Soubor Kláry Notaro je suverénním a originálním příspěvkem k dobré tradici české povídky. Příběhy lidí z různých koutů Francie – příslušníků odlišných generací, národností, pohlaví, světonázorů a sociálních vrstev – jsou nahlíženy zevnitř: očima toho, kdo v cizině zdomácněl, a současně zvnějšku: pohledem toho, kdo tu nikdy nebude úplně doma. Lahodné sýry, obtěžkané vinice, noblesní jezdecké kluby či svatby v zahradách tvoří lákavě exotické i erotické prostředí, v němž se ale pohybují charaktery univerzálně lidské.
Velmi prijemna zbierka poviedok zasadenych do roznych kutov Francuzska. Bola by dokonala keby sa autorka dokazala zdrzat vlastnych nazorov na citlive spolocenske temy. 3.5*
Kdybych měla být hodně zlá, naprosto bez obalu a bez servítek bych zde patrně napsala, že číst tyto povídky bylo jako za trest: nezáživné, zdlouhavé, sterilní. Poslední stránku jsem už dlouho nevyhlížela s takovým očekáváním a potměšilou radostí, c'est fini, Dieu merci! Přemýšlela jsem, co přesně tuto nezvyklou antipatii způsobuje (neboť jinak mě vždy vše, co jakkoli souvisí s Francií, nadmíru zajímá), a kromě nevýrazného, monotónního stylu sbírky za tento pocit asi velkou měrou může i fakt, že autorce vlastně to, co píše, příliš nevěřím, že za vším vnímám jasný nesoulad, skoro až pozérství, à la "tepu a kritizuji všemožné nešvary a vady francouzské kultury, ale činím tak tím nejfrancouzštějším možným způsobem; já jsem tady ten nejchytřejší..." Nicméně, pro případ že tak drsně upřímná nakonec nebudu, nenápadně vložím alespoň hodnocení dvě (až tři) hvězdičky a schovám se s lahví červeného vína do kouta, je n'y suis pour rien! (-;