What do you think?
Rate this book
Andrej Tarkovskij - Skutečnost a sny o domově
560 pages, Hardcover
First published January 1, 2018
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
July 18, 2019
„Člověk obecně nežije proto, aby byl šťastný. Jsou věci daleko důležitější než štěstí.“
Ak vás Tarkovský zaujíma nad rámec filmov, túto rozsiahlu knihu odporúčam. Ponúka ucelený obraz o jeho živote v kontexte prostredia a udalostí, ktoré prežíval a z ktorých ťažil vo svojej tvorbe. Tvorbu, ktorú premenil na náboženskú službu s dôrazom na pustovnícku askézu. Všetky udalosti sú trefne dopĺňané zápiskami z denníkov a úsekmi z rozhovorov s hlavnými aktérmi v jeho živote.
Krátke úseky:
[Matka] Citovala Čechova: Člověk se musí chovat tak, aby svojí přítomností nepřekážel druhým. Příliš nemluvit, nevyprávět nikomu o svých neštěstích a starostech, neúspěších a chybách. Nevykrucovat se a nezakrývat své „zločiny“.
Když se člověk zamyslí - „ve všem tom zelí a bramborách je skryto stále totéž: život a smrt, jen to není tak efektní na pohled jako na bitevním poli.“
Andrej Arseňjevič se ze všeho nejvíce chtěl bezvýhradně oddat svému apoštolskému poslání v tvorbě. A poté, vyčerpaný svou misí, se vrátit domů, kde se s ním setká všepřijímající láska nezištná starostlivost, kde bude možné si poplakat a postěžovat na nepochopení a osamění, ponořit se do spánku jako do dočasného nebytí. Ale existoval takový domov ve skutečnosti?...
Tarkovskij podle svých slov neměl možnost vytvořit si „normální vztahy“ s pravoslavnou cirkví. Takové vztahy předpokládají stabilní životní situaci. A on se ocitl v postavení člověka, který přežil bombardování. Režisér byl přesvědčen, že jediným ziskem lidstva je víra. Pouze ona člověka spasí. Srovnávaje životní cesty umělce a světce (mnicha), zdůraznil režisér jejich odlišnost. Světec netvoří, neboť není svázán se světem, jeho pozicí je neúčast. Ale „nešťastný umělec se musí brodit bahnem uprostřed všeho toho, co se děje kolem“. Světec (mnich) zasluhuje soucit - žije polovičním životem. Umělec musí rozvíjet svůj talent, může být podveden a jeho duše je vždy v nebezpečí.
V námětu o svatém Antonínovy se očividně odrazily Tarkovského trýznivé úvahy o spáse duše a o nesmrtelnosti. Možná je on sám natolik hříšný, že nemusí být spasen?
Ak vás Tarkovský zaujíma nad rámec filmov, túto rozsiahlu knihu odporúčam. Ponúka ucelený obraz o jeho živote v kontexte prostredia a udalostí, ktoré prežíval a z ktorých ťažil vo svojej tvorbe. Tvorbu, ktorú premenil na náboženskú službu s dôrazom na pustovnícku askézu. Všetky udalosti sú trefne dopĺňané zápiskami z denníkov a úsekmi z rozhovorov s hlavnými aktérmi v jeho živote.
Krátke úseky:
[Matka] Citovala Čechova: Člověk se musí chovat tak, aby svojí přítomností nepřekážel druhým. Příliš nemluvit, nevyprávět nikomu o svých neštěstích a starostech, neúspěších a chybách. Nevykrucovat se a nezakrývat své „zločiny“.
Když se člověk zamyslí - „ve všem tom zelí a bramborách je skryto stále totéž: život a smrt, jen to není tak efektní na pohled jako na bitevním poli.“
„Kdybyste jen vědely, (promluva k ženě a dceři, nebo uctivé vykání ženě) jak jsem unavený! To ví jen Bůh... A to si říkají inteligence!... Tihle spisovatelé! Učitelé! Vždyť ničemu nevěří... Ten orgán, kterým se věří, u nich zakrněl, nepotřebují ho...“
Andrej Arseňjevič se ze všeho nejvíce chtěl bezvýhradně oddat svému apoštolskému poslání v tvorbě. A poté, vyčerpaný svou misí, se vrátit domů, kde se s ním setká všepřijímající láska nezištná starostlivost, kde bude možné si poplakat a postěžovat na nepochopení a osamění, ponořit se do spánku jako do dočasného nebytí. Ale existoval takový domov ve skutečnosti?...
Tarkovskij podle svých slov neměl možnost vytvořit si „normální vztahy“ s pravoslavnou cirkví. Takové vztahy předpokládají stabilní životní situaci. A on se ocitl v postavení člověka, který přežil bombardování. Režisér byl přesvědčen, že jediným ziskem lidstva je víra. Pouze ona člověka spasí. Srovnávaje životní cesty umělce a světce (mnicha), zdůraznil režisér jejich odlišnost. Světec netvoří, neboť není svázán se světem, jeho pozicí je neúčast. Ale „nešťastný umělec se musí brodit bahnem uprostřed všeho toho, co se děje kolem“. Světec (mnich) zasluhuje soucit - žije polovičním životem. Umělec musí rozvíjet svůj talent, může být podveden a jeho duše je vždy v nebezpečí.
[1986] „Existuje shoda mezi světcem a umělcem, ale je nezbytné vidět také rozdíly, které spočívají v tom, že se člověk buď snaží být podobný svému Stvořiteli, nebo se snaží spasit svou duši. Takže otázka zní, zda spasit sebe samého, nebo vytvořit duchovně bohatší atmosféru v celém světě. Kdo ví, jak dlouho budeme existovat? Musíme žít s myšlenkou, že nás Pán může k sobě zavolat zítra... To je téma pro film! Jestliže se obrátím k obrazu svatého Antonína, pak se ho nepochybně dotknu. Pokusím se tuto palčivou otázku pochopit a objasnit pro všechny lidi. Koneckonců není důležité, jestli zemřeme, či nikoli, neboť zemřeme všichni - buď všichni společně, nebo každý sám...“
V námětu o svatém Antonínovy se očividně odrazily Tarkovského trýznivé úvahy o spáse duše a o nesmrtelnosti. Možná je on sám natolik hříšný, že nemusí být spasen?
Displaying 1 of 1 review