Sever zní rytmem… Rytmem harf, rytmem dunících sobích stád, rytmem šamanských bubnů a rytmem války. Civilizovaný svět už dávno zapomněl na to, že na severu žijí lidé. Lidé s podivnými zvyky, ještě podivnější řečí a touhou po svobodě. Civilizovaný svět by rád seveřany zkrotil a využil bohaté zásoby dřeva země, která vlastně ani nemá jméno. Fakt, že civilizaci jede na sever reprezentovat princezna ilusijská, možná nic nezmění. A možná změní všechno. Protože Sarai snila od malička o severu. A protože má hodně představ. Zatím netuší o nebezpečí, které se zdvíhá na východě. Zatím má čas snít o své budoucnosti. Má čas na to, aby se naučila milovat lesy, jezera, hrachovku, velké koně a rytmus harf. Protože jen harfeníci mohou pomoct princezně k tomu, aby našla sever uprostřed sebe samotné a naplnila osud země. Příběh, kterým se otevírá pohled na prochladlou krajinu plnou lesů, není tak docela pohádka. V pohádce obvykle nebývá tolik mrtvých. A tolik opilých. A sauna. Na druhou stranu realita obvykle neoplývá draky a sněžnými lvy. Realita nemá takový rytmus…
Harfeníci severu jsou nadějným počátkem série od Milady Střítezské. Kniha má své mouchy, ale je poutavá a obsahuje tolik dobrého obsahu, že ji s upozorněním na chyby doporučuji všem fanouškům fantasy.
Děj je inspirovaný Finskem a finskou Kalevalou a celou knihu prostupuje několik motivů, hudba jako magie, konflikt života a smrti, boj řádu s nespoutaností. Děj odpovídá fantasy žánru a eposu, tedy se jedná o velký konflikt s vysokými sázkami, který navazuje na zmiňovanou nedávnou válku mezi Irinií a Ilusií o Severní území. Tempo je svižné v místech kde tak má být a naopak klidné, když i děj je poklidný. V příběhu lze také vidět paralely s reálnými událostmi z naší současnosti. Taktéž postavy jsou příjemně a nezvykle lidské a přirozené, nezapadají do škatulky, ale mohou se zmítat v různých náladách, pochybách či vás překvapit. Nejvíce se mi asi líbilo, že se kniha nebojí ukázat, že hrdinské eposy o válkách vznikají z krvavých, bolestivých, špinavých bojů. Této realističnosti odebírá trochu jasná dobrá a zlá strana, ale knize jako celku to nijak neškodí. Co mě také zaujalo je velká míra lyričnosti v textu, zejména z ní sálá láska k severské přírodě. Podobně je i nezvyklá magie nebo avataři.
Avšak k tomu, abyste si užili toto zajímavé dílo, budete muset překousnout pár nedostatků. Domnívám se, že se jedná spíš o průvodní jevy prvotiny či případně ještě nezkušené autorky, které by v novém přepracovaném vydání nebo dalších dílech již nebyly a na druhý díl se již teď těším. O to více, že děj prvního dílu nekončí klasickým hollywoodským otevřeným koncem, ale hlavní děj se uzavřel a spíš ponechal jen mírná vrátka do budoucna. Ale teď ke zmiňovaným nedostatkům.
Tři věci mne na knize trápily nejvíce. Zejména na začátku jsem zakopával o tři tečky. Jakmile otevřete knihu, tak mě pochopíte. Naštěstí postačí prolistovat další stránky a zjistíte, že není pravidlem knihy, že každá druhá věta bude přerušena či zakončena třemi tečkami. Jakmile se vám podaří převalit balvan přes tento retardér, tak už se bude řítit textem jedna radost.
Ten rychlý spád však byl občas problém, zejména v případech dialogů. Ty jsou dosti nepřehledné a někdy není jasné, kdo co říká a čtenář se musí vracet či, pokud chce vědět kdo je autorem věty, se zastavit a pátrat po autorovi věty. Myslím, že by mi nevadilo, kdyby text nebyl tak hustý a dialogy se častěji rozepsaly na vícero řádků a bylo jasnější, jak se mluvčí střídají. Podobně jsou nepřehldedné některé scény. Zdá se mi, že Milada čtenáři nenabízí dostatečné uvedení do scény, ale hned ho do ní vrhne. Čtenář se následně musí chvíli orientovat, protože na rozdíl od ní neví, co všechno se má dít nebo kde kdo stojí, když mu to nebylo v textu sděleno. Tímto nemyslím bitvy, kde je myslím naopak chaos středověké bitvy bravurně zachycený, nebo podobně zběsilost a snovost šamanských seancí. Občas mi také přišlo, že před čtenářem něco tají a postavy jen svým popisem či dialogem mlží a čtenář jen pozoruje dialog do kterého nebyl plně zasvěcen. Někdy mě to bavilo a přišlo skvělé, někdy mě to naopak velmi štvalo, hlavně když jsem zjistil, že nedojde k žádnému vysvětlení (alespoň v tomto díle a při mém prvním čtení). Ale lze si na to zvyknout a překlenout, jen to omezuje plynulost čtení.
Poslední je moje averze vůči "shodám náhod", které však jsou v románech a obzvláště fantasy často přítomné. To jest pokud se postavy setkají náhodně, avšak ukáže se, že jejich pouto je doopravdy hluboce důležité pro děj či svět a jejich úplně náhodné setkání nedává moc velký smysl. V případě této knihy je to zejména jedna postava a její bratr, kteří se sejdou a přijde mi to až podivně příhodné a není k tomu, domnívám se, dostatečný důvod. Ale tím, že kniha neobsahuje prakticky žádné další Deus ex machina ani podobná setkání, tak mě to moc netrápilo.
V tisku se ještě vyskytlo pár chyb, ale ty jsou v celé knize asi jen tři. Což při délce textu se může jednoduše stát. Tedy až uvidíte tu na první straně, neberte to jako určující.
Celkově tedy jednoznačné doporučení pokud si chcete přečíst fantasy, která přichází s novou směsicí nápadů a motivů, jen se musíte připravit na to, že budete muset pár věcí překousnout.
Výpravný melancholický příběh inspirovaný Finskem a národním eposem Kalevala a dle všeho rovněž kvalitní severskou muzikou vás zavede do postkolonialistického období svébytného světa a při putování a sever narazíte na řádové rytíře, nezbedné dcery, rozvážné panovníky, xenofoby, šamany, sněžné lvy, labutě, hejna komárů i nositele ústní tradice s harfou v podpaží, kolem nichž se to vlastně všechno točí. přestože hlavní hrdinkou je, jak jinak než neobyčejná, žena. Nad ní doporučuji přimhouřit očko, neboť v druhé poloviny knihy se její hašteřivé chování začíná více a více zintenzivňovat a při delším čtení v kuse se může zdát vyčerpávající. tento nedostatek pevně doufám, že bude v navazujících dílech upozaděn a v tom prvním mi postačí, že jej vyvažuje mému srdci libá chladná krajina, takže při čtení pustit do sterea třeba finské Moonsorrow je dobrá volba a pak už stačí nechat se unášet chladivou melancholií :-)
Velmi solidní 3 hvězdy. Knize by prospělo zeštíhlení, protože přímá řeč libovolného počtu postav je dána do chumlu v rámci jednoho odstavce a vypadá to spíš jako praktické než chytré řešení (kniha sama o sobě je “tlustá” s drobným písmem, ale chápu, když už někdo vydává sám, kouká na stránku nákladů, nebude rozdělovat knihu a “ať to teda stojí za to”). Málem jsem ji v první třetině odložila, když měla hlavní hrdinka zrovna výrazně slabší momenty, naštěstí se to pak spravilo. :) No… a teď vzhůru na další díl.
Já jsem tak ráda, že jsem se k těmto knihám (naprostou náhodou dostala)! Miluji severskou tématiku svšak většina těchto knih bývají detektivního chatakteru a na to prostě nemám kapacitu. Tohle je úplně skvělé! Sama nad sebou žasnu, jak si čtu stránky o probíhajících bitvách s absencí sexuálních scén a přesto jsem nadšená. Ano, skákání mezi postavami je skutečně občas zmatečné, ale to zabere pár chvil navíc, to odpouštím. Dějově naprosto super. Rozvinula bych konec, mám ráda když vím, co následovalo pak... Ale snad to přijde v dalších dílech na kterém se moc těším, doporučuji vším čím můžu :)
Při novém čtení pro připomenutí děje, než se pustím do dalšího dílu, jsem poslouchala audioknihu a je tam celkem dost změn, takže sice jsem k tomu nemohla na přeskáčku číst knihu, co mám doma, ale zase se mi upravená verze líbí víc - 2. vydání 4*