Helimadoe

by Jaroslav Havlíček

Tento podivný název, utkaný ze začátečních písmen pěti dívčích jmen, Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy, je krycí značkou bohatých vnitřních dějů, jež vyvolávají vzpomínky na dávno uplynulé mládí, na lásky, hluboko bolavějící v srdci, na bizarní atmosféru, vyvolanou pubertálním myšlením i cítěním.

V podstatě je to román mladého hocha z maloměstské rodiny, který se zamiluje do dvou dcer podivínského lékaře Hanzelína, člověka společensky ztraceného, dobráka i ztroskotance v jedné osobě. Tato láska poznamenává bolestně život hochův.

Genres: Czech Literature

287 pages, Paperback

First published January 1, 1972

Reviews

[czikitajło]

to jest dokładnie ten rodzaj książki, której bym sama z siebie raczej nie przeczytała, ale finalnie mi się podobała xD w sumie najciekawsza była dla mnie warstwa językowa, zwłaszcza te stare formy gramatyczne. najbardziej wciągnął mnie moment, w którym chłop przyprowadza do hanzelina swoją chorą na syfilis (?) żonę i komentują to, że to od tego, że jej się przygód w młodości zachciało i w sumie to najlepiej byłoby dla niej i dla wszystkich, żeby się nie męczyła i umarła, ale samobójcami się gardzi, także trzeba poczekać aż bóg się zmiłuje czy coś XD mocne to było, ten chłodny obraz choroby, która wpływa nie tylko na komfort życia samego chorego, ale też na całe otoczenie i ma konsekwencje, które wcześniej nawet nie przyszłyby na myśl. relacje między bohaterami też bardzo ciekawe, ta warstwa psychologiczna mnie totalnie zaskoczyła. Główny bohater jest totalnie clueless, a wydaje mu się, że z niego taki sigma, ale jest lowkey homeschooled bananem, który później ogarnia, że ten jego ohio rizz wcale na dorze nie robił wrażenia i może faktycznie delulu isn't the solulu. natomiast sama dora to imo kurwisko, ale z drugiej strony przynajmniej wzięła sprawy w swoje ręce i z bogiem, jej życie i jej problem jak się na tym przejedzie, także slay

[Miroslav Kožnar]

V tomto psychologickém románu Jaroslav Havlíček, vytříbeným jazykem sobě vlastním, mistrně zachytil přerod dětství v dospívání. Formování mladistvé mysli vlivy výchovy i prostředí.
Krásná kniha s tesknou atmosférou a melancholickým vyzněním zachycuje život na přelomu století ve vší surovosti i nahotě.
Havlíček je mistrem slova. Jeho slovní zásoba bohatá, vkusná, netuctová. V čem opravdu vyniká, je vykreslení lidských charakterů, pohnutek a povah. Žádná figura není černobílá. Lidský osud je zapeklitý, nevypočitatelný, nepředvídatelný, jako život sám.
Postava doktora Hanzelína a jeho dcer je nezapomenutelná. Kniha dokáže dojmout, pohroužit do myšlenek i úvah.
Předválečný maloměstský život měl svá specifika. Sociální poměry, role mužů a žen, zodpovědnost i morálka měly svou váhu i pevný řád. V kontextu doby byla kniha cenným svědectvím a svou platnost nepozbyla do dneška.
Obzvláště svým závěrem je kniha tklivě dojemná, kdy mysl dospělá zmoudřela a ohlíží se na mladá léta, odpluvší do nenávratna. Na šalbu dětské mysli, na její kouzla, strasti a smutky, na volnost a barevnost dětského světa.
Havlíčkovu tvorbu mám rád. Je hluboce analytická, nevšední, slovesně pestrá. Z českých autorů si vážím právě Havlíčka, který dokázal život sledovat, zachytit a věrně popsat.

[Martin Sita]

Namlsaný Neviditelným jsem sáhnul po další knize Jaroslava Havlíčka, a přestože byl začátek Helimadoe pro mě obtížně kousatelný pro pomalé, prakticky nepohybující se vyprávění, tak jsem vytrval a nakonec mi bylo vlastně líto, že sledování trampot žáka Emila končí. Ona pomalost je samozřejmě záměrná, protože čím méně či banálněji se toho děje ve vnějším světě, tím více vyniká niterné prožívání těchto situací ve vypravěčově pubertální (velmi citlivé) mysli. Jakmile se tedy člověk (nebo aspoň u mě to tak bylo) konečně naladí na mlžnou náladu vzpomínek na dětství, které máme tendenci skoro nazývat bezstarostným, začnou se u čtenáře otevírat jeho vlastní vzpomínky na dobu, kdy každý pohled, vůně a vjem rozdrásává city tak, jak to v cynické dospělosti už dovede máloco.

[Pečivo]

Pozor, pozor! Dnešní recenze dne je tady! Takže - pan Havlíček si nabral velkou naběračku Pečiho důvěry svým Neviditelným a musím říct, že jsem mu po tomto díle tu naběračku zase sebral.

Helimadoe je romantický příběh puberťáka z měšťanské rodiny, který tráví veškerý svůj čas u doktora a jeho pěti dcer - Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy. Proto Helimadoe, že jo. Klukovi je 15 a holkám 14-32. Takže vlastně zaděláno na pořádnou pubertální prasárnu.

Bohužel jsem tak zklamán, že budu spoilerovat - ani jeden fullfrontal a nula kojtů. NULA! Ptáte se co tam celou dobu ten pubertální hejsek dělal? To se ptám taky! 5/10

[Haha1]

Sentimentálne o sentimente. Slay.

[Jirka Hradil]

Velmi aktuální kniha, která citlivě zachycuje první neopětovanou lásku.
Tu, která člověka nejvíc naučí.
Tu, na kterou si po deseti nebo patnácti letech vzpomenete a s úsměvem si řeknete: „To jsem byl ale hňup.“

Jaroslav Havlíček je podle mě mimořádný psycholog lidské duše. Podle dochovaných pramenů měl velmi dobrý vztah s oběma rodiči, přesto se v jeho stěžejních románech opakovaně objevují komplikované a dominantní mateřské postavy. Tento kontrast dělá jeho tvorbu ještě zajímavější.

[Olga Ryparová]

Skvělý vypravěč, začala jsem sama vytahovat příběhy mých prvních lásek v minulosti. V dnešní době už je jazyk knihy zastaralý, ale pokud se nad to povznesete, oceníte příběh i literární hodnotu díla.

[Samuel Balaz]

Zvedavosť je často mocnejšia ako dobrá výchova. Znova raz neskutočný, ľadovo chladný Havlíček.

[princeznazknih]

četlo se to dobře, bavilo mě to, ale mnohem míň, než jsem čekala. to i Petrolejky se mně líbily víc.

[August]

Mé první setkání s JH - čekal jsem od autora psychologické prózy rafinovanější dějovou zápletku, završení příběhu bylo očekávané už od prvních stránek, ale nijak to nesnižuje literární kvalitu díla. Tápání dospívajícího chlapce ve vztahu k jednotlivým děvčatům doktorovy rodiny i k ostatním postavám zaručeně vtáhne čtenáře do děje :-)

Nejde již ani dost málo o Doru, jde prostě o ženu, která si je vědoma své nikomu nepotřebné krásy a čeká, až z mračen silničního prachu, z mlh neužitečného života se vynoří muž, princ nebo kouzelník, který kolem ní vyčaruje klamnou nádheru pavích per, papírových růží, bengálského ohně.

Chtěly více než měly. Rodná kaluž byla příliš těsná a ohavně páchla bahnem, kvákání družek bylo k zoufání jednotvárné, snilo se o divokých příbojích nekonečných vod, podobných stříbrným zrcadlům, o vonných pažitech, pestrých nevadnoucími květinami, o jásavé hudbě rajských harf.

[Slawery]

Story told by a boy about a family with fourt daughters without mother.

[Gabriela]

Mám matnou vzpomínku, že se mi to docela líbilo....