,,Teď je mi hrozně (fyzicky). Strašně mě bolí hlava a nestačim s dechem. JE MI 13! Nesmim to přehánět, vidim úplně jasně svoje shnilý plíce nikotinem a v palici mi třeští tanec odumírajících buněk. Vim, že brzo umřu, počítám tak ve dvaceti. Ani se mi moc nechce. Chci něco udělat, aby po mně něco zůstalo. Proto už teď píšu, hraju šest let na piáno a maluju. Přestávám kouřit a chlastat..."
Líbilo se mi méně než Karla Klenotníka cesta na Korsiku. V podstatě souvislý tok myšlenek, večírků, koncertů, slečen, alkoholu, mejdanů a takový výlet do života v na kulturněmáničkovské scéně 80. let. Ke konci to ale začíná být dost monotónní a opakující se. Co je fascinující je věk autora - 13. Takže jestli to odpovídá realitě, jakože se autor dušuje, že ano, není se bohužel moc co divit, že dopadl, jak dopadl. Bohužel.