Na Devět nocí jsem se opravdu neskutečně těšila, protože Devět dní bylo vážně skvělé čtení a spousta otázek zůstala nezodpovězených. Možná proto pro mě byla knížka takovým zklamáním a jednu chvíli jsem ani netušila, jestli ji dočtu. Především první část knihy byla něco děsného, až jsem si říkala, že to není možné, že se jim musely v tiskárně promíchat stránky a je tam nějaká jiná kniha, evidentně nezdařená YA dystopie. Protože přesně tak to na mě působilo, jako že čtu o puberťácích, kteří musí pořád řešit svoje citečky. Když se začala řešit slavnost, byla jsem už regulérně znechucená. Parker ještě ušel, ale Sera, v minulém díle taková sympatická hrdinka, evidentně utrpěla poškození mozku a stala se z ní taková Mary Sue, prostě úžasná skvělá holka, kterou všichni chtějí, no mohla by rovnou začít zakládat reverse harem, zájemců by měla mraky.
Druhá část už byla o něco lepší a třetí to nakonec celkem zachránila, ale každopádně moje nadšení z minulého dílu, kdy jsem si říkala, že tohle strčí řadu podobně laděných zahraničních knih do kapsy, se neopakovalo. Akční části jsou velmi zdařilé. Naopak "emocionální" pasáže jsou až moc řešené, namísto aby se více věnovalo vysvětlení různých sociálních a filozofických otázek. Navíc jsem někdy měla pocit, že postavy jsou asi bipolární, protože na straně X je potká velká citová ztráta, ovšem o deset stran dál na to úplně zapomenou a vesele juchají.