vrána a Jason, Luco a Naty... a Attiona.
Displaying 1 - 30 of 43 reviews