Výbor povídek volně navazuje na antologii Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Povídky dvanácti autorů tentokrát spojuje tematika finského severu: území jen řídce osídleného, z velké části ležícího až za polárním kruhem. S neskrývanou drsností a syrovostí popisují události z občanské a druhé světové války i ze současnosti, prostředí náboženských skupin, sociální poměry či prostý život. Různé pohledy na tutéž oblast charakterizují její mnohotvárnost a dokazují, často s nadsázkou a ironií, že není pouze tou exotickou zemí, za jakou se tradičně považuje.
V antologii jsou zastoupení následující autoři: Hanna Hauru (1978) Mikko-Pekka Heikkinen (1974) Antti Hyry (1931–2016) Katja Kettu (1978) Eeva Kilpi (1928) Henni Kitti (1985) Rosa Liksom (1958) Maritta Lintunen (1961) Siiri Magga-Miettunen (1947) Timo K. Mukka (1944–1973) Maria Peura (1970) Joni Skiftesvik (1948)
FIN: Hanna Hauru on suomalainen kirjailija. Hän on opettanut kirjoittamista Tampereen Viita-akatemiassa ja oululaisen Huutomerkki ry:n kurssilla sekä Limingan Taidekoulun sanataiteen opettajana.
Haurun runollista kieltä ja pohjoiseen sijoittuvia tarinoita on verrattu Timo K. Mukan ja Rosa Liksomin tuotantoon. Liksomin tavoin Hauru kuvaa maaseutuelämän ja kaupungin vastakkainasetelmaa, jossa kaupunki edustaa vapautta ja uudistumista. Maaseudun valttina taas on voimaannuttava luonto. Haurun teosten maailma on kuitenkin useimmiten karu ja rikkirevitty, julmuudessaan ja terävyydessään inhorealistinen. Myös myyteillä ja symboleilla on vahva osa kerronnassa.
Ak niekto hlada severske podivno, vela ho tu nenajde, za to vela podivnych ludi.... Najde tu zimu, ludi naucenych zit v samote, vela losov, snehove skutre, vela-prevela alkoholu a znovu podivnych ludi, to ano.
Poviedky sa mi pacili, niektore viac, niektore menej. Vraj to prekladali studenti a teda neviem posudit, lebo original si precitat neviem, aky je preklad.
Velmi sa mi pacili "skice" - nacrtnute pribehy od Rosa Liksom :Dočasné. Boli to male kratke pribehy s pointou alebo aj bez, neskutocne dobre, na tych som sa bavila najviac. "Vod sprna do října sem mudrovala, proč mne ten Bůh tak zkouší. V listopadu sem mudrovat přestala a vzala si vod Jasky z Kotasala novou kočku. Dyť von jich má asi šedesát. Celej prosinec sem seděla s kočkou ve světnici a vod rána do večera sme na sebe čučely, jak to dělávaj čerstvě zamilovaný."
A este aj tieto boli fajne: Historka o moruškách; Vše, co měla, bohu odevzdala Bama Lama
Mrazák Evropy v celé své kráse. Doporučuju četbu neuspěchat, dávkovat po kapkách, protože povídky v antologii tvoří hodně rozmanitou mozaiku. Bylo by škoda nechat si jednu narušit druhou jen proto, že se liší stylem a pojetím. Všechny jsou totiž skvělé, byť každá jinak. O vlásek slabší mi přišla snad jen Historka o moruškách a její laskavý humor, který mi připomínal blogové psaní, ale jinak fakt super. Skvělý tíživý, syrový Mukka, skvělá Rosa Liksom a její drsný humor (a medvěd s motorovou pilou), spousta sobů a komárů, vlci z Ruska a hipsteři z Norska. Varování: způsobuje touhu odcestovat do Ivala. Nebo aspoň do Rovaniemi. Ale bacha, třínozí sobi tam kradou plazmové televize.
Sbírka povídek z finského severu. Zejména popisy přírody ve mně vyvolaly chuť se na jednotlivá místa vydat, a to přesto, že se některé povídky staví k turistům z jihu poněkud odměřeně. V příbězích se odráží i zdejší obyvatelstvo, jeho způsob života, chudší a v mnoha ohledech odlišný od jižnějších krajů, a něco málo sámské kultury. Jde ale o překlady z finštiny - kdyby člověk zatoužil se k Sámům podívat podrobněji, asi by se měl poohlédnout spíš po sámskojazyčných zdrojích. Čekala bych možná trochu víc mystična, objevilo se jen asi v jedné povídce, ale tuhle oblast pokrývá předchozí antologie Lesní lišky.
Trochu mě zamrzelo, že v elektronickém vydání chybí oproti tištěnému jedna povídka. Na konci knihy se píše, že bohužel nezískali licenci na její elektronické vydání, ale příště bych se to ráda dozvěděla už při koupi, a ne až po dočtení celé sbírky.
Zrejme nahodou alebo mozno niekto si povie, ze je to osud, sa mi dostavaju zaradom knihy zo severu alebo o severe. Ani v tomto pripade to nebolo inac.. Zbierka poviedok severo finskych autorov. Za polarnym kruhom, v Laponsku a drsnej prirode (a nie len o nej), lebo vsetky su vlastne spojene s prirodou, kedze tam hore okrem prirody a sobov toho moc nie je. A aj dalsiu knihu co som nahodne zobral do ruky ako dalsiu co idem citat je zase sever.. Island a kniha sa vola Měsíční Kámen.
Není to finské podivno jako Lesní lišky, což jsem si předtím nezjistila a první povídky mi přišly nějak moc obyčejné. Letní noci spojuje téma severu, toho nejsevernějšího finského severu. Soubor povídek se hvězdičkama hodnotí dost blbě, takže je to nakonec průměr následujícího: ** = Sobař, Návštěva z Michiganu, Lampa, Joik, Rozhodná chvíle *** = Májové dny, Zkáza prodejny s alkoholem, Galuboj **** = BamaLama, Historka o moruškách, Vše - co měla - Bohu odevzdala, Zlí lidé, Dočasně a Profík
Obrazy fínskeho severu, prelínajú sa poviedky z časov minulých aj súčasných, z môjho pohľadu to malo trochu slabší rozbeh, ale hlavne druhá polovica knihy výborná. Kto by bol povedal, čo všetko môže spôsobiť v živote dvoch dedín otvorenie jediného alko shopu široko ďaleko v najsevernejšom kúte Fínska?
Za mě super. Už jsem předtím četla výbor Letní lišky, ale tohle se mi líbilo ještě mnohem více. Mrazivé, chvílemi opuštěné, ryzí a seversky syrové. Povídky s tématikou války se mi příliš nelíbily, ale zbytek jsem si moc užila. Různé generace, lidé odtržení od zbytku světa, Laponsko. Rozhodně doporučuji.
Ač země severu nikdy nebyly v mém okruhu zájmů, tak intenzivní vliv mých kamarádek finštinářek a jimi doporučené literatury má efekt, že bych snad měla chuť jet i do Laponska! A to zimu nesnáším…
Povídky jsou každá úplně jiná. Válka, nábožentví, rození dětí (ta povídka se mnou rezonovala asi nejvíc!), severská příroda a zvířena… krásné to bylo! Ale místy krásně finsky podivné, mrazivé… severské!
Áno, páčili sa mi. A áno, určite sa k nim ešte vrátim. Pri poviedkách mám vždy ten problém, že ak si hneď nezapíšem, o čom sú, nielenže si nespomeniem na ich názvy, ale ani na obsah. (Čítala som ich v lete, keď sme sa chystali na dovolenku a nebol čas o nich napísať.) Výhodu to má jedine v tom, že ich môžem čítať zas a znovu a buď si spomenúť... alebo aj nie. 😉 Takže viac a konkrétne, keď sa mi vrátia domov (požičala som aj Lesní lišky... , aj Za letních nocí... ).
Za mě povedenější a ucelenější výběr povídek než v antologii#1 Lesní lišky. Neobsahuje tolik motivů odkazujících k mytologii, magii a podivnu vůbec, spíš se jedná o různé pohledy na život na severu, od filigránově křehkých intimních zpovědí až po hutná vyobrazení finské rurální rázovitosti.
I když se to píše v anotaci, tahle sbírka na Lesní lišky a další znepokojivé příběhy rozhodně nenavazuje. Tam šlo daleko víc o to "finské podivno", které byste v téhle knížce hledali marně. Tady je společným tématem všech povídek finský sever a hlavně jeho obyvatelé. Jak už to u takových antologií bývá, některé povídky jsou vynikající, některé vám až tak nesednou. Některé jsou drsné, některé mile bizarní, některé dojemné. Pro mě byla největším objevem Rosa Liksom, od které si rozhodně musím ještě něco přečíst. Víc jsem naopak čekal od Katji Kettu, její Goluboj mě až tak moc nebavil. Suma sumárum sbírka je to ale rozhodně zajímavá a doporučuji všem.
Povídky jsou sice spíš na 3*, ale miluji tuhle edici. Je skvělý, že někdo dá mladým studentům šanci, aby si vyzkoušeli, jaké je to přeložit "knihu". Vždy jsou krásně vydané a je radost mít je doma. A je to zajímavý průřez částí finské literatury.
3* Sobař; Májové dny; Lampa; Zkáza prodejny s alkoholem; Galuboj; Rozhodná chvíle; Profík 3,5* Návštěva z Michiganu, Bama Lama; Joik; Dočasné 4* Historka o moruškách; Vše, co měla, bohu odevzdala; Zlí lidé