What do you think?
Rate this book
Ruth Maiers dagbok
Shows an understanding of the political forces shaping central Europe as well as extraordinary prescience. This book explores universal themes of isolation, identity, friendship, love, sexuality, desire, morality, justice and sacrifice.
411 pages, Hardcover
First published January 1, 2007
23 people are currently reading
388 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 19 of 19 reviews
February 23, 2011
This diary is actually closer to Anne Frank's than any of the other Holocaust diaries I've read. Both of these young women were, in my mind, quite ordinary girls. Quite bright, with perhaps a bit more than the usual literary/artistic talent, but not geniuses, and not the stuff of which history is usually made. They became history through the way they died, and the people they associated with. Otto Frank promoted Anne's diary aggressively. Ruth's best friend towards the end of her life, Gunvor Hofmo, became a famous poet and kept her diaries safe; it's highly doubtful whether they'd have been published without Ruth's association with Gunvor.
If you're looking for tortures and beatings and gas chambers, you don't find it in Ruth Maier's diary. Instead you see the growth and maturity of a young Austrian girl as the dark forces of Nazism close around her and her family. She is able to escape to Norway, but Hitler follows her even there -- and you get a not-often-seen glimpse of the Nazi Occupation and the Holocaust there. I think the diary was edited very well. The editor was able to trim nine years of entries and letters, something like 1100 pages, down to reasonable size without being overly repetitive or losing focus on Ruth's life.
This is a solid edition to the canon of Holocaust diaries.
If you're looking for tortures and beatings and gas chambers, you don't find it in Ruth Maier's diary. Instead you see the growth and maturity of a young Austrian girl as the dark forces of Nazism close around her and her family. She is able to escape to Norway, but Hitler follows her even there -- and you get a not-often-seen glimpse of the Nazi Occupation and the Holocaust there. I think the diary was edited very well. The editor was able to trim nine years of entries and letters, something like 1100 pages, down to reasonable size without being overly repetitive or losing focus on Ruth's life.
This is a solid edition to the canon of Holocaust diaries.
Read
January 9, 2023Det føles feil å gi stjerner til denne boka, men jeg anbefaler den. Det er sterkt å lese en ung jentes tanker og følelser ispedd hint om en kommende krig og videre utbruddet av denne krigen. Alt er ikke nødvendigvis like "spennende", men det skal heller ikke en dagbok være. Dette er et viktig innblikk i et liv som tok slutt altfor, altfor tidlig.
April 9, 2018
It feels morally wrong to “rate” a book such as this one, but for the purposes of garnering it exposure, I can’t recommend Ruth Maier's Diary highly enough. Ruth Maier was born in Vienna in 1920 and emigrated to Norway in 1939 in order to flee Nazi Europe. However, Ruth was deported in 1942 to Auschwitz, where she was murdered. This diary is the conglomerate of several diaries she had from her teenage years in Vienna to her early twenties in Norway, before she was deported.
What’s astounding about Ruth Maier's Diary goes beyond her recorded feelings or insights. Her writing is lyrical and profound, as well as offers deep insights into how she processed her inner and outer world. The candid writing at this time period reminded me of The Diary of Anne Frank and The Journal of Helene Berr, but of course, the difference is that Ruth's story is inherently distinct. Ruth wrote often, and through her writing, we see her ruminating on typical adolescent girl issues in the mid-1930s to, as the political situation becomes unavoidable, reflecting on the loss of the life as she had known it in Vienna after the Anschluss, to eventually trying to reestablish herself while maintaining contact with her family while in Norway. Ruth gives an account of history that is deeply personal, reminding the reader that the Holocaust impacted each victim on an individual level. Even in its whimsical moments, the diary is painful to read, if only because the reader knows from the beginning what eventually befalls Ruth.
There has been much chatter on Holocaust fatigue, especially in literature, whether fiction or non-fiction. Ruth Maier's Diary is a reminder that, in truth, there can never be enough literature to document and pay tribute to the horror of such a time period. Ruth Maier's Diary is a testament to the deeply personal lives that were not just taken by the war, but came before it. Read this book. It will open you, make you feel connected to a girl whose life was stolen from her, and dispel any fatigue you might have had.
What’s astounding about Ruth Maier's Diary goes beyond her recorded feelings or insights. Her writing is lyrical and profound, as well as offers deep insights into how she processed her inner and outer world. The candid writing at this time period reminded me of The Diary of Anne Frank and The Journal of Helene Berr, but of course, the difference is that Ruth's story is inherently distinct. Ruth wrote often, and through her writing, we see her ruminating on typical adolescent girl issues in the mid-1930s to, as the political situation becomes unavoidable, reflecting on the loss of the life as she had known it in Vienna after the Anschluss, to eventually trying to reestablish herself while maintaining contact with her family while in Norway. Ruth gives an account of history that is deeply personal, reminding the reader that the Holocaust impacted each victim on an individual level. Even in its whimsical moments, the diary is painful to read, if only because the reader knows from the beginning what eventually befalls Ruth.
There has been much chatter on Holocaust fatigue, especially in literature, whether fiction or non-fiction. Ruth Maier's Diary is a reminder that, in truth, there can never be enough literature to document and pay tribute to the horror of such a time period. Ruth Maier's Diary is a testament to the deeply personal lives that were not just taken by the war, but came before it. Read this book. It will open you, make you feel connected to a girl whose life was stolen from her, and dispel any fatigue you might have had.
February 21, 2018
Words can't express how much I love this book. When I finished it, for the second time, I cried. I knew how it was going to end, I knew it too well, but after the 350 pages Ruth feels like sitting next to you. Anne Frank was much younger than Ruth, so she does not mirror the philosophical change at the beginning of adulthood. Ruth takes you on a deep and painful journey in depression, love and desperation.
February 4, 2021
See raamat koosneb Austriast pärit juudi tüdruku Ruth Maieri päevikutest ja kirjadest. Juba lugema hakates pani mind imestama, kui laia silmaringiga ja arukas oli Ruth juba teismelise tüdrukuna. Tohutu kultuurihuvi – teater, raamatud, muusika, kunst. Ta isal oli filosoofiadoktori kraad ja ta valdas üheksat keelt – ilmselgelt on Ruth just temalt pärinud oma laia kultuurihuvi. Nad reisisid perega palju, nii et ka see suurendas väikese tüdruku silmaringi. Aga see on tõepoolest hämmastav, kui täiskasvanulikult ta juba 16-aastasena elu ja inimeste üle arutleb. Näiteks kritiseerib kooli, kus ei anta õpetust tema arvates piisaval tasemel: „Kool ei mõju just eriti vaimu virgutavalt.” (lk 87) Lisaks kritiseerib ta õpetajaid, kes ei oska oma õpet eluga siduda ega räägi sõnagi sellest, kuidas ja miks on tekkinud sotsialism, natsionaalsotsialism või kommunism (lk 88). Kriitikat saavad õpetajad ka selle eest, et ei räägi teismelistele noortele midagi suguelust: „Igaühele hakkab silma, et räägitakse küll sõnajalgade, vetikate ja lehetäide paljunemisest, aga inimese omast ei räägita” (lk 89).
Kummaline, et ta mainib oma päevikutes nii sageli surma – nagu aimaks ette, et see teda juba varsti ootab. Ta suri Auschwitzis 22-aastaselt ja juba viis aastat enne seda ta kirjutab päevikusse: „Ma lausa põlgan ennast, et mul pole julgust surra. See on kohutav. Näen sellest tihti und.” (lk 79) Selliseid surma mainimisi on tema päevikutes veel mitmel korral (lk 95, 105, 107), alles elu viimasel aastal ei maini ta seda nii sageli.
Kuna Ruth pagendati Norrasse, siis oli minu jaoks huvitav lugeda sellest, milline oli Norras olukord aastatel 1938-1942. Ruth imestab, miks soomlastele ometi appi ei minda.
Enne kui ta Austriast ära sõitis, läks seal juutide tagakiusamine juba nii hulluks, et kohvikuomanikud pidid isegi mööblit kaitsma sõnadega: „Siin kohvikus on aaria inventar. Palume mitte lõhkuda!” (lk 130) Aaria inventar?! Uskumatu. Seda kõike lugedes mõtlen ma nende inimeste peale, kes täna end rahvuslasteks nimetavad, kuid kes pole mitte midagi muud kui lihtsalt kurjategijad. Alles eile kirjutas Eesti Ekspress Eestist pärit perekonnast, ekrelasest ja noorest Eesti neonatsist, kes tahetakse Rootsist välja saata, sest kujutab endast julgeolekuohtu. Kas sellised inimesed, kes Ruth Maieri 1942. aastal Auschwitzi koonduslaagrisse saatsid, on tõesti ka täna meie hulgas olemas? On ju ilmselge, et rahvuslase sildi all peidab end kuri ja tapahimuline mees, kelle ainsaks eesmärgiks on võim ja teiste üle valitsemine, elude hinnaga. See pole mingi oma rahva eest seismine, pole kunagi seda olnudki.
Ja ometi unistab tavaline inimene vaid heast ja rahulikust elust, miks siis mõnel prioriteedid nii paigast nihkuvad? Ruth kirjutab oma päevikusse: „Kunagi unistasin suurtest ülesannetest, mida inimkonnale osutada... tööst, mis annaks elule sisu. Oh! Praegu tahan ainult kodu /.../ ja armsaid inimesi, kellega eluteed jagada.” (lk 265) Sõda paneb prioriteedid paika.
Selliseid raamatuid nagu „Ruth Maieri päevikud”, peab lugema, et ei unustaks. Et oskaksime märgata kurjust enne kui see meile päriselt kurja jõuab teha. Kõik algab millestki pealtnäha tühisest – parempopulistide naerusuiselt tehtud käemärkidest parlamendiliikme vande andmisel, vandenõuteooriate levitamisest, viiruste eitamisest jne. Seda kõike peab märkama juba eos ja sellele vastu astuma, et ei juhtuks sama, mis juhtus Teise Maailmasõja ajal juutidega. Inimestel vahet tegemine on ohtlik, rassism on eluohtlik. Seda kõike tuletas see raamat mulle meelde.
Kummaline, et ta mainib oma päevikutes nii sageli surma – nagu aimaks ette, et see teda juba varsti ootab. Ta suri Auschwitzis 22-aastaselt ja juba viis aastat enne seda ta kirjutab päevikusse: „Ma lausa põlgan ennast, et mul pole julgust surra. See on kohutav. Näen sellest tihti und.” (lk 79) Selliseid surma mainimisi on tema päevikutes veel mitmel korral (lk 95, 105, 107), alles elu viimasel aastal ei maini ta seda nii sageli.
Kuna Ruth pagendati Norrasse, siis oli minu jaoks huvitav lugeda sellest, milline oli Norras olukord aastatel 1938-1942. Ruth imestab, miks soomlastele ometi appi ei minda.
Enne kui ta Austriast ära sõitis, läks seal juutide tagakiusamine juba nii hulluks, et kohvikuomanikud pidid isegi mööblit kaitsma sõnadega: „Siin kohvikus on aaria inventar. Palume mitte lõhkuda!” (lk 130) Aaria inventar?! Uskumatu. Seda kõike lugedes mõtlen ma nende inimeste peale, kes täna end rahvuslasteks nimetavad, kuid kes pole mitte midagi muud kui lihtsalt kurjategijad. Alles eile kirjutas Eesti Ekspress Eestist pärit perekonnast, ekrelasest ja noorest Eesti neonatsist, kes tahetakse Rootsist välja saata, sest kujutab endast julgeolekuohtu. Kas sellised inimesed, kes Ruth Maieri 1942. aastal Auschwitzi koonduslaagrisse saatsid, on tõesti ka täna meie hulgas olemas? On ju ilmselge, et rahvuslase sildi all peidab end kuri ja tapahimuline mees, kelle ainsaks eesmärgiks on võim ja teiste üle valitsemine, elude hinnaga. See pole mingi oma rahva eest seismine, pole kunagi seda olnudki.
Ja ometi unistab tavaline inimene vaid heast ja rahulikust elust, miks siis mõnel prioriteedid nii paigast nihkuvad? Ruth kirjutab oma päevikusse: „Kunagi unistasin suurtest ülesannetest, mida inimkonnale osutada... tööst, mis annaks elule sisu. Oh! Praegu tahan ainult kodu /.../ ja armsaid inimesi, kellega eluteed jagada.” (lk 265) Sõda paneb prioriteedid paika.
Selliseid raamatuid nagu „Ruth Maieri päevikud”, peab lugema, et ei unustaks. Et oskaksime märgata kurjust enne kui see meile päriselt kurja jõuab teha. Kõik algab millestki pealtnäha tühisest – parempopulistide naerusuiselt tehtud käemärkidest parlamendiliikme vande andmisel, vandenõuteooriate levitamisest, viiruste eitamisest jne. Seda kõike peab märkama juba eos ja sellele vastu astuma, et ei juhtuks sama, mis juhtus Teise Maailmasõja ajal juutidega. Inimestel vahet tegemine on ohtlik, rassism on eluohtlik. Seda kõike tuletas see raamat mulle meelde.
February 17, 2012
It's a strong book about a life in under the Nazi rule. You get to follow Ruth's life from a young girl into a intelligent, young woman. How she comes to a new country all by herself, and her growth into a young adult and all the questions, wishes and thoughts every human has. Her fears about the war and her thoughts about being a Jew.
October 26, 2015
Personally, I like this book better than I liked Anne Franks Diary. Anne was so young and really couldn't see the bigger picture. Ruth is so much older and can understand politics in a greater sense than Anne ever could. Ruth has so much better insight on the world and the war than most teens and that just hits home for me.
August 1, 2021
Norský autor JAN ERIK VOLD zpracoval tuto knihu na základě deníků, které si vedla RUTH MAIEROVÁ a rovněž na základě dopisů, které posílala Ruth své sestře do Anglie. Kniha je rozdělena do 3 částí. První část tvoří DENÍKY Z VÍDNĚ (1933 – 1938), druhou část DOPISY SESTŘE DO ANGLIE (1939 – 1940) a třetí část DENÍKY Z NORSKA (1940 – 1942). Na začátku každé kapitoly je ve stručnosti shrnuto, o čem Ruth v denících (dopisech) píše.
Určitě je dobře, že tato kniha vyšla, protože jsou v ní zachycena historická fakta období před 2. světovou válkou a v období 2. světové války očima dospívající dívky a posléze mladé ženy, takže z tohoto pohledu mají velkou vypovídající historickou hodnotu.
Myslím si, že Ruth Maierová měla velký literární talent a z jejich zápisků jsem to pociťoval. Jejím snem bylo stát se mimo jiné spisovatelkou, chtěla napsat román a myslím si, že pokud by nezemřela v Osvětimi a dožila se vyššího věku, určitě by se proslavila svými knihami. V deníkových záznamech a dopisech se nachází také kratší příběhy a básně, které napsala a rovněž obrázky, které namalovala. Je udivující, jak velký rozhled a jakými myšlenkami se Ruth zabývá. Zaujaly mne například její názory na školství, na život, na válku aj. Líbily se mi její popisy Norska a Norů včetně různých zvyků, které dodržují. Ruth byla vášnivou čtenářkou, což se mi líbilo a rovněž pěkně kreslila.
Musím se přiznat, že některé informace, se kterými se Ruth svěřuje, byly pro mě překvapivé a vůbec jsem na počátku netušil, jakým směrem se budou zápisky ubírat. Některé popisy mne trochu unavovaly a zdály se mi opakující, ale následně jsem si uvědomil, že to k jejímu životu patří a Ruth měla potřebu psát o těchto věcech. Ruth také hodně píše o svých snech a rozebírá je..
V knize se nachází hodně černobílých fotografií, dokumentů, novinových článků apod. V knize se nachází Přemluva a Epilog, Poznámka překladatelky a Medailonek autora. V knize se nachází také poznámky pod čarou. Je vidět, že autor J. E. Vold včetně české překladatelky Kateřiny Krištůfkové odvedli kus dobré a poctivé práce, což oceňuji. Chválím také korektory za pečlivé zkontrolování textu. V textu jsem nenašel snad žádné pravopisné chyby nebo překlepy.
Kniha je poměrně obsáhlá. Myslím si, že kniha stojí za přečtení. Kniha mi připomínala svým zpracováním DENÍK ANNY FRANKOVÉ, ale příběhy hlavních hrdinek jsou pochopitelně odlišné a odehrávají se na jiných místech. Knihu hodnotím na 80 %.
Citáty, které mne oslovily:
Život je jako gramofonová deska. Nasadí se, přehraje, odloží!
Člověk musí v životě usilovat o krásu, dobro. Nesmí čekat, že k němu samy přijdou. Musí být na krásu připravený.
Je zvláštní, že smrt vidíme jen před sebou. Je taky za námi. Všechno, co se stalo před tvým životem, je smrt. Trpěls tehdy? Trpěl? Před tvým životem byla smrt. Zapamatuj si to. Kdo ti dokáže, že před tebou existoval život? Neber na sebe nic mrtvého. Vždycky konej něco nového. Dělej všechno sám od sebe. Nevěř neznámému. Věř sám sobě. Před tebou byla smrt, po tobě přijde smrt. Jenom ty jsi život. Žij! Žij krásně! Proměň svůj život v život s velkým Ž.
Chci být milována kvůli tomu, jaká jsem, jakou mám osobnost, ne kvůli tomu, že jsem mladá dívka.
Ohnout nás můžete, ale zlomit nás nedokážete… Židé putují.
Radši válku než Mnichov! Protože jednou válka přijít musí a já myslím, že čím dřív to bude, tím líp.
Se všemi svými myšlenkami jsi sama, se všemi svými touhami, sny. Navenek jsi pořád stejná. Usmíváš se, směješ se, mluvíš, ale jenom tak na povrchu. Tvůj skutečný svět je uvnitř. Proto se do veškerých Tvých činů dostává jakási dvojakost.
Nemá smysl nazývat se socialistkou a stýkat se jen s takzvanými „intelektuály“.
Nechápu, jak to lidé bez přítele nebo přítelkyně můžou vydržet. Ale nejspíš je to tak, že jen malí lidé a slaboši nedokážou být sami.
Nepíšu si deník proto, abych si zapisovala „reflexe“, zvěčňovala duchaplné myšlenky. Píšu, abych dala průchod emocím, které by mě jinak udusily. Abych se rýpala v ranách, a ty tak zůstávaly otevřené.
Začnou-li se lidé vzájemně vzdalovat, není nejmenší záchrany.
Určitě je dobře, že tato kniha vyšla, protože jsou v ní zachycena historická fakta období před 2. světovou válkou a v období 2. světové války očima dospívající dívky a posléze mladé ženy, takže z tohoto pohledu mají velkou vypovídající historickou hodnotu.
Myslím si, že Ruth Maierová měla velký literární talent a z jejich zápisků jsem to pociťoval. Jejím snem bylo stát se mimo jiné spisovatelkou, chtěla napsat román a myslím si, že pokud by nezemřela v Osvětimi a dožila se vyššího věku, určitě by se proslavila svými knihami. V deníkových záznamech a dopisech se nachází také kratší příběhy a básně, které napsala a rovněž obrázky, které namalovala. Je udivující, jak velký rozhled a jakými myšlenkami se Ruth zabývá. Zaujaly mne například její názory na školství, na život, na válku aj. Líbily se mi její popisy Norska a Norů včetně různých zvyků, které dodržují. Ruth byla vášnivou čtenářkou, což se mi líbilo a rovněž pěkně kreslila.
Musím se přiznat, že některé informace, se kterými se Ruth svěřuje, byly pro mě překvapivé a vůbec jsem na počátku netušil, jakým směrem se budou zápisky ubírat. Některé popisy mne trochu unavovaly a zdály se mi opakující, ale následně jsem si uvědomil, že to k jejímu životu patří a Ruth měla potřebu psát o těchto věcech. Ruth také hodně píše o svých snech a rozebírá je..
V knize se nachází hodně černobílých fotografií, dokumentů, novinových článků apod. V knize se nachází Přemluva a Epilog, Poznámka překladatelky a Medailonek autora. V knize se nachází také poznámky pod čarou. Je vidět, že autor J. E. Vold včetně české překladatelky Kateřiny Krištůfkové odvedli kus dobré a poctivé práce, což oceňuji. Chválím také korektory za pečlivé zkontrolování textu. V textu jsem nenašel snad žádné pravopisné chyby nebo překlepy.
Kniha je poměrně obsáhlá. Myslím si, že kniha stojí za přečtení. Kniha mi připomínala svým zpracováním DENÍK ANNY FRANKOVÉ, ale příběhy hlavních hrdinek jsou pochopitelně odlišné a odehrávají se na jiných místech. Knihu hodnotím na 80 %.
Citáty, které mne oslovily:
Život je jako gramofonová deska. Nasadí se, přehraje, odloží!
Člověk musí v životě usilovat o krásu, dobro. Nesmí čekat, že k němu samy přijdou. Musí být na krásu připravený.
Je zvláštní, že smrt vidíme jen před sebou. Je taky za námi. Všechno, co se stalo před tvým životem, je smrt. Trpěls tehdy? Trpěl? Před tvým životem byla smrt. Zapamatuj si to. Kdo ti dokáže, že před tebou existoval život? Neber na sebe nic mrtvého. Vždycky konej něco nového. Dělej všechno sám od sebe. Nevěř neznámému. Věř sám sobě. Před tebou byla smrt, po tobě přijde smrt. Jenom ty jsi život. Žij! Žij krásně! Proměň svůj život v život s velkým Ž.
Chci být milována kvůli tomu, jaká jsem, jakou mám osobnost, ne kvůli tomu, že jsem mladá dívka.
Ohnout nás můžete, ale zlomit nás nedokážete… Židé putují.
Radši válku než Mnichov! Protože jednou válka přijít musí a já myslím, že čím dřív to bude, tím líp.
Se všemi svými myšlenkami jsi sama, se všemi svými touhami, sny. Navenek jsi pořád stejná. Usmíváš se, směješ se, mluvíš, ale jenom tak na povrchu. Tvůj skutečný svět je uvnitř. Proto se do veškerých Tvých činů dostává jakási dvojakost.
Nemá smysl nazývat se socialistkou a stýkat se jen s takzvanými „intelektuály“.
Nechápu, jak to lidé bez přítele nebo přítelkyně můžou vydržet. Ale nejspíš je to tak, že jen malí lidé a slaboši nedokážou být sami.
Nepíšu si deník proto, abych si zapisovala „reflexe“, zvěčňovala duchaplné myšlenky. Píšu, abych dala průchod emocím, které by mě jinak udusily. Abych se rýpala v ranách, a ty tak zůstávaly otevřené.
Začnou-li se lidé vzájemně vzdalovat, není nejmenší záchrany.
January 16, 2022
Příběh Ruth, židovské dívky. Tato kniha je soubor jejích deníků a dopisů, které napsala během druhé světové války. Narodila se v roce 1920 ve Vídni, během války se dostává do Norska, kde zůstává sama, bez rodiny. Osudný je jí 26. listopad 1942, kdy je zatčena a poslána do Osvětimi.
Díky jejím deníkům ji dobře poznáváme od malé slečny až po dospělost. Vidíme tu, co se jí honilo hlavou, co pro ni bylo, v jakém období, důležité. Jak se vyvíjela, jak se měnily její myšlenky a pocity. Porovnání bezstarostného života během dospívání, s životem během druhé světové války, bylo opravdu až děsivé.
Opět si člověk při čtení uvědomí, jak hrozná doba to byla. Ta nenávist a agrese vůči Židům, kteří s tím nemohli vůbec nic udělat. Je to nepředstavitelná bezmoc a opravdu smutné čtení.
V této knize nečekejte informace o válce, ale hlavně osobní myšlenky Ruth, jak se cítila a kam až může člověka dohnat život, když je sám a netuší, co bude dál.
Na zápiscích je znát, že měla Ruth literární talent. Používá zde krásné věty, zajímavé úvahy, skvěle je tu vykreslena atmosféra té doby. Celkově se mi to dobře četlo. Kniha je navíc doplněna fotografiemi a zároveň i ilustracemi přímo od Ruth.
Nečekejte žádnou velkou akci, ale pomalé přemýšlení nad životem, nad válkou, nad aktuální situací. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, tady to již více skutečné být nemůže.
Smutný příběh z doby, na kterou bychom neměli zapomínat.
Díky jejím deníkům ji dobře poznáváme od malé slečny až po dospělost. Vidíme tu, co se jí honilo hlavou, co pro ni bylo, v jakém období, důležité. Jak se vyvíjela, jak se měnily její myšlenky a pocity. Porovnání bezstarostného života během dospívání, s životem během druhé světové války, bylo opravdu až děsivé.
Opět si člověk při čtení uvědomí, jak hrozná doba to byla. Ta nenávist a agrese vůči Židům, kteří s tím nemohli vůbec nic udělat. Je to nepředstavitelná bezmoc a opravdu smutné čtení.
V této knize nečekejte informace o válce, ale hlavně osobní myšlenky Ruth, jak se cítila a kam až může člověka dohnat život, když je sám a netuší, co bude dál.
Na zápiscích je znát, že měla Ruth literární talent. Používá zde krásné věty, zajímavé úvahy, skvěle je tu vykreslena atmosféra té doby. Celkově se mi to dobře četlo. Kniha je navíc doplněna fotografiemi a zároveň i ilustracemi přímo od Ruth.
Nečekejte žádnou velkou akci, ale pomalé přemýšlení nad životem, nad válkou, nad aktuální situací. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, tady to již více skutečné být nemůže.
Smutný příběh z doby, na kterou bychom neměli zapomínat.
September 10, 2021
Ehm... tahle kniha není pro každého. I proto může být rozporuplná. Nejde o román, spíše o reportáž. Je to deník, který je doplněn o fotky, kresby, to, co napsala. Má to uměleckou hodnotu a rozhodně i informační. Dává to obrázek na dané období. Je však více pro fajnšmekry. Je to zajímavé, že jde o norský národní poklad, který je dokonce v UNESCO. Paradoxně dívka sice neuměla česky, rodiče ale byli Češi, kteří žili v Rakousku, dívka trávila dlouhý čas na Moravě u babičky. Takže to bylo plné o tom a pak mi to připomnělo knihu, kterou jsem četla nedávno o zakladateli ikei. I ona se octla v Norsku z podobných důvodů. Kniha je srovnávána s Annou Frankovou. No .. společného s ní má to, že jde o deníky dívky, která skončila v koncentráku, ale jinak bych to nesrovnavala.
May 29, 2021
Spesielt siste halvdel av boka er veldig god. Beskrivelsene av kjærligheten til Gunvor, smerten når de har det vanskelig i forholdet og brevene til søsteren er bokas høydepunkt. Det er en vond bok å lese, for man vet jo hvordan den ender. Og det blir enda tristere når man har blitt så godt kjent med Ruth...
October 6, 2024
Very good about life of young Jewish women moved to Norway from Vienna. She was separated from her family.
March 25, 2025
Ruth was a beautiful writer. This was an interesting insight into a Jewish girl during the third Reich. Some things do get a little strange but overall I'm glad I read it.
February 21, 2016
What did i think? First of all: Like watching Romeo and Juliet and reading the diary of Anne Frank, you know full well what the ending will be. You sit and hope that it will turn out differently but you know it is just a count down to death. That makes this a difficult book to read in itself. Like with all holocaust stories, you sit and want to know WHY? Why did she go to Norway and not to England and safety like her sister, mother and grandmother. But we sit here and know the outcome of the war, they did not. She was too pre-occupied with getting her degree and her future to see the mistake till it was too late and she was alone in a country where the people were never in a danger like her. So she could not ask for an honest opinion or get good advice on what to do.
When I picked the book off the library shelf it was because I liked the cover of the Swedish edition. I am so glad I did not purchase the book. This is not a book I want to keep in my bookshelf. It is not a book I want to re-read, nor have my children accidentally look in nor can I recommend it. She read a lot. Yes, according to the editor it made her to a very clever young woman. He feels like she would have become a great author. I would not really agree. To me, she shows definate proof of a disturbed mind. From pretty early years she is pre-occupied with the thought of sex and yearning for it. When no man is attracted to her, she goes for a woman instead. Not realizing that the desperation shining through in her diary notes and letters to her sister, will have shown in her ways as well and would have made men run like gazelles as far away from her as possible. If this talk is not tedious enough, so is the obsession she gets with people that she starts caring for. She suffocates people till they finally withdraw. Why? Because she is so starved for love and intimacyand touch. In her final year, she analyzes all dreams with Freud's methods to come to the conclusion that she must be homosexual. But is she really? She is a stranger that does not socialize with other Jews in Norway and people around her finds her odd, not fitting in. Had she gone to the ones that were in her own situation she might have been able to stay mentally stable through all the worries, uncertainty and ordeals. Now she did not, so often one reads the rantings of a half mad girl and she does spend months in an asylum as well.
The real short comings of this book is that it lacks charisma of a good writer. The only time when it feels like good writing is when she writes to her sister in England, before Norway is invaded in April 1940. Then it feels real for some reason and touching. I wanted to quit the book lots of times, just handing it back to the library but I want to finish books I have started no matter what so I struggled on till the bitter end. The book is a sample of her diaries and her letters. Everything edited to cut out what might have made it more sane. Letters have been censored, diaries have been slaughtered so we only get to read a fraction of what exists. This to me is not right. Her sister wanted this book to come about. So many years have gone since 1942 when Ruth died. What is the reason for hiding part of the truth? Now she just comes out to look like a very odd, sick girl.
Because of the letters in this book I feel I can give it a 2 star but since so much of her diaries and not even all the letters are there in their entirety, it really should just have had a 1 star to it.
When I picked the book off the library shelf it was because I liked the cover of the Swedish edition. I am so glad I did not purchase the book. This is not a book I want to keep in my bookshelf. It is not a book I want to re-read, nor have my children accidentally look in nor can I recommend it. She read a lot. Yes, according to the editor it made her to a very clever young woman. He feels like she would have become a great author. I would not really agree. To me, she shows definate proof of a disturbed mind. From pretty early years she is pre-occupied with the thought of sex and yearning for it. When no man is attracted to her, she goes for a woman instead. Not realizing that the desperation shining through in her diary notes and letters to her sister, will have shown in her ways as well and would have made men run like gazelles as far away from her as possible. If this talk is not tedious enough, so is the obsession she gets with people that she starts caring for. She suffocates people till they finally withdraw. Why? Because she is so starved for love and intimacyand touch. In her final year, she analyzes all dreams with Freud's methods to come to the conclusion that she must be homosexual. But is she really? She is a stranger that does not socialize with other Jews in Norway and people around her finds her odd, not fitting in. Had she gone to the ones that were in her own situation she might have been able to stay mentally stable through all the worries, uncertainty and ordeals. Now she did not, so often one reads the rantings of a half mad girl and she does spend months in an asylum as well.
The real short comings of this book is that it lacks charisma of a good writer. The only time when it feels like good writing is when she writes to her sister in England, before Norway is invaded in April 1940. Then it feels real for some reason and touching. I wanted to quit the book lots of times, just handing it back to the library but I want to finish books I have started no matter what so I struggled on till the bitter end. The book is a sample of her diaries and her letters. Everything edited to cut out what might have made it more sane. Letters have been censored, diaries have been slaughtered so we only get to read a fraction of what exists. This to me is not right. Her sister wanted this book to come about. So many years have gone since 1942 when Ruth died. What is the reason for hiding part of the truth? Now she just comes out to look like a very odd, sick girl.
Because of the letters in this book I feel I can give it a 2 star but since so much of her diaries and not even all the letters are there in their entirety, it really should just have had a 1 star to it.
January 9, 2015
С 3 января я думаю о том, про что эта книга. Меня очень гнетет, что это не похоже на каноническую книгу про Холокост, к которым я успела привыкнуть. Здесь и Холокост-то возникает в нескольких местах, быстро исчезает и заслоняется чем-то другим: повседневными мелочами, влюбленностями, нехваткой денег, сомнениями, потребностями тела, недопониманием, влюбленностью, гомосексуализмом, психическим расстройством и прочим.
Почему неровный и местами малоинтересный текст дневников Рут Майер нужно прочесть? Потому, что очень важно избегать канонизации погибших. Это очень важно и очень сложно: у нас ведь как только умер, так сразу герой, родину же защищал, фашистами запытан насмерть, и так далее, и тому подобное. А я вам скажу - крайне опасное это дело. Потому что очень легко любить мучеников, они все в белом и над головами у них нимбы. А вы попробуйте, проникнетесь симпатией к обычному человеку, ну давайте же! Вот не получается.
Рут Майер уничтожена в Освенциме в 1942, сразу же, от нее остаются письма и неполный набор дневников, да скупые карандашные рисунки. Рут местами истерична, местами невыносима, иногда слишком депрессивна или экзальтирована, она поминутно упоминает, как ей нужен мужчина рядом, говорит о гомосексуальных опытах, о том, что это не получается, то не выходит, все плохо, мир беспросветен. Лично у меня Рут не вызывает симпатии, но очень важно осознавать, что никто не должен оказаться в газовой камере и потом - в печи. Нет для этого оправданий; нет ни религии, ни ориентации, ни национальности, ничего - смерть человека нельзя оправдать.
Почему неровный и местами малоинтересный текст дневников Рут Майер нужно прочесть? Потому, что очень важно избегать канонизации погибших. Это очень важно и очень сложно: у нас ведь как только умер, так сразу герой, родину же защищал, фашистами запытан насмерть, и так далее, и тому подобное. А я вам скажу - крайне опасное это дело. Потому что очень легко любить мучеников, они все в белом и над головами у них нимбы. А вы попробуйте, проникнетесь симпатией к обычному человеку, ну давайте же! Вот не получается.
Рут Майер уничтожена в Освенциме в 1942, сразу же, от нее остаются письма и неполный набор дневников, да скупые карандашные рисунки. Рут местами истерична, местами невыносима, иногда слишком депрессивна или экзальтирована, она поминутно упоминает, как ей нужен мужчина рядом, говорит о гомосексуальных опытах, о том, что это не получается, то не выходит, все плохо, мир беспросветен. Лично у меня Рут не вызывает симпатии, но очень важно осознавать, что никто не должен оказаться в газовой камере и потом - в печи. Нет для этого оправданий; нет ни религии, ни ориентации, ни национальности, ничего - смерть человека нельзя оправдать.
May 10, 2013
2 1/2
La verdad es que no tengo gran cosa que decir... compararlo con el otro famoso diario que siempre se asocia a esta época y raza (judíos en la II Guerra Mundial) no tiene mucho sentido, pues el argumento difiere por completo. Esta es más bien una historia intimista, que muestra el retrato de una joven de mentalidad artística con bastante obsesión por el tema del sexo... o quizá no sea tanto así como que llama la atención su peculiar condición en ese aspecto, tratándose de esa época. La mayor parte de la narración se sitúa en Noruega, lejos del escenario inminentemente bélico, aunque por desgracia el resultado final sea el esperado.
La verdad es que no tengo gran cosa que decir... compararlo con el otro famoso diario que siempre se asocia a esta época y raza (judíos en la II Guerra Mundial) no tiene mucho sentido, pues el argumento difiere por completo. Esta es más bien una historia intimista, que muestra el retrato de una joven de mentalidad artística con bastante obsesión por el tema del sexo... o quizá no sea tanto así como que llama la atención su peculiar condición en ese aspecto, tratándose de esa época. La mayor parte de la narración se sitúa en Noruega, lejos del escenario inminentemente bélico, aunque por desgracia el resultado final sea el esperado.
July 10, 2023
Kan man ens recensera någons dagbok? Det känns konstigt, men jag recenserar läsupplevelsen. Det är en tungsint bok, om ett livsöde som berör. Det blir extra tungt att läsa eftersom man som läsare redan från början vet hur det slutar. Ruth var väldigt deprimerad, sorgsen och tänkte (alltför?) mycket. Jag är förvånad över frispråkigheten. Ruth hade en väldig otur som åkte till Norge och inte till England som hennes syster, mor och mormor. Hon var så ensam, även om Gunvor lindrade ensamheten en del.
April 25, 2012
This book was good and bad - I understood going in that it was a journal, a day-to-day of a girls life, but it was still, in many cases just boring for me. The book alternated between really interesting social and political insight and experience, and then letters and diary entries that were much less interesting. I'm glad I read the whole book, but about half way through, it became infinitely more difficult to get excited about reading the book.
October 28, 2011
I didn't like it or found it as inspiring as other books of the same topic.
Displaying 1 - 19 of 19 reviews