Je to komedie? Je to tragédie?

by Thomas Bernhard

240 pages, Hardcover

Published January 1, 2008

About the author

Thomas Bernhard was an Austrian writer who ranks among the most distinguished German-speaking writers of the second half of the 20th century.

Although internationally he’s most acclaimed because of his novels, he was also a prolific playwright. His characters are often at work on a lifetime and never-ending major project while they deal with themes such as suicide, madness and obsession, and, as Bernhard did, a love-hate relationship with Austria. His prose is tumultuous but sober at the same time, philosophic by turns, with a musical cadence and plenty of black humor.

He started publishing in the year 1963 with the novel Frost. His last published work, appearing in the year 1986, was Extinction. Some of his best-known works include The Loser (about a student’s fictionalized relationship with the pianist Glenn Gould), Wittgenstein’s Nephew, and Woodcutters.

Reviews

[Joe Zivak · Rating 5 out of 5]

Asi najlepsie poviedky, co som kedy cital.

[yo JP · Rating 4 out of 5]

Bernhardovi u mě asi konečně nadešel čas. Je to nějaký ten rok zpátky, co jsem nedokázal číst a pak prodal jeho knihy 'Vyhlazení' a 'Staří mistři', nicméně z hledáčku mi úplně nezmizel. Během let jsem si pustil dvě věci, hru 'Minetti: Portrét umělce jako starého muže' a sbírku raných textů 'Velký, nepochopitelný hlad', které příliš veliký dojem nezanechaly a určitě se nedají zařadit jako nějaké přední nebo reprezentativní publikace. Nicméně, když jsem rozečetl tuhle sbírku, okamžitě to přeskočilo. Styl. V hudbě mám velmi často rád cyklení, když se sloka na konci zacyklí a pak pokračuje pozměněná (skoro stejně) "znovu dál", "i don't need to change", jedete same same but different. Bern-(Black Books)-HARD dosahuje podobného efektu svojí prózou. Když píše, dělá podobný efekt (a nepřekvapuje mě to, některé jeho témata se okolo hudby i točí, struktura jeho psaní se odvíjí od faktu, že hudbu i studoval). Intenzivní, hustá próza. Vždy se drží zvoleného tématu a konstantně okolo něj krouží a vrací se, je to jako kdyby se snažil rozebrat něco ze všech úhlů, konstantně opakuje některá klíčová slova, což je přesně to, proti čemu všichni v kreativním psaní vždy brojí už od základky. Ale je to ten styl, kdy krouží a říká vše, co si o tématu pamatuje... levituje dokola a dokola, dokáže žvanit o jedné věci desítky stránek, nahlodávat ji, je to takovej valčík. Ačkoliv nejsem aktuálně fanda dlouhých románů, v tomhle případě se naopak těším na to, až se ponořím hlouběji do Bernhardtových knih, jako je 'Vápenka', kterou už jsem nakousl, nebo 'Rozrušení', hlavně však jeho 'Obrys jednoho života', pětidílný soubor autobiografických novel, už z první strany je jasné, že tohle bude stát za to. Nicméně musím uznat, že s každou povídkou, a že začaly být i delší a delší, jsem tak trochu víc a víc ztrácel záměr i zájem, začátek mě stihl zaujmout natolik, že jsem se okamžitě pustil do jeho dalších věcí, Bernhard zkrátka psát umí, o tom žádná, ale nemyslím si, že tady mi to úplně sedlo, z třinácti povídek, třinácti různých zápletek, různých záměrů, pro mě to bylo spíš zásadní protože to bylo poprvé, kdy jsem pocítil styl autora, zejména ze začátku, připomnělo mi to místy až ono beckettovské "hraní s možnostmi". 7/10

[Timo · Rating 3 out of 5]

3,34

[Violet · Rating 5 out of 5]

Eine ganz kurze, und sehr gute Geschichte. Der Stil Bernhards gefällt mir sehr.