Kniha se mi líbila. Další skutečný příběh, který popisuje zážitky Evy Weissové z koncentračního tábora Osvětim - Březinka. Eva se dostala do spárů Dr. Mengeleho. V knize se také dočteme, že děti musely hrát kruté hry. Jedna z nich se jmenovala "Farmář chce ženu". Z Dr. Mengeleho mi běhá mráz po celém těle. :(
V knize je vykreslena Evina rodina a její příbuzní, je popsáno, jakým způsobem se pokoušeli zachránit děti před deportací do Osvětimi a jsou popsány další události, které prožila Eva během války a po válce.
V knize se nacházejí fotografie a v závěru knihy se nachází VYSVĚTLIVKY, což určitě oceňuji.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Nikdy nebudu přesvědčená, že rozumím božím úradkům, ale pochybovat o nich a truchlit nad nimi není hřích. Teď si uvědomuji, že právě zpochybňováním Boha jsem si uchovala význam své víry. Pochybovala jsem, byla jsem zklamaná, často jsem se bouřila a zoufala, ale svůj dialog s Bohem jsem nikdy neukončila. Bůh nebyl nikdy mrtvý - vždycky jsem si byla jistá, že někteří z nás přežijí, a ti, kterým se to podaří, budou pokračovat v onom těžkém, bolestném dialogu mezi židovským lidem a jejich Bohem. Dívala jsem se na mrtvé dítě v matčině náručí, a přestože jsem z toho vinila Boha, uzavřela jsem s ním dohodu. Jestli přežiju, modlila jsem se, porodím spoustu židovských dětí.
Ano, chtěla jsem přežít. Zoufale jsem toužila zůstat mezi živými. Ale žít takhle? Stát se tím, čím oni? Vždyť už ani nevypadali jako lidé. Během pochodu jsem se modlila k Bohu. Neprosila jsem o přežití. Ne. Modlila jsem se: Bože, prosím, dej, ať si uchovám svou lidskost. Neproměňuj mě v jednoho z nich.