Zawód: Wiedźma, Część 1

Белорийский цикл о ведьме Вольхе #1 Part 1

by Olga Gromyko, Marina Makarevskaya (Translator), Ольга Громыко

Dlaczego mistrz wrzuca młodziutką magiczkę na głęboką wodę zagadki, która przed nią pochłonęła 13 ofiar, w tym... kilku magów z doświadczeniem?

Bo ma talent. Bo jest wystarczająco wścibska i ciekawska, a dwutomowa podróż w jej towarzystwie przekonuje, że to świetny kompan i - wbrew pozorom - nielichy przeciwnik.

Taka jest rudowłosa Wolha Redna, jedyna kobieta na typowo męskim wydziale magii Starmińskiej Wyższej Szkoły Magii, Wróżbiarstwa i Zielarstwa. Postrach strzyg, gwiazda magii praktycznej, autorka rewolucyjnych tez obalających wiekowe mity o wampirach (w tym bzdury o czosnku), niestrudzona badaczka obyczajów i życia codziennego krwiopijczej społeczności.Gdy przekracza granicę lasu osik oddzielających inne krainy od Dogewy, ojczyzny wampirów, przez myśl nam nie przejdzie, że wysłano ją z poselstwem niemalże dyplomatycznym...

Genres: Fantasy, Vampires, Magic, Witches, Humor, Young Adult, Romance

296 pages, Paperback

First published January 1, 2003

About the author

This author is also published under Ольга Громыко.

Reviews

[Vivi · Rating 5 out of 5]

Uwielbiam kobiece fantasy zza wschodniej granicy z powodu dużej dawki humoru, silnych i pyskatych bohaterek, nutki baśniowości i romansu w tle. Zawsze sięgam po te książki w stresujących momentach, by się rozluźnić i pośmiać, a wszystko zaczęło się właśnie od Olgi Gromyko.

[Lashana · Rating 5 out of 5]

Wolha uczęszcza do szkoły magii i czarodziejstwa, mieszka w akademiku i co chwilę ma problemy. Jak ktoś zaczyna mieć skojarzenia z Harrym Potterem to niech przestanie mieć. Przestanie mówię! Ta szkoła zamiast zbiorowiska małolatów na koloniach przypomina raczej uniwersytecki wydział nauk ścisłych, a Wolha jako adeptka magii praktycznej jest jedyną dziewczyną na roku. Na dodatek posiada wyjątkowo złośliwe poczucie humoru i nie posiada szacunku dla autorytetów. Parę innych wad też ma.
Dziewczyna ma problem (jako pierwsza z serii rosyjsko-fantastycznych studentek): musi napisać pracę zaliczeniową, a wszystkie ciekawe tematy są już zajęte. Całe szczęście Mistrz wysyła Wolhę do Dogewy – księstwa wampirów z misją detektywistyczno-dyplomatyczną, gdzie będzie sobie mogła poeksperymentować (jak na praktyka przystało) i na przykład oblać świętego Władcę krwiopijców wodą święconą…
Autorka rękoma (i słowami) panny W.Rednej robi radosną demolkę przed 2 tomy. I nie ogranicza się tylko do wampirów i studentów, mamy też mantikorę, smoka, trolle i inne fantastyczne stwory, które stają bohaterom na drodze (i najczęściej nie wychodzą na tym za dobrze). A wszystko to jest podane zdecydowanie inaczej niż schemat nakazuje. Dogewskie wampiry zresztą też są dość nietypowe i nie mają nic wspólnego ani z pomysłami pani Rice, ani tym bardziej z pomysłami pani Meyer.
Studenci i absolwenci kierunków ścisłych będą mieli momentami poczucie małego deja vu, a wszyscy czytelnicy dostaną wartką akcję, dużo humoru, świetny język i kilka oryginalnych rozwiązań.
Wiedźmę czyta się szybko (z przerwami na otarcie oczu po popłakaniu się ze śmiechu) i szybko zapomina. Co jest zaletą, bo można ją czytać kolejny raz, i kolejny….

(bookeaters.pl - http://atisza.steamshard.net/?p=680)

[Msr2d2 · Rating 4 out of 5]

W zasadzie niby zwykłe czytadło by z tego były, gdyby nie:
- przerysowany wręcz obraz silnej i niezależnej kobiety w postaci głównej bohaterki,
- wredny charakter tejże, który postaci literackiej dodaje sporo uroku (acz nie wiem, czy w realu chętnie bym się z kimś takim zadawał),
- suchary i cięte riposty, które sypią się jak seria z AK-47,
- ogólnie lektura może powodować niekontrolowane turlanie się ze śmiechu.

[Olena · Rating 5 out of 5]

Wonderfull book , so full of viscious humor and of course my favorite strong female character that fights with evil, deal with troubles and drinks alcohol like it was water. I read this book in one evening not stoping even for supper and laugh my arse off every few pages. Just try yourself and you want regret

[Meghan K. · Rating 4 out of 5]

Tohle byla moc příjemná změna! Mágové, bylinkáři, skřítci, elfové, víly a hlavně upíři odolávající veškerým pověrám. Volha je navíc pěkně sarkastické kvítko a o humorné momenty opravdu nebyla nouze. Celé to bylo hrozně fajn a mě jen vytáčí, že si další díly můžu přečíst tak v polštině.

[Evelin · Rating 5 out of 5]

Celá recenzia tu - http://readandwatchlikeme.blogspot.sk...

Svet v knihe je jeden z najlepších, o ktorých som kedy čítala. Zabudnite na všetko z našej doby. Je to akokeby ste sa ocitli v stredoveku. Až na to, že tu ľudia vedia o existencii upírov, mágov, vlkolakov, trolov a bohvie čoho ešte a dokonca s nimi plodia deti.
Volha je nesmierne talentovaná čarodejnica, v mágii sa vyzná a z boja nikdy neuteká. Konečne oddych od všetkých tých chudiniek, ktoré dostali do vienka veľký dar výnimočnosti, ale majú s tým extra problém, lebo im nezapadá do života. Volha je za svoju mágiu rada, využíva ju a pomôže ňou hoci aj neznámemu upírovi. Jej profesor ju posiela do dediny upírov, aby ochránila ľudí, paradoxne nie pred upírmi, ale pred neznámym netvorom. Vyše polku knihy sa netvor zásadne neobjavuje a predstavovala som si ho ako kopu dymu, čo žerie ľudí.
Každý vie, že ja som Team Vampire Forever! Prví upíri v histórii môjho čítania, ktorí majú netopierie krídla 8D Tak náramne dobre sa to čítalo a predstavovalo! Extrémne ma pobavilo, že lietať upíri síce nevedia, ale krídla im môžu poslúžiť napríklad ako dáždnik 8D Všetko, čo viete o upíroch - zabudnite! Nie som si istá, či títo upíri vôbec pijú krv. V knihe sa to totiž nestalo. Prisahám, že sa budete smiať na všetkých veciach, ktoré na ne platia alebo neplatia. Aby mal kráľ upírov alergiu na kvety, to som ešte tiež nezažila 8D
Vládca upírov - Len 8_) To je taký sympatický, pekný, milý, vtipný, blonďavý, 20 (vlastne 72!)-ročný upír, pri ktorého činoch či hláškach som sa roztápala. Žiadne sladké romantické bláboly, ale činy, ktoré ani nevyzerajú ako romantické, ale naozaj sú! Veľmi som si ho obľúbila a fakt dúfam, že sa rozvinie v budúcnosti medzi hl. hrdinami nejaký (viac než naj priateľstvo) vzťah.
Keď som prešla polku knihy a Volha sa ešte stále len bližšie zoznamovala s dedinou či Lenom, začala som sa báť, kedy sa už niečo zásadné stane. Veľmi ma však prekvapila neskoršia detektívna vsuvka a samotný záver. Kniha bola od začiatku čitateľná a nakoniec som si uvedomila, že 3/4 knihy je za mnou a nič mi tam nechýba. Autorka nás najprv zoznámila so všetkým a potom sa začala zaoberať netvorom. Veľmi sa teším na 2. diel, ktorý by mal v Česku čoskoro vyjsť a rozhodne vám Volhu Rednú odporúčam! Nie je to žiadny Harry Potter ani Twilight, je to niečo iné a ja mám takéto novo-vytvorené svety veľmi rada. Navyše sympatická a vtipná hrdinka vás bude jednoznačne zabávať po celý čas čítania 8)

[Zaczytany_misiaq · Rating 4 out of 5]

4,75🤩 fajna, ciepła, chwilami zabawna

[Willinda · Rating 3 out of 5]

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představila…
Volha Redná má plno práce se školou: chce se stát řádnou, kvalifikovanou zaklínačkou. Nejdůležitější je pro ni ale tvorba kvalitní zápočtové práce. Když za ní ale přijde mistr se zvláštním úkolem, neváhá ani minutu a už se rozjíždí do daleké Dogevy, aby zde pomohla zneškodnit netvora, který zemi sužuje. Jenže Dogeva není jen tak obyčejná země, je to území upírů… Světem kolují historky o upírech a jejich zvycích, a proto není divu, že se Volha nakonec svojí zápočtovou prací zaměřuje právě na ně. A zvlášť když má tak skvělého pomocníka, jakým je samotný upíří vládce. To se práce potom tvoří skoro sama!

Netvor sem, netvor tam, netvor kam se podíváš…
Jenže kam se vytratil boj s netvorem? To je právě ten problém. Autorka nás celou dobu vodí za nos. Boj byl odstaven na vedlejší kolej, a objevuje se až několik stránek před koncem, kdy je to znovu problém, který je potřeba naléhavě vyřešit. A zjevuje se zcela nečekaně. Volha si užívá svojí návštěvu Dogevy, přátelí se s králem Lenem, neustále štve tamější radu upírů, a pracuje na své zápočtové práci. Ale otočíte stránku, čekáte další poklidné čtení a ono nic. Najednou se netvor stává vážnou záležitostí. A jak rychle se problém objevil, i tak rychle je vyřešen. Z ničeho nic. Co ale kniha postrádá po dějové stránce, zachraňuje s ladností Volha.
Kniha je laděna do ohromně poklidné atmosféry, a jen občas se tu a tam objeví malé bouřky, které by příběh zamotaly a rozvířily. A přestože je problém, který nám slibuje anotace a začátek knihy, a který by měl být hlavní náplní knihy, vyřešen na poslední chvíli, takže v podstatě vůbec není hlavní náplní knihy, není nutné ji díky tomu hned odsuzovat.

Nezapomenutelná Volha
Povolání: Zaklínačka není jen tak obyčejná kniha, kterou si přečte, a už za několik dní si jen zhruba pamatujete, o čem vlastně byla. V paměti vám totiž uvízne díky prazvláštní hlavní hrdince Volze Redné. Je to velice svérázná dívka, která si nenechá nic líbit. Je to ale správná hrdinka, kterou si člověk lehce oblíbí a rád si čte o jejích dalších dobrodružstvích. Nejvíce ale na ní zaujme styl, jakým se vyjadřuje. Humorný, v některých chvílích skoro až nesrozumitelný, že nad ním kroutíte hlavou a říkáte si, že snad ani není možné, aby se někdo takto vyjadřoval, ale stejně si ho oblíbíte. A nemůžete se dočkat, až Volha dostane znovu prostor k tomu, aby vyjádřila svůj cenný názor.
Volha je jakožto hlavní hrdinka také tou nejpropracovanější a autorka se ostatními vlastně vůbec nezabývala. Jen jsme se sem tam dozvěděli něco o Lenovi, ale o ostatních postavách nemáme vůbec přehled. Pokud jsou pro děj nějak důležití, jen je v rychlosti řečeno, kdo jsou a co dělají, abychom si je mohli zaškatulkovat. Větší prostor ale nedostávají.

Volha + Len = Velká světová láska?
Jak čtenář při čtení zjistí, autorčiným uměním je, vodit ho za nos. O slibovaném boji už ani nemluvím, ale o vztahu Lena s Volhou. Na první pohled je jasné, že mezi nimi něco doopravdy je. Jenže autorka to zákeřně a zároveň skvěle protahuje, takže jim všechno proklouzne mezi prsty a zůstává otevřené. Možná dokonce až moc, ale když to příště zajímavě vyřeší, nebude to tolik vadit.

Jak je zvláštní samotná Volha, tím je kniha speciálnější. Vyjadřovací styl totiž nepochytila pouze hlavní hrdinka, ale celá kniha je v podobném duchu i napsána. Zvláštní popisy zní díky tomu zajímavěji, takže se je snažíte řádně vychutnat, než při čtení něčeho jiného. A přestože v některých chvílích se to může zdát až divné, jste rádi za tak odlišné dílo, se kterým trávíte svůj volný čas. Kniha se čte velice dobře, jelikož se neustále vezete na jedné klidné vlně. Rozhodně dokáže zaujmout, protože na Volhu se nezapomíná…

[Isa (Pages Full of Stars) · Rating 5 out of 5]

Review also appeared on my blog Pages Full of Stars.

Wolha Redna is the only female student at the practical magic department but it’s not the only thing that makes her stand out of the crowd. She’s also particularly articulate, ambitious, cunny and not afraid of challenges. And that’s why her master sends her on a dangerous mission, where she’s supposed to reveal the truth about the mysterious disappearances. And why not make some vampires’ hackles rise and gather material for the paper, while she’s at it?


My rating: 6/6


Профессия: ведьма (trans. Occupation: Witch) by Olga Gromyko is a full of humour and magic, brilliant story about W. Redna, the VIII year student of a magic school. This book was following me for some time but I had no idea that it will soon land on my favourites list.

The great asset of this book are definitely the characters created by the author, especially the main character Wolha Redna. She’s the only girl in a typically male school department but even though there are people who would like to get rid of her, she can’t be moved so easily. She’s not only mischevious but also brave, determined and has a unique sense of humour. Even her name shows her personality – if you combine her first initial with her surname, it literally translates to „mean”. Wolha isn’t scared of the task she’s been given, on the contrary, she decides to carry it out and take some advantage of it at the same time. To cut a long story short, she’s got quite an attitude and that was one of the main reasons why I loved the book so much. The next character I’d like to mention is Len, who, in my opinion kept up with Wolha really well. And I couldn’t forget about equally great and interesting secondary characters, like Kryna, master or Stokrotka :).

The plot drew me in immediately. We have an interesting crime plotline, great magical scenes and flashbacks to Wolha’s past where we can learn more about her story. A significant dose of humour made me burst out with laughter a lot and the action made it hard to put the book down. Wolha and Len’s interactions were present for the most part of the book but I didn’t feel like they were the main plotline, they didn’t overpower the main story and I watched them with pleasure. The author also showed us the unusual take on the vampire mythology, which we overthrew together with Wolha. When it comes to humour, the book really reminded me of the Parasol Protectorate series by Gail Carriger and it turned out to be just as entertaining.

Olga Gromyko’s style is approachable but at the same time extraordinary, packed with outstanding comparisons and very humorous. Generally, I found it different from what I usually observe in the books written by e.g. American or British authors, but not in a bad way. The only thing I regret is that this series wasn’t translated into more languages and isn’t widely available to more readers, because I’m sure it would have a lot of fans.

All in all, Профессия: ведьма is a sparkling, fun and memorable story that made me smile long after I finished the book. Personally, I cannot wait till I get the second book in my hands and I hope that time spent with it will be as enjoyable as with the first one.

[Anna · Rating 4 out of 5]

Young redhead witch Wolha Redna, only woman on typically male Departament of Magic at Starmin Higher School of Magic, Fortune-Telling and Herbology, was send to deal with hard case of killings of wizards and witches in the country of vampires. She has her own revolunionary point of view and crashes many stereotypes connected with vampires. Good and light read.

[Lenka · Rating 5 out of 5]

:-) I když děj byl na jednu stranu nezajímavý, byl natolik dobře a vtipně napsán, že se nedá ani hodnotit jinak, než plným počtem.

[Linda Šimerová · Rating 5 out of 5]

Zábavné a výhodu vidím, že to má jen pár stránek. Hezky rozpracovány svět.

[Malimalibooks · Rating 4 out of 5]

"Zawód: Wiedźma" to moja pierwsza przeczytana książka tej autorki. Oczywiście wcześniej trochę słyszałam o jej książkach. Po pierwsze dlatego, że An je czytała i recenzowała, a ja pomagałam jej w robieniu zdjęć, a po drugie dlatego, że dosyć sporo osób na Instagramie ją czyta. Do tej pory jednak nie miałam okazji po nią sięgnąć. Tak naprawdę, to nawet nie koniecznie chciałam. Jakoś nie bardzo mnie pociągał jej opis. Sięgnęłam po nią dopiero po tym, jak przeczytałam "Wilczą Jagodę" i nie będąc w stanie oderwać się od świata wiedźm, musiałam sięgnąć po książkę, w której główna bohaterka też ma moce. I tak skończyłam czytając "Zawód: Wiedźma".

Wolha uczy się w szkole "Magii, Wróżbiarstwa i Zielarstwa" ale zdecydowanie nie jest zwykłą studentką. Po pierwsze, ma świetne oceny i często wie nawet więcej niż wykładowcy (w czym trochę przypomina mi moją siostrę L.) Ale wcale nie można o niej powiedzieć, że jest świetną studentką. A to głównie dlatego, że ciągle robi psikusy nauczycielom (w czym znowuż przypomina moją drugą siostrę, N.). Można więc powiedzieć, że jest pełna przeciwieństw. Dodajmy do tego, że właściwie jest sierotą i na początku wcale nie chcieli jej w szkole, mimo jej oczywistych zdolności. Fajnie się zaczyna, nie?

Opowieść zaczyna się w momencie, gdy Wolha zostaje wysłana do wampirów, żeby sprawdziła, co się u nich dzieje i czy nie trzeba im wypowiedzieć wojny. Pomyślicie sobie zapewne, dlaczego taka dziwna dziewczyna ma zostać wysłana do sąsiedniego narodu i sama podjąć decyzję o wojnie? Cóż, mnie też to dziwi. Ale gdy lepiej poznajemy jak ludzie postrzegają wampiry i jak bardzo się mylą, to wszystko nabiera sensu. Zwłaszcza że Wolha woli sprawdzić wszystko organoleptycznie niż wierzyć na słowo we wszystko to, co mówi stara książka napisana przez człowieka pełnego uprzedzeń, który chyba nawet nigdy nie miał okazji stać koło wampira.

Pierwsza część książki, czyli właśnie wizyta u wampirów, bardzo mi się podobała. Autorka rzeczywiście ma specyficzny styl, ale mnie się on podobał. Był pełen humoru, więc nie raz się uśmiechnęłam podczas czytania. Po za tym spodobała mi się również główna bohaterka i to jak podchodziła do świata.

Druga część książki dzieje się na kilka miesięcy po pierwszej. Jeden z wampirów odwiedza Wolhę. Potem dochodzi do zawodów, w których za wszelką cenę chce wygrać, więc Wolha postanawia mu się przeciwstawić i sama zostaje mistrzynią. I tak rozpoczyna się ich wspólna przygoda.

W tej części książki mamy trochę więcej do czynienia ze szkołą, do której chodzi Wolha, ale też ze światem i stworzeniami w jakim żyje. Ta cześć również mi się podobała, choć uprzedzam, że była trochę inna niż poprzednia, wydaje mi się, że lepiej tu poznaliśmy samą Wolhę i jej świat.

[Caroline V. · Rating 3 out of 5]

This book brough childhood nostalgia. I wanted to love this book, but some ugly heads couldn´t be overlooked.

With positives. I loved the writing style of the author and enjoyed reading it. And let´s not forget Volha herself. Watching her doing her daily bussiness in being menace to everyone around her is frankly fun.

But then comes the biggest problem of the book. The plot inconsistance. We came to hunt a monster. Instead we have banter between Volha and potential vampire boyfriend and then at the close end of the story the author remembered that there is monster to catch and rushed it. The catch isn´t satisfactory and the revelation of who or what could the monster be is underwhelming. And let´s not forget the very forced explanation the books gives for how it happened.

Summary: Enjoyable read that should have focused only on character interactions

[Šárka Vomáčková · Rating 5 out of 5]

Příběh je změtí fantasy a detektivního románu s překvapivým závěrem. Lehce a s humorem i ironií nás seznamuje s Dogevou i s magií tohoto světa. Právě humor, narážky a ironie drží čtenáře snad až do samého konce, kdy najednou dojde k obří gradaci. Nicméně ruku na srdce, na rozdíl od klasických detektivek zde nedochází k průběžnému získávání stop, a taj je závěr zcela nečekaný, ale i tak grandiózní.

[Beata Weidemann · Rating 5 out of 5]

Książka jest świetna i bohaterka jest świetna.
WRedna wiedźma <3
W tej książce wampiry nie są mroczne ani złe, nie piją ludzkiej krwi, nie boją się czosnku.
Wiedźmy uważają się za Magiczki i ogólnie są przesympatyczne ale i proste, złośliwe i mają masę wad.
No dobra może nie wszystkie ale Wollha taka właśnie jest
Dawno tak się nie ubawiłam podczas czytania. POLECAM

[Magda · Rating 3 out of 5]

Read it because I fell in love with this author after Rok Szczura. But this book is a bit worse, it doesn't have such well-written characters. I don't really enjoy first-person narration. Still, it was a fun read, great humour and writing style. Love Olga Gromyko.

[pika_booking · Rating 5 out of 5]

Przecudowny początek ciekawie zapowiadającej się serii. Książka aż ocieka mitologią słowiańską. Główna bohaterka nie raz wprowadza komizm ale jest też naprawdę uzdolniona jako Wiedźma. Polecam każdemu, kto lubi takie klimaty!!!

[Anita · Rating 4 out of 5]

Wow, naprawdę szybko się czyta! Jest zabawna i wciągająca, zajęła mi niecałe 3 godziny podróży. Polecam!

[Kate]

Nudna od samego początku.

[Kaasia320]

dnf

[Martyna · Rating 2 out of 5]

2.5
Fajna końcówka, ale środek jakiś taki ciężki do czytania. Podoba mi się giga to ze mimo iż to dylogia to ma zamknięte zakończenie.

[Olajajajaj · Rating 3 out of 5]

⭐2,5/5
Co prawda humor do mnie nie trafił, ale też nie męczyłam się jakoś bardzo przy czytaniu. Jako lekki przerywnik sprawdziło się dobrze.

[Riven · Rating 4 out of 5]

3.5/4
Obiektywnie nie jest to jakaś świetna książka, ale świetnie się przy niej bawiłam.

[Kasia · Rating 2 out of 5]

Dnf

[Peter Wiggin · Rating 2 out of 5]

16% kolejna nietrafiona pozycja. Komuś się na pewno spodoba, ale nie dla mnie.

[Klára · Rating 5 out of 5]

Tohle mě bavilo. Krátké, čtivé, sarkastické, co víc si přát. Sice nebyl vydán druhý díl, což vám ale prakticky vůbec vadit nemusí, je to na konci hezky uzavřené.

[suspirium · Rating 5 out of 5]

lubię wracać do wolhy i tego świata

[Moira · Rating 4 out of 5]

24.8.2014 - 4*

February 25, 2012 - 4*
K této knize jsem byla nanejvýš podezíravá - jako skalní fanynka Gerarda z Rivie a zaklínačky Loty jsem vlastně ke každému rádoby zaklínači více než obezřetná. Naštěstí Volha překvapila. Kniha je kratší, než jsem čekala, ale je opravdu krásně provedená. Obálka se mi hodně líbí a kniha hezky sedí v ruce.

Volha je zaklínačka v učení. Jedná dříve, než myslí, srší vtipem a sarkasmem a nebojí se kopnout do vosího hnízda. Na škole z ní učitelé nemají moc velkou radost a jen díky svému talentu ji ještě nevyrazili. Nejspíše. Ze začátku se dost často střídal děj s retrospektivními pohledy, což děj lehce zdržovalo, přesto to má své kouzlo. Navíc nám to pomohlo Volhu pochopit a zamilovat si ji. Ano, čtete dobře, zamilovat.

Díky Volziné neutuchající touze po dobrodružství jejímu mistrovi přijde tak příhodné poslat ji vyřešit úkol, s kterým si ostatní nevědí rady. Volha se svým nekonvenčním přístupem a "neovlivněná" povídačkami se na to skvěle hodí. A tak s hlavní hrdinkou vyzbrojenou osikovým kůlem, česnekem a učebnicí o zubatcích putujeme do Dogevy - místa opředeného bajkami a legendami vykreslujícími ho v tom nejhorším světle. Kvůli jejím obyvatelům. Upírům.
Takto napsané to zní jako strašné klišé. Ale v dnešní době je strašně obtížné napsat něco nového, navíc o upírovi a ještě těžší je to podat originálně. A víte co? Pokud si dobře pamatuju, zdejší upíři před Volhou nevyzumkli ani kapku krve - alespoň ne z žíly. To už je úkaz sám o sobě. A celkově - autorka upíry napsala dost dobře. Dokazala mě u čtení udržet. Takže - ano, pár klišé situací tam najdeme. Ale celkově je kniha hodně dobrá.

Len sklouzl po bříze, neschopen bojovat současně s kýcháním a smíchem. str. 158

Další hlavní postava, kterou jsem si oblíbila, je Len. Volha se s tímto sympatickým mladíkem setká nedlouho po příjezdu do Dogevy. Myslím, že v tu chvíli ani jeden netušil, co vše mu ten druhý přinese. Jaké pohromy. Volha sama o sobě je katastrofický úkaz, kterému je radno se vyhnout, ale před kterým se nedá ukrýt. Když se navíc rozhodne vás poctít svou jiskrnou osobností, raději se jí pak do konce života vyhýbáte. Ale co! Proto je ta ztřeštěné osmnáctiletá adeptka praktické magie tak sympatická. Navíc - v samém jádru je to dobrá holka.

"Ne, neexistuje žádná naděje. Napraví mě teprve hrob." Volha, str. 11

Charaktery: Za Volhu a Lena dávám pět z pěti, u ostatních to lehce pokulhává, autorka jim mohla dát trochu více prostoru a lépe je vykrestlit. Avšak popis upírů a jejich komunity - nice! Navíc - Volha svůj pobyt v Dogevě pojala i jako podklad pro svou seminárku a z čistě vědeckého hlediska začne porovnávat fakta s fikcí. Celkově - spojení studentky a boje s příšerou, školy a učebního systému se středověkou kulturou, trochu těsnějšího spodního prádla braného jako bikiny a koupání v jezeře, protože neexistují koupelny s vodovody...

Autorka dokázala spojit skoro až protiklady. Magie pozdržela vědu, ale ta se chce vyvíjet. Vytváří to jedinečnou atmosféru, kterou dokázala autorka vložit do slov a perfektně nám ji nastínit. Mně osobně si styl Gromyko získal. Není dokonalý, ale zaujal a sedl mi. Navíc - každá kapitola je tak sympaticky zakončena obrázkem palice česneku!

Buď byl pro mě úkol obtížný, nebo šokovaní strážci hranic na fleku padli, sraženi silou mých myšlenek. Mé úsilí bylo ověnčeno úspěchem až za čtyřicet minut, během kterých jsem stačila promyslet víc věcí než za předchozích osmnáct let.
Ale zde je výsledek. Funguje to. Nebo šel náhodou kolem? str. 14

Některé situace se mi na knize zdály až moc fantaskní, nereálné, zvláštní! Ale napsané tak vtipně a dobře zpracované, že se to k atmosféře knihy prostě hodilo. Tečka. Kniha mi lehce připomíná Sapkowskeho Zaklínače, ale co z podobného soudku ne? Povolání: Zaklínačka má vcelku promyšlenou zápletku, kterou stojí za to sledovat. Nezabředáváme se do žádných milostných trojúhelníků (!) a nikdo se Volze nesnaží dostat pod sukně. Alespoň to není náplní většiny knihy. Popisy okolí jsou dobré a přiměřené.

Co vypíchnu je pár překlepů, občas zvláštní volba slov. Děj není úžasně originální, ale autorka psát umí a kniha je zpracován vtipně a poutavě. S knihou jsem spokojená a přestože to není výkvět fantastiky, zasadím ji jako nadprůměrnou. Líbila se mi, bavila mě, měla jsem ji přečtenou za jedno odpoledne. Pokud máte rádi fantasy, čaroděje, vtipnou hrdinku v hlavní roli a neočekáváte zápletku století, Povolání: Zaklínačka si vás určitě získá. :)

[Filip · Rating 3 out of 5]

Zaklínačka Volha se umí ohánět lépe slovy, než mečem. Ovládá magii a studuje na vysoké škole. Kupodivu ji učivo jde, jenže pozornost pokulhává…
Přesto, že má ráda Volha vtípky a používání magie, dobře studuje na vysoké škole. Právě proto ji pošlou do země upírů: Dogevy. Náhodou se ji i zmíní, že se dva čarodějové nevrátili. I když je Volha neustále v pubertě a některé věci ji prostě docházejí pomalu, dobře ví, proč ji do Dogevy poslali. Chtěli se ji zbavit. A to ty učitele měla tak ráda… Právě proto si řekla, že učitele nesmí zklamat a nedopřeje jim, aby se ji tak lehce zbavili!

„Ne, neexistuje žádná naděje. Napraví mě teprve hrob.“ Volha str. 11

Dogeva měla být místem, kde nikdo nepřežije. Volha si to myslela taky, dokud do země upíru opravdu nedocestovala. Sama totiž přišla na to, že Dogeva je velice pěkné město až na ty upíry, o kterých ví lidé pouze báchorky.
Dokonce i v takovémto doslova vtipném díle nalezneme lásku. A to rovnou lásku mezi upírem a Volhou… Kdo by to kdy řekl, že? Ještě horší to je, když se Volha koupe právě s tímto upírem a myslí si, že je to pouze nějaký šmírák.
Jak jsem již říkal, díky toho, že je Volha prostě taková, jaká je, ji někteří lidé nemají v lásce. Ignoruji ji a nevšímají si ji. To v Dogevě ale neplatí. Zde nikdo před sebou neskrývá tajemství a věří si. Teda, skoro všichni. V Dogevě vládne panovník a jako pomoc má u sebe Radu. Radu, která by se panovníka nejraději zbavila, jelikož je velice mladý na to, aby mohl vládnout.
Volhu si již po otevření oblíbíte. Její hlášky jsou nezapomenutelné a vždy se při nich zasmějete. I když vyvádí tyhle vtípky, když chce dokáže být chytrá a přátelská. Snaží se slušně chovat, ale někdy to prostě nevyjde přesně, jak doufá.

„Růžičková kapusta v chrupavém těstíčku. Před třemi dny jsem se otrávila kapustou v mizerné zájezdní hospodě a teď se mi dělalo špatné při pouhém pomyšlení na ní. A tady – v ústech… V souladu s principy dobré výchovy jsem zvedla k ústům ubrousek, nenápadně do něj vyplivla skvělé jídlo, zmačkala ho a hodila do speciální nádoby pod stolem.“ str. 54

Jenže problém, kvůli kterému Volhu do Dogevy vyslali opravdu existuje. Stejně jako všichni si ze začátku mysleli, že vyslané mágy zabili upíři. To se ale hned změní, když se dozví, že jakási příšera zabila další upíry. A pokusila se zaútočit i na Volhu. Při vyšetřování toho, proč vlastně příšera zabíjí a vůbec se objevuje, se také snaží dokončit svou diplomovou práci do školy. Sama také přichází že knihy, které od učitelů proti upírům dostala, vůbec nepůsobí a že se jedná o velice nepochopenou rasu.
Už kvůli příběhu, se kterým se v této knize setkáme, jsem si říkal, že by se mi kniha mohla líbit. Díky krátkým a výstižným větám kniha utíkala rychle. Trochu mi vadilo to, že některé věty nebyly popsány, nebo doplněny pro lepší obrázek situace. Souboj s příšerou, se kterou Volha bojovala, se odehrál tak rychle, až jsem se nad tím pozastavoval. Musím ale uznat, že hlavní hrdinka byla pěkně promyšlená. Její hlášky se mi líbily a nesčetněkrát rozesmály. Je taky pravda, že už dlouho jsem se nesetkal s dílem, u kterého bych se tak zasmál, jako právě u Zaklínačky. Přesto mi v knize trochu scházela nějaká ta akce. U Zaklínačky se opravdu jedna o klidnou četbu a nemusíte se bát, že se v příběhu zamotáte.
Nemohu říci, že se mi kniha nelíbila. Vtip do příběhu opravdu sedl a pobyt v Dogevě byl konečně odreagování od fantasy měst, kde pravidla neplatí. Doufám, že se u druhého dílu dočkáme trochu více akce a vtipu nám autorka neubere!