Postavy ve hře neustále utíkají do vyšších pater, utíkají pře hlukem, který symbolizuje...
----citace----
Zenóbie: Proč musíme vždycky utíkat, když slyšíme ten hluk? (Otec i matka stojí se sklopenýma očima) Co je to za hluk, maminko, řekni mi to!
Matka: Zenóbie, ty můj andílku, už jsme ti to stokrát říkali, aby ses na to neptala.
Otec: (Vyhýbavě) My sami nevíme, co to je. Kdybychom to věděli, tak ti to povíme.
Zenóbie: Ty přeci všecko víš, všemu rozumíš!
Otec: Téměř všemu! Jenže tohle je něco výjimečného, něco mimořádného. Já rozumím věcem, které jsou v mezích naší zkušenosti, které mají reálnou existenci.
Zenóbie: Tak ten hluk ve skutečnosti neexistuje?
Otec: V podstatě neexistuje.
Matka: Je třeba ho chápat obrazně.
Otec: Jako symbol.
Matka: Jako znamení.
...
Zenóbie: Ale když to ve skutečnosti neexistuje, tak proč se vždycky stěhujeme?