Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.
Whoah! Ein wahrlich überraschendes Buch. Wir sind im Kopf eines geistig beeinträchtigten jungen Mannes. Aber in seiner Welt wird er anders bezeichnet. Er ist der "Spasti". Mitleid kommt aufgrund seiner reaktionären Gedanken (rassistisch, antisemitisch, antifeministisch) nicht auf. Die Autorin wählt nicht den einfachen Weg.
Alle Worte mit Ausnahme der Absatzanfänge sind klein geschrieben. Auch Punkte am Ende eines Satzes gibt es in den Absätzen nicht. Die Schriftarten und -grössen variieren. Zwischen den Textteilen gibt es Grafiken. Das Buch ist ein Meisterwerk der Buchgestaltung. Es sollte in Papierform erfahren werden.
Der Protagonist lebt mit seiner Mutter und seiner Oma zusammen. Das Leben in Armut wird durch religiöse Gedanken ergänzt. Dieses Topos wird auch im Titel referenziert.
Es ist aufgrund der Form zu Beginn nicht einfach, in das Buch reinzukommen, aber dann gibt es solche Absätze:
"wir setzten uns alle auf den bordstein es war dunkel kalt und von drinnen kam immer die gleiche musik der ganze saal sang wie ein einziger mensch laut dieses traurige lied in die nacht hinein als würde er kniend weinen und plärren, wir wollen nicht leben wir haben einfach keinen bock zu leben"
Die Trostlosigkeit dieses prekären Lebens wird hier so gut erfasst, daß ich die Schwächen, die der Roman zweifellos hat, gerne verzeihe.
Vielen Dank an Papierstau. Ohne die Besprechung im Podcast hätte ich den in einem kleinen, mir bisher unbekannten Verlag erschienenden Roman nicht entdeckt.
„Myšlenkám nikdo nezabrání.“ Literární počin první poloviny letošního roku. Alespoň pro mě. Svatá hlava není kniha pro každého, ale to je dobře, autorka to ani neměla v úmyslu. Kniha, kterou psala sedm let, vyšla v dubnu v nakladatelství Vyšehrad, konkrétně v edici Tvář (znáte díky Sběrateli sněhu). Jde o velice povedené nahlédnutí do života a především hlavy hlavního hrdiny – chlapce, muže, který není tak úplně v pořádku, těžko rozpoznat, jestli je duševně nemocný či mentálně zaostalý. Zároveň lze říct, že se jedná o umělecké ztvárnění duševního rozpoložení. Dočteme se o určitém období jeho života, jeho rodině a přátelích, nakousneme téma náboženství, potratů či politiky. Děj se odehrává v jakési vesnici, kde se všichni znají – a to taky hraje určitou roli v příběhu. Může se stát, že se u čtení Svaté hlavy budete cítit nesví a nepříjemně, vedle toho však narazíte na pasáže, u kterých se naopak budete naplno smát. Postupně v knize nastávají zvraty a čtenář díky nim získává odpovědi na své otázky. Ale k tomu musím dodat, že ne vždy úplně jasné. Po přečtení zůstává několik otazníků, což je (i po debatě s autorkou) vlastně dobře. Nesmím zapomenout na specifický typ psaní, který ale má svá pravidla. A pozor, v textu není moc čárek a teček. Nenechte se odradit, už po několika stránkách si na to zvyknete. Součástí knihy jsou stylové ilustrace Ondřeje Dolejšího.
2025: hrdý fanoušek hany lehečkové již od roku 2019. ojedinělé ze všech možných hledisek
2019: M y š l e n k á m n i k d o n e z a b r á n í
Slabá duše, silná kniha. Takto si představuji psychologickou sondu do hlavy člověka - a to schizofrenika, který pravděpodobně trpí nějakým mentálním onemocnění a má svůj vlastní svět, který tvoří z různých infantilních pohledů. Experimentální forma je na toto téma jak dělaná, až automatický proud myšlenek bez interpunkce, vyšinutí z větné vazby a zafixované výrazy ("To je velká záhada.") Nádherná typografie, při níž se střídají dialogy, kurzíva, testy, důrazný capslock - deníkový zápis jak dělaný. A přestože ilustrace v beletrii běžně nevyhledávám, tak zde působí koláže Ondřeje Dolejšího velmi promakaně i myšlenkou. Vlastně nevím, zda jsem se zápiskům víckrát pousmával (pokoj obývací tobě, žížaly za plotem, omlazení babičky), nebo jsem se chmuřil. Zejména rozbroje s matkou mě hrozně skličovaly; jak sociální bída dokáže všechny členy domácnosti rozpoltit. A těch chmurných pasáží tam málo není. Představy fungují na plný plyn a dodávají novele kouzlo, v něčem se člověk jako dítě nemůže nevidět. A ten myšlenkový chaos je tak autentický. Co pro mě bylo skvěle zvládnutým motivem - ovlivnění náboženství, ty zaryté věty v mysli, které pak jasně cloumají protagonistou. To bylo děsivé. Zajímalo by mě, jak by novela vypadala v cizím jazyce (a že je toto dílo žhavým aspirantem na reprezentaci naší literatury), už teď čest překladateli. A jedno trapné přiznání nakonec: v testu "Blbec: ano x ne" jsem se dostal na 10 bodů. Jsem velký blbec a měl bych se jít zahrabat, což je velká záhada.
Na mši svaté se mi ze všeho nejvíce líbí že v létě není v kostele vedro dále se mi líbí ten pokoj svatý jak si lidi třesou rukama a říkají, pokoj tobě, to je v kostele celý rok třesou si rukama i lidi co se neznají vždycky jsem si říkal, jaký pokoj jako myslíte nějaký obývací pokoj, a když jsem třásl lidem rukou a říkal, obývací pokoj tobě, tak mi začali říkat, blázne, a to mi říkají i dneska když už říkám normální pokoj tobě. (s. 15)
Ze začátku jsem u čtení skoro omdlela; dlouhé věty bez interpunkce mě totiž nutily číst slovo za slovem a já se zapomněla nadechovat 🙂 Vážně! Jakmile jsem se uklidnila a začala si proud myšlenek hlavního hrdiny trochu třídit, bylo to hned lepší. Z příběhu mám smíšené pocity. Hlavní hrdina je smutná postava; ať už vinou nemoci nebo nízkého IQ je jeho svět motanice neveselé reality s halucinacemi. Někdy není jasné, co je pravda a co ne. Děsilo mě, když Zdeněk opakoval odposlouchané fráze o imigrantech nebo o ženách. Bylo mi z toho úzko, ale stejně pořád nevím, co si vlastně myslet, co si z toho odnést. Možná to potřebuju nechat uležet v hlavě. Mimochodem, málokdy se nějak víc soustředím na ilustrace, ale koláže O. Dolejšího mě oslovily. K příběhu se přesně hodí.
Dal jsem nad ni svoje ruce a snažil se ji omladit. m l á d n i m l á d n i m l á d n i m l á d n i m l á d n i m l á d n i m l á d n i m l á d n i m l á d n i
Tahle knížka není pro každého. Ale je skvělá. Ryzí a sugestivní. Nesnaží se podat přesný popis uvažování někoho duševně nemocného. Přesto je důmyslná a působivá, doplněná skvělými ilustracemi. Boží. 80 %
Tohle nebylo lehké čtení, knížka je psaná z pohledu kluka s mentální retardací, takže je to hlavně sled nesouvislých myšlenek. Ale zanechala ve mně dojem, hlavně druhá polovina se autorce povedla. Tísnivá, smutná, bláznivá kniha, kterou stojí za to si přečíst už jen kvůli pochopení toho, jak někdo s takovým postižením vnímá svět kolem sebe. A jak je k němu ten svět často krutý.
„proč je život takový a ne jiný proč já vidím svět a ne někdo jiný proč moje hlava bolí myšlenkami přemýšlel jsem proč vidím před očima věci takové a ne jiné”
Silné, hodně silné. Současná česká próza je něco, do čeho se příliš nepouštím, ale jsem moc ráda, že jsem udělala výjimku a vybrala si zrovna Svatou hlavu. Za mě je tohle brilantní počin, nesmírně silný a deprimující, ale úchvatný, a zároveň často také ironický a humorný. Život chlapce ze sociálně slabé rodiny, směs jeho zážitků, myšlenek a fantazie; někdy ani nevíte, co je co. Neskutečná typografie – chápu, že pro někoho možná velké mínus, ale mně stačilo pár stránek, abych si zvykla, a později jsem čím dál intenzivněji vnímala, jak je ten způsob psaní – téměř úplná absence interpunkce, různě velké písmo apod. – v harmonii s obsahem, jak tahle technika 'proudu vědomí' dotváří atmosféru textu. Vážně skvělý literární počin.
Sonda do hlavy idiota. Ale kniha hraje příliš na to, že ti "normální" jsou z obliga - ale to je lež, každý máme svoje démony. Nevidím to jako nic víc, než zakrytí, autorského neumětelství - někdy experiment takhle dopadá. Ženský prostě statisticky, jako spisovatelky, mě málokdy zaujmou a to i když si zvolí dobré téma. Lehečková působí jako typická městská buchta, co ráda čte a chce taky psát a má k tomu prostor a možnost to vydat, jenže pravý psaní není lehkej citronovej dortík k čaji, ale zakrvácenej čerstvě vyřízlej steak s krví na umaštěným papíru. Chybí tomu hodně i s přihlédnutím k faktu, že jde o pohled idiota a věřte nebo ne, ale já mám k jakkoliv postiženým lidem hodně empatie. Je to instinkt, ale já mám na slabý pseudopsaní silnou agresivní reakci. A speciálně, když vidím recenze, kde rozebírají kvality a hlubiny tohohle textu. Kvality, které tu vůbec nejsou.
Po dočtení této knihy jsem stále zmatená. Docela mi vadil styl psaní autorky, text bez čárek a teček mě vyrušoval a já se do příběhu nemohla ponořit. Příběh duševně nemocnému muže mi přišel na jednu stranu dost smutný a v závěru mi chyběl nějaký doslov. Něco od autorky, co by mi celý příběh osvětlilo. Nebo alespoň pár slov o jeho nemoci.. Cokoliv. :(
Svatá hlava je velmi zvláštním příběhem muže s mentálním postižením, vnímajícího intenzivně své okolí, leč s problémy všemu správně rozumět. Autorka zde využívá metodu volného proudu vědomí, která má sloužit coby vhled do mysli hlavního hrdiny. Asociace, které hlavnímu hrdinovy proudí v hlavě, se nabalují jedna na druhou, jako stále se zvětšující sněhová koule valící se ze svahu. Kniha tak pro leckoho může působit nesourodě, zmateně, chaoticky. Autorka však záměrně balancuje na pomezí reality, myšlenkového víru, bludů, představ. Dává tím nahlédnout do chaotické, neukotvené mysli jedince, který často tápe, nechápe a neví, co se sebou. A autorce se toto zobrazení daří náramně. To nic nemění na tom, že to není příliš snadné čtení. Jednak je volný proud vědomí sám o sobě nelehký v tom, aby ho člověk "správně" vnímal a dokázal si ho sám pro sebe interpretovat. Autorka totiž ještě vedle toho ve většině textu vypouští interpunkci - užívá ji většinou jen k ukončení vět. Jinak se interpunkcí nenechává příliš svazovat a volnému proudu vědomí tak popouští uzdu takřka naplno. I to může být pro leckterého čtenáře při čtení oříškem. Tato kniha tak nejspíš nebude pro každého. Přiznám se, že i já zpočátku váhala, zda ve čtení pokračovat. Trvalo mi, než jsem se do čtení tzv. "dostala". Nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala. Dostalo se mi totiž nevšední sondy do hlavy jedince, díky němuž člověk vidí svět jinýma očima. Často je to pohled nečekaný, nicméně přínosný v tom, že se tím společnosti určitým způsobem nastavuje zrcadlo ukazující, jak se někteří lidé chovají vůči mentálně postiženým jedincům.
Main character is a young man with mental problems, from lower society level. He is struggling with his mom, grandmother, neighbors, pupils and other people from small unknown village on daily basis.
The whole book is about how does the defected mind works or how does this mind sees the world around.
Even though the book has sorrowful story, Svata hlava is one of the funniest books I have ever read. My gf and I laughed so much that we had to stop reading, sometimes. Zdenek is a master in creating fictive dialogues among fictive people in hilarious way. This dialogues are only in his head apart the real world. For example: the Morning show with his “own” guests will stay in my head for a long time. Perfectly written, amusing, offensive pages from the end. #paneJaroslave🙏🏻
Na Svatou hlavu jsem se moc těšila. Přiznávám ale, že je to kniha, která mě nalákala hlavně obálkou.
Po přečtení anotace jsem očekávala silný příběh, který se mě dotkne a nebude to lehké čtení. Bohužel mi knížka nesedla a moc jsem ji nepochopila.
Nadchlo mě téma, nadchlo mě i originální zpracování a překrásné ilustrace. Bohužel je tady i dost věcí, které mě spíše zklamaly.
Hlavní hrdina knihy byl originální postavou, ale jeho pocity jsem z knihy nedokázala pochopit a pocítit tak, jak bych si představovala. Mohlo být také mnohem lépe vysvětleno jeho myšlení a problémy.
Styl psaní mi nesedl vůbec! V knize není jediná čárka a i tečky se najdou jen na pár stranách. Takže se mi kniha nečetla vůbec dobře a byla jsem ráda, že ji mám za sebou.
Very suggestive look into a mind of mentaly handicapped, sometimes borderline insane, yet also quite creative and at times funny person, using the stream of conciousness method. Situated also in bad socio-economic conditions.
It is up to us as a reader to feel and construct in our head the impact they have on their surroundings. The occasional humor sometimes make the atmosphere lighter for just a second, but usually no more time than that.
Not to spoiler, but some of the moments in this book are among the heaviest, most depressing stuff stuff I ever read.
Styl Hany Lehečkové mi dost sedí, takže se oficiálně posunula do kategorie ‘chci doma všechno co napíše’. Good job a klíčenka!
Ale vážně, Svatá hlava je hodně sugestivní vyprávění z pohledu kluka, v jehož životě je spousta věcí sakra špatně a ani on sám není úplně v pořádku. Místy velmi prudký propad do duševní nemoci je popsán úplně skvěle, i když není vždycky jednoduchý to číst.
Dávám 4/5, vlastně mě trochu zklamalo to uspořádané ukončení, které mi ke zbytku knihy moc nesedělo.
Smutný příběh smutných postav, který nenabízí žádná východiska, jen zmar. Mírně mě v textu rušila přehršel grafických pokusů, které příběh v takové míře nevyžadoval (byl by dostatečně silný i bez nich), i když autorčinu záměru více méně rozumím. Jinak je ale Svatá hlava vydařená a sugestivní sonda do ztracených duší. Obývací pokoj všem.
Zpočátku jsem si říkala, že to nebude nic nového, hlavní hrdina mi totiž přišel zčásti jako kdyz ctete Foresta Gumpa, postupně spise více do Lennieho Smalla od Johna Steinbecka. Grafické zpracování textu je fajn, koláže velmi povedené. Celkově vydařená prvotina, slovosled skutečně místy jako v bibli.
Zajímavá edice. Jde o knížky malého formátu, které jsou pěkně zpracované. Nicméně. Je to velmi umělecky pojaté a v tom směru to má hodnotu, ale jako pro čtenáře.. nevím, nebavilo mě to, nevyhovovalo mi to, jak to bylo provedeno.
Velice zajímavá a kontroverzní kniha. Hlavní hrdina, kterému nemůžete věřit ani nos mezi očima je velice nespolehlivý. Příběh mě nijak nenachnul, jde vyloženě jenom o myšlenkový pochod hlavní postavy. Psané bez čárek a teček. Jeden velký tok myšlenek. Ani se mi to špatně nečetlo bez čárek atď, ale ta kurzíva mě zabíjela! HODNOCENÍ: 60% || 3⭐️/5⭐️ Čteno v rámci bookclubu.
Myšlenka skvělá, forma občas dost náročná. Každopádně celkově jsem z toho trošku rozpačitá. Přišlo mi, že nějaké věci tam byly úplně navíc, některé úplně chyběly.