Dost dobře nenormální: Můj báječný život s autismem a ADHD

by Denise Linke, Marie Voslářová (Translator)

Stávají se jí legrační i podivné věci a většina z nich souvisí s její diagnózou. Mladá novinářka Denise Linkeová, které ve dvaadvaceti byl zjištěn Aspergerův syndrom, by mohla sepsat celý seznam lidských reakcí na svou diagnózu. Co lidi nejvíc zklamalo? Že neumí ani jeden trik jako Rainman. A co bylo nejhezčí? Vlastně všechno ostatní. Tedy až na předsudky, ty snáší autorka těžce. A tak místo seznamu napsala knihu, jaké to je, mít zesílené smyslové vnímání, i co obnáší udržování vztahů, když nedovedete pořádně udržet ani oční kontakt. Nečekejte však stesky nad "nenormálním" životem, Denise Linkeová o sobě totiž vypráví dost dobře.

Genres: Nonfiction, Biography, Autistic Spectrum Disorder, Adhd, Audiobook

159 pages, Paperback

First published October 5, 2015

Reviews

[Nin]

Kürzlich habe ich meinen Eindruck folgendermaßen beschrieben:
"Es ist, als würde man ein paar Stunden mit ihr im Café sitzen und sich ihre Lebensgeschichte anhören, ohne dass alle Beteiligten am Ende den Overload ihres Lebens haben. Und ohne den üblichen, leidenden Ton, den so Lebensgeschichten öfter mal an sich haben. Im Gegenteil, ich habe ziemlich viel gelacht."

Für mich ist ein bisschen schwierig, eine wirklich neutrale Rezension zu schreiben - nicht zuletzt, weil ich mir mindestens eine Diagnose mit der Autorin teile und deswegen nicht anders kann, als unter dem Gesichtspunkt dessen zu lesen, was ich "ADHS low fives" nenne. Ihr wisst schon, diese Momente, in denen man sich wiederfindet und die ganze Zeit "girl i know right?" murmelt. Meine Anmerkungen bestehen zu weiten Teilen aus Ausrufezeichen und mehrfach unterstrichenen Passagen, die ich exakt genau so auch erlebt haben könnte.

Meine gute Bewertung beruht darauf, dass ich nachvollziehen kann, was Denise Linke über sich schreibt und wie sie es begründet. Das, und dem Schreibstil, der exakt das vermeidet, was man von autobiografischen Büchern dieser Art kennt: diese schwermütige, melodramatische Reminiszenz des eigenen Lebens, die tapfere Schilderung des Alltags mit Behinderung, inspirierend und bedrückend für alle Nichtbehinderten, die jetzt allumfassend wissen sollen, wie es sich so lebt mit Autismus und ADHS. Es gibt bestimmt auch Menschen, die nach diesem Buch zu wissen glauben, wie es sich so lebt.
Ich stelle mir das eher vor, als würde man Sheldon Cooper und Buffy Summers zusammen in eine Gummizelle sperren.

Hier werden persönliche Passagen damit verknüpft zu erzählen, was Autismus (Asperger-Autismus in diesem Fall) und ADHS eigentlich sind. Warum glauben Leute immer noch, Autisten hätten keine Gefühle? Warum ist Autism Speaks eher Autism Speaks Over Actual People With Autism? Und was hat Brokkoli damit zu tun? Man merkt, dass Denise Linke ihr Handwerk als Journalistin mehr als beherrscht: da wird nichts zu kurz gefasst oder überstrapaziert, keine kontextlosen Statistiken runtergezählt und trotzdem solide Quellen benannt, mit denen man sich weiterreichend schlau machen kann. Man mag ihre Gedanken und Lösungsansätze zum Stand unseres Schulsystems hart finden - "wir brauchen keine halbgaren Akademiker", unplausibel sind sie nicht.

(Ein winziges Manko für mich waren die leisen Seitenhiebe auf das, was allgemein abwertend als political correctness verbucht wird sowie die Stellen, die man als slut shaming verbuchen könnte. Ich denke aber, das ist in meiner Hypersensibilität für das Thema begründet und tut dem Gedamtbild keinen Abbruch.)

Für mich schaffte dieses Buch den Spagat zwischen informativem Themenwerk und amüsanter Autobiographie. Es gibt bestimmt Bücher, die sich aus fachlicher Perspektive besser behaupten, aber diesen Anspruch gab es hier, denke ich, nicht.

Ich habe es in unter 24 Stunden ausgelesen und mich jedenfalls nicht eine Minute gelangweilt.
Und für jemanden mit ADS will das schon was heißen.

[Petra | LooneyCZ]

Příběhy z (ne)normálního života autistky s ADHD. Zajímavý náhled na inkluzi po německu. Myšlenky a postřehy, které mě donutily se zamyslet. S mnohými jsem v duchu musela souhlasit a dost z nich mě překvapilo. Nelze od toho očekávat nějaké odborné pojednání, spíš lehký pohled na život jedné (ne)obyčejné mladé ženy.

[Alena]

Autorka popisuje prostě svůj život: jak chodila do školy, cestovala, jak jí v dospělosti spíš náhodou diagnostikovali Aspergerův syndrom, později ADHD, jak se s tím žije a jak založila časopis N#mmer.
Není to žádné převratné nebo literárně skvostné dílo, Denise prostě ukazuje, že i s takovou diagnózou lze vést normální život, být funkční ve společnosti, vystudovat vysokou.

Hodně mě zaujaly kapitoly, které popisovaly její střední školu, která byla inkluzivní dřív, než to bylo in, dále její vztah k sarkazmu (který nechápe), aprílům (které neodhalí) a jak se musela naučit některé věci, které jsou pro ostatní samozřejmostí.

Hodně se snaží vyzdvihovat, že ona ani jí podobní nejsou žádní méněcenní chudáci a že i když vidí svět jinak, neměnila by. To považuji za dost poučné pro “astronauty” - tedy lidi zvenčí, kteří se jen občas přiletí podívat na planetu Asperger.

[Lola]

Die Autorin bringt dem Leser hier auf etwas mehr als 200 Seiten ihr Leben und ihren Alltag mit ADHS und Asperger näher. Sie räumt mit Vorurteilen auf und spricht sich für eine bessere Integration aus. Insgesamt ist es unterhaltsam geschrieben, obwohl auch die Probleme die sich durch ADHS und Asperger ergeben nicht unerwähnt bleiben.

[Nacho Schneeweis]

"**Nicht normal, aber das richtig gut**" von Denise Linke ist ein erfrischend ehrliches und inspirierendes Buch, das auf authentische Weise das Thema Neurodiversität beleuchtet. Die Autorin schafft es, mit Humor und Tiefe zugleich, die Herausforderungen und Stärken von Menschen mit ADHS und Autismus darzustellen. Die persönlichen Einblicke und praktischen Tipps machen das Buch sowohl informativ als auch unterhaltsam. Einziger Kritikpunkt: An manchen Stellen hätte man sich noch mehr wissenschaftliche Hintergründe gewünscht. Dennoch ist es ein absolut lesenswertes Buch, das zum Nachdenken anregt und Verständnis fördert.

[Memorin]

Kromě toho, že jsem se ještě víc utvrdila v tom, že mám ADHD, tak jsem zjistila, že mám pravděpodobně i Aspergera. Ale asi potřebuju vědět víc, než jenom z popularizační knihy. Která navíc říká, že ADHD je vrozené, čemuž od jisté doby nevěřím. Ale chápu, že tenhle narativ je stále hodně mainstream a je těžké jej změnit. Ale nechci přistoupit na tuhle z mého pohledu jednoduchou cestu a naštěstí jsou tu už studie, které tenhle narativ (o vrozenosti) vyvrací a naopak tvrdí, že třeba ADHD je získané (Gabor Maté). Nakonec to však pořád chápu jako spektrum a že jsou tyhle diagnózy také "kulturní". A taky bych žádné tyhle diagnózy nemusela mít, kdyby byl soušasný svět postaven na jiných základech. Teorie lovců a sběračů. Myslím, že se to dá vysvětlit různými způsoby a teoriemi. Jen teorie vrozenosti sedí na paradigma současného světa a proto nám ostatně tolik vyhovuje.

Ale jinak jsem se bavila eskapádami Denise. Zjistila, že nejsem exot, který podivně komunikuje s lidmi, nechápe společenské zdvořilosti a small talky, má bizarní nesnášenlivost některých smyslových vjemů atd.

"Autism Speak" byla čistá hrůza - bizár je, že to má být organizace na osvětu. Ale ani mě nepřekvapuje, že je americká. V jednom vydaném videu (2009) organizace popisovala autisty jako lidi, co trpí autismem jako nějakým vředem a ne jako by byl součástí samotných lidí. Z toho se mi udělalo blbě. Ok, ale někdo autismus léčí i oxidem chloričitým. Překvapí váš, že to dělají především ezo-komunity? Promiňte, co takhle pro začátek inkluze, osvěta a psychoterapie (jednotlivců, nejen těch s nějakou "poruchou").

Ono ani v té vrozenosti, dědičnosti, získanosti - nejde o to se těch poruch vzdát nebo je bezproblémově přijmout. Jako spíše o to, naučit se pracovat s těmi negativními symptomy a hledat jejich příčinu, a jednoduše je nějak rozvíjet/zavíjet.

Na knize miluji popsanou inkluzi v praxi. Kéž bych mohla kdysi navštěvovat inkluzivní školu!

~*~

"Ja se přitom jen krčila na svém místě a klopila zrak do knihy, hlavně abych nemusela stát sama v koutě. Člověk vypadáa cítí se míň osaměle, když se něčím zabývá, čímkoliv, a nehýbe se z místa ani o centimetr. V zoufale naději, že bude neviditelný." 52

"Všem by nám prospělo, kdybychom se spíše než o politickou korektnost snažili o korektnost emocionální." 128

"Nikdy nevnímám celek, vždycky jen detaily. Vidím jednotlivé stromy, ale ne les." 151

[Ranní ptáče]

Velmi zajímavý pohled do života člověka s Aspergerovým syndromem, čtenáři přiblíží, co taková diagnóza znamená.
Kapitola o tom, jak média píší o autistech mě překvapila; u českých médií jsem si toho nevšimla.

[anssbdsh]

Poslechnuto jako audio díky Radio Wave a posílám všem kamarádům jako povinný poslech. 💯

Skvělá kniha pro pochopení, co to ta inkluze vlastně znamená a proč ji všichni potřebujeme.

[Tereza Bezrouková]

Krásný pohled do života (a do hlavy) mladé ženy, která žije s ADHD a aspergerovým syndromem. Pokud máte ve svém okolí někoho takového, je pro vás tahle knížka "MUST READ" - pomůže vám pochopit, jak takový člověk vnímá a prožívá některé pro vás naprosto standartní situace a proč reaguje tak, jak reaguje, i když se vám to může zdát naprosto nepochopitelné.
Jedinou výtku bych měla k tomu, že se autorka během celé knihy nazývá "autistkou", což za mě není úplně přesné označení - Aspergerův syndrom je jeden z druhů poruch autistického spektra - ale možná to vzniklo při překladu...

[Veronika Steff]

Poslouchala jsem jako audioknihu od Rádia Wave, přišla mi hodně zajímavá. Vůbec nechápu, jak autorka mohla žít tak dlouho bez diagnózy, protože mi připadalo, že projevy obou poruch u ní byly dost výrazné.
Nejvíc mě zaujala kapitola o inkluzi ve školství. Hrozně mě mrzí, že způsob, jakým fungovala střední, kam Denise chodila, není rozšířenější. Možná si na rozdíl od autorky uvědomuji, že při každé změně ve školství je potřeba mít metody na to, jak ji vyhodnotit, a taky, že by byl problém s kapacitou budov (dnes jsou třídy navržené spíš pro 30 než 15 dětí a bylo by tedy potřeba výrazných přestaveb), takže myslím, že plošné zavedení není tak lehké, jak autorka věří, ale zároveň bych aspoň chtěla vidět nějaké postupné kroky, které by k ní spěly.
Každopádně kniha poskytuje skvělý vhled do světa lidí s ADHD a autismem a myslím, že stojí za přečtení/poslech.

[Sonea]

Ich fand das Buch sehr gut. Es gibt einen guten Einblick in die Welt von Autismus und ADHS und die damit verbundenen Herausforderungen.

Das Buch liest sich fast wie ein Roman und weniger wie ein Sachbuch und ist daher sehr zugänglich, auch für Neurotypische, die noch nicht mit Autismus oder ADHS in Berührung gekommen sind.

[eri mrtva]

Čte se rychle, je srozumitelná, informativní a nabízí podněty k přemýšlení. Pro mě nedostatečně reflektuje boj za spravedlnost pro lidi s postižením, ale hlavně jsou v knize bolestně zastaralé pojmy – asperger, add, slepý, hendikep,…

[Lukas]

Zajímavý pohled na autismus a ADHD podaný formou příběhů ze života autorky. Není to všeobjímající, ale i tak se člověk lecos dozví. Navíc je to napsáno velmi čtivě, s lehkostí a humorem, takže se člověk kromě poučení i docela pobaví. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla kniha násobně delší.

[Cine]

Interessante Einblicke, hätte mir aber mehr erwartet

[Ellamara]

Mochte den Schreibstil der Autorin sehr gerne, ihre Erfahrungen waren sehr interessant und gut geschildert.

[Bara]

Audio. 3,75*

[Quanti]

Tohle mi trvalo, protože po poslechu někdy na jaře na ČRo jsem si to chtěla ještě v klidu přečíst. No... Asi až moc v klidu 😅 Denise je správně ujetá.

[Seray]

Nachdem ich das Buch gelesen habe, ist ADHS keine Worthülse mehr für mich. Fand es sehr interessant, das doch sehr schwer nachvollziehbare Verhalten und die Weltwahrnehmung von einer Betroffenen beschrieben zu bekommen.
Außerdem sehr starke Gedanken und Erfahrungen zum Thema "Inklusion". Würde ich am liebsten rauskopieren und überall verteilen...

[Ester]

Kniha mi pomohla poznat některé výzvy odlišného vnímání reality a doufám, že budu v budoucnu vnímavější a případně nápomocná lidem s jakýmkoli "deficitem", který může být ve skutečnosti spíš darem. Autorka je velmi obratná slovem a u čtení jsem se i skvěle bavila.

[Catwithbooks]

Ein Buch, das mich sehr überrascht hat.
Denise Linke erzählt aus ihren Leben wie sie eher Zufällig sich hat testen lassen und bei ihr Autismus festgestellt wurde so wie später auch ADHS.
Es ist interessant zu erfahren wie sie für sie ihre Kindheit war und auch was für sie „normal“ war. Die Wahrnehmung von machen Dingen könnte nicht unterschiedlicher sein. Denise Linke hat einen sehr schlichten aber sehr fesselnden und humorvollen Schreibstil, der es ermöglich macht ein Blick in ihre Welt zu werfen.
Durch ihre Diagnose ist ihr Leben eine Herausforderung die sie, wie man beim lesen feststellt, mehr und mehr auf natürliche Art meistert ob alleine oder mit Familie und Freunden.
Ein weiteren Blick werde ich auf alle Fälle auf das von ihr herausgebracht Magazin N#mmer und Blog werfen.
Ich kann das Buch auf alle Fälle empfehlen das es wirklich eine Einblick in den Alltag zeigt, den man so nicht erwartet.

[oslík]

autorka sa v knihe venuje svojmu prežívaniu autizmu - aspergerovho syndrómu, prosím, nevolajte to tak - a ADHD. rieši, ako k týmto diagnózam prišla, resp. ako sa o nich dozvedela a ako jej tieto dve netypické diagnózy ovplyvňovali a ovplyvňujú život od detstva až po dnešok. súcitím so 75% vecami, ktoré v knihe autorka píše. AuDHDs together strong.

[Eri]

Celkem dobrá knížka pro lidi, kteří chtějí něco jiného než jen co se píše v běžných médiích, přeci jen kniha dovoluje autorce se věnovat tématu mnohem hlouběj než většina časopisů (s N#mmer nemám zkušenost). Je to psané spíš blogovou podobou, velmi volné vyprávění, ale zase to tak utíká rychle.