Pohyby ledu

by A. Gravensteen

Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštění. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a — pochopitelně v roli hlavní — Grónský ledový štít.
Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou.

Genres: Contemporary, Mine

416 pages, Hardcover

Published May 1, 2019

Reviews

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 2 out of 5]

Být jedním z prvních, kdo knihu hodnotí, je neuvěřitelně těžké a cítím i jistou zodpovědnost, notabene když hodnotím tak, jak hodnotím. Pohyby ledu mají spoustu vrstev, spoustu kliček, odboček, popisných pasáží, myšlenek, což celé vede k nevyhnutelnému - čtenář je zmaten, dlouho neví, proč to tak je, co mu tím autor říká. Ač se čte kniha perfektně, její rozsah by bylo hodno zkrátit na polovinu. Občas prostě větší přímočarost není na škodu. Závěr překvapí, ale nevím, jestli zrovna v pozitivním slova smyslu. Co je mi vyloženě proti srsti, je závěrečné (poměrně dlouhé) dovysvětlování. Mám pocit, že by kniha měla být napsána tak, aby tohle nepotřebovala. Kolem a kolem u mě po přečtení převládá pocit rozpačitosti. Domnívám se, že Pohyby ledu sednou hloubavějšímu čtenáři, který je ještě ideálně otevřen myšlence paralelních světů.

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

„Přijmout dar umíme důstojně jen tehdy, když jsme si jistí, že nejsme obdarováváni z lítosti nebo vypočítavosti.“ Když jsem se dozvěděl, že budeme mít book club s tajemným autorem A. Gravensteenem, měl jsem radost, protože si na těchto setkáních vždy objasníme spoustu drobností a autorského záměru. Tentokrát to však bylo úplně naopak. Sice víme, jak autor vypadá, ale vše, co jsme se dozvěděli, by se dalo shrnout slovy „všechno je možné.“ Takže i já se výjimečně vzdávám nějakého hodnocení Pohybů ledu a řeknu jen, že to byla zajímavá čtenářská jízda.

[Tereza Eliášová · Rating 4 out of 5]

Pohyby ledu jsou pěkně nevyzpytatelná knížka. Vůbec jsem netušila, co od ní čekat, a tak nějak jsem dostala od každého trochu. Je to taková ta typická divnokniha od Paseky, ale míněno vlastně v dobrém, tohle fakt umějí. Začátek se čte skoro jako tuctový příběh, snad kdyby nebylo toho Grónska. A ledovců. A těch podivných dvojitých kapitol, co se liší jen v pár písmenech... tady už to začínalo zavánět magickorealistickým podivnem, a to já ráda.

Hlavní postava je výborně napsaná. V některých okamžicích krásně bezradná jako čtenář sám, což mi bylo vlastně dost blízké. Celé to korunuje autor skrývající se pod tajuplným pseudonymem, i když to považuju spíše za vydařený marketingový tah. Ale závěr, ten se fakt vyvedl. Tahle knížka stojí za pozornost, koneckonců na obálce to proklamuje i sám velký Petr A. Bílek 😀

[Jana Lánová · Rating 4 out of 5]

Chytře vymyšlené, mnohovrstevnaté, mezi českými autory zjevení. Autor umí psát, ale v první části by trochu mohl i škrtat (kolikrát si proboha vařil to kafe...). Detektivní zápletka v atraktivním prostředí (výzkum, Grónsko, novináři) bez potoků krve a věčně opilých, umolousaných, proti systému bojujících komisařů.

[Réza Cinka · Rating 3 out of 5]

400 velmi čtivých stran. Na začátku autor odpálí krimi zápletkou, objeví se krásná a tajemná dívka, dozvídáme se víc o hlavním hrdinovi Roslim - co vidí, co cítí, co si myslí, co neví, o čem sní. Až na konci mi došlo, že je to celé jen z jeho pohledu, že čtenář stejně jako on neví, co se děje mimo jeho zorné pole a co se na něj řítí.

První část v Praze je civilní, taková vysokoškolská romance s alkoholovým oparem. Čerstvý třicátník tak trochu neví, co se sebou a s životem. A mě to bavilo, bylo to uvěřitelné, přitom nápadité. A věřím, že v Roslim se mnoho mužů pozná.

Druhá část s výpravou do Grónska je jiskřivá. Hezky barvitá, přesto sevřená. Romance mizí. Hledám si, jak vypadá grónský ledový štít, vidím při čtení jen bílou. A pak konec. Nebo ne?

Třetí část mě určitě bavila ze všeho nejmíň. Je to takové trošku plácání se, chybí Klára (achjo, jak mě byla ta protivná holka sympatická) a chybí nějaký směr.

Úplný závěr a dodatky jako by celý předchozí příběh smotaly do kuličky a vyhodily do koše. Nevěřte ničemu, stát se může cokoliv, ale úplně cokoliv na světě.

Během čtení jsem byla nadšení, po přečtení už méně. Každopádně zajímavý literární počin.

[TheVampireBookworm · Rating 4 out of 5]

Tahle kniha byla zpočátku velmi zvláštní a divně uchopitelná s těmi vsuvkami paralelních věcí a snů a vyfabulovaných příběhů, nicméně na čtivosti jí to neubírá (pouze to mate čtenáře). Na samém konci to do sebe dosti těžce zapadne a trochu to objasní ten tekutý písek, kterým se čtenář musel brodit.
(Ne)hlavní postava novináře Rosliho je nezajímavá, ale všichni, kteří kolem něho tančí a manipulují s ním, zajímaví jsou, takže se to navzájem vykompenzuje a tak nějak to dává smysl. Myslela jsem si, že se mi kniha nebude líbit, protože (sebe)vražda chlapíka, co zpronevěřil nějaké peníze, byla dost chabá na to vystavět zajímavý krimi příběh, jenže jak se postupně ukazovalo, nic nebylo takové, jaké se na počátku zdálo a nakonec mne kniha dost bavila, protože se vždycky všechno ubralo úplně jiným směrem.

[Marie · Rating 5 out of 5]

Tohle byla kniha, kterou jsem neodkládala ani při kojení, ani při vaření kafe ani při koupání a každý večer mi u ní padaly oči a každé ráno jsem se s ní probouzela. Detektivka s přesahem? Detektivka je tady skoro až nadávka. Vypravěč je sympaticky sebeironický, vyprávění inteligentní, podnadpisy vtipné a sofistikované, čte se to jedním dechem. Po předchozí Teorii Podivnosti jsem porad mela pocit, ze Rosli nekde narazí na Adu, což by mě v jistých úrovních vyprávění obou knih vůbec nepřekvapilo. Krásný čtenářský zážitek, jen co je pravda!

[Melindaaaa · Rating 3 out of 5]

Vyjádření je třeba si utřídit, přidám později.
Snad jen - tohle byl zmatek. Připomínalo mi to další knihy poslední doby. Filosofické jako Trny v čase, bláznivé jako Klub vrahů, zmatečné a přeplácané jako Nulorožec. Ale Book club s autorem se rozhodně v pozitivním smyslu podepsal na mém hodnocení.
70 %

[Ondřej · Rating 3 out of 5]

Výkřik P. A. Bílka na obálce ve mně vyvolal nepřiměřeně vysoké očekávání.

Jako debut je to samozřejmě pozoruhodný.

Spousta dobrých momentů je nakonec zabitá tím, že to chce být detektivka, ale občas zase ne.

Závěr je pak podobně slabý jako v Probudím se na Šibuji nebo Teorii podivnosti.

[Tereza M · Rating 5 out of 5]

Jsem nadšená, moc se mi to líbilo. Dobře se to četlo, i když mi to teda dlouho přišlo jako tuctový román o nijak zajímavém klukovi, ale pak to se mnou začalo slušně točit. Navíc krásně česky napsáno, je vidět že autor s jazykem umí velmi dobře pracovat.
Snad mu zas něco vyjde :-)

[Delicious Books Antoinetta · Rating 5 out of 5]

Paralelní reality mohou být paralenní... Miluji knihy, ze kterých si mohu nabrat to, co potřebuji a nikdo mě nesoudí za to, že jsem pochopila něco zle.

[Katka Klíčová · Rating 5 out of 5]

Za mna Neuveritelna.

[DailyCoffeeCZ · Rating 5 out of 5]

Román, který vás vezme do Grónska. Zažijete situace, které jste ještě nikdy nezažili. Budete se bát a pochybovat. Budete pochybovat o svém zdravém rozumu, o tom, co je skutečnost a co se nikdy nestalo. Pohyby ledu jsou mrazivým thrillerem i sondou do duše a do skromného života obyčejného novináře.

A. Gravensteen není skutečné jméno. Tedy možná je, ale rozhodně ne opravdové jméno autora knihy Pohyby ledu. Ten totiž svou identitu tají. Víme o něm jen dvě věci. Je to muž a je to Čech. A vzhledem k tomu, jak autenticky popisuje novinářskou práci, můžeme se domnívat, že má nebo měl s tímto povoláním něco společného. Jeho identita však pro příběh nyní není důležitá. Hlavní je to, že jde o skutečně výjimečnou knihu s výjimečným jazykovým zpracováním.

Možná doteď ani netušíte, že Pohyby ledu kdy vyšly. Nevěnuje se jim totiž taková mediální pozornost, jakou by si jistě zasloužily. Škoda. Gravensteen (ano, říkejme mu jeho falešným jménem, jiné totiž nemáme) totiž vystavěl příběh, který v Česku hned tak někdo nemá odvahu napsat. Ve své knize si totiž hraje se světy paralelními, alternativními i minulými. A to je pro každého editora a redaktora velkým oříškem. Uhlídat celý děj, aby byl smysluplný, nic nepřebývalo ani nechybělo, si vyžaduje obrovské množství času a pozornosti. Gravensteen však ve své knize pracuje s realitami takovým způsobem, že čtenář nemá nejmenší problém se v ději orientovat. Jeden velký problém ale mít bude – poznat, co se doopravdy stalo a co se možná jenom mohlo stát.

Třicetiletý novinář Miroslav Hammer, kterému všichni říkají Rosli, je tak obyčejný, jak jenom může být. Má hrstku kamarádů, vlastně skoro žádné, v práci se s nikým moc nebaví. Ženy, které by ho chtěly, opouští, a ty, které miluje, jsou až příliš komplikované. Už dávno rezignoval na nějaký vznešený život a smířil se s tím, co a čím je. Je sebeironický a v milostném životě velmi neobratný. A také má svou hrdost. Od svých rodičů nechce vůbec nic, ačkoliv by mu mohli dát všechno.

Když se jednoho dne dostaví na tiskovou konferenci pořádanou ve skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě v Praze, do života mu vstoupí žena, studentka mikrobiologie Klára Tesaříková. Ta Rosliho krátce po seznámení upozorní na podivné financování skleníku. A Rosli jako správný novinář dychtící po senzaci a sólokaprovi se celé kauzy chopí. Záhy ovšem ředitel botanické zahrady umírá. Rosli od kauzy tak trochu upouští a rozhodne se raději věnovat pozornost Kláře. Pár dní nato se dočká pozvání, které mu změní život. Se skupinkou glaciologů (vědci zabývající se zkoumáním ledovců a ledovcové činnosti) odlétá do Grónska, aby napsal článek o tomto oboru i výzkumu českých vědců a glaciologii trochu zpropagoval. Nebo si alespoň myslí, že právě tohle je v Grónsku jeho prvořadým posláním. Co však netuší ani v nejmenším, je, že se stal hlavní postavou dobře promyšleného plánu.

Gravensteenovy mistrně vystavěné dialogy doplňuje svižné vyprávění. Čtenář tak, chtě nechtě, hltá každé slovo. Co ho naopak může od děje vyrušovat, jsou odborné pasáže, které si Gravensteen neodpustil nebo spíš nemohl odpustit, když svou knihu pojmenoval tak, jak ji pojmenoval. Pohyby ledu aneb Glaciologie pro manipuláty. Jeho odborný výklad samozřejmě směřuje ke Grónsku a ledovcům. Můžete ho přeskočit a dál pokračovat ve čtení, ale byla by to chyba. Nikdy není na škodu dozvědět se něco nového o něčem, o čem jste doposud slyšeli možná jen jednou nebo dvakrát v životě. Navíc i tyto pasáže působí tak, jako by byl autor současně novinářem i glaciologem. Nebo že se alespoň o tento obor už nějakou dobu intenzivně zajímá.

Gravensteen a jeho kniha Pohyby ledu je dílem, které může nadchnout širokou čtenářskou obec. Na své si totiž přijdou ti, co rádi čtou thrillery a detektivky, co dávají přednost dobrodružnému románu i ti, kteří potřebují v každém příběhu nějaké ty vztahové zápletky.

Po dočtení knihy vám ale hrozí jedno velké nebezpečí. Budete se tak moc chtít dozvědět, kdo je skutečným autorem, že z toho možná pár dní nebudete spát. Chtěli byste se ho totiž zeptat na to, co z toho je realita, co paralelní realita a co se nikdy nestalo. Možná nám ale postačí, když autor napíše další knížku. Aspoň z poloviny tak dobrou, jako jsou Pohyby ledu.

Zdroj: www.dailycoffee.cz

[Lenka · Rating 3 out of 5]

Prvních sto stran se četlo samo. Vypadalo to jako sarkasticky vtipná detektivka se zajímavým námětem. Pak se to zvrhlo skoro v magický realismus a přesunulo do Grónska. Není autorova chyba, že jsem četla Cit slečny Smilly pro sníh docela nedávno, a nedokázala se tak ubránit srovnávání a hledání paralel (Grónsko, led, podivno a krimi zápletka).


Myšlenka paralelních světů/dějů není nic, co by mě extra překvapilo nebo ohromilo (Murakami neasi). Bohužel mi to ke konci nepřišlo úplně dobře zvládnuté. Události po ledovci jsou pro mě natolik zkratkovité a matoucí, že jsem si to prostě nedokázala užít. Kapitoly dodatků na konci mi přijdou úplně ze všeho nejhorší, nechápu moc jejich smysl. Akorát jsem z toho na konci měla pocit, že autor vlastně sám moc nevěděl, k jakému konci chtěl dojít a tak něco narychlo dopsal.


Asi tomu nedokážu dát víc než tři hvězdy i přes to, že mě to docela bavilo. Vadil mi i velký počet chyb v textu, což je věc, které si většinou příliš nevšímám, ale tady jich bylo tolik, že to zarazilo i mě. Velký špatný a umocňuje to můj rozporuplný dojem z knihy.

[Zuzana · Rating 4 out of 5]

Tohle mi teda dalo zabrat. Nepamatuju si, že bych se s nějakou knihou tolik natrápila, než jsem ji dočetla. Kniha je to zrádná, na začátku se tváří jako detektivka (super, oddychovka, řekla jsem si), ale pak se to dost zvrhne (ale ne úplně ve špatném slova smyslu, aspoň skoro). V jedné její fantasmagorní části jsem ji skoro odložila, nakonec stačilo jenom dát si od ní pauzu. Oscilovala jsem mezi - tohle snad nedočtu - ty jo, to je zajímavý, jak to asi dopadne - vůbec nic nechápu. Často si v průběhu čtení představuju, jaké dám na konci knize hodnocení, tady to byly tři hvězdičky, pak dvě, pak zase tři a nakonec jsou tři málo. A chtěla bych se podívat někdy do Grónska.

[Tereza Dobšovičová · Rating 3 out of 5]

No já nevím. Autor to měl moc dobře promyšlené, o tom žádná. Ale zhruba od poloviny knížky už jsem si říkala, že to už je moc přitažený za vlasy i na mně… Na konci se to sice vysvětlilo, pak to bylo ještě víc podivné, až to nakonec jakžtakž dávalo smysl. Někde jsem četla vychvalování dialogů, které mi ale přišly dost slabé a ne zrovna uvěřitelné. Celá knížka se ale četla poměrně dobře, i když by mohla být tak poloviční… (Knížku jsem si vybrala, protože rozumím glaciologii – je to část mého studijního oboru.)

[Milada Violett · Rating 4 out of 5]

Pozoruhodný formou? Spíše ne. Obsahem také překvapivě všední a jen málo se lišící od jiných českých "tajemných" detektivek. Miroslav "Rosli" Hammer A. Gravensteena by stejně dobře mohl být jedním z hrdinů románů Miloše Urbana.

Toto jsou mé dojmy zhruba po stranu 368. To, co přijde po ní je...mírně jiné. Nevím ale, zda je to ve výsledku natolik pozoruhodné, jak na obálce slibuje P. A. Bílek.

Za přečtení to ale rozhodně stojí, Pohyby ledu jsou pořád tím zajímavějším a přesvědčivějším, co v kontextu české prózy posledních let vzniklo.

[Juda Kaleta · Rating 4 out of 5]

„Všechno, co se může stát, se stane.“ Chvílemi slabší odvar z Ajvaze, tu a tam variace na Joyce, drobné reminiscence Murakamiho. Zdařilé dílko, ze kterého na rozdíl od většiny postmoderní literatury nekřičí zoufalství, bezmoc a skepse. Nebo možná kříčí, ale nejsou to poslední tóny, které zaznívají. Jak pravil prof. Kubíček, postmoderna je slepá ulička… — a tahle kniha se ze slepé uličky vrací dobrým směrem.

A Gravensteen má u mne malé bezvýznamné plus za Moravské bratří v Grónsku.

[Lukáš Horák · Rating 3 out of 5]

Na jednu stranu ve mě převládají pozitivní pocity nad tím, že to nebyl žádný tuctový příběh a knížka dává prostor k většímu přemýšlení nad závěrem. Na druhou závěr byl pro mě totální mindfuck a trochu mě zklamalo vysvtlení/dovysvětlení. Některé pasáže mi přišly dost zvláštní (např. paralelní verze části příběhu) a moc mě nebavily, ale na konci jsem pochopil jejich místo v knize.

[Jana · Rating 5 out of 5]

Doporučuji.

[Janaby · Rating 3 out of 5]

Překvapivé vyústění, vede k zamyšlení... Místy vtipné. Hlavní hrdina mi lezl na nervy, musím popracovat se svým stínem....

[Martina · Rating 3 out of 5]

Konec od dodatků dál mě zklamal a zkazil pozitivní dojem z knihy

[Zdenek Kubik · Rating 4 out of 5]

Dobré to je. Snové, mysteriózní, čtivé. Identifikace s hlavním hrdinou proběhla též, vše jak má být. I trocha té filozofie se tam najde.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Tak trochu nevím, co si o téhle knížce myslet. Na jednu stranu poměrně zajímavý styl psaní, člověk čeká, co se z toho vyvrbí.... a když dočte, je lehce zmaten, načež se dozví, že to byl ten záměr a tak je to správně.
já si nejsem jistá, jestli jsem ráda zmatená, spíš ne teda.... Na druhou stranu chápu, že pokud je hlavní myšlenkou sdělit, že všechno je možné a realit je vlastně víc, je to asi legitimní...
Známka kvality bude, jestli si budu alespoň některé části knihy dlouho pamatovat, což je tady možné.

[Sabina · Rating 3 out of 5]

Tato kniha je celá zmatená, čemuž se nedivím potom, co jsem mluvila se záhadným autorem této knihy. Ovšem pokud jste zmatení po přečtení této knihy, tak potom jste naplnili autorovo očekávání. On nás chtěl zmást, vždyť přeci všechno je možné, nebo ne?
Od knihy jsem měla naprosto jiné očekávání a dostala jsem něco jiného. Závěr si u mě vylepšil hodnocení, ale i tak nemohu hodnotit více hvězdičkami, bohužel :-( Potřebuji odpovědi, které ale nemám :-(

[Steklina · Rating 4 out of 5]

Po dlouhé době český počin, který se mi líbil a u kterého jsem nekroutila hlavou. Typ hlavního hrdiny - lůzr nemající úspěch ani v zaměstnání ani u žen a shazující sám sebe i před čtenářem - sice není můj šálek kávy a už vůbec není sexy, tady byl ale vylíčen s ironií a humorem, takže mě to nijak zvlášť neiritovalo. Oceňuji především svěží a nápaditou práci s jazykem, už dlouho mě česká kniha po této stránce tak nepotěšila.

[Lukáš Pokorný · Rating 3 out of 5]

Trochu mi to přijde jako autorovo testování rolí čtenáře a vypravěče, které nabalil na kostru vlastně docela prosté detektivky a naplnil tunou bezvýznamné vaty. Pointa vlastně žádná, ale autor se tváří, že to je právě ta pointa. Čemuž u této knihy prostě nějak nevěřím. Nebýt práce s jazykem a některých skvělých obratů, možná bych šel s hodnocením ještě níž.